Seznam zemí, které připravují k porážce…

V Polsku se docela vážně hovoří o „Polexitu“ – vystoupení, přesněji řečeno, vypadnutí země z EU. Exministr zahraničí Radoslaw Sikorski má za to, že politika vládnoucí strany „Právo a spravedlnost“ (PiS) může vést k tomu, že republiku nechají vně hranic EU.

A teď otázka: „Souhlasí Poláci s touto protievropskou politikou?,řekl ve vysílání radiostanice ZET„Může to skončit Polexitem, a v tom případě nás vystrčí na chodbu, kde budeme formálně členem EU, zatímco skutečná rozhodnutí jsou přijímána v eurozóně a nejen to,“ pokračoval Sikorski.

Pokud někdo zapomněl, Radoslaw Sikorski se svého času proslavil přesným vyhodnocením těsných vztahů s USA: „My se rozhádáme s Německem, s Ruskem a budeme mít za to, že je všecko v pořádku, protože jsme odkojeni Amerikou. Troubové.“ Naprostí troubové! Jeho prognóza se zcela vyplnila.

Je jasné, že je velmi informovaným politikem a přesně ví, jaké je místo Polska v Evropě. Zemi ve skutečnosti drží v EU Washington, když donutil Brusel ji podporovat. Varšava řadu let bezpečně zaujímá nejvyšší příčku mezi čistými příjemci z EU, velikost dotací Varšavy (ode dne vstupu více než sto miliard eur) je podstatně vyšší než (tolik propíraných) Athén.

Nikdy jsem nepochyboval, že pokud Francie a Polsko odmítnou politiku vyrovnávání, budou se zabývat svými vnitřními problémy, pak se EU hnedle znelíbí Východní Evropě. Jedna věc je mít práva a dostávat peníze, ale úplně jiné je plnit závazky – a přitom bezplatně. Polsko už projevilo umíněnost, když zuřivě odmítalo migranty, čímž pořádně překvapilo Starý svět.

Moje úvahy potvrdil i Donald Tusk, bývalý polský premiér a nynější předseda Rady Evropy.

„Dokážu si lehce představit situaci, kdy se Polsko ocitne mezi zeměmi, které vkládají prostředky do EU, a v té chvíli se polská vláda rozhodne, že přišel čas se zeptat občanů, zda chtějí nadále vidět svoji zemi v EU. Poté věnuje vláda maximum úsilí, aby Poláky přesvědčila, že je na čase se s členstvím v EU rozloučit“,řekl v rozhovoru pro britský The Telegraph. „V Bruselu ještě vážně doufají – neříkám, že věří, to už bohužel ne – že Polsko přece jen v Evropě zůstane.“

Za co ale potom dávali Polsku tak šílené peníze? Vše je prosté: Za budování rusofobského „pásu věrnosti“ USA napříč Evropou, který má oddělit Rusko od Německa, Itálie, Francie – tedy zemí, ve kterých se ještě zachovaly pozůstatky suverenity.

Dnes je výstavba dokončena. Ale před Polskem, baltskými tygry a dalšími bývalými socialistickými zeměmi stojí další úkol, a mnohem důležitější: obětovat se rusko-americkému soupeření.

V nedávném článku „Šílenství amerických jestřábů“ se posuzoval plán zničení Kaliningradské oblasti, který uzrál v hlavě Garry Hendrixe, takto vedoucího vědeckého pracovníka a ředitele programu „Strategie obrany a hodnocení“ Střediska nové americké bezpečnosti. Nezmínil jsem se tam ale o podivném strategickém omylu tohoto vojenského experta: USA nejsou natolik šílené, aby samy bojovaly proti Rusku. K tomu potřebují Polsko, a také země dané mu napospas v rámci realizace dávného snu šlechty – ovládnout Mezimoří.

Nakolik je takový scénář realistický? Dnes to, samosebou, možné není, protože Polsko sice Rusko nenávidí, ale ne natolik, aby se vrhlo šavlemi proti tankům.

A vůbec, regionální válka je možná jen, tehdy, když budou mít štěstí a povede se jim vyprovokovat dosud chladnokrevný a nejspíš na jakýkoli vývoj událostí připravený Kreml. Ale Američané šikovně tlačí na všechny citlivé body po obvodu našich hranic, nahmatávají slabá místa a bezpochyby na ně udeří.

Před deseti lety se zdálo, že provokace vyšla, když Rusko vstoupilo vojensky na území Gruzie odvetou na zabití našich mírotvůrců. V roce 2014 nevyšel stejný plán na Ukrajině, když Moskva rezolutně zarazila pokus o předání Sevastopolu jako vojenské základny Američanům vrácením Krymu pod svoji jurisdikci, ale tažení na Kyjev se dokonce ani neplánovalo. Třebaže rusko-ruská válka byla cílem USA – o tom není pochyb.

Kaliningrad je rovněž citlivým bodem. Pentagon nejspíš nemá detailní plán na vyprovokování válečných akcí mezi Ruskem a Polskem (a rovněž se zeměmi Pobaltí), nicméně přání je cítit.

K tomu je ale žádoucí vyvést Polsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko nejen z EU, ale i z NATO, aby Spojené státy nemusely splnit spojenecké závazky k nim a také jít bojovat proti Rusku. Potom je možné jim slíbit podporu, či dokonce zvláštní statut „skorospojence“, jako Gruzii a Ukrajině, a přistoupit k organizaci „agrese“ Moskvy proti bezbranným mladým demokraciím.

Dnes se takový vývoj událostí zdá být nepravděpodobným – Američané se slušně usadili blízko našich hranic a nechystají se odtud odejít. Takový stav věcí ale není příliš výhodný: pokud jsou Polsko a další členy NATO, tak organizovat ruskou „agresi“ proti nim je prakticky nemožné, protože by Washington musel vyhlásit Moskvě válku, na což si nikdy netroufne.

Všechno odpovídá tomu, že proces přeformátování evropského subkontinentu brzy začne.

Staří Evropané se už vážně zamýšlejí nad vytvořením vlastních ozbrojených sil a mají v úmyslu zbavit se hrdých, ale chudých „mladoevropanů“, kteří jim byli vnuceni. USA oznámily, že nemají na to, aby samy udržovaly NATO. Znamená to, že Východní Evropa bude plnit svou roli bariéry, zatímco Polsko a baltské tygry připravují k porážce ve velké válce proti Rusku.

My samozřejmě uděláme vše, abychom se jí nezúčastnili. Sami ale chápete, že provokace bývají různé a na některé nelze neodpovědět. A fantazii mají naši američtí „partneři“ bohatou…

Překlad: st.hroch 180117

Zdroj: 1, 2