…..uvidíme, jak bude v blízké době pokračovat. Rozhodně nově zvolený prezident USA to nebude mít lehké prosazovat hned od začátku veškeré cíle, které si vytýčil. Mnoho globalistů je v ohrožení a budou mu házet přímo klády pod nohy. Budeme pevně věřit, že Trump veškeré podrazy a léčky ustojí a povede svět tím správným směrem….

05:55

 

Trumpova revolta

Komentáře označují inaugurační projev nového prezidenta USA Donalda Trumpa jako konfrontační. New York Times píší, jak odsoudil celou politickou třídu. Neměl však na vybranou. Kdyby byl mírnější, byl by označen za chvástala, který hned první den vplul do hlavního proudu. Ví, že ustoupit smí jen dopředu, aby neztratil jedinou oporu, své voliče. Je v čele vzpoury proti Washingtonu.
Profesor Walter Russell Mead, který vyučuje zahraniční politiku na globální Bard College s centrálou v New Yorku a bádá v Hudsonově institutu, washingtonském centru strategických studií, spojuje nového prezidenta Donalda Trumpa s tím, co nazývá „jacksonskou revoltou“. Pojem odkazuje na vývoj názorů na roli Spojených států v prvních letech jejich existence, konkrétně na prezidenta Andrew Jacksona, který vládl v letech 1829 až 1837, v době, kdy zdar zámořské expedice snadno zmařil nepříhodný vítr.
Nejstarší formule o úkolech USA vznikla hned za prvního prezidenta George Washingtona v letech 1789 až 1797. Je spojována s osobou ministra financí Alexandra Hamiltona, podle kterého USA musí zaplnit mocenské vakuum po ústupu Velké Británie a převzít roli osy světového dění.
Hamilton měl srovnatelnou autoritu jako první prezident. Byl tvůrcem federálního rozpočtu, který se pokoušel pokrýt dluhy jednotlivých států unie, a vytvořil státní peníze a centrální banku. S Hamiltonovým jménem je spojen i vznik prvních vládních dluhopisů, tedy nástroje, který umožňuje lépe hospodařit s časem (uspíší produkci), ale zároveň nerealisticky nadsazuje možnosti veřejné moci. Jeho ideje často narážely na odpor. Centrální banka byla zrušena a státním penězům bylo umožněno pouze doživořit, aby byly vytlačeny dluhovými penězi komerčních bank. Jejich emisní činnost dnes reguluje soukromý Fed.
Ale držme se zahraniční politiky. Prezidentu Thomasi Jeffersonovi, který vládl v letech 1801 až 1809, se zdála role osy světového dění trochu drahá. Předtím byl americkým velvyslancem ve Francii a domů se vracel po pádu Bastilly, vybaven nadšením osvícenského věku. Často se ocital v konfliktu s Hamiltonem a sám definoval redukovanější představu o zahraniční politice USA, která zvažovala také její náklady a rizika.
Když však po čase přišel prezident Jackson, zcela se vzepřel představě, že posláním USA mají být mocenské operace. Měl za to, že prvním úkolem vlády je starat se o blaho vlastních obyvatel. Pokud chtějí USA něco ovlivnit, ať to činí příkladem rovnosti a důstojnosti každého jednotlivého občana. Zahraniční politika v tom tedy nehraje příliš velkou roli, spíše vnitřní vývoj.
Historie tedy nabídla tři základní vzorce chování USA, které nacházely uplatnění v různých dobách i později. Po druhé světové válce se střídala ideologicky vyhrocená období Hamiltonovy školy s přístupem „realistů“, bližších postoji Jeffersona. Teď se však podle profesora Meada situace zásadně změnila a jediný Trump pochopil, co je skrytou hnací silou americké politiky.
Už to není pouhá snaha o omezení nákladů hegemonistického chování USA, tedy jeffersonistický minimalismus, na jehož vlně se pokoušeli surfovat v republikánských primárkách senátoři Paul Rand a Ted Cruz. Nastupuje „jacksonský populistický nacionalismus“, který nelze vysvětlit jen stagnací mezd, úbytkem míst pro lidi s nižší kvalifikací, úpadkem občanského života nebo nárůstem užívání drog. To nejhorší nachází v ohrožení základních amerických hodnot.
Trump proto soustředil pozornost na vnitřního nepřítele. Hřímá proti skrytým manipulacím elit, proti přistěhovalcům z pochybného prostředí, a největšího nepřítele vidí ve zlovolné vládě, měnící sám základní charakter Spojených států. S politickou korupcí se lze do jisté míry smířit, ta se ani nedá vymýtit, ale vyloženou zvráceností je, když politici využívají vládu k tomu, aby občany utlačovali, místo aby je chránili. Namočeni jsou politici obou stran, proto přišla vzpoura proti establishmentu.
To je tedy ona jacksonská revolta, na kterou profesor Mead upozornil den před inaugurací ve Forreign Affairs. Kdo pak poslouchal Trumpův projev, mohl ocenit, jak mistrovsky se pan profesor trefil.
„Dnes nejde o pouhý přechod moci od jedné americké administrativy k druhé – dnes přebíráme moc od Washingtonu a dáváme ji vám, americkému lidu,“ oznámil ve svém inauguračním projevu Trump. V následující jeremiádě podrobně zdůvodnil, jak je to důležité:
„Washington vzkvétal, ale lidé nesdíleli toto bohatství. Politici prosperovali, ale pracovní místa mizela a továrny byly zavírány. Establishment chránil sebe, nikoli občany naší země. Jejich vítězství nebyla vašimi vítězstvími. Když se slavilo v našem hlavním městě, nebylo co slavit v tísněných domácnostech po celé zemi. Tohle všechno se změní, a začíná to tady a právě teď. Tohle je vaše chvíle, patří vám,“ zvolal Trump a ukázal na shromážděné davy.
Většina komentářů mu krátce na to vysvětlila, jak hluboce se mýlí. Ani nemohl jinak, jsa populistou. A populista je ten, kdo dá na lidi, místo aby dal na ty, kdo vidí dál než na jejich dobro. Timothy Garton Ash v listu Guardian dokonce napsal, že za prezidenta Trumpa vstupujeme do doby globální konfrontace. Vidí to tedy přesně opačně jako profesor Mead. Osobně sdílím názor pana profesora, že konfrontace se rozebíhá spíše uvnitř USA, píší kolegové z VV.
A TOP analytici k tomu jen dodávají, že ve veřejných financích dochází k lincolnovskému obratu: Americká a britská zpravodajská služba totiž zdokumentovaly důkazy, že Rothschildové a další mezinárodní bankéři financovali vždy obě strany ve všech válkách od Americké revoluce. 
Finančník Haym Solomon, který podporoval patrioty během Americké revoluce a později půjčoval peníze Jamesi Madisonovi, Thomasi Jeffersonovi a Jamesi Monroeovi, byl agentem Rothschildů. 
Jak jsme se již dříve zmínili, během napoleonských válek jedna větev rodiny financovala Napoleona, zatímco druhá větev podporovala Velkou Británii, Německo a další národy. 
Za 2. světové války Rothschildové a Bushové financovali i zbraně pro Hitlera. Závazná kodifikace judaistického práva Šulchan aruch (Prostřený stůl) přitom půjčování peněz na úroky (lichvu) striktně zakazuje a označuje takové  lidi, kteří lichvu páchají za lupiče podobné hadu.
Řešení nepříznivé situace je v zrušení centrální banky a demokratizaci emise peněz a úvěru, jak doporučoval později zastřelený prezident Lincoln. Po zespolečenštění zdrojů bude možné peníze nahradit objektivními Pracovními kredity – za hodinu práce pro sebe a společnost 60 kreditů, vysvětlují konzultovaní TOP ekonomové a ekonofyzikové. Jednotlivé transformační kroky jsou popsány v akademickém Berlinpaperu a zbývá už jen jejich implementace.
 
To bude pro poctivé služebníky lidu rizikové: Lincoln totiž varoval před bankéři včetně centrálních nejen Ameriku, ale celý svět, a právě či především proto byl podle mnoha zasvěcených zavražděn. Připomeňme si, co řekl před atentátem: ,,Mocnosti peněz okrádají národ v době míru a kují proti němu pikle v dobách bídy. Jsou despotičtější než monarchie, povýšenější než despocie, sobečtější než byrokracie. V brzké době vidím blížit se krizi, která mě znepokojuje a způsobuje, že se třesu o bezpečnost své země. Na trůn moci byly posazeny korporace. Následuje doba korupce a finanční vlády nad touto zemí. Budou usilovat o to, aby prodloužily svou vládu apely na lidské předsudky, dokud nebude soustředěno bohatství v rukou hrstky a republika nebude zničena.
 
Vláda by měla vytvářet, tisknout a dávat do oběhu veškerou hotovost a (bankovní) kredit, který potřebuje k uspokojení svých výdajů a kupní síly spotřebitelů. Privilegium vytvářet a vydávat peníze není nejvyšší výsada vlády, ale její největší tvůrčí příležitost. Osvojením si těchto principů budou daňoví poplatníci ušetřeni nezměrných obnosů z úroků. Peníze tak přestanou být pánem a stanou se sluhou lidství.“
 
Jeho princip peněz vydávaných veřejným a nikoli soukromým subjektem, který by si za něj účtoval úrok, vydržel až do 23. prosince roku 1913 (funkční období Wilsona, který z neznalosti povolil bankéřům zřídit FED).
 
Bitva o svobodu se tak vede jak ve Spojených státech, tak v Čechách a ve zbytku světa už staletí od ukradení značky tolar a zřízení dolaru. Dnes vstupuje do další kola. Visegrád by se mohl k demokratickým tolarům vrátit. Žádné daně včetně inflační bez schválení Lidovým sněmem!
Zdroj (1)