Je nejvyšší čas podívat se na náš svět z jiného úhlu. Zapomeňte na to, co vám říkali rodiče, učitelé ve škole, profesoři na vysoké, atd. Musíme se na svět podívat úplně jinak.

1. Objektivní svět, nezávislý na pozorovateli, neexistuje

Náš svět má své příznačné rysy, které nesmí být v žádném případě zkoumané samostatně a bez svých pozorovatelů. Jako jednoduchý příklad můžeme uvést židli – z našeho hlediska nezabírá mnoho prostoru, z hlediska mravence je to ovšem úplně jinak.

Další věcí je, že židli vnímáme jako pevný a tvrdý předmět, neutrina jí ale „proskočí“ vysokou rychlostí, protože pro ně budou atomy židle od sebe navzájem vzdálené na „kilometry“. Žádná z objektivních skutečností, na kterých je postavena naše realita, není ve své podstatě hodnověrná. Záleží na tom, jak si je vyložíte.

O spoustě věcí a procesů, které probíhají v našem organismu, ani nevíme a vědomě je neřídíme – dýchání, trávení, zvýšení a snížení krevního tlaku nebo čištění, a přitom si je kontrolovat můžeme. Stačí se soustředit na to, co se v našem těle děje a můžeme zasáhnout do jejich procesů a tím pádem i do procesu našeho stárnutí.

Všechny tzv. samovolné procesy, od stahů srdce, dýchání, trávení až po udržování hormonální rovnováhy je možné kontrolovat.

2. Naše těla jsou složena z energie a informací

Myslíme si, že naše těla jsou zformovaná z pevné hmoty, fyzici ale tvrdí, že každý atom je na 99,9999 % tvořen prázdným prostorem a subatomární částice, které se tímto prostorem prohání rychlostí světla, jsou ve skutečnosti svazky vibrační energie. Veškerý Vesmír, včetně našeho těla, je nehmotný a přitom je myslící.

V každém atomu pulzuje v prázdném prostoru neviditelná inteligence. Genetici tuto inteligenci umísťují do DNA. Život vzniká v okamžiku, když DNA převede svoji zakódovanou inteligenci do svého aktivního dvojčete, RNA, která se pak začlení do buňky a předá bity rozumu tisícům enzymů a ty je použijí na výrobu proteinů. V každém bodě tohoto řetězce musí probíhat vzájemná výměna energie a informace, jinak by život přestal existovat.

Když stárneme, tok této inteligence z různých důvodů slábne. Tento proces by byl nezvratný, pokud by se člověk skládal pouze ze hmoty, ale entropie se netýká inteligence a naše „neviditelná“ část času nepodléhá. V Indii nazývají tento tok pránou a mohou jej řídit – zesilovat, omezovat a směrovat.

3. Mysl a tělo jsou jeden celek

Inteligence (vědomí) se může projevovat jak na úrovni myšlenek, tak i na úrovni molekul. Emoci jako je například strach můžeme definovat jako abstraktní pocit nebo jako působení molekul jednoho z hormonů, adrenalinu. Bez pocitu strachu by nebylo ani hormonu a bez adrenalinu by nebyl strach. Na cokoliv se naše mysl zaměří, má za následek i vytváření odpovídajících chemických látek.

Lékařství začalo teprve relativně nedávno využívat propojení mysli a těla. Jako příklad může posloužit všem známý efekt placeba, kdy je v 30 % prokázáno, že dojde ke stejnému zlepšení jako při použití léku. Přičemž placebo má mnohostrannější uplatnění; může být použito na utlumení bolesti, snížení tlaku a dokonce i na nádorová onemocnění.

Jestliže má jedna neškodná tableta různá využití, můžeme dojít k závěru, že dvojice mysl-tělo dokáže spustit jakoukoliv biochemickou reakci, pokud mysl obdrží příslušné informace. Úbytek sil ve vyšším věku je ve skutečnosti vyvolán tím, že jej lidé očekávají.

4. Biochemie těla je výsledkem práce vědomí

Většina lidí se domnívá, že lidské tělo je pouze stroj bez vlastní inteligence. Ale procento lidí, kteří podlehnou rakovině nebo nemocem oběhové soustavy je vyšší u těch, kdo jsou v psychickém stresu, než u lidí, kteří prochází životem vědomě a v pohodě.

Podle nového paradigmatu dokáže vědomí řídit i rychlost procesu stárnutí. Pokud si někdo nad svým stárnutím zoufá, stárne rychleji. Pořekadlo: „Je ti tolik, nakolik se cítíš“, má v sobě ukrytou hlubokou pravdu.

5. Vnímání pocitů

Vnímání různých pocitů – lásky, nenávisti, radosti nebo opovržení, stimuluje tělo velmi rozdílně. Člověk, který je zdeptaný ztrátou práce, si promítá svůj psychický stav do všech částí svého těla, a v důsledku toho přestane vytvářet neurotransmitery, dochází k poklesu hormonální úrovně, k poruchám spánku, receptory povrch buněk se deformuje a krevní destičky mají větší tendenci se shlukovat, protože se stávají „lepivějšími“. Následek toho je, že „slzy bolesti“ obsahují více chemických látek než „slzy radosti“.  Pokud pociťujeme radost, mění se chemie našeho těla v pravý opak.

Veškerá biochemie vychází z hloubi vědomí. Každá buňka plně vnímá na co a jakým způsobem myslíte. Když si tuto skutečnost uvědomíte, všechny vaše představy, že jste obětí náhod a degenerativních procesů, se rozplynou.

6. Impulzy mysli mění tělo každou vteřinu

Dokud mozek dostává nové impulzy, je na ně tělo schopné také nově reagovat.

7. Nejsme odříznuti od celku

Nehledě na to, že se nám může zdát, že jsme jednotlivá individua, všichni jsme propojeni s inteligencí Vesmíru.

Z hlediska jediného vědomí jsou všichni lidé, všechny věci i děje, které se odehrávají i „kdesi daleko“ součástí vašeho těla. Když se dotýkáte okvětního lístku růže dochází ve skutečnosti k výměně informací mezi vaším prstem a okvětním lístkem.

Vaše prsty a věci, kterých se dotýkáte, to všechno jsou „klubíčka“ informací neomezeného informačního pole, které nazýváme Vesmírem.  Pokud to pochopíte, budete vědět, že svět není nebezpečný, ale je vlastně rozšířením vašeho těla, a to bez hranic. Svět, to jste vy!

8. Čas není absolutní

Reálným základem všeho je neomezeně trvající čas a to, co my nazýváme časem, je kvantifikace věčnosti.

Čas si představujeme jako střelu, která letí kupředu, ale komplexní geometrie kvantového prostoru tento mýtus nadobro vyvrátila. Čas se může pohybovat ve všech směrech a může se dokonce i zastavit. Čas, který vnímáte, vytváří pouze vaše vědomí.

9. Každý z nás žije ve své realitě

V současné době jedinou fyziologií, které se můžeme přidržet, je průběh procesů provázaný s časem. Ale skutečnost, že čas je propojený s vědomím znamená, že si můžeme vybrat úplně jiné schéma průběhu fyziologických procesů.

Již od dětství cítíme, že v nás existuje složka, která je neměnná. Tuto naši část nazvali indičtí mudrci jednoduše „JÁ“. Z hlediska jediného vědomí můžeme celý svět definovat jako proudící potok Ducha, který je ve skutečnosti naším vědomím. Proto je naším základním úkolem propojit se s naším „JÁ“.

10. Nemusíme být oběťmi procesů stárnutí, nemocí a smrti

To všechno je součástí scénáře a ne samotného pozorovatele, který je zároveň schopen cokoliv změnit.

Život je ve své podstatě tvůrčí proces. Když se propojujete se svým vědomím, přicházíte do styku se svým tvůrčím centrem. Nebýt vědomý znamená v konečném důsledku ztrátu kontroly nad tělem. A proto nám nové paradigma říká: „Pokud se chcete změnit, změňte své vědomí. Pokuste se vnímat Zemi jako planetu, kde nikdo nestárne; je „někde tam“ a uvnitř vás.

 

zdroj: 1