…..politikům po celé EU začíná „téci hodně do bot“ a proto se rozhodli prvně oblbovat lidi a dalším krokem je cenzůra psaného. Nepotřebují mnoho probuzených ovcí, protože by byly pro ně příliš nebezpečné. Nebudeme si nic namlouvat, už jsou. Je jich příliš mnoho a stále více ovčanů procitá….

13:54

Západní média se aktivně snaží přesvědčit své čtenáře a posluchače, že Rusko je agresor, ačkoliv ve skutečnosti Evropané dovolili, aby byli zataženi do „bláznivého“ protiruského pochodu pod vedením USA a NATO a ocitli se na pokraji nové světové války, píše Arbejderen.

Dnes se velká válka v Evropě zdá pravděpodobnější než po skončení druhé světové — ačkoliv ještě ne tak dávno se zdálo, že studená válka skončila a před námi je „globální společenství“, píše Jens Jorgen Nielsen pro Arbejderen.

Po rozpadu SSSR Rusové a další jeho obyvatelé rozprostřeli náruč Západu a jeho ideologii, uvádí se v článku. A dokonce i když se NATO začalo rozšiřovat na východ a připojovat k sobě země bývalé Varšavské smlouvy, na Západě nadále mluvili o „rostoucí stabilitě“ ve světě. Ale ve skutečnosti tato doba nenávratně uplynula a mnozí dnes bijí na poplach: „pochod na Rusko“, do něhož byli Evropané zataženi, aby Američané mohli uspokojovat své globální zájmy, může mít katastrofální následky.Za prvé, nikdy od doby ukončení druhé světové války nebylo kolem Ruska a přímo na jeho hranicích soustředěno takové ohromné množství vojenské techniky a vojáků NATO jako teď. A to nemůže neznepokojovat Rusy, zdůrazňuje autor: „Není divu, že Němci odmítli posílat vojáky do Pobaltí. Možná jsme my na Západě zapomněli, ale Rusové si pamatují, že armáda nacistického Německa vtrhla po této cestě a zničila 27 milionů lidí“.

Za druhé, vzhledem k tomu, že George Bush odstoupil od Smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany, uzavřené v roce 2002, blízko ruských hranic teď klidně mohou být umísťovány rakety s plochou dráhou letu a balistické. Mohou se nacházet na lodích NATO v Baltském moři nebo v jiných místech — a k útoku například na ruský Petrohrad potřebuje aliance necelých pět minut, konstatuje Arbejderen.

Západní země, vlastnící atomové zbraně, mohou žít v iluzi, že takzvané „obranné rakety“ mohou neutralizovat ruské strategické jaderné rakety a likvidovat tak „vzájemné zadržování“. Díky tomu mají západní stratégové velké nutkání zaútočit jako první, předpokládajíce, že NATO údajně „může zvítězit“ v jaderné válce s Ruskem. Ale v reálných podmínkách je to nebezpečný omyl, jelikož Rusko vlastní mnohem modernější zbraně než například Irák, zdůrazňuje autor.

Za třetí, diplomatické vztahy mezi Ruskem a Západem jsou teď prakticky zmrazené. Republikán Ronald Reagan udělal praktické kroky k zahájení jednání s Gorbačovem o jaderném odzbrojování ve druhé polovině 80. let, a je značně překvapivé, že „demokratický prezident“ USA Barack Obama teď dokázal zatáhnout Evropu do tak nebezpečné situace, uvádí se v článku Arbejderen. Například právě republikán Donald Trump se zabývá otázkou, proč USA vedou tolik válek a proč má teď Amerika špatné vztahy s Ruskem — a mnozí s těch, kteří, i když nejsou přívrženci Trumpa, mají stejný názor na tuto otázku.Jak předpokládá dánský novinář, je načase, aby Evropané položili i další otázku: „Jakým způsobem evropské země dovolily, aby byly zapřaženy do vozu, který jednoznačně řídí USA se svými globálními zájmy?“. USA se dívájí na Rusko a Čínu jako na země, které vážně zpochybňují americkou hegemonii ve světě — ale kdo doplatí první, jestliže bude rozpoutána válka v Evropě s použitím jaderných zbraní? Nejspíše to bude Skandinávie, Polsko nebo Pobaltí, předpovídá Arbejderen.

Všechno vypadá ještě groteskněji, když se podíváme na zdůvodnění takové situace, píše autor. „Rusko je agresor, Putin je blázen“, ze všech stran přesvědčuje své čtenáře a diváky západní tisk a televize. „Ale co konkrétně opravňuje riziko, kterému je vystavována naše fyzická existence? Ukrajina — to je zvláštní případ. Během voleb v letech 2010 a 2012 hlasovala tam většina pro politiky, kteří vystupovali proti členství této země v NATO. Krym byl celou dobu od roku 1992 nespokojený tím, že je součástí Ukrajiny. Nic nesvědčí o tom, že Rusko chce napadnout Pobaltí. Rusové se cítí stísněni. V takové situaci se může stát cokoliv“, varuje Arbejderen.