Jak v lucidním snu manipulovat s časem / Doporučuji

Dneska v noci se mi stala velice zvláštní věc. Usnula jsem okolo půlnoci, protože jsem měla hlavu plnou velice akčních myšlenek, takže jsem se dlouho převalovala. Když jsem konečně usnula, moje sny prvně vypadaly normálně, takový klasický spací maglajz.
Pak jsem se ale objevila v nějakém podniku. Vypadalo to jako velká hospoda/hotel. Zkrátka všude hodně pokojů, zdi byly obloženy dřevem (vypadalo to jako budova staršího data), v hlavní hale velký bar, spousta stolů, židlí a lidí ve společenském oděvu. Pili všechno možné, smáli se, chodili z místnosti do místnosti.
Potkala jsem tam svou mámu. Resp. snovou bytost, která v tom snu představovala osobu mé mámy. Byla to moje máma, ale ve skutečnosti nebyla…
Vždycky poznám, když je to jenom snový výjev a kdy jsem se s ní skutečně potkala. U některých lidí si tím občas nejsem jistá, ale u ní jsem si jistá vždy, na tisíc procent.
Zarazilo mě to a uvědomila jsem si, že to nějak nesedí… Začala jsem sledovat, co se děje v mé hlavě a co se děje kolem, jakoby to byl pásek filmu. Věděla jsem už, že spím. Najednou jsem i věděla, že moje máma v tom podniku v této realitě pracuje jako barmanka a zároveň jako umělkyně, že bude mít večer nějaké vystoupení, asi zazpívá… Podivila jsem se tomu, ale už jsem si ve snech odvykla takové to drsné nevycválané ,,ale ty jsi přece umřela“. Nechávám si to už raději pro sebe a spíš sleduju.
Na chvíli jsem se stala členem společenství. Procházela jsem se s lidmi, zdravila, dala si jedno pivo a čekala, jak bude vystoupení vypadat, když se kvůli němu sešlo tolik lidí… Nebo jsou tady spíš na to pivo? Možná něco slaví…?
Najednou se tam mihnul P. Můj velmi dobrý známý. Zajímavé je, že jsem okamžitě věděla, že to není snový výjev, ale opravdu jeho spící bytost. Měl perfektně svůj obličej… Stává se mi ve snech, že potkám osobu, která je a není někdo, koho znám. Že jde o snový výjev, prozrazuje většinou to, že osoba sice představuje někoho konkrétního, ale nemá přesně jeho obličej, jakoby ho můj sen nebyl schopen věrně zrekonstruovat tak, abych nepoznala kopii od originálu. Často tyto snové osoby obličej postupem času pozměňují, nikdy jim neprobleskne ten pravý.
Jsou ale lidé, se kterými se ve snech setkávám, znám je osobně a přitom v tu chvíli v daném snu i vím, že jsou skuteční, že se nám prolnuly reality. Poznají se podle obličeje, který je přesný, nemění se a chovají se tak, jak by se chovali reálně. Zatímco snové postavy dělají věci i nelogicky, nebo proti povaze osoby, kterou představují. Také to poznám vnitřně. Někoho vidím a mám ,,takový pocit“, kdy to najednou vím. Cítím je. Nestává se mi to ale často… Ve snech se setkávám s těmi, kteří mi obvykle jsou velice blízcí, takzvaně máme velmi podobnou vlnovou délku, či energie. Přes tuto podobnost vzniká jakési napojení, které nám občas umožňuje společně snít.
Je zajímavé, že i když se do někoho zamiluju, ne vždy dotyčný chodí do mých snů, spíše potkávám jeho snové postavy, které ho napodobují. Přitom by člověk čekal, že tam to spojení bude. Jedna z mých minulých velkých lásek nebyla v mém snu nikdy, i když jsem ho dost hledala. Maximálně jsem párkrát potkala jeho snové verze, které neměly jeho obličej a nechovaly se ani jako on… Ani biologická rodina nemá tento druh napojení, z rodiny mám pouze mámu a to napojení zůstalo i přes její odchod, protože lidská bytost existuje zároveň v mnoha dimenzích a tohle je pouze jedna z nich. Ta nejnižší, nejhustší, nejtěžší. Ale sny se odehrávají na vyšších nehmotných rovinách, kde nikdo neumírá, proto se spojení nepřerušilo a proto vždy poznám, kdy jsme se skutečně setkaly a kdy se mi o setkání jen zdálo.
Je zvláštní, že P. od určité doby chodí do mých snů skoro jako pro rohlíky. Přesně vím, kdy to je on a jako jeden z mála lidí má dokonale svoji věrnou podobu. Akorát neví, že spí a že se dostal do nějakého snového uzlu, který… No, jsou dvě možnosti. Buď máme my lidé nějaké snové uzly společné, nebo se přesouváme do uzlu toho druhého. Na to jsem ještě úplně nepřišla a pohybuju se ve spekulacích. Identifikace realit mi dělá někdy problémy.
Občas v lucidním snu potkám dokonce osobu, která je pravá, není snová, ale tady ji neznám. Naposledy jsem se takhle v jednom městě potkala s chlápkem, který vypadal asi na 30-35, měl pruhovaný oděv a vyprávěl mi, jak pracuje se svými sny a jak ovlivňuje ty lucidní. Byl to člověk, ale nemyslím si, že byl z našeho matrixu. Musel být odjinud. A já zase říkala a ukazovala jemu, co jsem se naučila já. Například materializaci. Nehledali jsme se cíleně, ale když jsme se tam viděli, okamžitě jsme oba cítili, že nejsme sny, ale skuteční lidé, skuteční lucidní poutníci a seznámili jsme se tam. A prožili jsme takhle společně velice dlouhý sen, kdy jsme cestovali danou realitou a u toho sdíleli své zkušenosti. Povídali jsme si o tom, jak je realita kterých snů ohebná, tvárná, skoro až polotekutá a také o agentech. Dotyčný měl velmi podobné zkušenosti s agenty jako já. – Že jsou to bytosti v černých oblecích, které hlídají sny, ale také si nebyl jistý, proč to dělají a proč je pro ně důležité, aby se v nich člověk svobodně nehrabal a nepřepisoval je… Dodneška nepochybuji, že to byl skutečný člověk a že opravdu došlo k setkání na této konkrétní rovině.
A teď je otázka, jestli to byl náš společný snový uzel, nebo jestli jeden z nás navštívil snovou realitu toho druhého…? Možná, že odpověď na tuto otázku je primitivně jednoduchá: Jsme jedno. Střípky společného vědomí, žijící v představě oddělenosti. Potom vlastně neexistuje něco jako moje a tvoje rovina, potom by vlastně všechny snové uzly a paralelní reality byly jedna obrovská společná síť, kterou lze libovolně cestovat. Teoreticky… Vraťme se zpět k tomu lucidnímu snu.

Celý článek zde: Aluška.org – Jak v lucidním snu manipulovat s časem / Doporučuji

 

Mohlo by se vám líbit...