Jeho tweety a homilií o ďáblu, Satanu, Žalujícímu, Zlovolnému, Otci lží, Pradávném hadovi, Pokušiteli, Svůdci, Velkém drakovi, Nepříteli nebo prostě i „démonovi“ je už slušná hromada.

 

 

Pro Františka není ďábel jen mýtus, nýbrž reálná osoba. Mnozí moderní lidé mohou papežova kázání o ďáblovi vnímat jako přezíravou kulturní přetvářku, lhostejnost nebo nanejvýš se na ni dívat se shovívavým údivem.

Ovšem František sám mluví o ďáblu neustále. Nevěří, že by šlo o mýtus, nýbrž je to reálná osoba, ten nejstrašlivější nepřítel církve.

Několik mých teologických kolegů řeklo, že to s ďáblem a peklem už trochu přehání! Mohli bychom se ptát, proč k čertu se ten papež František k princi démonů tolik upíná?

Tento inteligentní jezuitský papež se noří až do hlubin takových teologických vod, do jakých se jen málo moderních katolických kleriků odváží vůbec vstoupit.

Františkova zjevná zaujatost ďáblem není ani tak otázka teologická či eschatologická, jako je to volání do zbraně, vybízení k okamžitým činům, nabídka konkrétních kroků v boji s ďáblem a s vládou zla v dnešním světě.

František ve svých homiliích lidi silně varuje, aby se nenechávali odradit a chopili se nadějí, aby postupovali s kuráží a neupadali do vyznání negativity nebo cynismu.

Vychází z fundamentálních náhledů svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova, papežovy vlastní věroučné rodiny. Papež František se svými neustálými odkazy na ďábla odchyluje od současného učení této církve, která je zatím buď velice potichu o ďáblovi a jeho temných způsobech, nebo jej redukuje na pouhou metaforu.

V prvních měsících Františkova pontifikátu v roce 2013 se Zlovolný objevoval v jeho poselstvích zcela pravidelně. Ve svém hlavním projevu ke kardinálům, kteří ho zvolili, jim tento argentinský pontifik připomněl: „Nechť nás nestrhne k pesimismu ta hořkost, kterou nám ďábel nabízí každý den.“

 

 

Během několika dnů homilií v kapli Vatikánského domu pro hosty se papež podělil o ďábelské příběhy s malou kongregací ohromeně stržených posluchačů, neboť on dělal z tabuizovaných témat homilie. Nabízel návody, jak se vyhýbat démonově strategii: Zaprvé, je to Ježíš, kdo bojuje s ďáblem.

Zadruhé je to tak, že „nelze získat vítězství Ježíše nad zlem a ďáblem zpola,“ neboť Kristus v Matoušově evangeliu řekl: „Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo se nedruží se mnou, je ztracen.“

Papež zdůrazňoval, že nesmíme být naivní: „Démon je mazaný: nikdy není zavržený navždy, k tomu dojde jen v poslední den.“

František rovněž ve svých homiliích vysílal volání do zbraně: „Ďábel existuje i v 21. století a z evangelia je třeba se poučit, jak proti němu bojovat,“ varoval s dodatkem, že křesťané by neměli být ohledně způsobů využívaných zlem „naivní“. Ďábel není žádný relikt minulosti, řekl pontifik.

František s uznáním ďáblovy mazanosti jednou kázal: „Ďábel je inteligentní, zná teologii lépe, než všichni teologové dohromady.“

 

 

Před davem lidí v Palmovou neděli v roce 2013 se tento nově zvolený papež dokonce odvážil říci, že když křesťané stojí před soudy, je Ježíš poblíž, ale to je „i nepřítel – tedy ďábel,“ který „přichází často přestrojený za anděla a potutelně k nám promlouvá.“

Naposledy 12. července, kdy měl připravený text, co má přednést (svým typickým způsobem místo toho přišel s mistrovským, nepředepsaným projevem k 600 000 mladých lidí na shromáždění v Paraguayi), kdy papež přednesl popis toho, jak ďábel pracuje:

„Přátelé: ďábel je mistr uměleckého provádění triků. Dává slib za slibem, ale nikdy je nesplní. Nikdy opravdu neudělá to, co říká. Nedostává svým slibům. Přiměje vás, abyste chtěli věci, které vám dát nemůže, ať už jich dosáhnete, nebo ne. Přimějte vás, abyste vložili své naděje do věcí, které vás nikdy neučiní šťastnými.“

„Je to mistr uměleckého provedení triků, protože nám říká, že musíme opustit své přátele a nikdy se za nikoho nepostavit. Vše je založeno na zdání. Přiměje vás, abyste si mysleli, že vaše hodnota závisí na tom, kolik toho vlastníte.“

František od počátku svého papežství varuje, že kdokoliv chce následovat Ježíše, musí si být vědom reality existence ďábla.

Život každého křesťana je neustálou bitvou proti zlu, zrovna tak, jako Ježíš během svého života musel bojovat proti ďáblu a jeho mnoha pokušením.

 

 

Podle Františka konečným cílem ducha zla je, že nechce naše svátosti, nechce křesťanské svědectví, nechce, abychom byli žáky Kristovými.

Papež František si nás všechny přeje všemi těmi odkazy na ďábla a na všechny ty jeho převleky probudit do reality. Ďábel je tak často aktivní v našich životech i v církvích, kdy nás zavléká do negativity, cynismu, zoufalství, duchovní skouposti, smutku a nostalgie.

Musíme na ďábla reagovat stejně jako Ježíš, který odpověděl Slovem božím. S princem tohoto světa člověk nemůže vést dialog.

Dialog je nezbytný mezi námi, je nezbytný kvůli míru, je to přístup, který musíme mít mezi sebou, abychom naslouchali jeden druhému, abychom porozuměli jeden druhému. Dialog se rodí z laskavosti, z lásky.

Ale s Princem temnoty člověk dialog vést nemůže; člověk může jen odpovědět Slovem božím, které nás ochrání.

 

 

Během jeho pontifikátu se ďábel dočkal návratu a za Františkovy služby hraje důležitou roli. František myslí ďábla smrtelně vážně! A využívá každé příležitosti, kterou může, aby ďáblovi řekl, aby vypadl z našich životů a z našeho světa.

Zdroj: 123