Během studené války se Sovětským svazem byli oni nazýváni „užitečnými idioty“. Tito lidé nebyli členy komunistické strany, ale pracovali, hovořili ve prospěch a podporovali myšlenky Lenina a Stalina. V 21. století byl komunismus konečně mrtvý, ale islamismus se rozrostl a nahrazuje jej jako globální hrozbu.

Stejně jako komunismus, islamismus – neboli islámský totalitarismus – shromažďuje své „užitečné nevěřící“ stejným způsobem jako komunismus shromažďoval své užitečné idioty. Je v tom však důležitý rozdíl: Nyní se užitečnými idioty stávají politici a jeden z nich byl nyní zvolen prezidentem Francie.

Emmanuel Macron, užitečný nevěřící, není příznivcem terorismu nebo islámu. Je to ještě horší: on tuto hrozbu ani nevidí. Po hrozivých útocích ze 13. listopadu 2015 v Paříži Macron řekl, že francouzská společnost musí „převzít odpovědnost“ na „půdě, na které se daří džihádismu.“

„Někdo kdo má vousy, nebo nějaké jméno a my se budeme pod touto záminkou o něm domnívat, že je muslim, má čtyřikrát menší pravděpodobnost, že si najde práci, než kdokoli jiný, kdo není muslim,“ uvedl Macron. Přijíždějící ze Sýrie vyzbrojeni Kalašnikovem a výbušným pásem by podle Macrona představovali gesto dlouhodobě nezaměstnaného?

Macron se přiblížil tomu, aby obvinil Francouzy, že jsou rasisti a „islamofobové“. „Máme zodpovědnost,“ varoval Macron, „protože tento totalitarismus se živí nedůvěrou, které jsme dovolili usadit se v naší společnosti. A pokud se o to zítra nepostaráme, rozdělí je to ještě více.“

V důsledku toho, řekl Macron, francouzská společnost „se musí změnit a být otevřenější.“ Co je to otevřenější? Otevřenější islámu, samozřejmě.

20. dubna 2017, poté, co islámský terorista v Paříži zabil jednoho policistu a další dva zranil, Macron prohlásil: „Nebudu vymýšlet protiteroristický program za jednu noc.“ Po dvou letech nepřetržitých teroristických útoků ve Francii, prezident Francie řekne, že nezohlední bezpečnostní problémy země?

Navíc, 6. dubna během prezidentský kampaně, profesorka Barbara Lefebvre, která vydala knihy o islamismu, odhalila divákům v televizním programu kanálu France 2 „L’Emission Politique“, že v týmu Macrona je přítomen Mohamed Saou. Saou, zdánlivý vedoucí oddělení Macronova politického hnutí „En Marche“, propagoval na Twitteru klasické islámské prohlášení: „Nejsem Charlie.“

Předpovídajíc potenciální skandál, Macron Saoa odvolal, ale 14. dubna jej pozval na muslimsko-francouzskou rozhlasovou stanici Beur FM, kde byl Macron přistižen v živém vysílání (při domněnce, že se nevysílá): „(Saou) udělal několik poměrně radikálních věcí. Ale přesto je Mohamed dobrý chlap, velmi dobrý chlap.“

„Velmi dobrý,“ pravděpodobně proto, že Mohamed Saou pracoval na shromáždění muslimských voličů pro Macrona.

Je Saou ojedinělý případ? Samozřejmě, že ne. Dne 28. dubna, autor knihy „Proč jsem skončil s muslimským bratrstvem”, Mohamed Louizi sdílel podobný článek na Facebooku, kde Macrona obviňoval z toho, že je „rukojmí islámského hlasování.“ V článku na křesťanské protiislámské internetové stránce Dreuz, Louise vysvětlil, jak Macronovo politické hnutí bylo do značné míry infiltrováno militanty muslimského bratrstva. Bude zajímavé vidět, kolik z nich bude kandidátů v Macronově hnutí v příštích parlamentních volbách.

Dne 24. dubna, Unie islámských organizací Francie (UOIF), obecně známá jako francouzský zástupce muslimského bratrstva, veřejně vyzvala muslimy, aby „hlasovali proti xenofobním, antisemitským a rasistickým myšlenkám Národní fronty a vyzývala k tomu, aby masivně hlasovali pro pana Macrona.“

Proč?

Je Macron otevřeným propagátorem islamismu ve Francii? Je více politicky korektní říkat, že je „globalista“ a „otevřený propagátor multikulturalismu.“ Jako takový zřejmě nepovažuje islamismus jako národní hrozbu, protože pro něj francouzský národ, nebo, jak již řekl, francouzská kultura ve skutečnosti neexistuje. Macron ve skutečnosti popřel, že by byla Francie zemí s konkrétní kulturou, specifickou historií a specifickou literaturou nebo uměním. Dne 22. února, když Macron navštívil francouzské expatriáty v Londýně, tak řekl: „Francouzská kultura neexistuje, ve Francii existuje kultura, která je rozmanitá.“ Jinými slovy, francouzská kultura a francouzské tradice na francouzském území nemají žádný význam ani nejsou důležité vůči importovaným migrantským kulturám. Tentýž den v Londýně Macron zopakoval svůj útok: „Francouzské umění? Nikdy jsem se s ním nesetkal!“

Naopak v rozhovoru s proti-islámským časopisem Causeur Macor uvedl: „Francie nikdy nebyla a nikdy nebude multikulturní zemí.“

Protože je politikem, Macron se nezabývá francouzským lidem jako celkem. Zaměřuje se na různé politické zákaznické základny. Když navštívil Alžírsko, Macron řekl, že kolonizace byla „zločinem proti lidskosti.“ Zřejmě doufal, že tato poznámka mu pomůže shromáždit hlasy francouzských občanů alžírského původu.

Během prezidentské kampaně, Macron vždy říkal lidem, co chtějí slyšet. Francouzi mohou teď být na cestě k tomu, aby pochopili, pro Macrona, patřit k vlasti, myslet o hranicích a definovat sám sebe mateřským jazykem nebo specifickou literaturou či uměním, není nic víc než odpad.

Yves Mamou je novinář a autor se sídlem ve Francii. Pracoval po dobu dvou desetiletí pro deník Le Monde, než odešel do důchodu.

zdroj: 1