PŘEPIS ROZHOVORU PRO REFLEX: Změňte své myšlení!

Robot na konci tunelu. Tak se jmenuje nová kniha ekonomů Šichtařová-Pikora. Podstatou blížících se změn ale není jen to, že lidskou práci převezmou roboti. „Jde mnohem víc o společenské a psychologické důsledky“, říká Markéta Šichtařová.

Co je podstatou čtvrté průmyslové revoluce?

Pro pochopení se musíme trochu vrátit v čase k minulým revolucím. Dlouhá léta se nic valně zábavného nedělo. Objevení kola, písma, peněz, rozmach mořeplavby – to vše byly nepochybně podstatné události, ale z většího nadhledu nedošlo k žádným náhlým globálním změnám.
Pak přichází parní stroj a mění se vše. Nastává industrializace. Nejde ale jen o parní stroj, jde o to, že s ním vzniká první management. Lidé už nepracují doma ve svých dílnách, ale odcházejí do továren. Specializace přináší ohromný nárůst produktivity. To bychom mohli označit za 1. průmyslovou revoluci.
O 2. průmyslové revoluci můžeme mluvit, když se objeví elektřina. Zase ale nejde jen o usměrněné částice v drátech. Mění se pracovní doba, řízení práce, přichází pásová výroba. Jen na způsobu řízení práce šlo zvýšit produktivitu až stokrát.
Ještě větší skok přináší 3. průmyslová revoluce. Tranzistory nahrazují elektronky a přichází éra počítačů. A opět nejde jen o počítač jako takový. Změnil náš každodenní život. Skoro každé dítě u sebe nosí v mobilu počítač, který trumfne svou výpočetní silou ty, které nám pomohly dostat se na Měsíc.
No a 4. průmyslová revoluce je opět dalším z těchto dějinných skoků. Její podstatou je digitalizace. Ale zdaleka nejde jen o ni. Analogicky k předchozím revolucím, i tady jde mnohem víc o společenské a psychologické důsledky.

Jaké? Co to znamená pro obyčejného Čecha?

Lidé si často představují, že zkrátka roboti nahradí při práci lidi. To je naivní pohled, roboti jsou jen nejviditelnějším symbolem. Tak jako první počítač spustil technologickou revoluci, která skončila Facebookem a vytvářením sociálních bublin, také tady jde spíš o hluboké, až „biologické“ změny v celé společnosti.
Výroba se změní. Mnohdy se budou „vyrábět“ informace samotné. Důsledkem budou podivné jevy, které se při starém způsobu myšlení zdají jako totální nesmysly.

Jaké například?

Například množství půdy na Zemi už není omezené, a proto lze uživit i prudce rostoucí populaci. Globalizovaná ekonomika se opět změní na lokalizovanou.
Výrobky se už neopotřebovávají.
Sdílení rostoucího počtu věci bude preferováno nad jejich vlastnictvím. A tak dál.

Jak to myslíte? Proč bude množství půdy neomezené? A jak se mohou výrobky neopotřebovávat?

Narážím na onu klasickou představu, že množství půdy na Zemi není možno nafukovat a současně že zkrátka na jednom metru čtverečním milion mrkví nevypěstujeme. A že tudíž údajně musí brzy nastat chvíle, kdy víc lidí na světě neuživíme. Jenomže se 4. průmyslovou revolucí je všechno jinak, protože se začínají objevovat „továrny na zemědělské plodiny“. Můžeme si to představit jako „panelák“, v němž jsou regály s tenkou vrstvou půdy v patrech nad sebou, ve kterých roboti bez zásahu člověka pěstují plodiny. Obhospodařovaná plocha se tak najednou zvětšuje ne „do šířky“, nýbrž „do výšky“ a do jiných podnebných pásem, protože taková továrna klidně může stát i za polárním kruhem. A takto vypěstované plodiny nejsou ani nijak zvlášť drahé. Takové „nafouknutí“ obhospodařované plochy ale najednou úplně mění pohled na údajnou nemožnost uživit rostoucí množství lidí… První taková továrna vznikla v Japonsku na hlávkový salát, další vznikají.
No a fakt, že výrobky se neopotřebovávají, je zase dán tím, že v dnešním světě je čím dál častěji „výrobkem“ digitální informace. Vezměte si například hudbu. Tu už si nekupujete na gramofonové desce, která se časem „oběhá“, ale streamujete si ji. A tato data se logicky ani po miliontém stažení „neopotřebují“. A můžeme jít dál. Už teď je jasné, že auta budou spíš jakési počítače na kolech. Budou samořiditelná, často sdílená. Tak jako u počítače je software většinou dražší než hardware a navíc jsou to vaše uložená data, která pro vás mají hlavní hodnotu, taky u auta přijde okamžik, kdy jeho software bude důležitější než ona fyzická krabice, ve které sedíte. A software se neopotřebovává bez ohledu na to, kolikrát jej použijete.

Jak se má člověk připravit na novou průmyslovou revoluci?

Především člověk musí POCHOPIT, co přichází. Každý ještě pochopí, že asi nemá smysl zakládat si dnes běžnou taxíkářskou firmu, když víme, že (až na několik retro výjimek) budou taxíkáři převálcováni nejprve společnostmi typu Uber a ještě později samořiditelnou technologií. Jenže řada lidí se začne stavět na zadní, jakmile řekneme, že musí změnit svoje myšlení třeba i ve školství, zdravotnictví, ve správě svých peněz. Máme totiž pod kůží určité zvyklosti. Proto řada rodičů chce, aby se děti učily vyjmenovaná slova, jako se učili oni. Mají dojem, že „přeci je nutné psát bez hrubek“. Jenomže jejich děti už nepoužívají papír a tužku, ale píšou zásadně na klávesnici, tudíž všechny hrubky za ně opravuje software! Takže děti se už vlastně brzy ani nebudou potřebovat učit psát rukou. Nad tím se ale lidem mozek kroutí naruby odporem a zděšením, protože dnešní dospělí se v dětství učili krasopis, a chtějí to předat svým dětem. Oproštění se od stereotypů vyžaduje vybudování nových neuronových spojů v mozku – a to doslova „bolí“.

Máte představu o tom, jaké obory by měly studovat vaše děti, aby se s průmyslovou revolucí nejlépe poprali?

Psychiatrii. Cvokařů bude potřeba čím dál víc (smích). Lidé si myslí, že postačí vyrubat z ekonomiky některé přežité obory, jako třeba hornictví, a nahradit je něčím novým, jako třeba nanotechnologie, a máme vyhráno. Vůbec ne! Nejde ani tak o to JAKÝ obor studovat, ale JAK jej studovat. Stávající školství stále bazíruje na pamatování si dat. Jenomže dnes je podstatné umění zjistit si, jaké informace jsou relevantní, pak si je vyhledat a použít. Mít tedy vystudovaný moderní obor, ale myslet „postaru“, je k ničemu.

Co mají, nebo naopak nemají dělat politici? A co si myslíte, že udělají ve skutečnosti?

Na to, co mají dělat, je jednoduchá odpověď: Nebránit změnám. Co udělají, je taky jasné: Nasadí všechny páky, aby jim zabránili. Jednak drtivá většina z nich vůbec neví, která bije, jednak se i marketingově líp prodává údajná ochrana nebohých lidí před těmi hnusnými, zlými roboty. Že je to úplná volovina, nevadí.

Hraje v tom všem Česká republika nějakou specifickou roli?

Střední Evropa patří mezi země nejohroženější. Do Česka totiž v minulosti přišly zahraniční firmy proto, že je tu levná pracovní síla. Například Foxcon už ČR opustil, když koruna posílila, a pracovní síla tím podražila. Zahraničních investoři, kteří chtějí levnou práci, buď odejdou, nebo lidi nahradí stroji. V Německu dnes zůstávají firmy, které očividně kvůli druhu své činnosti levnější práci nehledají – kdyby ji hledaly, už by tam nebyly. A naopak země vysloveně rozvojové, jako třeba v rovníkové Africe, jsou zase tak levné, že nemá smysl nahrazovat lidi stroji, i když mají značnou „chybovost“. My jsme přesně uprostřed. Takže snažit se zakonzervovat staré pořádky je šíleně nebezpečná hra. My naopak musíme na nové technologie naskočit co nejdřív, aby náraz nebyl tak drtivý.

Jak průmyslová revoluce ovlivní naše politiky?

Bude jim ještě dlouho trvat, než pochopí, že spousta problémů jsou vlastně jen příznaky 4. průmyslové revoluce. A budou mít sklon řešit její jednotlivé symptomy, což je hloupost. Když jste nemocní, nevyléčíte se tím, že spolknete Paralen na horečku, Brufen na bolest hlavy a nakapete si na ucpaný nos. Musíte léčit přímo nemoc, ne potlačovat projevy.
A tak se budou diskutovat dílčí věci jako robotizace, Uber, zdravotní knížky, bitcoin – a spoustě lidem nebude docházet, že to jsou jen nepodstatné symptomy něčeho většího. A když už jim tohle dojde, nevšimnou si, že příznaky této revoluce jsou i zadlužení států nebo netypický průběh příští hospodářské krize. Přesto se naše zažité mechanismy ve společnosti do základů změní.