…..tak to bude veliký tobogán na který neustále upozorňuji. Neberte na lehkou váhu, stojí krátce před námi. Podívejte se na článek, kde Vás na problém také upozorňují….

14:54

Jan Müller: Až se vypnou bankomaty, díl 2.

Jsou znalci, kteří mluví o blížící se finanční krizi, ale zároveň ohlašují éru největšího nárůstu akcií v historii světové ekonomiky. Je to protiklad jen zdánlivý. Onen nárůst má být totiž jen krátkodobý. Doporučuji najít si na webu třeba Steva Sjuggeruda, který založil poradenskou firmu Thrue Wealth.

Zde máte první díl

Jeho analýzy si předplácí tisícovky investorů, kterým teď, na jaře 2017, Steve radí: Není čas na to hromadit hotovost a zlato, ale kupovat akcie. Protože Dow Jones industrial index, který na začátku roku 2017 pokořil historický rekord 20 000 bodů, bude stoupat do výše. Možná ke 30 000, možná ke 40 000 bodů, možná i víc. „Před časem, když jsem předpovídal, že po zvolení Trumpa dojde k dalšímu růstu akcií, mi říkali, že jsem idiot,“ usmívá se Steve.

Dobírá si mainstreamová média, která se „skoro vždycky mýlí.“ Vzpomíná, jak hlavní noviny a weby nejdřív psaly, že Trump nemůže být nikdy zvolen a když byl zvolen, tak psala, že trhy budou padat a místo toho šly a stále jdou nahoru.

Důležité je ale něco jiného. Steve ukazuje grafy, podle kterých před každou velkou krizí došlo k obrovskému boomu akcií. Říká se tomu melt-up. Nelze to doslova přeložit, je to jakoby se trh „hroutil nahoru“. Poslední křečovitý růst akcií před pádem. Divoký konec party. Steve vypočítává, jak se při melt-up znásobovala hodnota akcií před krachem v roce 1929 i před krachem japonského akciového trhu v roce 1988. Jak pohádkově rostly ceny nemovitostí před propíchnutím realitní bubliny v roce 2008. Nebo jak rostly ceny na trhu tulipánů před krizí v 18. století v Holandsku.

Steve vysvětluje, že obrovské množství volné hotovosti a nízké úrokové míry přivedou v roce 2017 a 2018 na akciové trhy další tuny dolarů. Velmi zajímavý postřeh se týká centrálních bank. Steve upozorňuje, že švýcarská centrální banka nyní vlastní víc akcií Facebooku než jeho zakladatel Mark Zuckerberg. Centrální banky, tedy hráči, proti kterým je i Waren Buffet trpaslík, prostě začaly nakupovat ve velkém akcie. Jane Yellen, která řídí nejmocnější finanční instituci na světě, se vyjádřila, že nákupy akcií jsou pro FED dobrá strategie. (Nějak mi to ale nejde dohromady s jejím někdejším varováním, jak byl rok 2008 rizikový.)

Sjuggerud samozřejmě varuje své investory, že musí ze stále rychlejšího vlaku včas vyskočit. Nicméně slibuje, že kdo nyní vytipuje zajímavé akcie, může v letech 2017 i 2018 očekávat několikanásobné zisky. Budou se mu hodit, protože obrovská bublina, kterou nafukují i centrální banky, bude podle Steva masakr. Mluví o desítkách let finančního chaosu (více čtěte ZDE nebo ZDE.

Sjuggerudů, Rickardsů a dalších je v Americe dost, ale i na druhém konci Atlantiku, ve městě jménem Praha, působí jeden vnímavý pozorovatel. Tedy, on je to také Američan. O současnosti mluví jako o „éře destrukce“. V 80. letech studoval na Georgetown univerzity východoevropská studia. Kromě svého rodného jazyka mluví česky, rusky a francouzsky. Už dvacet let vydává v Praze zpravodaj Fleet Sheet, který si firmy v Česku předplácejí, aby měly přehled o dění v byznysu. Je velmi nedůvěřivý k politikům v Praze i Washingtonu. Ačkoliv denně čte kromě všech českých novin také Financial Times a New York Times, i vůči nim je obezřetný. Jmenuje se Erik Best a já patřím mezi jeho pravidelné čtenáře.

Když jsem Erikovi přeposílal video s Rickardsem napsal mi: „Krize přijde. Jde jen o to kdy.“ Svůj názor na vývoj globální ekonomiky shrnuje: „Kdysi procházel kapitalismus fází budování. Posledních dvacet let je ale éra destrukce.“ Erik si všímá toho, jak perspektiva ekonomického decimování střední třídy souvisí s nástupem umělé inteligence, která během pár desítek let může nahradit lidskou práci v překvapivě mnoha oborech. A k tomu připočítává vývoj nových zbraní, o kterém se sice občas píše, ale veřejnost to moc nevnímá. A taky hrozbu nedostatku vody, změny klimatu a imigrace. Co tohle všechno může způsobit dohromady? Erik na to má hodně suchou odpověď: „Elita už prostě tolik lidí nebude potřebovat.“

Není účelem tohoto textu přesvědčovat čtenáře o příčetnosti Rickardse, Besta a dalších, kteří varují, že tsunami je na dohled od pláže, kde si ještě užíváme sluníčka života na úvěr. Nekonečnost internetu dnes ostatně každému dává pochybnou výsadu najít si argumenty k jakémukoliv názoru. A díky Donaldu Trumpovi víme, že ani fakta už nejsou, co bývala. Wall Street Journal spočítal, že při posledním klání o Bílý dům měly články založené na fake news na sociálních sítích větší ohlas než ty založené na faktech. Oceán internetu dnes dává každému tu pochybnou výsadu najít si argumenty k jakémukoliv tvrzení.

Čeho se bojí vlci z Wall Street

Já ale nejsem pesimista. Ani prognostik jako Miloš Zeman (chraň Bůh). Netvrdím, že se v roce 2017 vypnou bankomaty. Tvrdím jen, že něco takového je docela klidně možné. Už proto, že krize je součást ekonomického cyklu. A součást života. A že jsme všichni chtě nechtě připojení ke světovému kapitálu. Žádná firma, žádná národní ekonomika a žádný člověk nestojí ekonomicky na vlastních nohách.

Krize, při kterých se náhle zavírají banky, skokově se zvyšují úroky z hypoték a dokonce přes noc přestávají platit bankovky, se navíc dějí každý rok. Loni v Indii vláda přes noc zakázala nejpoužívanější bankovky. Předloni v Řecku vydávaly bankomaty pouze 60 euro na den. V 90. letech solidně rostoucí Argentinu na přelomu milénia postihla nákaza finanční krize (způsobená veřejným dluhem a korupcí) a za chvíli se místo znehodnocených pesos platilo dolary. Auta stála na ulici bez benzínu, domy se pokryly graffiti. V prosinci 2001 poté, co Argentinci začali ve velkém vybírat peníze, měnit je za dolary a posílat do bezpečí příbuzným do zahraničí, vláda zmrazila účty. Na dvanáct měsíců. Vybírat šlo jen 250 dolarů týdně.

Můj přítel Nicolas Gutman z Bueonos Aires, který pracoval pro argentinskou vládu jako expert na mezinárodní ekonomické vztahy, mi na úžasné Full Moon party na pláži thajského ostrova Ko Phanghan na konci roku 2016 řekl: „Nemůžeš vůbec věřit tomu, co se píše o Jižní Americe v mezinárodním tisku. My nejsme nic víc než ekonomická kolonie Spojených států. A když to americkým firmám vyhovuje, tak naši vládu prostě položí. A na ulici zavládne chaos a lidé přijdou o všechno. Na tohle jsme zvyklí.“

I někteří z největších vlků Wall Streetu větří stoletou bouři. Třeba takový Bill Gross, což opravdu není žádný konspirační teoretik, co píše články na obskurní blog pro stavitele bunkrů. Bill založil Pimco, jeden z největších investičních fondů na světě, který spravuje majetek za 1,5 bilionu dolarů. Má přezdívkou Bond King je jednou z hvězd amerického byznysu. Na začátku března publikoval svou předpověď pro letošní rok, kde napsal, že se ani tak nebojí o „return on my money“, tedy výnosnosti investic, ale o „return of my money“. Čili o to, zda vůbec dostane zpět, co investoval.

Radí být co nejopatrnější. „Je pro mě stále záhadou,“ napsal třiasedmdesátiletý Bill „jak bankovní systém dokáže vytvořit peníze z ničeho. Podle hrubých odhadů ve Spojených státech banky z tří bilionů dolarů úvěru vytvořili 65 bilionů nekrytého úvěru.“ Mechanismus, který Bill popisuje, se nazývá „fractional reserve banking system“. Je pozoruhodné, že právě toto je srdcem současného světového kapitalismu. Zjednodušeně řečeno: za jeden dolar, který uložíte do banky, si banka účetně může vytvořit desetinásobek, tedy deset dolarů, které někomu půjčí.

Asi není náhoda, že nejmladší z expertů citovaných v tomto článku je pětapadesátiletý Erik Best. Zkušenosti jsou opravdu k nezaplacení. Není to jen tak, když někdo jako Bill Gross napíše, že centrální banky už dnes nemají ty možnosti, které měly k uhašení finanční krize v roce 2008 (hlavně proto, že úrokové míry jsou tak nízko). A že onen 65bilionový dluh je 3,5krát větší než americký HDP (v Číně dluh je oproti domácímu produktu větší „jen“ třikrát). „Náš vysoce zadlužený finanční systém je jako náklaďák naložený nitroglycerinem, který jede po hrbolaté cestě. Stačí jedna chyba a přijde exploze,“ píše Bill. Pak všichni držitelé akcií, bondů atd. poběží do bank, jenže tam nic nebude.

Pětasedmdesátník Jim Rogers, který s Georgem Sorosem založil Qantum Fund, řekl, že sice neví, kdy k tomu dojde, ale že USA zasáhne „osmašedesátibilionový kolaps biblických rozměrů a zlikviduje miliony Američanů“. Na webu najdete další renomované investory a prognostiky, kteří říkají podobné věci.

Můžeme se utěšovat, že naše země prosperuje v závětří německé ekonomické mašiny? Můžeme, pokud nečteme zprávy od Mezinárodního měnového fondu. Už loni varoval, že nejslabším článkem bankovního světa je Deutche Bank. V roce 2008 spustila krizi americká Lehmans Brothers, která byla zadlužená v poměru 31:1 (poměr celkových aktiv k vlastnímu kapitálu). Deutshce Bank má zadlužení 40:1.

Wall Street Jornal loni napsal, že Deutche Bank je ze všech světových bank nejvíc propojená s ostatními. Že například vlastní astronomických 13 procent světového objemu derivatů. Nemusíme se asi rozepisovat o tom, že padající Deutsche Bank by rozmáčkla Škodu Auto a ostatní české importéry do Německa jako malinu.

Bloomberg ostatně v roce 2016 varoval, že z bohatých zemí má nejzadluženější banky Německo, Francie, Velká Británie a Spojené státy. Někteří ekonomové proto odhadují, že právě v Evropě by mohla krize vzplanout.

Zdroj (1)