Intuitivní inteligence jako cesta skrze naše duchovní srdce

Většina lidí ví, jaký je to pocit být ve stavu harmonie a plynout s proudem dění. Je to stav, kdy naše srdce a mysl jsou v souladu a vzájemně spolupracují. Tam teprve začíná skutečné spojení mezi všemi. Je snadné milovat tuhle zkušenost naprosté synergie. Mnohem častěji se ale stává, že takový stav přichází jen náhodou než tím, že by byl navozen záměrně. Nebylo by krásné vytvořit tuto situaci kdykoliv, kdybychom chtěli během dne – během komunikace, během projektů nebo našich zkušeností?

 

 

Výzkumy nám ukazují, že když se naše vědomí přesune do koherentního stavu, pak naše srdce a mozek spolupracují synergicky, jako dva systémy, které se staly náhle jedním celkem.

Můžeme se naučit, jak toho dosáhnout a udržet si vědomou pozornost a energii mezi naším srdcem a mozkem. Tím se ochráníme před stresem, zlepšíme svůj duševní stav a přísun pozitivní energie.

Když to uděláme, naše schopnost kreativních řešení pro osobní, společenské a globální výzvy se stanou přístupnějšími. Rozšíří se naše schopnost vnitřní intuice.

Během posledních 20 let rozvinul institut HeartMath techniky na podporu koherentního spojení, které jsou záměrně jednoduché a současně podpořené vědeckým zkoumáním.

Našim přáním je zjednodušit proces pro intuitivní napojení s duševní moudrostí a vedením, abychom mohli rozvíjet náš talent v tom, kdo doopravdy jsme. Nový výzkum totiž naznačuje, že naše energetické nebo duchovní srdce je přístupovým bodem pro naši přirozenou vnitřní technologii. Intuitivní inteligence srdce, která může povznést naše jednání, rozhodnutí a volby má mnohem vyšší efektivitu.

Jedním ze zajímavých objevů v našem výzkumu je, že když lidé jsou skutečně hluboce napojení na emoce jako ocenění nebo soucit, které jsou vázané právě na jejich srdce, pak jsou schopní přirozeně zesílit právě ono vnitřní intuitivní propojení.

Používáme slovo energie pro označení věcí a systémů, které nejsou pro nás běžným způsobem vidět, nebo se jich nemůžeme fyzicky dotknout podobně, jako jsou třeba naše myšlenky, emoce anebo intuice. Mysl (mozek) a srdce jsou pak energetická centra (shodné s šestou a čtvrtou čakrou), které jsou základem našich myšlenek. Jsou primárními hnacími silami našich biologických systémů a mají vliv na naše chování, rozhodnutí a výsledky.

 

 

Intuitivní energické srdce je to, co lidé spojují s vnitřním hlasem. Z našeho pohledu energetické srdce poskytuje neustálý proud intuitivních informací do mysli v našem mozku. Tyto informace v civilizacích západního typu většinou přehluší našeho ego – rigidně logické rozhodnutí.

Schopnost každého z nás přistupovat k intuitivnímu energetickému srdci je odlišná. Všichni jsme toho ale schopni. Záleží na každém z nás, jak je schopen se naučit zpomalit svoji mysl a propojit se s hlubšími pocity a jemnějšími podněty srdce. Intuice je přitom jako energetické zlato – naše intuitivní vhledy často rozvíjejí naši schopnost pochopení širších souvislostí v životě. Je mnohdy mnohem snadnější cestou než roky nahromaděných znalostí. To je důvod, proč koherentní vnímání přitahuje čím dál více pozornosti.  V tomto stavu stále více a více lidí hlásí větší přístup k intuitivnímu vedení srdce.

Výzkum provedený v našich laboratořích potvrdil, že když je jednotlivec napojen na své duchovní srdce, vyzařuje z něj souvislé elektromagnetické pole energie, které může prospívat lidem, zvířatům a životnímu prostředí. Vědecké důkazy naznačují, že pokud existuje koherentní spolupráce, má to za následek zvýšený průtok, účinnost a potenciál vyšších výsledků. Vypadá to, že účastníci skupiny nejsou nejen synchronizováni, ale komunikují skrze neviditelnou úroveň informačního pole – jsou propojení. Taková osobní soudržnost může být přínosem pro naše rodiny, spolupracovníky, přátelé, domácí mazlíčky a další.

 

 

 

Zdroj: (1)

Mohlo by se vám líbit...

komentářů 25

  1. Lenka napsal:

    Krasne, diky

  2. julius napsal:

    Proc mam pocit ze cele slucovani energii je mysleno jako slucovani v ramci obohacovani nasi kultury s neslucitelnou kulturou?? Ja zu mam silnou alergii na “ vedci s univerzity vyzkoumaly“ a podobne. Drtiva cast vedcu jsou pa-vedci a nezkoumaji ale kradou napady obycejnych lidi na ktere pak pisi studie.

  3. **J** napsal:

    Tento samotný článek byl jednou z mých zkušeností s tímto způsobem vnímání. Asi před půl hodinou jsem měl dojem, že bych měl na toto téma někam napsat komentář. Netušil jsem na kterých stránkách to bude. Tušil jsem, že až touto dobou, asi v 11 h 54 min otevřu internet , tak první web , který mě napadne, tak na něm bude článek na to téma.

    Je důležité uvolnit svoji mysl, sladit se srdcem a vnímat signály. Ve stavu uvolnění mysli, někde uprostřed ničeho a všeho, je to vidění pravdy. První, co vás napadne při dosažení toho stavu srdce a mysli.
    Vždy si položte otázku , nebo úkol, uvolněte svoji mysl a otevřete své srdce. V tom okamžiku buďte v harmonii lásky. V tom okamžiku jste ve spojení se vším, vše je ve vás a vy ve všem.

    Buďte vcítěni v lidech kolem vás. S nadhledem, jako při pohledu z letadla.
    Pak je jednodušší se do toho stavu dostat. Neberte drogy, alkohol ani nekuřte.
    Detoxikujte, posilujte příjem prány. Slunce, čistá voda, čistý vzduch v přírodě, stromy.

    Učte se vnímat obrazy, jak vaše mysl vnímá představy ve snech a ve stavu mezi bděním a sněním. Naučte se číst své pocity. Vnímat jemné vyzařování a naučte se správně dekódovat dění kolem vás. Je to v tréningu vnímání, cítění a učení se vykládat své myšlenky v obrazech.
    Cvičte představivost. Mějte se rádi i přes bolest. Je to velká škola.
    Tyto metody nejlépe zvládají lidé, kteří překonali zážitky blízké smrti, ztráty milované osoby, kruté bolesti a utrpení. A ponejvíce ti, kdo to všechno překonali a dovedou šířit kolem sebe lásku, pokoj a víru v dobro a lepší svět. První pomáhají překonávat katastrofy a vítězit tonoucím, jsou pokorní a nechce se jim moc zveřejňovat. Vystupují, jen když je nutné někoho zachránit.

    Poznání činí domýšlivým, jenom láska vzdělává.

  4. Petra napsal:

    Mě se děje už třičtvrtě roku zvláštní věc: skoro každý ráno těsně po probuzení vidím obrazce, ale jenom když na mě manžel rozsvítí světlo a já jsem ve stavu probuzení, ale ne v úplným. Vidím to na dvě vteřiny, nikdy ne dýl. Nedávno mě to ale vyděsilo, protože jsem viděla hnědožlutý šestiúhelníky několik dní po sobě. Připomínalo mi to včelí plásty, pár dní na to přišel starší soused a přinesl mi v misce včelí plásty s medem, a že jsem to měla vždycky ráda ( o čemž nevím, měla jsem to porve od něj)….pár dní na to umřel na infarkt….Nebo se mi opakoval obrazec kolo s paletou barev, hledala jsem, co to je. Je to todle: https://www.youtube.com/watch?v=412FzTwUMYU archeometr-vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje….Viděla jsem po probuzení červeno-bílo-černé kvádry-nevím, co to znamená ani jak s tím pracovat dál. Nikdy to nevidím na dýl než dvě vteřiny. Navečer usínám s pocitem, co zase ráno uvidím. Bohužel jsem se setkala s negativní reakcí manžela 😀 prý to není normální a mám jít na vyšetření hlavy 😀

    • Aleš V. napsal:

      Manzela nereste. 99% lidi je v soucasne dobe stale zcela netecnych k cemukoli hnatami nehmatatelnemu. Vzrustajici procenta jsou pak klinicti sociopati toho nejhrubsiho zrna. Chrante co mate a rozvijejte to. Pokud Vam rikaji ze nejste normalni je to spise pozitivni. Kdokoli „normalni“, je v tomhle systemu nemocny

      • Petra napsal:

        Aleš V. Děkuji za povzbuzení 🙂 Manželovo doporučení na vyšetření hlavy většinou odpálkuju a uzemním komentářem o ekologii ( na tom ujíždí zase on) 😀 ….Máte pravdu v tom, že když se člověk začne chovat odlišně a říkat věci jak je cítí a vidí, je podle společnosti nenormální. Ale co je skutečně normální? Kdo je oprávněný rozhodovat o tom, co je normální? Asi o tom rozhoduje nemocná nastavená společnost. 🙂

    • ivanka napsal:

      Ten obrazec kola s paletou barev, to je květ života. Četla jsem o něm v knížce Melchidezeka Drunvalo. Jmenovala se Prastaré tajemství květu života. Nečte se to lehko, ale je to moc zajímavé.
      Kdoví, co znamenají to další obrazce, které vidíte. Určitě to časem zjistíte. A z manželova přístupu si nic nedělejte. On na to časem taky přijde, že existují věci na které si nemůže sáhnout.

  5. **J** napsal:

    Milá paní Petro,
    někdy můžou být obrazce z oslnění. Tak by to mohl třeba hodnotit očař. Pokud jsou spíše vidět vnitřním zrakem ( dekalcifikovaná šišinka – funguje), tak to se zrakem očí nemá nic společného a jde o váš dar. O něm se bavte jen s lidmi, kteří ho mají také.
    Už tím , že se bavíme tak trochu veřejně riskujeme, že si to přečte nějaký nechápavec, který tomu nerozumí.
    Nicméně doufám, že se vyjadřujeme tak, že to nelze vyložit nesprávně. Lidé si rádi hrají se slovy. Manželovi jistě nic nevyčítáte, on za to nemůže, když ten dar nemá vypěstovaný, nebo vrozený. Co je normální, na to přijdete sama poměrně snadno, sebehodnocením, když nezapomenete na obecně známá kriteria. Už jen to, že se takto ptáte, znamená, že máte zdravou míru sebekritiky a tím je vaše vnímání zajisté normální.
    Důležité je zda dokážete své vize ovládat, aby ty neovládaly vás. Pak je všecko v pořádku a stačí, všímat si, jak se při tom cítíte a časem třeba i rozpoznáte, co by to mohlo a nemuselo znamenat.
    Běžně člověk pozná, kdy jde o obrazce z oslnění a kdy o záblesk jasnozření, nebo sen. Je v tom dost rozdíl. Berte to tak, že vím, že nic nevím. Najít si ty své cestičky k rozpoznávání , ty si obvykle hledá každý sám. Sem tam si lidé vyměňují zkušenosti, ale každý má svoji individuální mysl i tělo, se kterým se učí pracovat. Snad někdo přidá svoji trošku na hromádku zkušeností…Každý může mít svůj názor, podle toho, co si nastudoval a co zažil. Hlavně pozor na UV lampy, spektrum UV není vidět a nemusí člověk správně odhadnout, kdy už je to hodně. Svářeči také svařují s brýlemi, či filtrem na helmě.

    • Petra napsal:

      Děkuji za odpověď :-), Problém s očima nemám, brýle jsem nikdy nenosila ani dioptrické ani sluneční nenosím. Ty obrazce vidím než otevřu oči a některé jsou nádherné, snažím se je podržet, než ty oči otevřu, ale nejde to….I když si to přečte nějaký nechápavec, já to zkousnu, respektuji každý názor. …Nechtěla jsem, aby to vyznělo jako nějaké chlubení, jen jsem chtěla, jestli má někdo podobnou zkušenost, abych nebyla za toho cvoka sama 😀 …Pamatuji si sny, které se mi zdály už dřív a během dne mi je připomene maličkost, třeba jenom projíždíme okolo neposekaného pole a vybavím si sen, nebo okolo nějaké budovy a mám před očima jiný sen….Jednou se mi stalo, že jsem šla do krámu a cestou jsem se ohnula pro pětikorunu, o kousek dál pro korunu a vybavil se mi sen, který se mi na ten den zdál, ale v tom snu jsem se ohýbala pro papírový peníze, nevím, jak to funguje, ale v tom snu jsem to dopředu věděla, že tam budou peníze. 🙂

      • **J** napsal:

        Jo to je naprosto v pořádku a krásné.
        Taky se mi zdají sny, které se často splní. Někdy , i za chůze, když si to dovolím a jdu bezpečně, přepnu a sním krátké záblesky snů, co bude za několik minut, nebo hodin. Pak se to splní. Většinou se to splní přesně. Někdy, když nejsem dobře vyladěný, tak se to splní v obrazech, tak jak třídím v mysli obrazy symbolické. Ale opravdu často přesný 3D záběr v reálu. Jací, lidé, jak oblečení, jaké předměty, prostředí. Je to v pořádku. Nechápu, proč byste byla za cvoka. Těch lidí je spousta. Hodně z nich se bojí o tom mluvit.
        Někdy to funguje oběma směry. Zpočátku častěji se zdá sen, který se uskuteční a v dalším stádiu už si pak můžete nechat zdát sen, který chcete žít a ten se vám stane. V tom druhém stádiu je potřeba ptát se srdce, zda je to dobré a krásné, co si přeju, jen pro mě, nebo budeme šťastni všichni. Protože přát si něco, co bude krásné a prospěšné pro více lidí má větší šance, že se splní. Když se více lidí spojí a myšlenky vkládá do dobrých cílů, ty cíle se určitě splní.
        Zkuste třeba někdy z manželem. Chtit se za ruce a společně si představit svůj sen, který se již splnil, pro celou rodinu. Představte si v mysli i v srdci, že jste na nějakém příjemném místě, kde již si radostně říkáte, tak se nám to podařilo. Dokázali jsme něco báječného. Vnímejte vůni větru v té budoucnosti, která je již pro vás současností. Dotýkejte se společně v té fantazii třeba hrníčku kávy a říkejte si v duchu a pak třeba i nahlas, podařilo se nám to. Vnímejte přitom chuť té kávy, když to říkáte. Vše se děje v přítomnosti. Čas je program, ve kterém žijeme, jinak bychom tady nebyli. Můžeme svůj život ovlivnit. Když nám to přináší společně radost, tak proč by ne.

      • **J** napsal:

        Zkuste to někdy brát jinak, v tom, že si zkuste neříct, jak píšete – abych nebyla za cv*ka sama. Pokuste se tu nálepku nedávat ani na svoje čelo ani na čelo těch , kdo se vás zastanou, nebo se přidají svým zážitkem.
        Věřte si, že nejste cv*k, ani nikdo, kdo vám přispěje pozitivně a chápe vaši zkušenost. Zkuste si tu pomyslnou nálepku nedávat na sebe, ani nepřímo na nikoho jiného. Nejlépe pomůžeme tím, když dáme najevo, že normální je schopnosti mít, a nemít je, je vlastně také normální, jen zkrátka malinko společenský handicap, za který ti lidé nemohou.
        Takže v principu to beru s vtipem. Ale lepší je opravdu dát na jevo, že, kdo ty zážitky chápe a zastane se vás, je normální a vy také. Než se nechat zatlačit do kouta těmi, kdo nemají schopnosti a nechápou a pak si o sobě říkat cvok a vlastně nepřímo o těch, kdo se zastanou, že mají také nějaký ten zážitek. Buďme chápaví k těm, kdo nemají nějakou schopnost a nenechme se zatlačit do kouta těmi, kdo mají komplex, že se cítí handicapovaní bez nějaké schopnosti a dělají nějaké úšklebky.
        Pěkné na světě je, když taková krásná pylná včelička vyrábí med a krásné paprsky světla jí dávají radost, že je výsledkem dobrý a léčivý med.
        Někdy je to utrpení, zrovna pár dní jsem měl pocit, že se ozve systémová chobotnice. Takový pocit, jako málem blízké smrti. No nemýlil jsem se a chobotka má v oblibě šestku. Ten symbolický zápas s ( šelmou ) chytající někdy i slůvka. Tak někdy si nestačí říct, že zkousneme nechápavce. Občas nějaký nechápavec rád někoho zkousne, hi hi ( symbolicky myšleno), tak musíme někdy zvolna našlapovat na špičky, než o všem povyprávíme.

        Ten obrazec na odkaze, co se vám zdál, znám taky. Takový můj symbol lásky, který mě rozpláče, když si vzpomenu na někoho, koho mám rád. Popadané mince jsem taky nedávno sbíral, nejdřív 50 a 20 a pak 5 a 1Kč to se asi stává. Sen o domku a neposekaném poli, taky znám. Taky se stává. Tak vám držím palce při snění i bdění. Dneska se mi stalo, že tak mi volá číslo a hned mě napadlo příjmení volajícího, ačkoliv jsem nemohl vědět. Úplně někdo cizí, trefa. Trénujte, trénujme dál. Když se kouknu do dlaní, je tam ochrana bílých křídel.

        • Petra napsal:

          Tak děkuji za návod, jak nebýt cvokem 😀 😀 …dělám si srandu, nejsem moc velký řečník, ani neumím psát takhle krásně, píšu, jak mi to zrovna napadne – stručně. …četla jsem si vaše doporučení ohledně snění a představováni si s manželem…, ale když jeden nevěří v nic, na co si nemůže šáhnout a na všechno potřebuje hmatatelný důkaz, tak je to těžký. Ale i tak se to krásně čte a děkuji 🙂

          • **J** napsal:

            Možná váš pan manžel potřebuje setkání s donem chuanem, nabízím se mu dobrovolně. Až mu povyprávím o mé lásce k ženě , kterou miluji, možná si zatančíte tady takto. Naučil by se snít :

            Už jsem pár lidí naučil snít.

          • **J** napsal:

            Někdy, když je hezký západ slunce, postačí jen tak si s manželem, manželkou sednout a povídat si o snech. Každý nějaké ty sny má. Když jsme byli malí, sedávali jsme u západu slunce a povídali o svých snech.

          • **J** napsal:

            Tak jako návod ani tak ne, to víme, že nejse. Jen to zbytečně o sobě, jakoby netvrdit a ani o jiných nenaznačovat, co mají taky zkušenost. Prostě držet se nad hladinou. Hlavní je, co vy víte, že si věříte a že je hodně lidí, kteří s vámi cítí a vědí, že mluvíte o skutečné realitě, kterou si také dokáží ze zkušenostmi v životě ověřit.

  6. Maroš napsal:

    “ když se naše vědomí přesune do koherentního stavu, pak naše srdce a mozek spolupracují synergicky, jako dva systémy, které se staly náhle jedním celkem.
    Můžeme se naučit, jak toho dosáhnout a udržet si vědomou pozornost a energii mezi naším srdcem a mozkem. Tím se ochráníme před stresem, zlepšíme svůj duševní stav a přísun pozitivní energie.“
    = CÍTIŤ HUDBU, RYTMUS, pretože pokiaľ by telo len reagovalo na nejaký „beat“ v zmysle úder v rytme, reagovalo by oneskorene. Teda – cítiť hudbu znamená – byť v SÚZNENÍ – na rovnakej vlne, cítiť frekvenciu. Dobrý tanečník, ktorý netancuje ako stroj, si vie kreatívne vychutnať práve PRIESTOR samotnej frekvencie-rytmu, t. j., vie sa pohrať so synkopou, vie sa pohrať s časovým posunom rytmu, aby vytvoril napätie a konečný súzvuk. Aj z týchto dôvodov, aj iných – „protidepkárskych“, protistresových, odporúčam workshop, na ktorom je úžasná práve tá presnosť – ako keď sa pretína frekvenčná krivka hudby a krivka tela na jednej osy v jedinom bode = telo, duch a myseľ v jednote. TANEC! Nie fitnes!
    Reggae Dancehall workout by Keaira LaShae

    • **J** napsal:

      Krásný.
      Taky používám tanec a zpěv na vzestup energie a přetvoření atmosféry kolem sebe a v sobě. Při tanci se stáváte součástí hudby, sladěním a souhrou s vesmírem a s lidmi. Jste tancem po celý den, každým jemným pohybem. Melodie větru, rytmus. Šumění korun stromů. Zpěv ptáků. Všude je hudba. Tekoucí voda.

      Zkuste se nejdříve zahřát v každém svalu, postupně protahovat. Pak pauzu. Až budete uvolněni , pak si to teprve užijete. Až se dostanete do fáze, že budete tančit velmi pomalu a zrychlovat do větší rychlosti. Dejte znovu pauzu. Nyní můžete zkusit již plně vnímat kolem tančící lidi a vplout do souhry s nimi a oni to ucítí někdy velmi intenzivně a sladíte se v harmonickou skupinu, dav.
      Tanec je malovaní v prostoru, metoda odpočinku a v určitých modulacích alfa a jiných dochází k odpočinku. Nastává snění při tanci. Je možná automatická kresba celým tělem do prostoru. Až budete tančit častěji, může se vám stát, že budete tančit více hodin téměř bez přestávky a budete mít sice po hodině tance únavu, po třech hodinách už se nebudete ani nějak potit a po asi sedmi hodinách už budete mít pocit, že se vznášíte a pohyb je vlastně váš dech.
      Pro cvičenější. Můžete se dopracovat až k dlouhému tanci, více než deset hodin. Pak po koupeli a spánku, pokud jste měli správný průběh od počátku tance, nebudete polámaní celý den, než se svaly zase zahřejí a odbolí, ale budete mít spoustu energie, jako byste se přejedli hostinou prány. To už jsme skoro zašli do tanečního maratonu.
      K tomu se lze dopracovat po dlouhodobějším tréningu a se zdravým stravováním.

      Tanec vás nasytí, skoro jako jídlo a posílí, skoro jako spánek. Ne doslova, ale dá se protančit do krásy a zdraví.

      • Petra napsal:

        Nádhera, až člověk dostane náladu tančit…já se dostávám do pohody a relaxu malováním. Už asi tak necelý rok zkouším malovat a recyklovat skleněné lahve, i některý plast. http://malby-na-sklo.webnode.cz/ nevím, jestli se ty obrázky zobrazí :-D, moc moc mi to baví 😀

  7. **J** napsal:

    Jen pro přehled, něco o hladině alfa. Snad tenhle odkaz nebude vyhodnocen, jako reklama. Myslím, že tam nic nemají proti:
    http://deelay.cz/co-je-hladina-alfa-jak-se-ni-dostat/

  8. Maroš napsal:

    **j** – do alfy sa dá dostať – pokiaľ človek nemá otrocké zmýšľanie, a teda nepovažuje za hriech trochu si schrupnúť a zajesť si niečo sldké, najlepšie to, čo obsahuje glukózu – hroznový cukor. Ono v podstate pri spánku ide o uspokojenie 2 hlavných potrieb mozgu – potreba prísunu energie = glukóza = menšia svalová spotreba cukrov, potreba fyzického vypnutia – mozog vypne koordináty tela, a ako motor so zaradením voľnobehu môže potom „roztúrovať“ bezmyšlienkové procesy – teda nie tie vedomé, nami kontrolované. Je to originál úlet – bez drog, len s kockou hroznového cukru si na chvíľu zaľahnúť – kedysi sa to aj vitamínom C predávalo – pre športovcov, ako Energit. To je inak aj úloha sladkého dezertu pri kompletnom obede – po obede má nasledovať siesta, šlofík. Ľudia, ktorí si siestu doprajú – lebo môžu, nemajú toľko stresu – toto je to, čo nám v zamestnaní skracuje život – „všetko za pochodu“ – LEBO TREBA ROBIŤ! = ovládač. „Uvedomelé“ sebazotročenie.
    REVOLUCE JEDNOHO STÉBLA SLÁMY

    • Petra napsal:

      Moc hezký a zajímavý video, taky trochu začínáme s permakulturou. Letos jsme zkoušeli poprvé pěstování brambor v posekané trávě, kterou jsme nahrnuli k plotu. Bála jsem se, že budou plesnivět a zatím vypadají krásně. Lidé se zbytečně zbavují trávy, je to energie, kterou nevyužívají…. Zjara jsme sázeli rybíz, maliny a ostružiny, okolo dali karton a přes něj naházeli posekanou trávu. Udrželi tak větší vlhkost i přes největší tropy….Děkuji za tohle video 🙂

      • Maroš napsal:

        Petra – tam je ešte veľmi dôležité to DIVERZNÉ = prenikajúce sadenie pomocou semien v hlinených guličkách! Mravce zožerú minimálne 90% všetkých semien na povrchu pôdy, preto sa netreba strieľať z vysemeňovania burín – aj to, čo mravce nepožerú má ešte problém zakoreniť, vyklíčiť a prežiť. Tieto hlinené-ílové guličky sa dajú položiť, alebo rozhádzať presne na určené miesta, a potom keď ich dážď a rosa rozpustí, prirodzene zahrnú semienka a tie majú – pokiaľ im stanovište vyhovuje, väčšiu šancu vyklíčiť. Toto je prakticky najúčinnejší spôsob, ako si z prinesených semien – teraz je čas – niekde z prírody, z lúk a nepokosených vodných hrádzí, priniesť semiačka a vysadiť si „českou louku“, pretože sofistikované kupované semená obsahujú hlavne málo odolné záhradné formy lúčnych kvetín, takže ich vyklíči ani nie 10% obsahu v zmesi a prežije ešte menej. Kto si chce priniesť vzácne semená chránených rastlín – trvaliek, musí mať v prírode zmapované jednotlivé rastliny, inak ich po odkvitnutí už nenájde – treba na to zošiť a kresliť si mapky. Ale oplatí sa!

        Ďalšia vec vo videu – názov korporátne poľnohospodárstvo, sa vzťahuje aj pre – korporátne záhradníctvo. Dnes sú ním, jeho „beznámahovým“ a starklovským /vykapalo? – kúpime nové/ marketingom úplne zblbnutí aj ľudia, ktorí vyrastali na dedine a rôzne porasty by im mali byť prirodzené, ale keď človek nemá doma v sade golfáč, alebo nepokosené, pozerajú na neho ako na vraha. A teraz vysvetľuj idiotom, že pri 40 st. horúčavách je najlepšou ochranou sadu – burina a vysoká tráva – teplotu povrchu znižujú až o 15-20%. Pôda a pôdna vlhkosť je priorita, vrátane druhovej rozmanitosti, lebo medzi včely patria aj čmeliaky, a opeľovače sú aj rôzna chrobač. A to si treba v okolí udržiavať, lebo včely vyletujú až pri 12 st. C, čmeliaky už pri 8 st., čo je zásadné pri jarnom kvitnutí sadov a pre úrodu.

        • Petra napsal:

          Vím vím, dokoukala jsem až do konce. Ty kuličky se semínky mě uchvátily. Podle toho, co píšete, tipuji, že máte zahradu a taky experimentujete…Česká louka už bohužel není česká louka, co jsme znali, když jsme byli děti, ale jsou opravdu místa, kde se dá natrhat voňavá kytice lučního kvítí a já jí natrhala. Omylem jsem utrhla i Bolehlav, byla včas upozorněna :-D…Bylinky taky oťukávám teprve dva roky, ale snažíme se vracet k přírodě, jak to jenom jde…..S golfovým hřištěm máte naprostou pravdu: lidi si pořád neuvědomují, že častým sekáním, přichází o vodu, dřív to bylo běžný, že se nechávala vysoká tráva, vysekávala se jen cestička. Sekala se a sušila první vysoká tráva- senoseč, druhá tráva- otava….bohužel, dnes už jen ten golfáč.

  9. Maroš napsal:

    **j** – a PRE VŠETKY „DECKÁ“!
    Они взорвали интернет, казашка и русский парень классно танцует
    https://www.youtube.com/watch?v=_CDRT_4rNy4

    Kazašská škola hip hopu je svetovo unikátna a fenomenálna – súvisí to s ich tradičným bojovníckym tancom – hip hop je zjavne najlepšia fyzická a koordinačná príprava detí na bojové umenie!
    Танцы: Lil Di (Sal Salvador & Leah Corbitt – U Betta Step) (сезон 2, серия 2)
    https://www.youtube.com/watch?v=ZD6M_56zsPY

    Zatiaľ na You Tube systémovo asi najlepší workshop hip hopu pre deti – začiatočníkov od Rogera G
    Hip Hop for Kid

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *