Ví to každý, kdo byl někdy v Německu nebo Rakousku a navštívil nějaký tamější obchod. Jídlo, které se prodává tam, má úplně jinou kvalitu než to, čemu říkáme jídlo a prodává se u nás. A to i značkové, které má stejné vše od názvu po obal, jen to podstatné se zcela liší – obsah. To, co se ale příliš neliší, je cena, a pokud se liší, tak stejně jako kvalita v náš neprospěch. Jinými slovy, za šizené zboží pochybné kvality Čech zaplatí mnohdy víc než Němec za první jakost. A nejde zdaleka jen o jídlo, nýbrž i třeba o drogerii.

Český stát i média se tvářily, že jde o subjektivní dojmy jednotlivců, firmy zase tvrdily, že „drobné“ rozdíly ve složení jsou způsobeny „chuťovými preferencemi“ jednotlivých národů. A Evropská unie, o které nám tvrdily, že v ní mají všichni stejné postavení, rovněž dělala, že to nevidí, a vždycky, tak jak je jejím zvykem, hájila zájmy korporací a „lepších“ států západní Evropy. Ostatně myslet si, že jsme byli do EU přijati ze soucitu či nějakého altruismu, by bylo naivní…

Protože je před volbami, ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) nechal provést ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou velký srovnávací test v pěti evropských zemích.

Akce se zaměřila na srovnávání stejných výrobků stejných značek, které se prodávají v jednotlivých zemích. Výsledek? Stejné jsou jen názvy. Jak informovala MF Dnes, z 21 výrobků, které kontroloři nakoupili v pěti zemích – v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, Německu a Rakousku – měly stejné složení jen tři. Například prací prášek Persil od firmy Henkel pere zhruba o 20 procent lépe, neboť má o 20 % víc aktivní látky. Lepší jsou ale v Německu či Rakousku všechny prášky, proto tam také jezdí davy Čechů, kteří to do těchto zemí nemají daleko. Ono vstoupit do takového Kauflandu v Německu a v Praze může pro věci neznalého občana znamenat šok. Jedná se o zcela jiné obchody.

Mezi potravinami zase kontrolory zarazil výrazný rozdíl mezi obsahem masa v rybích prstech Iglo: zatímco „česká“ verze obsahuje kolem 50 procent masa, německá téměř 64 procent. Obě jsou přitom vyrobeny ve stejném německém závodě. Takto je to ale i s Coca-Colou nebo medvídky Haribo – to dobré se vyrábí pro západní trh, šizené pro východní země.

Což je sice podvod, ale jelikož to Evropská unie kryje, tak v souladu s pravidly. Tento zločinný přístup by se dal akceptovat, pokud by se zboží netvářilo totožně, nebo pokud by bylo v Česku či Maďarsku s ohledem na nižší kupní sílu obyvatel levnější. Opak je ale pravdou. V Česku zaplatí za zboží spotřebitel více či stejně, liší se jen jeho podřadná, přímo ostudná kvalita.

Absurdní a drzý se jeví i argument podvádějících firem, že mají Východoevropané „jiné chuťové preference“. Jak ironicky glosoval jeden čtenář v diskusi pod článkem na iDnes.cz: „Ano, záleží na chutích. Je přece jasné, že Němci mají rádi paštiku z masa a Češi z rozemletých kopýtek a prasečích rypáků a za to si rádi připlatí…“ Jiný čtenář zase trefně poznamenává: „Kdyby zde stejný výrobek stál výrazně méně, tak bych si řekl, že to dělají, aby si tu jejich značku vůbec někdo koupil, ale když jsou ceny stejné nebo vyšší a kvalita přitom horší?“

„Průzkum ukazuje, že opravdu je tady problém s dvojí kvalitou potravin, ale také ostatních výrobků, například pracích prášků,“ přiznává Marian Jurečka. Podrobnější výsledky testu hodlá ministr představit během úterý a půjde o hodně zajímavá čísla.

To, co ví občané již minimálně deset let, teď tedy máme oficiálně potvrzené. Jsme podřadná země, do které se vozí podřadné zboží druhé jakosti a prodává se za „značkové“ prachy.

Stejně jsou na tom ale i ostatní východoevropské národy. Podobný průzkum si nechali udělat třeba v Bulharsku. Tamní premiér výsledky komentoval slovy: „Potravinový apartheid.“ Guten Appetit!

zdroj: 1