Už jste zaregistrovali zprávu, že ministerstvo zahraničí Velké Británie doporučilo svým zaměstnankyním, aby si na jeden den vzaly na sebe oděv muslimských žen? Paradox ve světle iránských událostí, že? (1)
On už je paradox vůbec to, že na jednu stranu se různí dobromilové a dobromily ohání emancipací, lidskými právy a na druhou stranu jsou ochotni demonstrovat za to, aby objekt jejich emancipačního zájmu, v tomto případě ženy, byly podřízeny nesmyslným nařízením náboženství z Arabského poloostrova.

Ono vůbec se negativní zkušenosti nehodí. Vzpomínám si, když vyšla knížka „Bez dcerky neodejdu“, tak české muslimky tuto knihu zesměšňovali a bagatelizovali. Mnohé pak obrat svých manželů poznaly a odešly od islámu. Ale kdo jim dnes věří? Kdo věří Lukáši Lhoťanovi, který jako muslim prožil několik let, zná islámskou komunitu v Česku? Je přeci nedůvěryhodný. Jde proti islámu. Zatímco ti důvěryhodní, kdysi citováni v tisku, jsou dnes naútěkua pak se citují neméně stejní, že ten co je na útěku nikdy neměl důvěru.Takové….“Soudruzi, sice vedl stranu, ale důvěru strany neměl“.

Víte, kdysi jsem se setkal s jednou Iránkou ve Winnipegu na Red River College. Dala si jméno Nancy. Bylo to žena, která se dostala do Kanady, té Kanady, která dnes ústy svého premiéraobhajuje právo Šária, díky italské ambasádě v Teheránu. Její záda byla od bičování jedna velká jizva a to jen proto, že se zamilovala do člověka, který nebyl muslim. Smůla, že? Pro mnohé asi ano. Protože nemuslimka si může vzít muslima, muslim si může vzít jakoukoliv ženu, ale muslimka si může vzít jen muslima. Nemá možnost volby a když, tak jí čeká zavržení v lepším případě, v horším smrt. To je ta tolerance islámu? Ne, že by islám byl v tomto osamocen, ale ve své krutosti osamocen je.

Ostatně:
„Sire, jsou tady muslimové.“ „A co chtějí?“ Azyl, utíkají před islámem.“ „A co nám nesou?“ „Islám!“

Zdroj: 1