…..abyste se uměli správně rozhodnout. Nenechte se ovlivňovat nikým a používejte vlastní mozek prosím. Zvažte všechna fakta a pak můžete jít k volbám….

11:54

Miloš Zeman anebo Jiří Drahoš?

Důležité informace a podklady pro naše rozhodování…

V únoru 2016 navštívil prezident republiky Ing.Miloš Zeman liberecký kraj, kde kromě jiného obdobně jako i jinde dal příležitost místním občanům klást mu otázky, prostě ptát se na cokoliv, co občany zajímá. To je ovšemže velice dobré, neboť obyčejní lidé tak mají příležitost mluvit přímo se svým prezidentem.

Na druhou stranu má to však bohužel i svá negativa, respektive rizika, že se takto mikrofon určený obyčejným lidem ke kladení svých slušných dotazů občas může dostat do ruky i naprostému blbovi.

 

A ještě mnohem horší je když se naopak jedná o vysokoškolsky vzdělaného člověka, který formálně vystoupujíc pod maskou novináře a majíc navíc za sebou početný štáb dobře placených spolupracovníků, když rozhodně nejde o nějaké jen tak náhodné vystoupení, ale o předem do nejmenších detailů naplánované vystoupení profesionálního lobbisty, který se sprostou demagogií i úplně vymyšlenými lžemi bezohledně doslova přes mrtvoly pokouší se hájit obchodní zájmy svého vražedného krvavého byznysu.

 

Je totiž až k nevíře slyšet s jakou farizejskou dojemnou péči naříká tento přímý, potažmo nepřímý lobbista zločineckých organizací International Planned Parenthood Federation a Marie Stopes International ohledem údajného děšení malých dětí fotografie z potratů, které pouze lidem přinášejí informace o tom co potrat ve skutečnosti znamená.Ovšemže potratovému velkoprůmyslu je údajné „děšení“ malých dětí ve skutečnosti zcela lhostejné, a to tím spíše, že tito krvaví zločinci celosvětově povraždí milióny mnohem menších dětí, než jsou ty děti, které poskytováním těchto informací dospělým lidem by měly být údajně prý „děšeni.“

Ve skutečnosti totiž těmto potratovým gigantům International Planned Parenthood Federation a Marie Stopes International, popřípadě dalším subjektům potratového velkoprůmyslu skutečným trnem v oku nejsou nějaké údajně prý „děšené“ děti, ale jsou to právě tyto publikované fotografie potracených dětí, neboť se obávají, že by tyto publikované fotografie z interrupcí by mohli vést k tomu, že by nějakou část rodičů či svobodných žen mohly odradit k úmyslu jít na umělý potrat, což tudíž těmto koncernům potratového velkoprůmyslu kazí jejich mnohamiliónové kšefty se smrtí.

 

Pan prezident Ing.Miloš Zeman však ale jako inteligentní člověk bystře prokoukl prolhané pokrytectví tohoto lobbisty kultury smrti, a nejenže přímo a ani nepřímo nijak nepodpořil krvavý byznys potratového průmyslu, ale dokonce pan prezident Ing.Miloš Zeman přímo podpořil právo každého na svobodu projevu a svobodného šíření informací, přičemž zde konkrétně toto právo na svobodné šíření informací přiznal pan prezident Miloš Zeman i PRO-LIFE hnutí, které poskytování těchto široké veřejnosti ne příliš známých informací občanům považuje za velice důležité.

 

Jinými slovy pan prezident Ing.Miloš Zeman kategoricky odmítl úsilí mamutích koncernů krvavého potratového průmyslu omezovat svobodu projevu a práva občanů na svobodný přístup k informacím, a chtějících zničit zejména PRO-LIFE hnutí, které vnímají jako hnutí, které publikací fotografií z potratů kazí byznys, respektive omezuje kšefty jejich vysoce lukrativního, ziskového potratového velkoprůmyslu.

 

Mgr. Libor Serafim Halík Ph.D, který filmový záznam z této události publikoval na Internetu na virtuální internetové televizi TV Gloria při jeho hodnocení dospěl ještě dál než já, když vyjádřil své přesvědčení, že pan prezident Ing.Miloš Zeman se svou odpovědí na provokativní otázku dotyčného lobbisty dokonce přímo sám osobně přihlásil k samotným PRO-LIFE hodnotám.

 

Každopádně však ale ať již je podstata poselství pana prezidenta Ing.Miloše Zemana jakékoliv, respektive ať již je hlavní těžiště poselství pana prezidenta Ing.Miloše Zemana v podpoře práva každého na svobodu projevu plus právo každého na svobodné šíření i přijímání necenzurovaných informací k čemuž se přikláním já, anebo ať již je hlavní těžiště poselství pana prezidenta Ing.Miloše Zemana spíše v jeho osobním ztotožnění se s PRO-LIFE hodnotami, jak to vidí samotný Mgr. Libor Serafim Halík Ph.D, v obou případech je to velmi dobře, a – kromě mnohých dalších – i toto je jeden z velmi významných důvodů proč v druhém kole voleb prezidenta republiky v pátek 26.1.2018 a sobotu 27.1.2018 je třeba opětovně volit za prezidenta České republiky Ing.Miloše Zemana.

 

Tento výše zmiňovaný filmový záznam Mgr. Liborem Serafimem Halíkem Ph.D zveřejněný na TV Gloria se nachází zde – LINK: https://gloria.tv/video/XZ7rAooR9Vek2M6N4pWByj6Vq

 

Každopádně v tomto filmovém záznamu nacházející se poselství pana prezidenta Ing.Miloše Zemana je o důvod víc, abych mu já v druhém kole prezidentských voleb odevzdal svůj hlas. Ale jinak dotyčný Jiří Drahoš je tak veliké ohrožení naší svobody a demokracie, v důsledku čehož bych já osobně v druhém kole prezidentských voleb odevzdal svůj hlas dosavadnímu prezidentovi Ing.Miloši Zemanovi i v tom případě, i kdyby k této události v únoru 2016 v libereckém kraji nikdy nebylo bývalo došlo, potažmo kdybych se o ní já osobně nedozvěděl.

 

 

 

A proto i navzdory tomu, že prezidentský úřad ve svém principu jako katolický monarchista považuji za neplnohodnotný substitut a slabý odvar dědičného monarchy, přesto všechno se i tohoto druhého kola prezidentských voleb zúčastním a dám svůj hlas prezidentskému kandidátovi Ing.Miloši Zemanovi.

 

Jedinou ojedinělou pozitivní vlastností kandidáta Jiřího Drahoše je to, že souhlasí s vrácením majetku církvím a náboženským společnostem, které církvím a náboženským společnostem ukradli komunisté. A tedy kandidát Jiří Drahoš též i odmítá komunisty požadované opětovné okradení církví a náboženských společností o pětinu jejich náhrad za nevydaný církevní majetek, kde komunisté považují na tyto náhrady církvím a náboženským společnostem uvalit 19-procentní tzv. „daň“. Jinak ale nic jiného na kandidátovi Jiřím Drahošovi již pozitivního není.

 

Kromě toho, že Jiří Drahoš podporuje islámskou migraci a islamizaci, pro mě jako křesťana – katolíka je navíc zcela zjevné i to, že Jiří Drahoš je nepřítel jak PRO-LIFE hodnot, tak i nepřítel PRO-FAMILY hodnot, a to nejen podporující, ale dokonce přímo lobbující za sodomii, aby si tito perverzní sexuální úchylové mohli adoptovat nevinné děti.

 

Jinak nelze nevidět, že ultralevičáčtí soudruzi neomarxisté se ve své prolhané propagandě nepochybně velice zdokonalili. Ačkoliv sice již před pěti lety v roce 2013 na obrazovkách tzv. „České televize“ počnouce soudruhem Moravcem a konče soudružkou Dvořákovou titíž neomarxističtí soudruzi rovněž velebili Karla Schwarzenberga a hanobili Ing.Miloše Zemana, nikoho v té době ještě nenapadlo demagogicky tvrdit že Ing.Miloš Zeman údajně prý občany České republiky tzv. „rozděluje“, jakož ani nikdo v té době ještě nevymyslel ani to demagogické tvrzení, že Karl Schwarzerberg údajně prý „českou společnost sjednocuje“ jak demagogicky a zcela lživě dnes v roce 2018 prohlašují soudruzi neomarxisté o jejich dnešním „bílém koni“ Jiřím Drahošovi, který je de facto „Schwarzenbergem číslo dvě“, potažmo „Miroslavem Kalouskem číslo dvě“.

Copak to dnes krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté vymysleli za propagandistický pojem, že prezident Ing.Miloš Zeman údajně prý tzv. „rozděluje společnost“. Já osobně tomu, co soudruzi neomarxisté označují pojmem „rozdělená společnost“ říkám jednoduše slovem: Demokracie.

 

Ostatně rozděluje-li prezident Ing.Miloš Zeman společnost, tak tu společnost v o nic nemenší míře rozděluje i soudruh Jiří Drahoš. Teprve až soudruh Jiří Drahoš získá v prezidentských volbách více než 99% hlasů, teprve až pak bude mít právo o sobě tvrdit, že naši společnost nerozděluje ale sjednocuje. Ostatně v současné době na celé naší planetě pouze jen o prezidentu KLDR soudruhovi KIM-ČONG-UNOVI lze říci, že severokorejskou společnost nerozděluje ale sjednocuje.

 

A pokud by naši soudruzi neomarxisté skutečně chtěli dosáhnout toho, aby jejich „býlí kůň“ soudruh Jiří Drahoš nerozděloval, ale sjednocoval celou společnost České republiky, tak by jim nezůstalo nic jiného, než požádat výše zmíněného soudruha Kim-Čong_Una aby do České republiky poslal své ideologické poradce, kteří by našim soudruhům neomarxistům „poradili“ jakou legislativu je třeba u nás v České republice přijat, aby se naše země stala druhou KLDR.

 

Pak poté, co by u nás v České republice zavládl úplně stejný totalitní režim jako mají v Severní Koreji, pak by určitě již „prezident“ Jiří Drahoš ve volbách nepochybně již „nerozděloval“ naši společnost, neboť za pomoci nově zřízené politické tajné policie Státní tajné bezpečnosti by soudruh prezident Jiří Drahoš skutečně získal oněch 99% hlasů v prezidentských volbách, neboť díky revolučnímu boji této politické tajné policie Státní tajné bezpečnosti proti kontrarevoluci a reakci všichni ti, co by v této nové neostalinistické totalitě tzv. „rozdělovali společnost“ by skončili v žalářích, ba možná i na popravištích.

 

Ano, pak by byla naše Česká republiky i společnost již dokonale sjednocena kolem „prezidenta“ Jiřího Drahoše. Nicméně ale nejsem si však ale zcela jist tím, zda-li právě takovýto politický a ideologický režim by si přála převážná většina občanů naší České republiky. Ba dokonce obávám se, že aproximace práva České republiky, respektive implementace severokorejského režimu, ideologie a legislativy do naší České republiky by se možná nelíbila dokonce ani mnohým z řad samotných stoupenců prezidentského kandidáta soudruha Jiřího Drahoše.

 

Jinak faktem je, že já osobně, a nejen já osobně, ale prakticky nikdo, popřípadě téměř nikdo před těmito prezidentskými volbami neměl ani nejmenšího tušení, že nějaký Jiří Drahoš vůbec existuje. A pevně věřím, že úplně stejně tak jak se tato Sorosova figurka Jiří Drahoš před těmito prezidentskými volbami nečekaně objevila, že úplně stejně tak po skončení těchto prezidentských voleb opětovně zmizí v propadlišti absolutního zapomnění. Ostatně soudruzi neomarxisté mají takovýchto Jiřích Drahošů tisíce a tisíce, a tudíž poté co v roce 2023 prezidentu Miloši Zemanovi skončí jeho druhé funkční období v úřadě prezidenta České republiky, tak místo dnešního kandidáta Jiřího Drahoše nastrčí soudruzi neomarxisté kandidovat již nějakého svého jiného „bílého koně“.

 

Pokud by si někdo snad chtěl dělat ohledem údajně prý bezúhonného morálního profilu a charakteru tohoto neomarxistického prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše nějaké iluze, tak zde nabízím LINK-y na zajímavé články, které na Internetu různé webové portály a weby přímo nebo nepřímo publikovali o tomto kontroverzním, pochybném kandidátovi Jiřím Drahošovi:

 

01.) Webový portál Parlamentní listy publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Nová fakta o Jiřím Drahošovi“ zde – LINK:

https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Petr-Cvalin-33609/clanek/Nova-fakta-o-Jirim-Drahosovi-83404

 

02.) Webový portál Aeronet publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš zvažuje žalobu, na internetu se o něm šíří výbušný materiál o spolupráci s komunistickou StB. Kopie dokumentů obdržela i naše redakce. Původ informací je neznámý, ale vyvolávají mnoho otázek! Jde o “olovo” nebo o skutečný únik?“ zde – LINK: https://aeronet.cz/news/kandidat-na-prezidenta-jiri-drahos-zvazuje-zalobu-na-internetu-se-o-nem-siri-vybusny-material-o-spolupraci-s-komunistickou-stb-kopie-dokumentu-obdrzela-i-nase-redakce-puvod-informaci-je-neznamy/

 

03.) Webový portál Czechfreepress publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Můj komentář ke Drahošovi“ zde – LINK: http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/muj-komentar-ke-drahosovi.html

 

04.) Webový portál Czechfreepress publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Drahoš: vítač Sorose i muslimů, zastánce politické korektnosti a bojovník proti xenofobii“ zde – LINK: http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/drahos-vitac-sorose-i-muslimu-zastance-politicke-korektnosti-a-bojovnik-proti-xenofobii.html

 

05.) Webový portál Svobodné noviny publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Plagiátor profesor Drahoš. Jsou falešné jen brýle? Osobní zodpovědnost slušnost není?“ zde – LINK: http://svobodnenoviny.eu/plagiator-profesor-drahos-jsou-falesne-jen-bryle-osobni-zodpovednost-slusnosti-neni/

 

06.) Webový portál Expres publikoval o velmi kontroverzním, pochybném poradcovi prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše Jakubovi Kleindienstovi článek pod názvem „S čistým štítem na Hrad? Ne úplně, tyto kostlivce má Drahošův poradce Kleindienst“ zde – LINK: https://www.expres.cz/volby-prezident-2018-0af-/zpravy.aspx?c=A180113_183858_dx-zpravy_stes

 

07.) Webový portál Aeronet publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek i video pod názvem „VIDEO: Antidemokrat Jiří Drahoš, alias “Bas” aneb jeho utajená minulost. O věcech jako je EU a NATO se prý nemá rozhodovat v referendech. Tečka!“ zde – LINK: https://aeronet.cz/news/video-antidemokrat-jiri-drahos-alias-bas-aneb-jeho-utajena-minulost-o-vecech-jako-je-eu-a-nato-se-pry-nema-rozhodovat-v-referendech-tecka/

 

08.) Webový portál Parlamentní listy publikovaly o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Jiří Drahoš, alias „Bas“ aneb Jeho utajená minulost“ zde – LINK: https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Petr-Cvalin-33609/clanek/Jiri-Drahos-alias-Bas-aneb-Jeho-utajena-minulost-83400

 

09.) Webový portál Svobodné noviny publikoval o těchto prezidentských volbách článek pod názvem „Vítězem prvního kola Drahoš. Zeman si může začít balit kufry. Opravdu?“ zde – LINK: http://svobodnenoviny.eu/vitezem-prvniho-kola-drahos-zeman-si-muze-zacit-balit-kufry-opravdu/

 

10.) Na webové stránce bývalého prezidenta České republiky prof. Ing. Václava Klause, CSc., dr. h. c. mult. byl publikován článek pod názvem „Prohlášení Václava Klause k výsledkům 1. kola prezidentské volby“ zde – LINK: https://www.klaus.cz/clanky/4226

 

11.) Rovněž též na webové stránce bývalého prezidenta České republiky prof. Ing. Václava Klause, CSc., dr. h. c. mult. byl publikován i další článek pod názvem „Odpověď Václava Klause pro ČT po prvním kole prezidentské volby“ zde – LINK: https://www.klaus.cz/clanky/4227

 

12.) Slovenský webový portál Hlavné správy informoval o pohledu bývalého prezidenta České republiky prof. Ing. Václava Klause, CSc., dr. h. c. mult na nadcházející druhé kolo prezidentských voleb v České republice článek pod názvem „Václav Klaus pred druhým kolom volieb: Česko potrebuje prezidenta, ktorý si stojí za svojimi názormi“ zde – LINK: https://www.hlavnespravy.sk/vaclav-klaus-pred-druhym-kolom-volieb-cesko-potrebuje-prezidenta-ktory-si-stoji-za-svojimi-nazormi/1276824

13.) Web Tadesco publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Odpoví mi profesor Drahoš, zda je členem Římského klubu?“ zde – LINK: http://tadesco.cz/odpovi-mi-profesor-drahos-zda-clenem-rimskeho-klubu/

 

14.) Webový portál Sputnik publikoval – čtyři otázky adresované prezidentskému kandidátovi Jiřímu Drahošovi, na které Jiří Drahoš neodpověděl – pod názvem „4 jednoduché otázky, na které Sputniku neodpověděl Drahoš“ zde – LINK:

https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201712066384159-jednoduche-otazky-Sputnik-Drahos/

 

15.) Web Tadesco publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Drahoši, řekněte konečně nějaký názor, když Vás dle Moravce a Dvořákové volily „elity“? zde – LINK: http://tadesco.cz/drahosi-reknete-konecne-nejaky-nazor-kdyz-vas-dle-moravce-dvorakove-volily-elity/

 

16.) Webový portál Bez politické korektnosti publikoval o prezidentských volbách článek pod názvem „Drahoše vyhodit do koše, volte Miloše!“ zde – LINK: http://www.bezpolitickekorektnosti.cz/?p=90944

 

17.) Webový portál Svobodné noviny publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Merkelovou fascinovaný Jiří Drahoš a poražení „džentlmeni“ nastavující laťku kampaně v ČT“ zde – LINK: http://svobodnenoviny.eu/merkelovou-fascinovany-jiri-drahos-a-porazeni-dzentlmeni-nastavujici-latku-kampane-v-ct/

 

18.) Webový portál Svobodné noviny publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Finis coronat opus“ zde – LINK: http://svobodnenoviny.eu/finis-coronat-opus/

 

19.) Webový portál První zprávy publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Je rozdíl mezi Ústavem a Ústavou Jiřímu Drahošovi cizí? Prozradil dokument u Drahoše neznalost věcí, které znají děti ze základní školy, ale také i „něco více“ k jeho minulosti?“ zde – LINK: http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/je-rozdil-mezi-ustavem-a-ustavou-jirimu-drahosovi-cizi/

20.) Webový portál Svobodné noviny publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Je rozdíl mezi Ústavem a Ústavou Jiřímu Drahošovi cizí? Prozradil dokument u Drahoše neznalost věcí, které znají děti ze základní školy, ale také i „něco více“ k jeho minulosti?“ zde – LINK: http://svobodnenoviny.eu/je-rozdil-mezi-ustavem-a-ustavou-jirimu-drahosovi-cizi/

21.) Webový portál Svobodné noviny publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Budeš m ít, Drahoši, proti sobě jen Zemana – a přijde ti to draho“ zde – LINK: http://svobodnenoviny.eu/budes-mit-drahosi-proti-sobe-jen-zemana-a-prijde-ti-to-draho/

22.) Webový portál První zprávy publikoval o druhém kole prezidentských voleb v České republice v lednu 2018 článek pod názvem „Lanz: Miloš Zeman stmelující aneb všichni na jednoho!“ zde – LINK: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/lanz-milos-zeman-stmelujici-aneb-vsichni-na-jednoho/

 

23.) Webový portál Bez politické korektnosti publikoval o prezidentských volbách článek pod názvem „Raději transparentního hulváta než nečitelného novodobého Háchu“ zde – LINK: http://www.bezpolitickekorektnosti.cz/?p=90964

 

24.) Webový portál LIdovky publikoval o druhém kole vyjádření bývalého prezidenta Václava Klause před prvním kolem prezidentských voleb v České republice v lednu 2018 článek pod názvem „Klaus: Jedině Zeman a Topolánek jsou nemarťané, ostatní kandidáti jsou Marťani“ zde – LINK: https://www.lidovky.cz/milos-zeman-a-mirek-topolanek-jsou-v-mych-ocich-nemartanove-ostatni-kandidati-jsou-martani-gx0-/zpravy-domov.aspx?c=A180107_111143_ln_domov_ele

25.) Webový portál NWOO publikoval vyjádření prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše schvalujícího surové napadení prezidenta Miloše Zemana ze strany extrémistické krajně levičácké neomarxistické teroristky pod názvem „Drahoš vyjádřil obavy o život aktivistky. A jinak zdraví dobrý?“ zde – LINK: http://www.nwoo.org/2018/01/14/drahos-vyjadril-obavy-o-zivot-aktivistky-a-jinak-zdravi-dobry/

¨

26.) Webový portál Svobodné noviny také publikoval vyjádření prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše schvalujícího surové napadení prezidenta Miloše Zemana ze strany extrémistické krajně levičácké neomarxistické teroristky pod názvem „Drahoš vyjádřil obavy o život aktivistky. A jinak zdraví dobrý?“ zde – LINK: http://svobodnenoviny.eu/drahos-vyjadril-obavy-o-zivot-aktivistky-a-jinak-zdravi-dobry/

 

27.) Webový portál Svobodné noviny publikoval  článek pod názvem „Proč budu volit Miloše Zemana prezidentem“ zde – LINK: http://svobodnenoviny.eu/proc-budu-volit-milose-zemana-prezidentem/

 

28.) Webový portál Parlamentní listy publikoval o druhém kole prezidentských voleb v České republice v lednu 2018 článek pod názvem „Drahoš? Zeman! Detailní analýza od Jana Schneidera“ zde – LINK:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/-Drahos-Zeman-Detailni-analyza-od-Jana-Schneidera-520332

 

29.) Další příspěvky Mgr. Libora Serafima Halíka Ph.D na virtuální internetové televizi TV Gloria nacházející se zde – LINK: https://gloria.tv/Libor%20Halik

 

30.) Webový portál Parlamentní listy publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Jiří Drahoš, který považuje občany za hlupáky, se podvolí nátlaku z Berlína“ zde – LINK: https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Petr-Cvalin-33609/clanek/Jiri-Drahos-ktery-povazuje-obcany-za-hlupaky-se-podvoli-natlaku-z-Berlina-83482

 

31.) Webový portál Czechfreepress publikoval muslimskou výzvu „Čeští muslimové vyzývají občany ČR: Nevolte Zemana za prezidenta!“ publikovanou zde – LINK: http://www.czechfreepress.cz/politika/cesti-muslimove-vyzyvaji-obcany-cr-nevolte-zemana-za-prezidenta.html

 

32.) Webový portál Týden.cz publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi jeho politické vyznání pod názvem „Drahoš: Nejlépe se mi jednalo s Kalouskem. Co slíbil, to splnil“ zde – LINK: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/drahos-nejlepe-se-mi-jednalo-s-kalouskem-co-slibil-to-splnil_459684.html

 

33.) Webový portál Czechfreepress publikoval „Otevřený dopis kandidátovi na prezidenta České republiky Jiřímu Drahošovi“ zde – LINK:: http://czechfreepress.cz/vase-free-zona/otevreny-dopis-kandidatovi-na-prezidenta-ceske-republiky-jirimu-drahosovi.html

 

34.) Web Tadesco publikoval o prezidentském kandidátovi Jiřím Drahošovi článek pod názvem „Neoloberální fašismus a volba zločince do prezidentského křesla.“ Zde LINK: http://tadesco.cz/neoliberalni-fasismus-mmf-volba-zlocince-prezidentskeho-kresla-rozeslete-nejvice-lidem/

 

35.) Webový portál Kontrarevoluční magazín Petra Hájka publikoval o prezidentských volbách v lednu 2018 v České republice článek pod názvem „V únoru 2016 navštívil prezident republiky Ing.Miloš Zeman liberecký kraj, kde kromě jiného obdobně jako i jinde dal“ –  zde – LINK: http://www.protiproud.cz/

 

36.) Webový portál Kontrarevoluční magazín Petra Hájka publikoval o prezidentských volbách v lednu 2018 v České republice článek pod názvem „Prezidentská volba: Zemana, nebo maskota, který dále oslabí náš stát? Rozvrat politického systému. Agenti a nepřátelé si mnou“ –  zde – LINK: http://www.protiproud.cz/

 

37.) Webový portál Kontrarevoluční magazín Petra Hájka publikoval o prezidentských volbách v lednu 2018 v České republice článek pod názvem „Zeman ve volebním testu zvítězil ve všech krajích: Volby však začínají teprve nyní. Praha proti zbytku republiky. Kavárna“ –  zde – LINK: http://www.protiproud.cz/

 

 

Seznam vybraných položených prezidentskému kandidátovi Jiřímu Drahošovi:

01.Měla by být interrupce /tj. úmyslný umělý potrat/ zakázána?

02.Má být asistovaná sebevražda v ČR legální?

03.Mají mít homosexuální páry možnost adoptovat si úplně cizí děti?

04.Mají mít homosexuální páry možnost adoptovat si děti svého homosexuálního partnera?

05.Mají se finanční náhrady u církevních restitucích zdanit?

 

 

06.Mají mít provozovatelé velkých sociálních sítí povinnost smazat „falešné zprávy“?

07.Má se v ČR zastavit přijímání uprchlíků muslimského vyznání?

08.Má ČR poskytnout azyl pronásledovaným čínským křesťanům?

09.Mělo by být pěstování marihuany pro vlastní potřebu legální?

10.Má být v restauracích i nadále zakázáno kouření?

11.Mají státy EU řešit otázky týkající se azylu a uprchlictví jednotně a koordinovaně?

12.Jsou globální změny klimatu z velké části způsobené lidskou činností?

13.Mají se limity těžby uhlí v severních Čechách prolomit?

14.Mají bratři Mašínové dostat státní vyznamenání?

15.Má se armáda ČR i nadále zúčastňovat operací v Afghánistánu?

16.Má se armáda ČR i nadále účastnit zahraničních vojenských misí?

17.Má ČR více podporovat jadernou energetiku?

18.Má ČR více podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie?

19.Měla by ČR vystoupit z NATO?

20.Jsou pro ČR vztahy s USA důležitější než vztahy s Ruskem?

21.Byl prezident Havel lepším prezidentem než prezident Klaus?

22.Byl Prezident Klaus lepším prezidentem než prezident Havel?

23.Má být první zahraniční cesta prezidenta na Slovensko?

24.Mají se do benzínu a nafty i nadále povinně přimíchávat biopaliva?

25.Měl by být atentátník na Heydricha Jan Kubiš in memoriam povýšen na generála?

 

 

Odpovědi prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše na výše uvedené otázky:

 

V.Drahoš Jiří:

1.Zákaz interrupce – Ne – Je to právo ženy

 

2.Asistovaná sebevražda – Ne

 

3.Adopce homosexuály – Ano – Záleží na pravidlech, za jakých by právo bylo aplikováno.

 

4.Adopce partnerem – Ano

 

5.Zdanění církevních restitucí – Ne – Byla vyjednána a uzavřena dohoda, stvrzena zákonem.

 

6.Povinnost mazat výhrůžky a fake news – Nevím – Obecně je to správně, je potřeba zabránit propagaci násilí. Záleží ale na konkrétní právní úpravě.

 

7.Proti přijímání muslimů – Ne

 

8.Azyl čínským křesťanům – Ano

 

9.Marihuana legální – Nevím – Povolit pěstování pouze pro lékařskou potřebu.

 

10.Zákaz kouření – Ano

 

11.Azyl a migrace v EU koordinovaně – Ano – To ale neznamená podřídit se kvótám, koordinovaný postup je vždy účinější.

 

12.Globální změna klimatu – Nevím – Vliv lidské činnosti je nepopiratelný, ale do jaké míry, o tom se budou vědci ještě dohadovat. Lidskou činností bychom měli důsledky globálních změn eliminovat.

 

13.Prolomení limitů těžby uhlí – Ne

 

14.Mašínové – vyznamenání – Ne – Příběh bratří Mašínů má zastánce i kritiky – rozděluje národ. Proto je lepší ho nechat historikům a budoucím generacím.

 

15.AČR v Afghánistánu – Ano

 

16.AČR – zahraniční mise – Ano

 

17.Podpora jaderné energetiky – Ano

 

18.Podpora obnovitelných zdrojů – ano

 

19.Vystoupení z NATO – Ne – Záruka bezpečnosti a ukotvení.

 

20.USA důležitější než Rusko – Ano

 

21.Havel lepší Klause – Ano

 

22.Klaus lepší Havla – Ne

 

23.První prezidentova zahraniční cesta na Slovensko – Ano – Je to traduce I symbolika blízkosti obou národů.

 

24.Bionafta – Ne – Ne, dokud nebudou kvalitnější a ve svých důsledcích šetrnější k prostředí.

 

25.Kubiš generálem – Ano – Je to připomenutí jednoho z největších hrdinů národa.

 

 

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Dále pak tento e-mail pokračuje již pouze jen tou relativně nejméně důležitou částí, která slouží pouze jen pro náhled do mého hodnocení, a tudíž tuto nejméně důležitou část e-mailu není již třeba nutně číst…

 

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

 

Moje odpovědi na otázky té nejvyšší primární důležitosti:

 

 

01.Měla by být interrupce (tj.úmyslný umělý potrat) zakázána?

Moje odpověď: – ANO

Vysvětlení mého stanoviska: Na tuto úplně tu první a nejdůležitější primární otázku třeba rozhodně odpovědět „ANO“ za zákaz interrupcí, neboť ze všech možných zločinů, které lze spáchat je zločin úmyslné vraždy zločinem nejtěžším. A navíc ještě ani zločiny úmyslných vražd lidských bytostí nejsou úplně všechny stejně závažné, respektive jsou přímo úměrné reálným možnostem oběti vraždy bránit se vrahovi přede svým zavražděním. Tudíž nejenže ze všech zločinů je zločin úmyslné vraždy lidské bytosti tím úplně nejtěžším zločinem, ale navíc i v rámci množiny všech možných či myslitelných úmyslných vražd lidských bytostí je vražda nenarozeného dítěte coby lidské bytosti nacházející se v té nejmladší, respektive prenatální etapě svého života tím nejtěžším myslitelným či možným zločinem vraždy. Nejen ve středověku ale i v novověku všichni pachatelé, spolupachatelé, podílníci, pomahači plus všichni podporovatelé a schvalovatelé vraždy nenarozeného dítěte byli všichni trestáni smrtí. Podle mého osobního názoru si všichni tito zločinci tento trest smrti plně zasloužili. Tím více hanebná je demagogická propaganda vládnoucích krajně levičáckých neomarxistických extrémistů, kteří o tomto hrdelním zločinu vraždy nenarozeného dítěte mluví jako o tzv. „sexuálním a reprodukčním zdraví“ anebo jako o tzv. „právu ženy“ či dokonce o tzv. „lidském právu“. Ostatně na tu děsivou hrůzu, kterou vraždění nenarozených dětí úmyslnými umělými potraty je, se každý může podívat například zde http://stopgenocide.cz/?a=10 anebo zde http://stopgenocide.cz/?a=15 popřípadě i zde http://www.henryklahola.nazory.cz/Genocida.html

 

A proto každý režim, který toleruje vraždění nenarozených dětí je spolupachatelem těchto vražd a tudíž všichni politici schvalující vraždy nenarozených dětí fakticky mají obrazně řečeno své ruce celé od krve těchto povražděných dětí a jsou tedy spoluviníky a spolupachateli těchto vražd. V kalendářním roce 2016 (statistiku za rok 2017 zatím ještě neznám) bylo v naší České republice zavražděno zhruba dvacet tisíc nenarozených dětí, a navzdory tomu naši politici mají ještě tu nehoráznou drzost chtít poučovat cizí země o údajných „lidských právech“, a to dokonce o „lidských právech“ chtějí poučovat dokonce i ty země v níž jsou vraždy nenarozených dětí zakázány. Doufám, že politici těchto zemí řeknou našim nafoukaným samolibým politikům a diplomatům zcela otevřeně, že by jim doporučovali býti raději sticha a nepokoušet se jiné poučovat o „lidských právech“ když sami mají ruce od krve nenarozených dětí.

 

Každopádně však ale minimálně já říkám zcela otevřeně a smrtelně vážně všem našim ale ovšemže i všem oněm prolhaným zahraničním pokryteckým pseudolidskoprávním demagogům, pokrytcům a lhářům, že mně je relativně sympatičtější raději takový režim, který má ve svých věznicích třebas i oněch dvacet tisíc politických vězňů než naše Česká republika která provedla bez soudního rozsudku dvacettisíc poprav svých politických odpůrců, respektive přesněji řečeno – což je v podstatě ale úplně totéž – v níž s jejím plným souhlasem bylo zavražděno dvacet tisíc nenarozených dětí v kalendářním roce 2016.

 

 

02.Má být asistovaná sebevražda v ČR legální?

Moje odpověď: – NE

Vysvětlení mého stanoviska: Na tuto hned druhou nejdůležitější primární otázku třeba rozhodně odpovědět „NE“ proti tzv. „asistované sebevraždě“, která je pouze eufemickým předstupněm zcela otevřené a nijak již nazastírané „euthanasie“, kde je tato úmyslná vražda starého nebo nemocného člověka vydávaná vládnoucími krajně levičáckými neomarxistickými demagogy za údajnou tzv. „důstojnou smrt“. Ze všech možných zločinů, které lze spáchat je zločin úmyslné vraždy zločinem nejtěžším. A navíc ještě ani zločiny úmyslných vražd lidských bytostí nejsou úplně všechny stejně závažné, respektive jsou přímo úměrné reálným možnostem oběti vraždy bránit se vrahovi přede svým zavražděním. Tudíž nejenže ze všech zločinů je zločin úmyslné vraždy lidské bytosti tím nejtěžším zločinem, ale navíc i v rámci množiny všech možných či myslitelných úmyslných vražd lidských bytostí je tato tzv. „asistovaná sebevražda“ alias „euthanasie“ hned po vraždě nenarozeného dítěte tím úplně nejtěžším myslitelným či možným zločinem vraždy. Nejen ve středověku ale i v novověku všichni pachatelé, spolupachatelé, podílníci, pomahači plus všichni podporovatelé a schvalovatelé i těchto vražd lidských bytostí skrývajících se eventuálně třeba i pod nějakou analogickou maskou tzv. „asistované sebevraždy“ alias „euthanasie“ byli rovněž všichni trestáni smrtí. Podle mého osobního názoru si rovněž i v těchto případech všichni tito zločinci tento trest smrti plně zasloužili. Pokud by snad někdo chtěl bagatelizovat zla zvané Asistovaná sebevražda a Euthanasie, více si na tato témata může přečíst například zde http://www.hlavnespravy.sk/nasiel-pokoj-spravodlivost-maly-charlie-gard-dnes-zomrel-udusenim/1083746 anebo i zde http://www.henryklahola.nazory.cz/Euthanasie.htm

 

 

03.Mají mít homosexuální páry možnost adoptovat si úplně cizí děti?

Moje odpověď: – NE

Vysvětlení mého stanoviska: Na tuto hned třetí nejdůležitější primární otázku třeba rozhodně odpovědět „NE“, protože hned za úmyslnou vraždou člověka je právě sodomie tím druhým nejzávažnějším zločinem jaký může člověk spáchat. A v celých dějinách lidstva v každé alespoň trochu mravně zdravé společnosti panoval vždy společenský jednomyslný konsenzus v tom, že sodomity třeba zavírat do vězení, popřípadě zavírat na nějaké uzavřené psychiatrické oddělení, a ne že by se těmto sodomistickým perverzním úchylům ještě dokonce dávali cizí malé děti pro jejich osobní potěšení jako sexuální hračky na ukájení jejich perverzních sexuálních pudů. Ostatně je všeobecně známo, že všude tam kde vládnoucí extrémistické krajně levičácké neomarxistické diktátorské režimy umožňují sodomitům tzv. „adopci dětí“, více než 95% mužských sodomitů požaduje adopci chlapečků, zatímco více než 95% ženských sodomitek požaduje adopci děvčátek. Že by tyto osobní preference sodomitů ohledem pohlaví „adoptovaného“ dítěte byly jen dílem čiré náhody?

 

Jak k tomu to dítě přijde, aby bylo tzv. „adoptováno“ takovýmto sodomistickým úchylem?

 

V souvislosti s lidovým referendem o ochraně dětí a rodiny, které si i navzdory vládnoucímu režimu vynutili obyčejní malí lidé svou peticí, kterou podepsalo téměř půl miliónu lidí se uskutečnilo dne 7.2.2015 na Slovensku toto referendem, a v této souvislosti se skupina nezávislých novinářů rozhodla zeptat se dětí v slovenských dětských domovech co si o tom myslí. Vládnoucí režim tušíce odpovědi těchto dětí jim proto znemožnil mluvit z dětmi v dětských domovech, a tak se novináři na tyhle věci dotázali alespoň bývalých chovanců dětských domovů, kteří již dovršili věku osmnácti let a více, kterým díky jejich zletilosti již vládnoucí pro-sodomistický režim již nemohl nijak bránit v jejich konverzaci s novináři. A bez jediné výjimky jak na první otázku, zda-li by si byly bývali přáli aby je adoptovala rodina heterosexuální anebo tzv. „rodina homosexuální“ úplně všechny děti odpověděli, že by si přáli aby je adoptovala rodina heterosexuální; ba dokonce ještě i na druhou otázku zda-li by si přáli raději býti adoptováni homosexuální „rodinou“ anebo raději zůstali žít v dětském domově, se úplně všechny děti bez jediné výjimky vyslovili pro to, že by raději zůstali žít v dětském domově než by měly být „adoptovány“ tzv. „homosexuální rodinou“. Ostatně s názory těchto někdejších dětí z dětských domovů se detailněji můžete seznámit sami zde https://www.hlavnespravy.sk/odchovanci-detskych-domov-odpovedali-na-otazku-detsky-domov-ci-homosexualny-par/531829

 

Rád bych připomněl všem těm dnešním politikům a jejich presstitutům plus jejich juristutům a dalším vládnoucím soudruhům neomarxistům sloužícím poskokům, karieristům a patolízalům, kteří ve svém pokrytectví označují můj názor, že „sodomita patří do vězení“ za projev údajného fašizmu a nacizmu a přitom mají všichni tito pokrytci plnou hubu prvorepublikové Masarykovy demokracie, že v tomto případě pokud za tento můj názor mně označíte za „fašistu a nacistu“, pak z logiky věci musíte za „fašistu a nacistu“ nutně označit i samotného Vámi verbálně velebeného prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který v této věci zastával tentýž názor jako já, jakož za údajně fašistickou a nacistickou musíte z logiky věci pak označit i celou prvorepublikovou Masarykovu demokracii a meziválečnou první republiku vůbec, neboť podle platného trestního práva té doby se pohlavní styk osob téhož pohlaví trestal v souladu s tehdy platným trestním zákonem trestem vězení v délce až pět let, a nikde nikdo ať již z historiků anebo jiných osob nenašel ani jen jeden jediný doložitelný důkaz, že by ať již samotný Tomáš Garrigue Masaryk, Eduard Beneš anebo i kdokoliv jiný z demokratických politiků masarykovy první republiky měl jakékoliv byť i sebemenší námitky vůči tomu aby se pohlavní styk mezi osobami téhož pohlaví trestal až pětiletým trestem vězení. A pokud tedy pro tento můj názor mně bude někdo chtít označovat za údajného „fašistu či nacistu“, pak z logiky věci bude-li důsledně úplně všem lidem měřit stejným metrem, tak za údajného „fašistu či nacistu“ musí nutně označit i samotné prezidenty Tomáše Garrigua Masaryka a Eduarda Beneše, jakož za údajné „fašisty a nacisty“ musí nutně označit bez jakékoliv výjimky i všechny ostatní demokratické politiky masarykovy první republiky.

 

Na úplný závěr odpovědi na tuto otázku ještě Vám zde podám mé vysvětlení obou mých pro Vás patrně asi úplně nových a doposud neznámých pojmů, které jsem zde použil, tj.. za prvé pojmu „presstituti“ a za druhé pojmu „juristuti“:

 

1.Pojmem „presstituti“ označuji novináře, kteří jako „novinářské prostitutky“ servilně informují v duchu politických a ideologických zájmů svých extrémistických krajně levičáckých neomarxistických pánů.

 

2.Pojmem „juristuti“ zas označuji právníky, kteří ať již jako soudci, státní zástupci atd. jako „právnické prostitutky“ rovněž servilně slouží politickým a ideologickým zájmům svých extrémistických krajně levičáckých neomarxistických pánů.

 

 

 

04.Mají mít homosexuální páry možnost adoptovat si děti svého homosexuálního partnera?

Moje odpověď: – NE

Vysvětlení mého stanoviska: Rovněž i na tuto hned čtvrtou nejdůležitější primární otázku třeba rozhodně odpovědět „NE“. Je smutné že ten kdo objektivně patří buď do věznice nebo psychiatrické léčebny nejenže může jen tak si běhat volně po svobodě, ale navíc totální absurditou naší choré bláznivé doby postavené vládnoucími soudruhy neomarxisty totálně na hlavu je to, že se vůbec najde někdo kdo je ochoten mluvit o jakýchkoliv adopcích pro sodomity a přitom nemyslet to jako pouhý nejapný vtip, ale jako cosi co ku podivu bere smrtelně vážně. Alespoň tedy přinejmenším vážně v duchu Andersenovy pohádky „Císařovi nové šaty“, kde se každý ze strachu před kriminalizací či jiných represí bojí říci pravdu. A v tom je ta největší tragédie naší doby, že nejenže stát tyto perverzní sodomity jako nebezpečné zločince a psychopaty nejenže nijak neizoluje od společnosti ve věznicích či uzavřených psychiatrických léčebnách, ale ani jen jim neodejme děti či jiné na nich ekonomicky či jinak nedobrovolně závislé osoby, které fakticky ovládají, a to alespoň děti coby nezletilé osoby, které do rukou těchto perverzních sodomistických úchylů skutečně nepatří a je v bytostném nejlepším zájmu všech těchto na nich nedobrovolně ekonomicky či jinak závislých lidí, zejména dětí, aby byli vysvobozeni z rukou těchto sodomitů. A nakonec pro ty eventuálně méně inteligentní a natvrdle chápající to řeknu ještě jednou a zcela polopatě – nejenže jsem proti tomu, aby si druhý sodomita mohl adoptovat dítě prvního sodomity, ale jsem navíc i pro to, aby se i tomu prvnímu sodomitovi „majícímu dítě“ z důvodů jeho objektivní nezpůsobilosti k péči o dítě toto dítě z moci úřední ve veřejném zájmu odebralo.

 

Je neuvěřitelnou kuriozitou, že dokonce i ten úplně všemi nejvíce zesměšňovaný a opovrhovaný totalitní režim KLDR má paradoxně v sobě minimálně v této věci týkající se sodomie mnohem více zdravého selského rozumu než neomarxistické režimy, které vládnou v dnešních západních zemích. Podle trestního zákoníku KLDR totiž „osoby vedoucí morálně nezřízený život, který je v rozporu s mravními hodnotami řádného pracujícího občana socialistické společnosti“ se odsoudí na trest odnětí svobody v délce až do pěti let. V následném enumerativním výčtu mezi tyto „osoby vedoucí morálně nezřízený život, který je v rozporu s mravními hodnotami řádného pracujícího občana socialistické společnosti“ patří (předem se omlouvám za můj jazykově značně kostrbatý, a eventuálně i možná ne zcela přesný doslovný překlad z korejštiny): „narkomani, feťáci, homosexuálové, alkoholici, potetovanci, asociálové co mají náušnici v nosu či jazyku  a nepracující občané osobně štítící se jakékoliv práce živící se nesocialistickými způsoby obživy na úkor socialistické společnosti parazitujícími příživnickými způsoby zahálčivého života bez práce“.

 

A aniž bych chtěl propagovat onen jinak totalitní režim KLDR ovšemže nemusím snad zdůrazňovat, že jestliže všem těmto asociálním živlům vyjmenovaným ve výše uvedeném enumerativním výčtu osob vedoucích „morálně nezřízený život, který je v rozporu s mravními hodnotami řádného pracujícího občana socialistické společnosti“ když za tento jejich asociální způsob života plným právem a říkám zcela otevřeně že plně po zásluze jim hrozí až pětileté vězení, tak tím spíše nemusím snad ani zdůrazňovat, že je jen zcela logické, že bez jakékoliv výjimky všem těmto asociálním živlům majícím zcela zjevně škodlivý vliv na eventuální výchovu dětí zcela automaticky a zde zcela výjimečně plně po právu a v skutečném objektivně nejlepším zájmu dítěte odejmou příslušné státní orgány KLDR veškeré jejich děti, pokud vůbec nějaké děti či dítě by kdy tito asociálové ve své „péči“ byli bývali z nějakého eventuálního nedopatření ještě vůbec měli.

 

Kromě toto všeho co jsem napsal více je evidentní že homolobby, respektive krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté po celém světě postupují a postupovali vždy úplně stejně, stejnou salámovou metodou vznášející krůček po krůčku stále nové a nové požadavky, přičemž pokaždé když vznášejí nějaký nový požadavek poté co jim byl splněn požadavek předešlý, se pokaždé vždy tváří, že dotyčný jejich právě požadovaný nový požadavek je jejich posledním požadavkem a že údajně prý o nic dalšího žádat nebudou. Nejprve požadují aby praktikování sodomie nebylo trestným činem, pak aby nebylo již ani jen přestupkem, poté pak aby sodomité nebyli nikde tzv. „diskriminováni“, poté pak zas aby mohli uzavírat tzv. „registrovaná partnerství“, poté pak dále aby sodomité si mohli adoptovat dítě svého tzv. „registrovaného partnera“, což ještě ani zde není jejich poslední požadavek, ale poté co sodomitům se legislativně umožní možnost tzv.“adopce“ u těchto tzv. „vlastních“ dětí, poté pak požadují aby si mohli potencionálně i děti všechny ostatní. Více si na toto téma „adopce dítěte homosexuálního partnera“ můžete přečíst zde http://blog.aktualne.cz/blogy/pavel-hasenkopf.php?itemid=27696

 

Pak již když si mohou sodomité adoptovat i úplně cizí děti požadují, aby všem dětem školního i předškolního věku byly ve školách a mateřských školkách v rámci povinné školní i předškolní výuky vymývány mozky dětem zvráceně zvrhlou homosexualistickou ideologií a propagandou. A úplně nakonec vládnoucí krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté – ač jsou sami o sobě ovšemže heterosexuálové – nastolí v celém státě brutální homofašistický teror a diktaturu kde jsou vyhazováni ze zaměstnání, pokutováni vysokými pokutami a zavíráni vězněni ve věznicích všichni oponenti a kritici homosexualistické ideologie a propagandy, a to včetně i samotných homosexuálů, kteří se nějak kriticky vysloví proti homosexualistické ideologii či propagandě. Více se o tom můžete dočíst například i zde http://www.henryklahola.nazory.cz/Homofasismus.htm

 

 

05.Mají se finanční náhrady u církevních restitucích zdanit?

Moje odpověď: – NE

Vysvětlení mého stanoviska: Na tuto pátou nejdůležitější primární otázku třeba rozhodně odpovědět „NE“.  Třeba zcela jednoznačně poukázat na tu skutečnost, že zdanit lze pouze nějaký příjem a nikoliv náhrady vyplácené církvím za jejich komunisty ukradený majetek, který jim z nějakých důvodů nebude vrácen „in natura“. Všem těm co přes to všechno požadují tzv. „zdanění“, respektive nazváno pravým názvem druhé okradení církví a náboženských společností bych ze srdce přál aby nějaký zloděj jim ukradl například jejich vlastní automobil, ten následně pak třeba rozebral na součásti, a tyto součásti rozprodal. Pak až by tohoto zloděje chytla policie, vzhledem k neexistenci ukradeného automobilu by již tedy nebylo možné, aby zloděj tento automobil „in natura“ vrátil zpátky okradenému. Tudíž za tento ukradený majetek, který nelze „in natura“ vrátit zpátky okradenému by bylo zlodějovi uloženo zaplatit okradenému alespoň náhradu ukradeného auta v penězích. A teď by se najednou našel nějaký chytrák, který by dospěl k názoru, že na tu peněžní náhradu vyplacenou okradenému za jeho ukradený automobil uvalí devatenáctiprocentní tzv. „daň“, takže jednu pětinu ze sumy, kterou okradený dostal jako peněžní náhradu za svůj ukradený automobil bude muset odevzdat státu na zaplacení této obskurní „daně“.

 

Obskurní říkám jako právník proto, že ze samotné podstaty daňového práva vím, že každá daň musí mít určitý „causus titulus“ a zde tedy ani v nejmenším netuším jaký „causus titulus“ by tato obskurní tzv. „daň“ měla mít.  Že by snad  daň z náhrady? To už pak úplně stejně lze jako „causus titulus“ uvést třeba daň z hezkého počasí nebo daň z dobré nálady atd. Navíc zde již byly uzavřeny řádné smlouvy mezi subjektem povinným, kterým je stát, tj. Česká republika a subjekty oprávněnými jimiž jsou jednotlivé církve a náboženské společnosti.  A tudíž se zde již jedná o ryze civilní občanskoprávní vztah a nikoliv vztah veřejnoprávní. A zde podle přísloví „co je psáno, to je dáno“ úplně stejně jako i u jakékoliv občanskoprávní smlouvy platí právní zásada „Pacta sunt servanta“, která nejen že znamená právní imperativ, že smlouvy se musí dodržovat, ale též i ta skutečnost, že na rozdíl od práva veřejného v oblasti práva soukromého není možné aby kterýkoliv ze subjektů si svévolně či jednostranně měnil cokoliv ze smluvního ujednání, které uzavřel ve smlouvě, kterou podepsal.

 

Z hlediska finančního výdaje státního rozpočtu České republiky v roce 2018 budou činit kolem 1364500000 Kč. Pro jistotu pro ty, co mají eventuálně možná trochu horší abstraktně matematickou představivost  proto raději uvedu, že výdaje tohoto státního rozpočtu České republiky budou tedy zhruba 1364,5 miliard. Kč a z toho 1,5 miliardy Kč má být vyplaceno církvím a náboženským společnostem jako náhrada na nevydaný majetek, což v přepočtu na milióny korun znamená, že  výdaje státního rozpočtu České republiky budou v roce 2018 zhruba 1364500 miliónů Kč, tj. doslova jeden milión třistašedesátčtyři tisíc pětiset miliónů Kč., z čehož 1500 miliónů má být vyplaceno  církvím a náboženským společnostem jako náhrada na nevydaný majetek, což je z ohledem na státní rozpočet České republiky směšný pakatel.

 

Teď ještě k tomu navíc soudruzi komunisté z KSČM spolu se soudruhy komunisty a neomarxisty z babišovského hnutí ANO 2011 a soudruhy neomarxisty z Okamurovy SPD požadují tzv. „zdanění“ těchto náhrad za nevydaný majetek. devatenáctiprocentní daní, což v praxi znamená, že nehledě na platné smlouvy mezi povinným státem a oprávněnými církvemi stát zcela svévolně a jednostranně by se protiprávně pokusil uvalit devaténáctiprocentní tzv. „daň“, tj. z oněch zhruba 1,5 miliardy náhrad by si stát pod záminkou tzv. „daně“ pokusil opětovně ukrást 300 milionů Kč., což z hlediska ryze fiskálního by to hypoteticky mělo znamenat, že k jednomu miliónu třistačtrnáct tisícpětset miliónů Kč by ještě mělo přibýt do státního rozpočtu navíc třista miliónů Kč anebo číselně vyjádřeno z hlediska ryze fiskálního by to hypoteticky mělo znamenat, že k 13141500 miliónům Kč příjmů státního rozpočtu České republiky by mělo přibýt ještě nějakých směšných dalších 300 miliónů, což je jako plivnutí do moře.

 

Výše uvedených kondicionálů zde používám záměrně, neboť jako právníkovi je mi nad slunce jasné, že tohle svévolné a protiprávní tzv. „zdanění“ by stoprocentně nejenže mělo svou soudní dohru, ale České republice jako subjektu povinnému by se tohle tzv. „zdanění“ navíc ještě i pořádně prodražilo. Ale uznávám, že KSČM, ani  babišovskému ANO 2011 a ani Okamurově SPD by tohle prodražení nijak nevadilo, neboť by toto prodražení  by konec konců musel zaplatit stát, respektive hloupý daňový poplatník, zatímco žádnou z těchto tří politických stran by tohle jejich „dobrodružství“ nestálo ani jen jednu jedinou korunu.

 

Kromě toho navíc dočasně by na tom KSČM, babišovské ANO 2011 i Okamurova SPD nepochybně získali nějaké populistické politické body Církvím by oněch byť i jen dočasně sebraným 300 miliónům Kč nepochybně velice chybělo. Státu pokud jde o jeho příjmy by do státního rozpočtu České republiky – jak jsem již uvedl – k onomu k jednomu miliónu třistačtrnáct tisícpětset miliónů Kč by ještě mělo přibýt do státního rozpočtu navíc dalších třista miliónů Kč, tj v číselném vyjádření z hlediska ryze fiskálního by k oněm 13141500 miliónům Kč příjmů státního rozpočtu České republiky mělo přibýt ještě nějakých směšných dalších 300 miliónů, což je jako směšné plivnutí do moře, což je tak mizivě malá pakatelní částka, která vzhledem k obrovskému objemu státního rozpočtu České republiky zde dokonce ani jen dočasně nebyla pro stát prakticky žádným relevantním finančním přínosem, a asi by se těchto dodatečných 300 milíonů Kč stejně tak ještě „dodatečně“ utopilo v nějaké předražené veřejné zakázce a tedy z výjimkou nějaké hrstky vychytralých podnikatelů by ani jen dočasně nikdo jiný neměl žádný užitek z těchto dodatečných 300 miliónů Kč, které rovněž tak „dodatečně“ by asi nejspíše skončily skrze nějakou tu již zmiňovanou předraženou veřejnou zakázku v jejich kapsách.

 

Ovšemže nejsem naivní a rozumím tomu, že komoušům, babišovcům a okamurovcům jde zde o záměrné poškození církví a jejich věřících a nikoliv o hledání nějakých eventuálně dalších příjmů do státního rozpočtu. Ostatně státní rozpočet je jim zcela ukraden.  Důležité pro ně je „zdanit“ církve ať to stojí co to stojí, neboť důležitý zde není materiální prospěch státu, ale důležité zde je za každou ceny ublížit církvím a náboženským společnostem, poškodit církve a náboženské společnosti. Čili nenávist vůči církvím a nikoliv hledání příjmů pro státní rozpočet motivuje jejich jednání.

 

Majetkové vyrovnání státu s církvemi je pouze jen částečné a velmi podhodnocené. Ve skutečnosti církve by měli nárok na mnohem více než nakonec dostanou. Církve a náboženské společnosti požadovaly pouze jen vrácení alespoň části svého majetku, který jim byl ukraden. Církve požadovali vrácení pouze jen toho majetku, který jim byl ukraden až počínaje dnem 25.2.1948, což znamená, že veškeré církevní majetky, které stát církvím svévolně uloupil kdykoliv v minulosti přede dnem 25.2.1948 si stát může ponechat i nadále.

 

A dokonce ještě i u toho majetku, který stát ukradl až počínaje dnem 25.2.1948 a později, církve a náboženské společnosti ve své veliké skromnosti požadovali pouze jen pouhé vrácení „in natura“ ukradeného majetku a nic více. Nepožadovali tedy po státu aby jim vrátil též své bezdůvodné obohacení, respektive získané čisté užitky, potažmo čisté výnosy či čisté zisky, které stát měl z držby jejich majetku. Když šlo například o lesní pozemky nepožadovali oprávněné církve a náboženské společnosti aby jim stát vyplatil čistý zisk, které utržil například z prodeje dřeva, které stát získal díky hospodářské exploataci jejich lesních pozemků. Když zase šlo například o budovy uloupené církvím a náboženským společnostem, které pak ať již celé nebo nějaké jejich části následně stát pronajímal, oprávněná církev či náboženská společnost požadovala pouze jen vrácení této uloupené budovy, aniž by požadovala, aby stát kromě vrácení ukradené budovy současně též oprávněné církvi či náboženské společnosti vrátil též i ekonomické zisky, které stát během své držby této budovy získal, tj. například i onen čistý zisk, které stát měl z nájmů ať již dotyčné budovy jako celku, potažmo z nájmů bytových či nebytových prostor v dané budově se nacházející. Ba dokonce tato skromnost církví a náboženských společností když požadovaly pouze jen pouhé vrácení „in natura“ ukradeného majetku a nic více.

 

Církve a náboženské společnosti nejen že nepožadovali od státu vyplacení čistých finančních zisků, které stát získal například z nájmů jejich budovy, ale dokonce nepožadovaly od státu ani jen uvedení budovy do původního stavu v jaké byla v době, kdy příslušné církvi či náboženské společnosti stát dotyčnou budovu sebral. Když tedy stát před desítkami let sebral určité církvi nebo náboženské společnosti zachovalou budovu a vracel pak polozřícenou ruinu, dotyčná církev či náboženská společnost nepožadovala od státu ani aby dotyčnou polozřícenou ruinu svými opravami a renovacemi uvedl do původního stavu v jakém se dotyčná budova nacházela v době kdy si ji stát svévolně přivlastnil, jako ani nepožadovala od státu aby jí zaplatil náhradu škody za zdevastování budovy. Mohl bych to přirovnat k tomu kdyby jste si třeba koupili nějaký nový stroj, který by Vám nějaký zloděj ukradl a třeba pět let dotyčný Váš stroj používal pro svou potřebu, a pak po třeba pěti letech by jste sice opět nějak získal onen Váš stroj zpátky, nicméně ačkoliv v důsledku zlodějovým užívání Vašeho stroje by byl tento Váš stroj ve výrazně horším technickém stavu než byl v době kdy Vám ho zloděj ukradl, přesto však by Vám zloděj pouze jen vrátil Váš před pěti lety ukradený stroj „in natura“ ve zhoršeném technickém stavu „ex nunc“ bez toho, aniž by Vám zaplatil jakoukoliv náhradu za amortizaci Vašeho stroje.

 

Potažmo představte si, že by Vám zloděj dokonce zaplatil i onu náhradu za amortizaci Vašeho stroje. Který Vám před pěti lety ukradl a následných pět let užíval pro svou potřebu, popřípadě by Vám i zaplatil náhradu škody, kterou Vám na Vašem stroji způsobil, avšak stát by Vám tuto náhradu za amortizaci Vašeho stroje, popřípadě náhradu škody  tzv. „zdanil“, respektive jednu pětinu peněz této náhrady za amortizaci Vašeho stroje, popřípadě náhrady škody by Vám stát pod záminkou legislativně uložené povinnosti zaplatit devatenáctiprocentní tzv. „daň“ svévolně a protiprávně sebral, v důsledku čehož by se Vám zlodějem zaplacená náhrada za amortizaci Vašeho stroje, popřípadě zlodějem zaplacená náhrada za škodu, kterou Vám zloděj na Vašem stroji způsobil snížila zhruba o jednu pětinu. A to již vůbec nemluvím o té absurditě, kdyby tím inkasantem co zkasíruje onu devatenáctiprocentní daň byl dokonce samotný zloděj, který by si tímto svévolně snížil o jednu pětinu svou povinnost zaplatit okradenému za amortizaci ukradeného stroje, který pro svou potřebu používal, popřípadě by si tím samotný zloděj snížil o jednu pětinu výšku peněžní částky, kterou zaplatí okradenému za škodu, kterou způsobil na stroji, který ukradl poškozenému.

 

Mimoděk jsem si vzpomněl na „Dobrého vojáka Švejka“, který se zpočátku neznámé návštěvě s poukazem na blahobytní rozhazování peněz cynicky chlubí slovy „To se nám to ale žije, když nám jiní půjčují peníze!“ A posléze když se ukázalo, že oním neznámým návštěvníkem je ve skutečnosti věřitel, který přišel požadovat splacení poskytnuté půjčky, tak ho ještě onen „Dobrý voják Švejk“ vysmál a nakonec i úplně vyhodil. A i já ještě v roce 1992 v souvislosti s „církevními restitucemi“ projednávanými v tehdejším Federálním Shromážděním České a Slovenské Federativní republiky jsem potkal člověka který s obdobným švejkovským cynismem říkal, že není třeba církvím vůbec nic vracet vždyť to můžeme použít na mnohem užitečnější věci. Dokonce se přiznal i k tomu, že on sám má nějaké dluhy, které nesplácí neboť na jejich splácení údajně nemá peníze. Ba dokonce přiznal i to, že i kdyby ale nějaké peníze mněl, že by si za ty peníze například raději zaplatil třeba nějakou letní luxusní dovolenou někde na Kanárských ostrovech popřípadě ty peníze dal na cokoliv jiného, přičemž splácení svých dluhů to je až úplně na tom posledním místě na co by byl ochoten peníze dát. Evidentně se choval tak, jako kdyby splácení dluhů nebylo povinností, ale jako kdyby to záviselo pouze jen na jeho libovůli zda-li se mu splácet dluhy chce nebo nechce. A korunu tomu všemu nasadilo obdobně arogantní chování mnohých spoluobčanů České republiky soudících, že rovněž je nikoliv povinností státu vracet to, co ukradl, a že zůstává pouze na libovůli státu zda-li cokoliv z toho co ukradl vrátí okradenému anebo si to i nadále ponechá, a to navíc i s tím, že vracení ukradených majetků zpátky okradeným  by mělo být až to poslední na co stát bude peníze dávat. A to zejména v těch případech pokud okradenými jsou věřící lidé, popřípadě jejich církve s náboženské společnosti.

 

A tak zejména pod vlivem chování určité části občanů České republiky jsem na mnohé věci změnil své názory. Zejména jsem radikálně přehodnotil a doslova o stoosmdesát stupňů změnil svůj původně negativistický postoj vůči chování dnešních exekutorů. Ba nyní dokonce soudím, že exekutoři by vůči dlužníkům mohli, a po správnosti také i měli ještě mnohem více přitvrdit. Vždyť ostatně platí ono srbochorvatské přísloví „Бог наделио и цар нема шта би узео – Bog nadelio i car nemá šta bi  uzeo“, což znamená „Bůh nadělil a car nemá co sebrat“, popřípadě pro nás Čechy. Moravany a Slezany leště možná srozumitelnější přísloví „Kde nic není, tam ani smrt nic nebere“. Pokud totiž dlužní skutečně nemá z čeho platit své dluhy, tak ani sebevíce tvrdý a drsný exekutor mu nic vzít nemůže. Pokud ale dlužník nesplácel své dluhy nikoliv proto, že by je objektivně své dluhy splácet nemohl z důvodů objektivní neexistence jakýchkoliv peněz či jakéhokoliv jiného svého majetku, ale pouze proto, že se mu splácet dluhy jednoduše nechtělo, pak je jen zcela správné když nakonec takovýto nepoctivý dlužník nakonec v důsledku exekuce zaplatí exekutorovi třeba i desetkrát více než by býval zaplatil tehdy, kdyby zaplatil svému věřiteli zcela dobrovolně řádně a včas.

 

Velice mně totiž rozčilili drzé řeči různých lumpů o tom, že by se údajně prý neměly církvím vracet jejich majetky ale namísto vrácení ukradených majetků církvím měly by se tyto peníze dát na opravu škod po povodních, popřípadě mněl tyto peníze na investice či výstavbu toho či onoho –v čem mi výrazně v paměti rezonuje i ono Švejkovo „To se nám to žije když nám jiní půjčují peníze“ s následným vysmáním se do tváře věřiteli požadujícím vrácení peněz; jakož mi v paměti silně rezonuje i postoj onoho dlužníka, který vy si za eventuální peníze raději zaplatil luxusní dovolenou na Kanárských ostrovech, ale své dluhy, ty by neplatil.. Já jim na to odpovídám rozhodně NE! Nejprve totiž vraťte zpátky to, co Vám nepatří, a teprve až poté co vrátíte každému okradenému to, co jste mu ukradli, až pak s tím co Vám nakonec po vyrovnání se se všemi, kterých jste okradli, až pak s tím, co Vám zbyde si můžete dělat dle Vaší libovůle co se Vám zlíbí. Až pak si tento zvyšek peněž můžete dát třebas na ony opravy škod po povodních, popřípadě mněl tyto peníze na investice či výstavbu toho či onoho. Ano, všichni lumpové a darebáci s takovýmto podobným smýšlením si v případě nesplácení svých vlastních dluhů plně zaslouží aby na ně dopadl pokud možno ten nejtvrdší bič toho pokud možno co nejtvrdšího a nejdrsnějšího exekutora! Kdysi jsem tyto lidi litoval, dnes však ale s takovýmito darebáky, lumpy a zloději nemám sebemenšího slitování.

 

Též mně velice rozčilili bezočivé demagogické řeči různých ničemů a darebáků schvalujících komunistickou zlodějinu církevních majetků. Jednalo se o takové ty jejich demagogické řeči typu, že „Církev by měla být chudá“ atd., Opáčil bych jím mou protiotázkou. „A proč by spíše neměl být naopak chudý stát?“ Stát jsme si my občané založili totiž proto aby nám sloužil a ne proto aby nám škodil a okrádal nás! Pokud komunistický stát třebas svévolně zrušil Svaz hudebníků (když chtěl tím režim v osmdesátých letech dvacátého století zrušit zejména jeho Jazzovou sekci vedenou Karlem Srpem) a posléze se zmocnil i jeho majetku, bylo jen přirozené, že členové tohoto svazu se tím plným právem cítili býti okradeni a domáhali se vrácení tohoto majetku zrušeného Svazu hudebníků, vždyť onen majetek byl pořízen z jejich finančních příspěvků.

 

Obdobně tak i veškeré ostatní případy kdy komunistický stát zrušil nějaký spolek či jiné sdružení a zabral jeho majetek, tak tímto zabráním majetku daného spolku či jiného stát okradl členy daného spolku či členy daného jiného sdružení, neboť tímto svým počinem svévolného zabrání majetku daného spolku či jiného sdružení se vládnoucí režim vůči členům daného spolku či jiného sdružení dopustil porušení jednoho ze základních lidských práv členů daného zrušovaného spolku či jiného sdružení, a to konkrétně práva vlastnit majetek, neboť toto lidské právo na vlastnictví majetku zcela jednoznačně říká, že nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.

 

Onen majetek který měl dotyčný režimem zrušený spolek či mělo dotyčné jiné sdružení mu totiž nikdy nespadl jen tak sám od sebe z nebe, ale tento majetek byl nutně pořízen z příspěvků či darů svých vlastních členů, popřípadě sympatizantů. A obdobné je to i v případě církví a náboženských společností. Majetky církví a náboženských společností rostli pouze jen z darů věřících. Já sám mám sto a více let staré darovací smlouvy mých předků, kteří například při pohřbu některých z významných členů rodiny symbolicky darovali Církvi, potažmo některému církevnímu subjektu nějaký malý kus svého pozemku. Symbolicky říkám proto, že často se jednalo doslova jen o nějakých několik málo čtvercových metrů půdy. Často dokonce i onen státem stanovený administrativní poplatek císařskému a královskému notářovi naší Rakouské a později Rakousko-Uherské monarchie za převod našeho pozemku Církvi byl i mnohem vyšší než samotná cena onoho malého pozemku, který byl Církvi, potažmo některému z církevních subjektů darován.

 

A tak sice velice pomaly, nicméně ale za ta celá dlouhá staletí své existence ovšemže si Církev z oněch na první pohled často až směšně maličkých ždibečků půdy či jiných maličkých darů od miliónů a miliónů svých věřících postupně nashromáždila Církev a jiné církevní subjekty postupně dost veliké množství majetků. A úměrně růstu církevních majetků rostl i apetit různých nenechavců dychtících po zmocnění se cizího majetků, církevní majetky nijak nevyjímaje. A tím nejchamtivějším nenechavcem byl ten nenechavec největší – stát. A to zejména když onomu státu vládli nějací ultrachamtiví krajně levičáčtí extrémisté, kteří postrádají jakoukoliv úctu a rešpekt k jakémukoliv cizímu majetku, a tedy nejen k majetku patřícím církvím a náboženským společnostem.

 

Když se v roce 1947 komunisté na půdě Národního Shromáždění, tj.parlamentu ˇČeskoslovenské republiky domáhali tzv.“znárodnění“ všech církevních majetku vystoupil na zasedání zemědělského výboru sám lidovecký předseda Šrámek a poukázal na to, že tyto církevní majetky není možné

 

Ideou státu bylo vrácení alespoň těch majetků církví a náboženských společností, které jim stát uloupil v časovém období počínaje dnem 25.2.1948 a později s tím, že ta část majetku uloupená státem církvím a náboženským společnostem v tomto časovém období pokud je tento státem uloupený majetek doposud ve vlastnictví státu stát bude vrácen oprávněným církvím a náboženským společnostem „in natura“ a za tu část majetků církví a náboženských společností, které jim stát uloupil v časovém období počínaje dnem 25.2.1948 a později a později převedl na jiné subjekty v důsledku čehož již stát nemůže tento majetek vrátit „in natura“, že zaplatí církvím za tento nevrácený majetek alespoň náhradu v penězích.

 

Je ostudou našeho státu, že České republiky je úplně tou poslední postkomunistickou zemí v Evropě, která provedla až s takovým velikým otálením majetkovému vyrovnání mezi Českou republikou na jedné straně a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé. Pokud vím, poslední postkomunistickou zemí v Evropě před námi, která provedla toto majetkové vyrovnání mezi státem na straně jedné a v daném státě působícími církvemi a náboženskými společnostmi bylo Maďarsko v roce 1997. A tak po roku 1997 Česká republika zůstala již úplně poslední postkomunistickou zemí v Evropě, která toto majetkové vyrovnání mezi našim státem na straně jedné a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé neprovedla. A tato ostuda České republiky trvala dlouhých pět let, neboť Česká republika teprve až v roce 2012 přijala zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, kterým se toto vyrovnání provedlo.

 

Navíc ačkoliv uznávám, že různá přijatá řešení majetkových vyrovnání v jednotlivých státech vzhledem zejména k odlišným religiózním, vnitocírkevním, právním i legislativním  vnitrostátním podmínkám jednotlivých států jen velice těžce srovnatelná, přesto snad mohu konstatovat, že řešení přijaté v České republice je vůči církvím a náboženským společnostem působícím na území České republiky buď vůbec  nejméně příznivé anebo přinejmenším jedno z nejméně příznivých.

 

Srovnáme-li se s našim nejbližším sousedem Slovenskem se kterým jsme až do roku 1992 sdíleli československý společný stát, lze konstatovat, že podle na Slovensku v roce 1993 přijatého zákona č. 282/1993 Z. z., o zmiernení niektorých majetkových krívd spôsobený cirkvám a náboženským spoločnostiam. Zde můžeme vidět, že například zatímco v naší České republice se stanovila hranice pro vrácení zabraného majetku na dobu počínaje dnem 25.2.1948, na Slovensku v případě Židovských náboženských obcí se to stanovilo na dobu počínaje dnem 2.11.1938 a v případě ostatních církví a náboženských společností na dobu počínaje dnem 8.5.1945.

 

Navíc v České republice ani jen zdaleka nebylo dodrženo ani jen to, aby se církvím a náboženským společnostem ať již ve formě „in natura“ fyzického vrácení, a tam kde toto vrácení není možné, tak ve finanční náhradě vrátil alespoň ten veškerý majetek církví a náboženských společností, který jim byl sebrán po dni 25.2.1948. Hned na počátku bylo zjevné, že naše katolická církev dostane na náhradách mnohem méně než by jí skutečně patřilo. Zejména finanční náhrada za nevydaný církevní majetky je fakticky výrazně podhodnocena, je výrazně menší než by katolické církvi za její církevní majetky přislouchalo.

 

Ovšemže netvrdím, že příčinou tohoto v neprospěch katolické církve velikého podhodnocení  legislativně stanovené výše náhrad za nevydaný majetek byla špatná výpočtová metodiky či dokonce přímo špatný výpočet. Tento výpočet dělali dvě z nejrenomovanějších amerických reitingových, auditorských a účetních agentur, které rozhodně nemohu podezírat že by si snad zvolili nějakou špatnou metodiku pro výpočet anebo se dokonce nějak spletli při svém výpočtu. A již vůbec pracovníky těchto renomovaných reitingových, auditorských a účetních agentur nepodezírám z toho, že by snad eventuálně měli nějaký osobní zájem tendenčně stranit ať již České republice jako státu anebo dokonce církvím působícím na území České republiky. Vzhledem k tomu, že se jednalo o Američany z USA je vůbec otázkou, zda-li před tím než jim byl zadán tento úkol vůbec alespoň někdy někde alespoň již slyšeli že vůbec někde existuje nějaká Česká republika. A pokud třeba už i někdy alespoň někteří u těchto Američanů už i něco třeba zaslechli, tak silně pochybuji, že kdokoliv z těchto Američanů by na vyzvání dokázal bez větších potíží nalézt kde se nachází Česká republika na mapě Evropy, a nejspíše – což je dle mé osobní zkušenosti ostatně u Američanů dosti těžké – si budou tito občané USA naši Českou republiku plést s Čečenskem. A byla-li pro tyto Američany tato kdesi v Evropě se nacházející jakýsi Česká republika „španělskou vesnicí“ tím méně mohli mít nějaký osobní zájem zvýhodňovat jakési církve a náboženské společnosti působící v této pro ně zcela cizí  a  neznámé exotické zemi kdesi v Evropě. A to tím spíše, že jakýkoliv eventuální vztah kterékoliv z těchto dvou reitingových, auditorských a účetních agentur k víře či náboženství je absolutně nulový.

 

Navíc obě dvě renomované americké reitingové, auditorské a účetní agentury zpracovávaly zadaný úkol úplně nezávisle na sobě, ba dokonce i bez toho aniž by o sobě navzájem věděli, že pracují na stejném zadání. Navzdory tomu až na drobné odchylky se obě dvě tyto reitingové, auditorské a účetní agentury dopracovali prakticky ke stejným výsledkům. Nepatrné odchylky byly dány použitím odlišných metodik výpočtů, jinak ale obě dvě renomované americké reitingové, auditorské a účetní agentury nezávisle na sobě dospěly v podstatě ke stejným výsledkům.

 

V praxi však ale pokud šlo o nějaké alespoň částečné majetkové vyrovnání v České republice, nějaká dohoda ohledem alespoň částečného majetkového vyrovnání s pravicovými vládami a pravicovými politickými stranami byla velmi těžká a vyjednávání jen velmi pomalu pokud vůbec postupovala vpřed, dohoda s levicovými vládami a politickými stranami byla pak dokonce úplně vyloučena.. Tudíž když v naší České republice vyjednávání s politickou levicí bylo prakticky úplně vyloučeno, tak v zájmu toho aby se jednání naší katolické církve alespoň s relativně alespoň o trochu schůdnější politickou pravicí pohnula z mrtvého bodu, tak naše katolická církev z taktických důvodů se odhodlala neuvěřitelnému ústupku. Pokud jde o výši finanční náhrady, katolická církev se vzdala až 20% svých nároků ve prospěch ostatních církví a náboženských společností působících v České republice.

 

Na správnosti či nesprávnosti tohoto kroku zřeknouti se zhruba 20% svých nároků ve prospěch ostatních církví a náboženských společností působících v České republice. se nemohli shodnout dokonce ani nejvyšší představitelé české katolické církve, kardinál Miloslav Vlk a kardinál Dominik Duka. Kardinál Miloslav Vlk poukázal na to, že ani nejvyšší hodnostáři katolické církve nemají právo se vzdávat katolického majetku, neboť tento katolický církevní majetek je majetkem Církve a nikoliv majetkem jejich osobním.  církevní představitelé jsou pouze jen správci tohoto církevního majetku, který nepatří jim, ale Církvi.

Kardinál Dominik Duka zase naopak tuto oběť 20% náhrad za nevydaný katolický církevní majetek obhajoval jako nutnou oběť vyjednávací diplomacie díky čemuž budou všechny církve a společnosti vtaženy do celonárodní fronty církví a náboženských společností domáhajících se vůči majetkového vypořádání což má mnohem větší váhu, než kdyby katolická církev ve svých nárocích vůči státu zůstala osamocená, k k čemuž by bez této oběti katolické církve by v případe  buď všech anebo minimálně převážné většiny církví a náboženských společností působících v České republice by bylo bývalo došlo. A tedy pokud by katolická církev na tyto ostatní církve a náboženské společnosti působících v České republice nepřevedla část svých pohledávek vůči státu, tyto církve by pak neměli zájem se společně s katolickou církví se zúčastnit na majetkovém vyrovnání se státem, protože bez získaných pohledávek od katolické církve by často neměli absolutně vůbec nic, co by touto svou účastí mohli získat.

 

Na tom nic nemění ani to, že po celá ta léta od roku 2012 až dodnes různí komunističtí i krajně levičáčtí neomarxističtí demagogičtí lháři překrucujíc realitu tvrdí různé tendenční polopravdy až lži, že „tyto náhrady jsou vypláceny i těm církvím a náboženským společnostem, které nikdy žádný majetek neměly a tudíž jim stát nikdy ani nic nevzal co by jim měl vracet“. A přitom se tito pokrytečtí sedmilháři pokrytecky tváří jako kdyby těmto nekatolickým církvím a náboženským společnostem stát dával cosi jakoby „ze svého“ a nikoliv z oněch 20% pohledávek katolické církve  na náhrady za katolický církevní majetek, který katolické církvi nebude v\dán, respektive které katolická církev darovala ostatním církvím a náboženským společnostem působícím v České republice, aby je tak získala pro společnou účast na boji se státem o majetkovém vyrovnání a tedy aby katolická církev ve svých nárocích vůči státu nezůstala osamocená. Tudíž bylo i zcela nesprávné když v důsledku psychického teroru komunistických a neomarxistických politiků a masmédií  v jisté své slabé chvíli relativně nezkušení náboženští představitelé maličké sekty Bratrské jednoty baptistů ztratili nervy a ukvapeně se vzdali svých nároků na náhrady, na které jim vznikl nárok pouze jen díky daru části svých pohledávek ze strany katolické církve a nikoliv tedy snad proto, že by jim snad nějaké náhrady přislouchaly na základě nějakého snad eventuálního zabrání jejich skutečně vlastního majetku Bratrské jednoty baptistů, který by jim náš stát snad nechtěl vrátit a tudíž  by jim Česká republika za ten jejich nevrácený majetek onu náhradu poskytla. A tudíž po správnosti oněch 227862069 Kč kterých se na poslední chvíli vzdala Bratrská jednota baptistů se měly vrátit tomu díky němuž tyto peníze měla získat, tj. katolické církvi a nikoliv skončit v státním rozpočtu. Katolická církev totiž pohledávky na tyto peníze darovala Bratrské jednotě baptistů a nikoliv státu, tj. České republice.

 

Další bezočivou nehoráznou lží různých Zimolů a jim podobných je demagogické zcela lživé tvrzení, že údajně prý za veškerý majetek, který byl státem převeden ze státu na jiné subjekty, tj. na kraje, obce a další právnické, popřípadě i fyzické osoby církve a náboženské společnosti dostávají náhrady a proto když žalují tyto subjekty chtějí prý něco dostat dvakrát, tj. jak samotnou věc „in natura“, tak i peněžní náhradu za tyto věci.

 

Ve skutečnosti však ale není pravda, že náhrady za nevydaný majetek určen církvím a náboženským společnostem se vyplácí za veškerý církevní majetek na který by dle zákona č. 428/2012 Sb. jinak měli právo, ale jim nemůže být vrácen z důvodu převodu tohoto majetku ze státu České republiky na jiné subjekty, tj. na kraje, obce a další právnické, popřípadě i fyzické osoby. Úmyslně opomněly dodat jedno důležité a v podstatě úplně klíčové slovo, a to slovo zní: LEGÁLNĚ !!!

 

Jinými slovy náhrady za nevydávaný majetek se církvím a náboženským společnostem nevyplácí za veškerý jejich majetek, který stát Česká republika převedl na jiné subjekty, ale pouze jen na tu část z tohoto převedeného majetku ze strany státu na jiné subjekty, které byli převedeny legálně, v souladu se zákonem. Za majetek „převedený“ nezákonně, ilegálně se ani náhrada rozhodně platit nemůže. Ovšemže i když sice s tím zásadně nesouhlasím, nicméně rozumím tomu, že u komoušů, neomarxistů a dalších levičáků je porušování platných zákonů běžnou metodou jejich činnosti, a proto soudruzi Zimolové a jim podobní nijak nerozlišují, a ani nejsou schopni rozlišit to, zda-li určitý církevní majetek byl  převeden na jiné subjekty legálně anebo ilegálně.

 

Pravicoví politici však ale platné zákony berou vždy smrtelně vážně, a tudíž je pro ně z právního jakož i z mravního hlediska zcela nemyslitelné aby jakýkoliv nezákonný ilegální pokus o nezákonný, ilegální převod majetku se pokusili posvětit, tj. dodatečně tuto zločineckou nepoctivost zlegalizovat vyplácením náhrad. A tudíž za nezákonně, ilegálně převedený majetek ze strany státu na jiné subjekty nejenže se žádné náhrady nevyplácí, ale navíc je dokonce určitou mravní povinností příslušných církví a náboženských společností žalovat dotyčné subjekty, které takovýmto nepoctivým a nečestným způsobem dosáhli neoprávnéné držby majetku na který nemají žádný ani právní a ani morální nárok.

 

Navíc tyto žaloby příslušných církví a náboženských společností jsou vždy výlučně pouze žalobami určovacími. Tudíž na základě těchto žalob soudní verdikt nikdy nemá povahu soudního rozhodnutí konstitutivního ale právě naopak soudní rozhodnutí má vždy povahu pouze jen deklaratorního soudního rozhodnutí kde soud nekonstituuje, tj. nějaké nové právo a ani vůbec nic nemění, ale pouze jen deklaruje zda-li provedený převod majetku z českého státu na jiný subjekt byl platný anebo nebyl platný, což de iure podle práva znamená, že pokud převod majetku z České republiky na jiný subjekt byl platný, tak se tento nový subjekt stal vlastníkem převedeného majetku, respektive pokud však ale pokus po převod státního majetku na jiný subjekt byl nezákonný, ilegální, pak tomuto převodu vlastnictví vůbec nedošlo, dotyčný jiný subjekt se stal pouze jen neprávněným držitelem majetku sine iusta causa bez právního titulu, v důsledku čehož se tento neoprávněný držitel nikdy nestal vlastníkem převáděné věci, no a soud na základě určovací žaloby příslušné církve nebo náboženské společnosti pouze jen deklaruje – nic víc, nic míň. A deklaruje-li soud, že stát je i nadále vlastníkem věci, pak neoprávněnému držitele nezbývá nic jiného než vrátit tuto neoprávněně drženou věc zpátky jejich vlastníkovi, tj. státu. A za těchto okolností pak již nic nebrání tomu, aby na základě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi příslušná církev nebo náboženská společnost o jejíž majetek se jedná požádala o vydání této věci, respektive tohoto majetku.

 

Hanebné je též i zneužívání problematiky benešových dekretů, které ve skutečnosti lze uplatnit pouze jen vůči osobám fyzickým a nikoliv osobám právnickým. Osoba právnická je totiž vždy pouze jen fiktivní osoba, která jako sama osobě nemá žádnou vůli,žádné vědomí a ani žádné svědomí či právní odpovědnost. Ti, co tyto vlastnosti mají jsou fyzické osoby, které jednají, potažmo které jednaly ve jménu nebo v zastoupení dotyčné právnické osoby. Tudíž zneužití benešových dekretů vůči právnickým osobám je protiprávné. Tím méně snad lze uplatnit benešovy dekrety u řeholních řádů, kongregací, popřípadě farností či jiných církevních právnických osob, která jestvují celá staletí a  i kdyby se některý z prelátů či řeholníků skutečně dopustil nějaké kolaborace s nacisty, pak třeba postihnout dotyčnou osobu samotnou či zabrat majetek dotyčné osoby samotné, nikoliv však majetek církevní dotyčné právnické osoby v jejímž jméně jednal, neboť dotyčný třeba opat nebyl vlastníkem celého řeholního řádu či jeho majetku, ale pouze jen jeho správcem, jakož i třeba farář nebyl majitelem farnosti, kostela či dalších majetků dotyčné farnosti, která mu byla pouze jen svěřena, a tudíž i tento farář byl pouhým správcem farnosti a jejího majetku a nikoliv vlastníkem dotyčné farnosti a jejího majetku.

 

Kromě toho v letech 1945 – 1948 byl ministrem zemědělství fanatický komunista Ďuriš, které házejíc „benešovými dekrety“ na všechny strany, pod záminkou a vlastně hrubým zneužitím benešovým dekretům zběsile kradl majetky všem , komun jen mohl, ba dokonce i komu nemohl. O absurditách svědčí ta skutečnost, že Hitlerův nacistický režim nějakému řeholnímu řádu sebral například klášter proto, že to byli nepřátelé nacistického režimu, což soudruhovi Ďurišovi nijak nebránilo v tom, aby i on tentýž klášter zabavil pod záminkou benešových dekretů neboť se jednalo údajné kolaboranty, spojence nacistů. Ku podivu nikdo se nad touto komunistickou a neomarxistickou pseudologikou nijak nepozastavil.Každému člověku, který má alespoň štipku zdravého rozumu je jasné, že nikdo nemohl být nepřítelem nacistického režimu a současně i stoupencem nacistického režimu. Každý mohl být pouze jen jedno nebo druhé, nikdo nemohl být obojí. Patrně asi jen podle komunistické a neomarxistické logiky bylo možné být současně nepřítelem i spojencem Hitlerova nacistického režimu. Anebo snad to německé Gestapo bylo tak hloupé, že své spojence omylem pokládalo za nepřítele svého nacistického režimu? A navíc k tomu ještě komunistický ministr zemědělství soudruh Ďuriš byl údajně prý tak veliký génius, že si tohoto nacistického omylu všiml a nenechal se jím nijak zmást, a při své veliké genialitě tento komunistický ministr Ďuriš zjistil, že klášter Gestapáky označený za „nepřátele“, byl takto označen pouze jen díky údajnému omylu nacistických gestapáků, ačkoliv ve skutečnosti onen údajně prý geniální soudruh ministr zemědělství Ďuriš odhalil, že onen klášter nejenže údajně prý nebyl nepřítelem nacistického režimu, ale dokonce údajně prý byl horlivým spojenceml nacistického režimu, a jako takový si zaslouží být potrestán benešovými dekrety?

 

Politováníhodné bylo i řešení zvolené Ústavním soudem ČR ve vztahu k právně ne příliš přesné a určité formulaci „spravedlivá náhrada“ v ustanovení § 5 písmena. i.) zákona č. 428/2012 Sb., kde do původního znění zákona, že: „Skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou znárodnění anebo vyvlastnění vykonané v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady“ Ústavní soud ČR zcela nevhodně a proti smyslu dané právní normy zasáhl škrtnutím slova „spravedlivé“. A tedy po této změně zákona Ústavním soudem ČR začalo de facto platit, že „se církvím a náboženským společnostem nevrátí ten jejich majetek, za jehož zabrání jim byla jakákoliv alespoň vůbec nějaká náhrada, a to třeba i ve výši pouhého jednoho haléře za „znárodnění nebo vyvlastnění“ třeba i takové nemovitosti, která měla třebas i mnohamiliardovou hodnotu, čímž byl rozsah vracení církevního majetku příslušným církvím a náboženským společnostem opět svévolně snížen minimálně o jednu desetinu. Paradoxně zde musím říci: zaplať Pán Bůh že byli komunisté až tak extrémně chamtivý, respektive skoupý, lakomý že nebyli ochotni častěji zaplatit alespoň oněch pár korun či alespoň pár haléřů za zabírané často i mnohamiliónové či dokonce i mnohamiliardové nemovitosti. Kdyby totiž komunisté byli bývali alespoň o těch pár haléřů méně chamtiví, skoupý a lakomý, tak by se teď oprávněným církvím a náboženským společnostem vrátilo mnohem méně majetku, který jim byl komunisty uloupen.

 

 

A zde jsou odpovědi na otázky menší, pouze sekundární důležitosti:

 

06.Mají mít provozovatelé velkých sociálních sítí povinnost smazat „falešné zprávy“? 

Moje odpověď:  – NE

Za prvé maximálně lze připustit mazání výzvy k pogromům či jinému násilí. Takzvané mazání údajných „falešných zpráv“ ve všech ostatních případech není ničím jiným než úplně obyčejnou sprostou, prasprostou ideologickou, politickou nebo náboženskou cenzurou činěnou v režii a v zájmu vládnoucích extrémistických krajně levičáckých despotických tyranů – ať již v minulosti komunistů anebo v současnosti vládnoucích krajně levičáckých neomarxistických extrémistů – a jako takovým je toto tzv. mazání údajně „falešných zpráv“ počinem hrubého porušování základních lidských práv jako jsou zejména právo na svobodu slova, svobodu projevu, svobodu náboženství, svobodu svědomí, svobodu tisku, svobodu na informace, respektive lidské právo na svobodný přístup k necenzurovaným a svobodným informacím, jakož i práva každého nejen svobodně hlásat své názory politické, náboženské či filozofické, ale i porušováním lidského práva svobodně šířit jakékoliv informace bez ohledu na hranice státu.

 

Za druhé ptám se kdo je tou politicky a ideologicky absolutně objektivní nestrannou autoritou, která nemá sama o sobě absolutně vůbec žádné své osobní zájmy, názory a postoje, která bude podle těch nejabsolutnějších ideálů spravedlnosti a objektivity  jako římská mytologická bohyně IUSTITIA se zavázanými očima a mečem v ruce rozhodovat absolutně nestranně a objektivně a no tom, které zprávy jsou tzv. „pravdivé“ a které zprávy jsou tzv. „falešné“ s absolutní objektivní nestranností doslova podle zásady „padni komu padni“ bez ohledu na to, zda-li dotyčné informace či zprávy znamenají ve svém důsledku faktickou podporu pro politické či ideologické stanovisko ať již kohokoliv z protikladných politických hráčů majících protikladné pohledy a zájmy na domácí či zahraniční mezinárodní politické scéně, a tedy že nebude informace na tzv. „pravdivé“ a tzv. „falešné“ selektovat pouze jen v zájmu jednoho a téhož politického či ideologického světonázoru, ale úplně stejnou měrou bude poskytovat prostor pro nestrannou prezentaci třebas i vzájemně úplně protikladných zpráv a informacích znamenajících nestrannou objektivní podporu všem,  a to i úplně protikladným politickým stanoviskům, či ideologickému směrům aby mohli být za úplně stejných a rovnoprávných podmínek lidem prezentovány, aby si lidé sami mohli zcela svobodně vybrat s čím se ztotožní aniž by zde byla jakákoliv tendence vnucovat lidem nějaký konkrétní pohled či názor?

 

Za třetí ptám se i kdyby se snad nějaká takováto absolutně nestranná autorita někde objevila, kdo zaručí že tato autorita je nejen absolutně objektivně nestranná nemající absolutně vůbec žádné své osobní představy a názory, ale kromě toho která je též absolutně všeznalá a neomylná, a tedy autorita, která nejenže nebude rozhodovat o tom, které informace a zprávy jsou tzv. „pravdivé“ a které tzv. „falešné“ na základě nějakého předem daného utilitárního klíče zda-li jim dotyčná informace či zpráva politicky a ideologicky vyhovuje anebo nevyhovuje ale která se ani při svém posuzování pravdivosti či nepravdivosti informace nebo zprávy nikdy nemůže nijak zmýlit?

 

Za čtvrté pokud zde i ponechám stranou otázku absolutně objektivní nestrannosti, kterou považuji za prakticky zcela vyloučenou, že by někdo mohl být absolutně objektivně nestranný, pak rovněž i pokud jde o otázku eventuální absolutní neomylnosti rovněž i kdyby mu čistě hypoteticky poskytovaly své veškeré informace tajné špionážní a zpravodajské rozvědky i kontrarozvědky úplně všechny země světa, tak ani v tomto extrémně pouze jen čistě hypoteticky myslitelném případě by ani v tomto případě nebyla a ani nemohla být nikdy stoprocentní jistota, že ani tento subjekt posuzující, které zprávy či informace jsou tzv. „pravdivé“ a které zprávy jsou tzv. „falešné“ bude vždy při svém vyhodnocování toho, co je „pravdivé“ a co „nepravdivé“úplně neomylným.

 

A na závěr pokud někdo, ať již je to nějaký vládnoucí režim anebo třeba i kdokoliv jiný nikoliv pouze účelově, ale zcela upřímně považuje nějakou zprávu či informaci za skutečně „falešnou zprávu“, pak ať se její „falešnost“ či „nepravdivost“ pokusí prokázat ve férové demokratické diskusi kde předloží svůj pohled na věc i své důvody a argumenty proč dotyčnou informaci či zprávu považuje za nepravdivou, a to vše ve férové demokratické diskusi se zastánci úplně opačného názoru a postoje, kteří naopak zas budou předkládat svůj pohled na věc a své důvody a argumenty proč zase naopak oni dotyčnou informaci či zprávu považují za pravdivou. A tak aniž by se vládnoucí režim či jeho novináři pokoušeli vnucovat své vlastní zcela jednostranné názory a pohledy na věc, ať je poskytnut úplně stejný prostor pro prezentaci svých názorů, postojů a stanovisek obou stran,  respektive ať zcela svobodně zazní názory, důvody, argumenty i protiargumenty obou polemizujících stran, aby se občan mohl na základě zcela svobodné a demokratické diskuse zcela svobodně rozhodnout ke které straně se eventuálně přikloní.

 

Jinými slovy „falešné zprávy“ ať jsou vládnoucími režimy potírány výlučně pouze jen sílou věcných argumentů a protiargumentů ve férové zcela rovnoprávné, svobodné a demokratické diskusi, a nikoliv jejich „smazáváním“ či jinou cenzurou, nebo dokonce politickým zastrašováním, ba až politickou perzekucí nositelů odlišných politických, náboženských či filozofických názorů než jsou politické a ideologické dogmata vládnoucího režimu a jeho médií. Vládnoucí režim, který se totiž uchyluje ke „smazávání“ politicky či ideologicky nepohodlných názorů totiž tímto svým chováním pouze jen konkludentně dokazuje tím, že není schopen proti těmto “smazávaným“ názorům relevantním způsobem dostatečně věrohodně věcně protiargumentovat, což je pak zase zcela jednoznačný důkaz toho, že dotyčné vládnoucím režimem „smazávané“ správy či informace jsou v podstatě správami a informacemi pravdivými.

 

Ten, kdo má pravdu totiž volí diskusi aby svého protivníka argumentačně porazil. Ten kdo pravdu nemá ví, že svého protivníka argumentačně porazit nejen že nemůže, ale právě naopak si je vědom toho, že v eventuálně spravedlivě demokratické diskusi by byl sám poražen. A proto vládnoucí režim, který pravdu nemá se naopak diskusi se svým oponentem a kritikem naopak vyhýbá jako čert kříži, a namísto diskuse volí proto cenzuru názorů a argumentů vůči svého oponenta a kritika, vůči kterým není vzhledem k jejich pravdivosti schopen dostatečně důvěryhodným způsobem protiargumentovat.

 

 

07.Má se v ČR zastavit přijímání uprchlíků muslimského vyznání?

Moje odpověď: – ANO

Pokud by to záviselo na mně tak velkorysý bych byl pouze jen vůči skutečným uprchlíkům, což jsou pouze jen křesťané a jezídi. Pokud by například nějaká skupina křesťanských uprchlíků nebo křesťanský uprchlík předložil nějaký doporučující list od svého vlastního místního (tj. syrského či iráckého) biskupa, tak by stačilo pouze jen pravost onoho doporučujícího listu ověřit třeba telefonátem do Sýrie či Iráku onomu místnímu biskupovi, kterého bychom se na to doporučení otevřeně zeptali za pomoci české-arabského tlumočníka. Pokud by onen biskup v telefonním rozhovoru pravost onoho doporučení potvrdil, nebyl by zde žádný problém aby byl dotyčným křesťanským uprchlíkům či uprchlíkovi okamžitě udělen dočasný asyl platný na neurčito do té doby, kým se bez obav nebude moci bezpečně vrátit zpátky domů.

 

Pokud by někdo tvrdil, že je křesťanský uprchlík nebo uprchlík komunity jezídů a nemohl by to nějakým obdobně hodnověrným důkazem jak je uvedeno výše přesvědčivě dokázat, tak by se zavedlo vyšetřování v rámci něhož by se ovšemže i ověřovali znalosti z katechismu té křesťanské církve ke které by se dotyčný proklamativně křesťanský uprchlík hlásil, a per analogiam, tj.. analogicky bychom i u člověka tvrdícího, že je uprchlík patřící do komunity jezídů rovněž zjišťovali jeho znalosti z dotyčného náboženství.

Vůči všem ostatním bychom postupovali tak, že pokud by se k nám migrant dostal letecky bez platného víza České republiky, tak bychom ho vrátili okamžitě zpátky tam, odkud k nám přiletěl. Pokud k nám přiletěl s platným vízem České republiky, tak pokud by nejpozději v poslední den platnosti dotyčného víza neopustil Českou republiku, tak by byl rovněž deportován zpátky tam odkud k nám přiletěl, a pokud by ho dotyčná země nebyla ochotna přijmout, tak by byl deportován do země jejímž je státním občanem.

 

Pokud by se k nám migrant dostal po zemi nebo vodní cestou, pak bychom  nejprve zjistili to, ze kterého ze čtyř sousedních států České republiky k nám přijel či přišel a současně bychom si zjistili jeho státní příslušnost, a to nejspíše asi jen pouhým nahlédnutím do jeho cestovního pasu, potažmo jiného relevantního dokladu totožnosti. Následně pak za účelem dalšího zkoumání opodstatněnosti poskytnutí asylu bychom si ověřili, zda-li daný cizinec, který se k nám do České republiky dostal jinak než letecky, je anebo není :

 

  • č. 1./německým státním občanem, který k nám přijel anebo přišel z Německa (tj. překročil německo-českou státní hranici) směrem do České republiky,  nebo

 

  • č. 2./rakouským státním občanem, který k nám přijel anebo přišel z Rakouska (tj. překročil rakousko-českou státní hranici) směrem do České republiky, nebo

 

  • č. 3./slovenským státním občanem, který k nám přijel anebo přišel ze Slovenska  (tj. překročil slovensko-českou státní hranici) směrem do České republiky, nebo

 

  • č. 4./polským státním občanem, který k nám přijel anebo přišel z Polska (tj. překročil polsko-českou státní hranici) směrem do České republiky.

 

Cizinci, kteří by nenáleželi do žádné z výše uvedených čtyř skupin cizinců uvedených v § 1 – 4 by byli bez čehokoliv dalšího okamžitě deportováni zpátky do té země, ze které k nám bezprostředně přišli, tj. zpátky do té země z níž bezprostředně překročili naši vlastní českou státní hranici směrem k nám do vnitrozemí naší České republiky (tj. zpátky .do Německa, Rakouska, Polska či na Slovensko).

 

Cizinci, kteří by náleželi do některé z výše uvedených čtyř skupin cizinců uvedených v § 1 – 4 by pro účely eventuálního přiznání statutu uprchlíka museli prokázat, že ve své vlasti z které odcestovali, odešli anebo eventuálně popřípadě třeba i skutečně utekli (tj. z Německa, Rakouska, Slovenska anebo Polska), byli vystaveni pronásledování po svou rasu, barvu, pohlaví, jazyk, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, rod, majetek nebo jiné postavení.

 

 

08.Má ČR poskytnout azyl pronásledovaným čínským křesťanům?

Moje odpověď: – ANO

Pokud by to záviselo na mně tak vůči pronásledovaným křesťanům bych byl zásadně vždy velkorysý, a to nejen vůči pronásledovaným křesťanům ze samotné Číny, ale úplně stejně tak i vůči všem ostatním pronásledovaným křesťanům bez ohledu na to z které země utíkají či pocházejí.

 

Pokud by například nějaká skupina křesťanských uprchlíků nebo křesťanský uprchlík předložil nějaký doporučující list od svého vlastního místního biskupa či jiného jeho církevního představeného, tak by stačilo pouze jen pravost onoho doporučujícího listu ověřit třeba telefonátem do země dotyčného křesťanského uprchlíka (například do té Číny) jeho místnímu biskupovi či jinému jeho představenému, který mu napsal onen doporučující list, a tak skrze telefon bychom se dotyčného biskupa či jiného jeho představeného na to doporučení mohli zeptat za pomoci  tlumočníka ovládajícího příslušný jejich jazyk. Pokud by onen biskup či jiný jeho církevní představený v telefonním rozhovoru pravost onoho doporučení potvrdil, nebyl by zde žádný problém aby byl dotyčným křesťanským uprchlíkům či uprchlíkovi okamžitě udělen dočasný asyl platný na neurčito do té doby, kým se bez obav nebudou moci bezpečně vrátit zpátky domů (tj. například v případě Číny udělení dočasného asylu trvající až do té doby, kým nepadne komunistický režim v dotyčné zemi).

 

Pokud by někdo tvrdil, že je křesťan utíkající z Číny jakož i křesťan utíkající před pronásledováním i odkudkoliv odjinud a nemohl by to nějakým obdobně hodnověrným důkazem jak je uvedeno výše přesvědčivě dokázat, tak by se zavedlo vyšetřování v rámci něhož by se ovšemže i ověřovali znalosti z katechismu té křesťanské církve ke které by se dotyčný proklamativně křesťanský uprchlík hlásil.

 

 

09.Mělo by být pěstování marihuany pro vlastní potřebu legální?

Moje odpověď: – NE

Když jsem v devadesátých letech dvacátého století studoval v Praze na dvou fakultách Univerzity Karlovy, a to Právnické fakultě a Filozofické fakultě, veškerý volný čas, tj. čas který mi neobsadily moje vlastní přednášky a semináře jsem zcela dobrovolně zaplnil i takovými přednáškami a semináři, které nebyli obligatorní součástí mých studijních programů a tudíž na kterých jsem nebyl povinen být. A takto kromě jiného jsem byl jednou též i na jisté přednášce, kterou měl jistý policejní plukovník (nebo snad major?) zastávající funkci ředitele (nebo snad vedoucího?) protidrogového oddělení na policejním prezidiu v Praze. A díky tomu velice dobře vím, že ti hnusí díleři nejprve lákají zejména hloupou a nezkušenou mládež nejprve na trávu zvanou „Mariánku“ což je jen eufemický výraz pro marihuanu, pak v dalším stadiu se ho snaží získat pro metamfetamínové drogy jako například pervitin, který prodávají, respektive v té době v devadesátých letech prodávali tito díleři na Václavském náměstí v Praze jeden gram Pervitinu za 200 Kč, a když ho navykli na Pervitin tak se ho snažili získat pro heroin, který však už byl podstatně dražší, jeden gram heroinu se na Václavském náměstí prodával v devadesátých letech za 800 Kč, a nakonec pak již následovala ta nejdražší droga Kokain, kde jeden gram Kokainu se v devadesátých letech prodával na černém trhu od drogových dílerů na pražském Václavském náměstí za 2000 Kč.

 

Pokud zase jde o politický vliv lobby drogových mafií snaží se ovlivnit legislativní procesy v jednotlivých zemích světa ve směru postupného rozvolňování,, zmírňování původně zpravidla velmi přísné protidrogové legislativy státu postupnými krůčky formou takzvané salámové metody postupného stupňování svých požadavků na stále větší a větší liberalizaci v této oblasti. Opět lobisté těchto bestiálních zločinců začínají nejprve s tzv. Mariánkou, a to nejprve s již i zde použitou frází „pro vlastní potřebu“, a proto aby to vůbec jim přešlo tak navíc ještě mluví o nějakém velmi malé, množství pro tuto tzv. „malou potřebu“. Ba co víc úplně na samém počátku dokonce ani nepožadují úplnou beztrestnost pro držení velmi malého množství marihuany pro tuto tzv. „vlastní potřebu“, ale pouze jen zmírnění trestní represe, aby se to posuzovalo po novém jako již jen pouhý přestupek a nikoliv trestný čin. O tu úplnou beztrestnost žádají lobbisté drogových mafií až ve svém druhém kroku, tj. poté, co se jim s úspěchem podaří prosadit legislativní změnu právní kvalifikace „držení velmi malého množství marihuany“ pro svou tzv. „vlastní potřebu“ z trestného činu na pouhý přestupek. Až pak ve svém druhém kroku začínají požadovat, aby to nebyl už ani jen přestupek. Dále pak postupně navyšují toto velmi malé množství a v průběhu tohoto procesu začínají rozehrávat obdobnou taktiku už i s metamfetamínovámi drogami.zejména pervitinem, přičemž ve své lobistické propagandě najednou začínají volat po údajném rozlišování na tzv. „měkké“ a tzv. „tvrdé“ drogy s tím, že tyto tzv. „měkké“ drogy by údajně prý měli být úplně legální.

 

Tudíž vůči jakýmkoliv požadavkům na legální pěstování marihuany pro tzv-„vlastní potřebu“ třeba říci nekompromisní NE!!!

 

Protidrogovou legislativu by bylo žádoucí naopak ještě více zpřísnit a ne liberalizovat, zpřísňovat. Ideální by bylo právě naopak legislativně ukotvit v naší zemi obdobnou protidrogovou legislativu jakou má například Thajsko či Indonésie, a to pouze s tou výjimkou, že u nás v České republice by se na rozdíl od Thajska a Indonésie pachatelům za pašování drog neuděloval trest smrti. Vycházím totiž z toho, že život nám dal Bůh, a tedy pouze jen Bůh má právo někomu vzít život. Jedinou výjimkou kde byl s trestem smrti souhlasil je trest smrti za vraždu, a to ještě nikoliv za jakoukoliv vraždu, ale pouze za ty nejzávažnější vraždy, které byli spáchané na úplně bezbranné oběti, které se absolutně nijak ani jen teoreticky nemohli nijak bránit. Jinými slovy pokud by to záviselo ode mě, trest smrti by se uděloval sice všem trestních kategoriím, tj. organizátorům, plánovačům, realizátorům, jejich přímým i nepřímým pachatelům, spolupachatelům, pomocníkům i spolupodílníkům a schvalovatelům jejich zločinu, ale pouze ve vztahu ke spáchání těch vražd, kterých obětí bylo nenarozené dítě, narozené dítě až do dovršení věku tří let, ochrnutá osoba a osoba nacházející se v bezvědomí či komatu.

 

Na úplný závěr bych se chtěl vyjádřit k různým tvrzením o údajném léčivém účinku Konopí, potažmo Marihuany. Dopředu upozorňuji, že to, co teď napíši třeba brát s určitou rezervou neboť teď se zde nepochybně pouštím na příliš tenký led vzhledem k tomu, že nejsem ani lékař, ani farmaceut, ani chemik či biochemik. Každopádně však ale nehodlám se k této problematice údajných léčivých účinků Konopí, potažmo Marihuany dívat ze zorného úhlu lékaře, farmaceuta, chemika či biochemika, neboť tím v žádném případě nejsem, ale na problematiku postoje k údajně léčivým účinkům Konopí, potažmo Marihuany se teď hodlám podívat ze zorného úhlu právníka a možní trochu i filozofa, neboť právě tím právníkem a filozofem jsem.

 

Zda-li má Konopí, potažmo Marihuana vůbec nějaké účinky to nevím. V každém případě ale měla by to být zodpovědnost státu shromáždit potřebné odborníky lékaře, farmaceuty, chemiky a biochemiky aby Konopí potažmo Marihuanu pečlivě vědecky prozkoumali, aby tak se zcela jednoznačně ukázalo to, zda-li Konopí potažmo Marihuana za prvé má nebo nemá nějaké léčivé účinky, a pokud má, tak zda-li mají pro léčbu pacientů ve zdravotnictví tyto eventuálně léčivé účinky nějaký relevantní význam, a pokud ano, tak zda-li přínosy léčivých účinků Konopí potažmo Marihuany jsou větší než jsou její vedlejší škodlivé následky.

 

Jinými slovy zda-li lze anebo nelze tyto pro potřeby zdravotnictví eventuální relevantní léčivé účinky Konopí potažmo Marihuany substituovat anebo kompenzovat jinými alespoň přibližně stejně účinnými léčivými prostředky či jinými možnostmi léčby, přičemž na prvním místě by mělo být zásadně jen zdraví a bezpečí pacientů, a za těchto mimořádných okolností tudíž nesmí být za překážku považována eventuálně třebas ani výrazně vyšší finanční částka placená za tyto z hlediska léčivých účinků rovnocenné substituty vůči Konopí potažmo Marihuaně, jakož za těchto mimořádných okolností nesmí být za překážku považována ani výrazně vyšší finanční částka placená za eventuálně  jinou kompenzační léčbu.

 

Vážněji bychom se tudíž měli s Konopí potažmo Marihuanou zabývat teprve pouze až v tom eventuálním případě, pokud by se skutečně zcela  jednoznačně prokázaly léčivé účinky Konopí potažmo Marihuany, které mají pro léčbu pacientů ve zdravotnictví relevantní význam, a které nelze rovnocenně nijak substituovat jiným léčivem a ani kompenzovat, respektive nahradit jinou formou léčby.

 

Ovšemže ale ani i v tomto případě by nepřicházelo v úvahu aby si někdo jen tak sám pěstoval Konopí či Marihuanu pro tzv. „svou vlastní potřebu“, a že by nějaké pěstování či výronu Konopí, respektive Marihuany měli být policií a vůbec orgány činnými trestním řízení tolerovány, že by odhalení pěstitelé, díleři a prodejci marihuany neměli být trestně stíháni, zásoby marihuany zabavovány a úředně likvidovány a objevená pole Konopí, respektive Konopí samotné  okamžitě vytrháno a úplně zničeno, popřípadě ono rostoucí Konopí okamžitě zničeno jinými fyzickými či chemickými způsoby, které spolehlivě zajistí zničení příslušného konopního pole, respektive samotného konopí, aby zde byla úplná jistota, že veškerá úroda konopí, potažmo Marihuany bude spolehlivě zlikvidována.

 

Nutné by bylo totiž nejprve přijmout příslušnou legislativu, která by stanovila přísný rámec v kterém jakési svévolné pěstování či výroba Konopí, respektive Marihuany by rozhodně nemohla a neměla mít žádné místo. Nejlepší by dokonce bylo, kdyby se to u nás v České republice vůbec nikde nepěstovalo a ani nevyrábělo, ale když už by to bylo skutečně nezbytné pro potřeby ve zdravotnictví, tak aby se to za stanovení legislativně velice přísných podmínek aby se to koupilo a dovezlo do České republiky ze zahraničí, a to aby se dovezl hotový finální produkt a nikoliv pouze nějaký polotovar, který by se musel dále zpracovávat.

 

Hovořím-li o odstavec výše o dovozu finálního produktu ze zahraničí za přísných legislativních podmínek, tak tím mám na mysli jednak to, že by se jednalo o centrální nákup dotyčného finálního produktu pro potřeby celého státu, celé České republiky, jednak též to, že  jediným subjektem, který by byl kompetentní pro Českou republiku za prvé vybrat zahraničního smluvního spolukontrahenta od kterého bude onen finální produkt koupen, za druhé tento produkt v zahraničí koupit a převzít, a nakonec i za třetí tento produkt ze zahraničí pak i dovézt do České republiky by směl být monopolně pouze jen samotný stát, tj. Česká republika zastoupena Ministerstvem zdravotnictví České republiky, popřípadě přímo Ministerstvem zdravotnictví České republiky přímo kontrolovaným Státním ústavem pro kontrolu léčiv České republiky.

 

Tudíž představa, že by se na čemkoliv, tj. ať již na výběru smluvního spolukontrahenta od kterého by byl onen finální produkt koupen, nebo na samotném nákupu a převzetí onoho finálního produktu, popřípadě na dopravě onoho finálního produktu ze zahraničí do České republiky jakkoli podílely či spolupodílely ať již kraje, obce či jiné nestátní subjekty anebo dokonce nějaké soukromé firmy by bylo absolutně vyloučeno, neboť nade vším počínaje výběrem zahraničního smluvního spolukontrahenta, nákupem i převzetím finálního produktu a nakonec dopravou ze zahraničí do České republiky musí mít ve všech svých etapách všechno pod plnou svou kontrolou vláda České republiky, potažmo její ministr zdravotnictví.

 

A ovšemže přísná legislativou stanovená pravidla by měla stanovit přísný legislativní rámec i pro to, jaké vlastnosti a podmínky by měl  splňovat subjekt, který se po řádném výběrovém řízení stane oním zahraničním smluvním spolukontrahentem od kterého stát, tj. Česká republika koupí dotyčný finální produkt. Rozhodně by totiž nemělo být možné aby se tím zahraničním dodavatelem finálního produktu či zahraničním smluvním spolukontrahentem České republiky na uzavření kupnoprodejní smluvy a dodávku mohl stát jen tak kdokoliv.

 

Rovněž též u obvyklých výběrových řízení státu na uzavření kupnoprodejní smluvy bývá zpravidla jedním z nejdůležitějších, popřípadě tím úplně nejdůležitějším kriteriem pro výběr mezi různými subjekty s nimiž se smlouva uzavře výše prodejní ceny. Zde však ale z důvodů vyššího veřejného zájmu, kterým je zabezpečení zdraví a bezpečí jak pacientů, tak i celé společnosti, pokud by se vůbec mělo přihlížet k výši požadované ceny za prodej finálního produktu, tak až na tom úplně posledním místě stanovovaných kritérií, potažmo priorit. Klíčovým primárním kriteriem, potažmo prvořadou prioritou na prvním místě totiž měla být pokud možno co nejlepší pověst výrobce i prodávajícího, respektive jejich pokud možno co největší serióznost, a to ovšemže i za cenu nutnosti zaplacení vyšší kupní ceny. A nejspíše tím zahraničním smluvním spolukontrahentem, výrobce i prodejcem, by se měl stát takový subjekt, který e´je jednak sám o sobě jak tím smluvním spolukontrahentem, tak současně i výrobcem a současně i prodejcem od něhož bychom měly koupit onen finální produkt, jednak nějakým zahraničním státním zařízením za jehož provoz a tedy i kvalitu a serióznost by přímo ručila zahraniční vláda seriozního státu.

 

Poté co by se finální produkt dovezl do České republiky by nejprve bylo nejprve nutné provést příslušné testování koupených šarží finálního produktu státním Ústavem pro kontrolu léčiv. A až pak na speciální lékařský recept by bylo možné tento finální produkt, respektive léčivo objednat. Ovšemže objednat pouze jen pro příslušné státem speciálně zmocněné zdravotnické zařízení. Nebylo by totiž správné aby si dotyčný finální produkt, respektive léčivo mohl byť i třeba na nějaký lékařský předpis jen tak v nějaké lékárně vyzvednout samotný pacient a odnést si ho ze sebou domů, což by znamenalo, že s tímto finálním produktem, respektive léčivem, kterým je – řeknu to zcela otevřeně a natvrdo – DROGA, by pak mohl tento pacient zcela svévolně a nekontrolovaně manipulovat.  A proto nic takového!

 

Ať již by se to léčivo, respektive droga podávalo infúzně, injekčně, popřípadě jako například nějaké kapky či nějaká tabletka orálně, ústy a pak polykala, bylo by třeba aby pacient za tímto účelem pravidelně docházel do příslušného speciálně zmocněného zdravotnického zařízení, kde by tento pacient příslušným způsobem dostával toto léčivo pod dozorem příslušného kompetentního lékaře.

 

Toto léčivo, respektive DROGA, ba se pacientovi nedala dokonce ani v tom případě pokud by pacient žil doma, a vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu by byl upoután na lůžko, respektive by sám o sobě nebyl schopen docházet do dotyčného příslušného speciálně zmocněného zdravotnického zařízení. V tomto případě by byl za tímto účelem tento pacient do dotyčného příslušného speciálně zmocněného zdravotnického zařízení.za tímto účelem přivážen sanitkou. Druhou možností by pak bylo, že by byl tento pacient za tímto účelem pravidelně navštěvován lékařem, popřípadě speciálně přeškolenou zdravotní sestrou z dotyčného příslušného speciálně zmocněného zdravotnického zařízení. Ovšemže v tomto případě by si onen lékař či speciálně přeškolená zdravotní sestra navštěvující pacienta v místě jeho bydliště vzal či vzala se sebou na návštěvu k pacientovi pouze jen onu jednu jedinou dávku dotyčného léčiva, potažmo DROGY, kterou podá pacientovi a nic více.

 

 

10.Má být v restauracích i nadále zakázáno kouření?

Moje odpověď: – ANO

Kuřáctví, narkomanie i alkoholismus jsou pro lidskou společnost nežádoucí sociálně patologické jevy se kterými je třeba co nejenergičtěji bojovat. Nejprve se vyjádřím k problematice alkoholu, a až poté k problematice drog a zejména pak tabáku, cigaret a kouření vůbec.

 

Pokud jde o alkohol, a to jak alkohol jako takový, tak i jednotlivé alkoholické nápoje, podle mého přesvědčení s výjimkou velmi malého počtu specificky odůvodněných výjimek jako jsou zejména odůvodněné potřeby bohoslužebních obřadů, zdravotnictví, farmacie, diplomacie, průmyslové výroba plus používání pohonných hmot, čistících prostředků a nemrznoucích kapalin či směsí na které by se nevstahovaly žádné daňové,  žádné celní a ani žádné jiné obdobné omezující  fiskální a ani jiné omezující opatření, by bylo ideální, kdyby se v případě alkoholu a alkoholických výrobků úplně všude jinde radikálně omezila jeho výroba, dovoz, prodej a konzumace na pokud možno co nejminimálnější minimum. A to dvěma opatřeními, které by bylo optimální kumulativně současně použít s cílem radikálního snížení spotřeby alkoholu, respektive tedy i jeho výroby, dovozu a prodeje.

 

Tím prvním opatřením by bylo legislativní posunutí hranice nabývání zletilosti, kterou bych z dosavadních osmnácti let posunul až na čtyřiadvacet let. Stejně tak tomu bylo podle našeho prvního celostátního občanského zákoníku, kterým byl österreichische allgemeine bürgerliche gesetzbuch, který v roce 1811 slavnostně vyhlásil náš císař a král Franz I. Habsburg, a na území kromě jiných zemí i korunních zemí Čech, Moravy a Slezska začal tento náš první zákoník platil od 1.1.1812, a tak věk zletilosti od 24 let platil u nás po celých zvyšných 107 let trvání naší habsburgské monarchie, a věk zletilosti od 24 let platil i celý další rok za trvání první Československé republiky. Teprve až novela tohoto československým státem recipovaného, převzatého zákoníka č. 447/1919 Sb. s účinností od 1.10.1919 snížila u nás věk pro dosažení zletilosti z původních 24 let na pouhých 21 let.

 

A toto opětovné posunutí hranice nabývání zletilosti z dosavadních osmnácti na čtyřiadvacet let by ovšemže se sebou neslo veškeré následky, které se obvykle spojují s dosažením zletilosti, jako například práva na uzavření manželství, které kdyby to bylo podle mých představ by nebylo žádnou legrací jako je tomu dnes, ale vážným rozhodnutím minimálně čtyřiadvacetiletých psychicky vyzrálých jedinců, kteří by tedy na základě zralé úvahy vstupovali do celoživotního svazku manželského bez možnosti jakéhokoliv rozvodu uzavřeného manželství, dále též vznik aktivního volebního práva rovněž od 24 let by zas k nelibě vládnoucích soudruhů neomarxistů a jejich masmédií vyloučilo z možnosti hlasovat ve volbách té skupiny voličského elektorátu, které mohou masmédiá vládnoucích soudruhů neomarxistů nesnadněji vyprat mozek svými extrémistickými krajně levičáckými neomarxistickými ideologiemi; a v neposlední řadě tím, že pití alkoholických nápojů by bylo možné teprve až od 24 let by měla pozitivní vliv na míru alkoholismu, neboť pít alkohol by směli až jako tak vyzrálí mladí dospělí lidé a nikoliv mladé osoby nacházející se někde na pomezí puberty a adolescence.

 

Tím druhým opatřením by bylo použití příslušných legislativních opatření zejména ve fiskální oblasti, což by se týkalo zejména jednak zavedení velmi vysoké speciální spotřební daně uvalené na výrobu alkoholu, alkoholických nápojů a jiných potravinářských výrobků obsahujících alkohol, jednak zavedení velmi vysokých speciálních cel za dovoz, vývoz i tranzit alkoholu, alkoholických nápojů a jiných potravinářských výrobků obsahujících alkohol. Ovšemže jak tato speciální spotřební daň uvalená na výrobu alkoholu, alkoholických nápojů a jiných potravinářských výrobků obsahujících alkohol, tak i tyto speciální cla uvalené na výrobu alkoholu, alkoholických nápojů a jiných potravinářských výrobků obsahujících alkohol by měli výlučně pouze jen restriktivní cíl, tj. účelem zavedení velmi vysoké spotřební daně plus zavedení velmi vysokých dovozních, vývozních a tranzitních cel by nemělo za cíl zvýšit příjmy státního rozpočtu, ale výrazně radikálně přiškrtit výrobu, respektive výrazně omezit množství vyráběného, prodávaného, dováženého, vyváženého i tranzitujícího alkoholu, alkoholických nápojů a jiných potravinářských výrobků obsahujících alkohol, k čemuž by nutně musela jednak vést ona velmi vysoká spotřební daň, jednak velmi vysoká cla za dovoz, vývoz i tranzit mající za následek radikální zvýšení tržní ceny alkoholu, alkoholických nápojů a jiných potravinářských výrobků obsahujících alkohol, což by zas u kupujících nutně vedlo k poklesu jeho poptávky a u prodejců méně prodaného výše zmiňovaného zboží, což by zas zpětně donutilo výrobce

alkoholu, alkoholických nápojů a jiných potravinářských výrobků obsahujících alkohol vzhledem ke klesající poptávce zákazníků výrazně omezovat svou výrobu.

 

Pokud jde o kouření, cigarety a tabák vůbec, zde pokud by to záviselo na mně, tak bych kouření, cigarety, tabák a tabákové výrobky jako extrémně společensky nežádoucí sociálně patologický jev vyvolávající závislost u závislého kuřáka na tabáku a tabákových výrobcích nejraději úplně zakázal, a postavením výroby, prodeje, dovozu, vývozu, tranzitu i přechování cigaret, tabáku a tabákových výrobků mimo zákon by jakákoliv výroba, prodej, dovoz, vývoz, tranzit i přechovávání cigaret, tabáku a tabákových výroků by bylo považováno za zločin, za trestný čin, a jako takové pokud by šlo o výši ukládaných trestů, by výroba, prodej, dovoz, vývoz, tranzit i přechovávání cigaret, tabáku a tabákových výroků byla represivně postihována, trestána v podstatě v úplně stejné míře i v úplně stejné výši v jaké je postihována výroba, prodej, dovoz, vývoz, tranzit i přechovávání drog. A v neposlední míře v zájmu potírání gemblérství, závislosti na takzvaných hracích automatech úplně zrušeny, zakázány a fyzicky též i důsledně odevšad odstraněny a úředně důsledně sešrotovány či jinak zlikvidovány by měli být i veškeré ony hrací automaty bez ohledu na to, zda-li si říkají výherní automaty, hrací automaty, výherní hrací automaty nebo quizomaty či jakkoliv jinak

 

Já osobně jsem jak nekuřák, tak i abstinent, a jsem-li vůči kouření, cigaretám, tabáku a tabákovým výrobkům přísnější než vůči alkoholu, alkoholických nápojů a jiných potravinářských výrobků obsahujících alkohol, tak to rozhodně není proto, že bych snad já osobně pro alkoholismus měl větší pochopení než pro kuřáctví. Moje malá tolerance vůči požívání alkoholu oproti absolutně nulové toleranci vůči kuřáctví je dána tím, že na první místo kladu otázku zdraví. Důsledkem jak pro konzumenta alkoholu tak i pro konzumenta tabákových výrobků je sebepoškozování svého vlastního zdraví. Kuřáci na rozdíl od poživatelů alkoholických nápojů navíc škodí nejen sami sobě, ale bez souhlasu a proti vůli nekuřáků svou neřestí nutí i nekuřáky aby se proti své vůli stávali takzvanými pasivními kuřáky, což je něco stejně nehorázného jako kdyby každý pijan měl oprávnění abstinentům násilně lít kořalku do jejich žaludku.

A tudíž ptám se  – jakým právem si kuřáci uzurpují právo nám nekuřákům obrazně řečeno sypat to své nikotinové karcinogenní svinstvo do našich plic?

 

My nekuřáci sami nekouříme, neboť kouřit nechceme! Kuřáci nás však ale nutí proti naší vůli k takzvanému „pasivnímu kouření“, které podle lékařů je pro plíce a průdušky stejně škodlivé jako kouření.

 

Co si to ti kuřáci dovolují?

 

Kuřáci si musí uvědomit, že i nekuřáci mají svá lidská práva! A že platí-li ve všeobecnosti zásada, že svoboda jednoho končí tam, kde se začíná svoboda někoho jiného musí platit i pro kuřáky. Žádný kuřák nemá právo ničit zdraví komukoliv z nekuřáků. Třeba si uvědomit, že normální je nekouřit. Kouření je naopak nenormální, kouření je extrémně nežádoucí sociálně-patologický jev, a jako takový je jen v zájmu společnosti aby byl

Tento extrémně nežádoucí sociálně-patologický jev odstraněn úplně stejně jako narkomanie.

 

Kromě toho by bylo jen správné aby všichni ti, co nejsou nekuřáky a současně abstinenty měly povinnost platit státu zvýšené zdravotní pojištění, neboť stát v průměru na jejich nemoci – které si „nota bene“ svými neřestmi zavinili úplně sami – vydá na jejich léčení mnohem více peněz než je tomu v průměru u nekuřáků a abstinentů.

 

Tudíž každý snad chápe, proč trvám na zákazu kouření v restauracích, a nejen restauracích. Kouřit by se totiž po správnosti nemělo vůbec a nikdy. Protestuji též proti pokryteckým návrhům vychytralých kuřáků, že se problém obtěžování nekuřáckých hostů a nekuřáckého personálu vyřeší údajně prý tím, že se v restauracích vytvoří tzv. „samostatné místnosti, kuřárny bez obsluhy kam si host – kuřák sám odnese jídlo a pití, které si v dané restauraci koupil“. Za prvé žádný člověk nikdo není schopen inpenetrability (tj. procházet jako duch přes hmotné předměty, jako například přes zdi, přes zavřené dveře atd.). Tato nemožnost inpenetrability u lidí v praxi znamená, že člověk jdoucí do oné zakouřené kuřárny není schopen jen tak jako duch do té kuřárny projít přes zavřené dveře, ale by si musel ty dveře otevřít.  A protože by tam nechodil  pouze on sám, ale permanentně velké množství lidí by neustále chodilo tam i zpátky, takže dveře do dotyčné kuřárny by se permanentně neustále otvíraly a zavíraly.a tedy mluvit o nějaké izolované kuřárně odkud by kouř nepronikal do ostatních částí restaurace je pouhou iluzí.

 

A to, že dveře do oné kuřárny by se permanentně nejen otvíraly, ale pak okamžitě zavřely, což čistě hypoteticky by byl ještě ten nejlepší možný případ je ve skutečnosti rovněž iluzí. Mnozí lidé, kuřáky nevyjímaje totiž obrazně řečeno „mají asi ve své řiti ryby“, neboť ať již vstoupí kamkoliv, tak za sebou zásadně nikdy nezavřou dveře, a tak dveře po vstupu do kuřárny, jakož i po odchodu takovýchto lidí z kuřárny zásadně vždy zůstanou dokořán otevřené, a tak tyto dokořán otevřené dveře zůstávají často i několik minut, popřípadě i několik desítek minut dokořán otevřené, a to až do té doby co do kuřárny nebo ven z kuřárny jde někdo úplně jiný, prostě někdo výrazně svědomitější, kteří konečně ty dveře, které tak dlouho byly otevřené, přece jen zavře.

 

Kromě toho, kromě notorických nezavíračů dveří, kteří „mají ve své řiti ryby“ i někteří jinak slušní lidé z objektivních příčin po sobě nezavřou. Jsou to případy když si kuřák koupí jídlo a sám si ho nese do kuřárny, přičemž obě ruce má nějak obsazeny. Například v jedné ruce drží nějakou svou diplomatku, kufřík, kabelku, tašku a podobně, zatímco ve druhé ruce třebas zas drží půllitr s právě koupeným pivem, které si jde vypít do kuřárny; anebo v jedné ruce drží talíř s polévkou, zatímco ve druhé ruce drží talíř s nějakým masem, knedlíky a zelím.V důsledku toho, že obě ruce má obsazeny má problém ty dveře od kuřárny si otevřít, neboť nemá k tomu k dispozici prázdnou, volnou ruku. Nakonec si tedy za těchto okolnosti ty dveře otevře z nouze tak, že aniž by si uvolnil ať již jednu či druhou ruku, jednoduše ohne jednu či druhou ruku v lokti, a tímto svým loktem tlakem směrem shora dolů zmáčkne kliku na dveřích od kuřárny, díky čemuž se mu dveře otevřou, a on může vejít. Otevření dveří při plně obsazených rukách takovýmto nouzovým způsobem sice s určitou námahou možné je, zavření dveří za situace kdy má obě ruce plně obsazeny však již ale možné není. A tak opět jako již tolikrát předtím dotyčné dveře do kuřárny zůstanou opět na nějakou dobu otevřené…

 

A konců co má znamenat ta „kuřárna bez obsluhy“? Že to bude chránit zaměstnance, neboť nebudou nuceni nosit jídla a nápoje do kuřárny? Toto  je nehorázně alibistická demagogie! Host restaurace si sice může vyzvednout jídlo a sám si ho zanést do kuřárny kde ho sní, ale již nic se neříká o tom, zda-li po snězení jídla by měl i povinnost sám též odnést prázdné talíře, poháry či jiné nádobí. A i kdyby eventuálně i takovou povinnost měl, a čistě hypoteticky si představme, že by žádný z hostů po snězení jídla jen tak neodešel domů, ale že i kdyby každý svědomitě po snězení svého jídla před odchodem domů poctivě odnesl své nádobí tam kde je určeno ho po snězení jídla vracet, ani toto neznamená, že by do té kuřárny nikdy nemuseli chodit zaměstnanci tamní restaurace. Minimálně by tam totiž zaměstnanci dotyčné restaurace museli chodit otvírat okna a větrat, zametat, popřípadě vysávat a umývat podlahu, uklízet poněkud archaicky rozházené židle, vysypat koš na odpadky atd. Určitě snad nikdo naivně nepředpokládá, že by snad namísto samotných zaměstnanců toto otvírání oken a větrání kuřárny, zametání, popřípadě vysávání, umývání podlahy, uklízení židlí a vynášení odpadků  odpadkových košů dělali v dotyčné restauraci, respektive kuřárně  sami samotní hosté?

 

 

11.Mají státy EU řešit otázky týkající se azylu a uprchlictví jednotně a koordinovaně?

Moje odpověď: – NE

Kompetence státu řešit otázky týkající se azylu a uprchlictví samostatně bez jakéhokoliv vměšování se kohokoliv zvenčí je svrchovanou kompetencí každého suverénního státu. Žádný stát není povinen umožnit vstup migrantů, kteří nejsou jeho státními občany na své vlastní státní území, a již vůbec není žádný stát povinen strpět pobyt cizinců na svém státním území, a to zejména pokud se na jeho území nacházejí ilegálně.

 

Soudružce Merkelové z německé CDU a soudruhovi Schulzovi z něměcké SPD je třeba otevřeně říci, že je projevem neuvěřitelné drzosti pozvat si k sobě návštěvu, a pach chtít po sousedech, aby oni tuto jeho návštěvu ubytovali ve svém vlastním domě, a to dokonce na své vlastní náklady. Pokud si tedy tato soudružka Merkelová a tento soudruh Schulz sobě pozvaly islámské migranty ať si je i sami u sebe, tj. v Německu ubytují, a nenutí ostatní státy, aby jejich islamistické džihádistické hosty ubytovali ve svých vlastních státech a ještě je navíc i ze svého živily plus snášely jejich lumpárny, krádeže, loupeže, znásilňování, vraždy, atentáty, teroristické útoky a jiný teror těch islamistických džihádistických hostů této soudružky Merkelové a tohoto soudruha Schulze vůči civilnímu obyvatelstvu České republiky. Pokud se Němcům ony lumpárny, krádeže, loupeže, znásilňování, vraždy, atentáty, teroristické útoky a jiný teror páchaný ze strany oněch islamistických džihádistických hostů soudružky Merkelové líbí a touží po něm, v důsledku čehož většina Němců tyto dva krajně levičácké neomarxistické soudruhy Merkelovou a Schultze jsou ochotni ve volbách volit, pak ať si tyto islamistické džihádistické hosty obou soudruhů sami ponechají v Německu, aby si je němečtí voliči do sytosti užili.

 

Jedinou výjimkou jsou závazky podle mezinárodního práva vůči skutečným uprchlíkům na základě Ženevské konvence o uprchlících z roku 1951, kde jestliže uprchlík coby osoba utíkající před politickým anebo náboženským pronásledováním má v první zemi kde mu nehrozí žádné pronásledování požádat o politický azyl, je Česká republika povinna poskytnout asyl státním občanům Německa, Rakouska, Slovenska a Polska v tom případě pokud jim v jejich vlasti skutečně hrozí pronásledování z politických anebo náboženských důvodů. Jen tyto osoby jsem eventuálně povinni přijmout a žádné jiné!

 

 

12.Jsou globální změny klimatu z velké části způsobené lidskou činností?

Moje odpověď: – NE

Tvrzení, že by snad lidé i kdyby eventuálně třeba byť i sebevíce chtěli mohli skutečně nějak ovlivnit počasí, klimatické podmínky či dokonce změny klimatu jsou dalším extrémistickým krajně levičáckým neomarxistickým nesmyslem spojeným s neoimperialistickými zájmy těchto vyspělých západních zemí pod záminkou údajného boje proti údajnému oteplování naší planety jakýmisi údajnými tzv. „skleníkovými plyny“ zabránit, popřípadě v co nejmaximálnější míře ztížit průmyslově nerozvinutým zemím třetího světa, aby tyto rozvojové země v Africe, Asii a částečně i v jižní a střední Americe nemohli budovat a rozvíjet svůj průmysl buď vůbec anebo jen velmi pomalu a ve velmi omezené míře.

 

Onen krajně levičácký neomarxistický nesmysl o údajném globálním oteplování naší planety zaviněném lidskou činností tudíž pro extrémistické krajně levičácké neomarxistické země plní vůči doposud průmyslově nerozvinutým rozvojovým zemím třetího světa svůj neoimperialistický účel daný tím, že mají tyto rozvojové země různými pseudoekologickými opatřeními proti údajným tzv. „skleníkovým plynům“ velice podvázané a uměle všemožně omezované možnosti industralizace, tj. budování  průmyslu, zatímco vyspělé západní země již mají průmysl vybudovaný a rozvinutý.

 

Vymýšlení pohádek „o údajném globálním oteplování naší planety zaviněném lidskou činností“ profesionálními pohádkáři štědře za ně dnes placenými průmyslově rozvinutými, vyspělými západními krajně levičáckými neomarxistickými státy je tudíž z jejich utilitárního hlediska nepochybně velice racionální, neboť západní země mají své vlastní neoimperialistické ekonomické zájmy spočívající v tom, že objektivně není v zájmu průmyslově rozvinutého vyspělého západu, aby se vůbec nějaký průmysl budoval v chudých rozvojových zemích třetího světa v Africe, Asii a popřípadě i jižní a střední Americe, čímž by tyto země jednak přestaly být odbytištěm pro průmyslové zboží vyrobené v západních státech neboť by si toto průmyslové zboží mohli pak vyrábět i sami doma a nemuseli by ho pak již nadále dovážet z vyspělých západních zemích, jednak vzhledem k výrazně levnější pracovní síle průmyslové zboží, které bude v budoucnu vyrobené v zemích třetího světa v Africe, Asii, jižní a střední Americe bude výrazně levnější než obdobné průmyslové zboží vyráběné ve vyspělých západních státech, což v případě vybudování a rozvinutí průmyslu v doposud nerozvinutých rozvojových zemích bude pro vyspělý západ znamenat kromě ztráty těchto trhů jako odbytiště pro svou průmyslovou produkci navíc ještě k tomu i vznik nežádoucí konkurence ze strany výrazně levnějšího průmyslového zboží zemí třetího světa oproti mnohem dražšímu obdobnému průmyslovému zboží vyráběnému ve vyspělých západních zemích.

 

A za to, že se tyhle hrozby plynoucí z industralizace, tj. vybudování průmyslu v doposud nerozvinutých rozvojových zemích třetího světa doposud nenaplnily je jen díky šikovným a lstivým západním  intrikám opírajícím se o jinak z ryze věcného vědeckého hlediska zcela nesmyslné pohádky o  údajném „globálním oteplování naší planety zaviněném lidskou činností“.

 

Jedním z největších odborníků, který se vědeckým zkoumáním, jakož i zhromažďováním výsledků výzkumu dalších vědců je kromě jiných též i prezident České republiky Prof. Ing. Václav Klaus, který velmi výstižně poukázal na to, že peníze vynakládané na údajný boj proti tzv. „globálnímu oteplování“ představuje to úplně nejzbytečnější vyhození peněz z okna jaké může být. Jakékoliv jiné použití veřejných peněz než je jejich úplně nesmyslné vyhození na údajný boj proti tzv. „globálnímu oteplování“je vždy nepochybně lepším využitím veřejných peněz než je jakoby ven oknem vyhodit na jakýsi boj proti onomu tzv. „globálnímu oteplování.

 

Ovšemže počasí a ani klima na naší planetě Zemi rozhodně není konstantní, stejné po celé obdoby existence naší planety Země, ale v průběhu existence naší planety Země se v minulosti častokráte měnilo, v minulosti bylo již na naší planetě Zemi několik extrémně studených dob ledových, právě tak jako naopak i několik dob, kdy bylo na naší planetě Zemi obrovské tropické horko. A s největší pravděpodobností jak další extrémně studené doby ledové, jakož i období kdy na naší planetě Zemi je obrovské tropické horko bude i budoucnu ještě relativně dosti veliké množství.

 

V každém případě však ale jak v minulosti bylo, tak i jak v budoucnosti bude na naší planetě Zemi ať již jakékoliv počasí a klima, a to ať již bude moc extrémně studené počasí, či naopak ať již bude moc extrémní klimatické podněbí, tj. extrémně teplé počasí či extrémně teplé klimatické podnebí, tak jako to ani v minulosti nebolo, tak ani do budoucna nebude to ani vinou a ani nějakou zásluhou člověka a ani vinou či zásluhou lidské práce či lidské činnosti, ale výlučně pouze jen důsledkem momentální intenzity, síly slunečního záření, které rovněž v celém průběhu historie existence planety Slunce nebylo konstantní, ale často se měnilo v závislosti od momentální síly termojaderných výbuchů probíhajících na planet Slunci.

 

Když teda když bylo na naší planetě Slunci těch termojaderných výbuchů relativně málo a byly navíc ještě k tomu relativně slabé intenzity, pak v tomto období v důsledku této celkově relativně slabé termojaderné aktivity probíhající na naší planetě Slunci bylo na naší zemi relativně velmi studené ledové počasí.

 

A naopak zase tehdy, když bylo na naší planetě Slunci těch termojaderných výbuchů relativně mnoho a byly navíc ještě k tomu relativně silné intenzity, pak v tomto období v důsledku této celkově relativně silné termojaderné aktivity probíhající na naší planetě Slunci bylo na naší zemi relativně velmi horké tropické počasí.

A tedy na závěr sčteno a podtrženo je to pouze jen naše Slunce, které ovlivňuje klimatické podmínky na naší planetě Zemi a nikoliv člověk samotný. I kdybychom my lidé se třeba obrazně řečeno i „úplně rozkrájeli“ či dělali ať již cokoliv, samotné klimatické podmínky na naší planetě Zemi by to nijak neovlivnilo a ovlivnit ani nemohlo.

 

 

13.Mají se limity těžby uhlí v severních Čechách prolomit?

Moje odpověď: – NE

Právo lidí žít a zemřít ve svém přirozeném prostředí tam kde se narodili musí mít vždy přednost před egoistickými, sobeckými zájmy byznysu chamtivých nenasytných firem a osob, které jakýmkoliv způsobem osobně profitují z těžby uhlí.

 

Právo lidí žít a bydlet tam kde žijí a bydlí je důležitější a mnohem větší základní lidské právo než je právo na práci, potažmo právo na podnikatelský zisk, kterých by dosáhly za cenu zničení obydlí a přirozeného životního prostředí jiných lidí.

 

 

14.Mají bratři Mašínové dostat státní vyznamenání?

Moje odpověď: – ANO

Bylo tomu též ještě za trvání komunistické totalitní diktatury, a to v osmdesátých letech dvacátého století, když  jistá skupinka československých státních občanů, kteří jako cestující během letu pomocí pohrůžky násilí přinutili piloty změnit směr letu a opustit vzdušný prostor Československé socialistické republiky směrem na západ. V této souvislosti jsem se pohádal s jistým komunistou, který tyto československé občany označil za údajné „zločince, vzdušné piráty a teroristy“. Oponoval jsem mu tím, že pokud vím i samotný režim připouští, že nikdo z dotyčných únosců letadla na západ nebyl ještě odsouzen za spáchání jakéhokoliv trestného činu, že všichni měly úplně čistý trestní rejstřík.

 

On však ale nadále trval na svém, že to jsou údajně prý „zločinci, vzdušní piráti a teroristé“. Zeptal jsem se ho ještě aby posoudil kde je skutečně chyba. Zda-li je chyba v těchto lidech, kteří díky únosu tohoto letadla získali svobodu anebo zda-li snad chyba není spíše v tomto vládnoucím režimu, který brání lidem, kteří zde pod komunistickými vládci žít nechtějí, aby svobodně směli odejít na západ? On si však trval na svém, že chyba je v těch lidem, dle jeho mínění údajně prý „zločincích, vzdušných pirátech a teroristech“.

 

Od té doby uplynulo již více než třicet let a dotyčného komunistu jsem již oněch skoro třicet let neviděl, a vzhledem k tomu, že onen komunista byl zhruba o jednu generaci starší než já, tak ani nevím zda-li je ještě vůbec naživu. Pokud by ale ještě naživu byl a potkal bych ho, tak bych mu dotyčnou událost připomenul a opět bych mu položil tutéž otázku zda-li byla chyba v těch lidech anebo v dotyčném tehdejším režimu s tím, že pokud by opět shledal chybu v těch lidech , tak bych se ho zeptal, zda-li za oněch více než 27 let od pádu komunistického režimu až dodnes zaznamenal alespoň jeden jediný případ kdy by nějací českoslovenští, potažmo čeští, případně slovenští občané unesli nějaké odkudkoliv z územního teritoria bývalého Československa letadlo někam do bavorského Mnichova, popřípadě kamkoliv jinam na západ.

 

Ačkoliv v letech 1948 – 1989 těch únosů letadel z Československa na západ bylo hodně, dá ze říci že tak asi v průměru bylo uneseno z Československa na západ jedno letadlo každých pět let (tj. celkově došlo u nás až k osmi únosům letadla na západ), tak za celých více než 27 let od pádu komunismu v roce 1989 až dodnes nebylo u nás uneseno ani jen jedno jediné letadlo na západ.

 

A tudíž bych svou otázku trochu modifikoval a zeptal se ho čím to je, že již celých dlouhých 27 let nikdo u nás neunesl letadlo na západ, ačkoliv předtím docházelo k takovým únosům v průměru každých pět let. Co se u nás na teritoriu bývalého Československa změnilo? Změnili se snad lidé? Anebo se změnil režim? A tedy sečteno a podtrženo v čem byla v minulosti chyba? Bylo to v zločinném charakteru lidí? Anebo bylo to v zločinném charakteru vládnoucího režimu?

 

Pokud by i nadále trval na tom, že ta chyba byla v zločinném charakteru lidí, kteří se těchto únosů dopouštěli, tak bych se ho zeptal, proč dnes se již nikdo tak dlouhou dobu žádného únosu letadla nedopustil? Čím to je? Co se změnilo? Antikomunisticky smýšlející lidé se snad polepšili a přestali být více zločinci? Anebo již k tomu nemají důvod unášet letadla?

 

Teď tedy k statečným odbojářům bratřím Mašínům. Opět se v tom nejlepším slova smyslu potvrzuje platnost přísloví, že „jablko nepadne daleko od stromu“, jakož i platnost přísloví „Jaký oheň, taký dým, jaký otec , taký syn“, neboť jak se ukázalo, bratří Mašínové svým statečným protikomunistickým odbojem v těch nejkrutějších padesátých letech kráčeli věrně dál v šlépějích svého stejně statečného otce generála, kterého popravili nacisté v roce 1942.

 

Prezidentským kandidátům byly položeny celkově dvě otázky tázající se na to, zda-li by se po správnosti měli anebo neměli ocenit významné osobnosti našeho národa,  a to jednak první otázka ohledem toho, zda-li by bratří Mašinové měli dostat státní vyznamenání, jednak druhá otázka zda-li by atentátník na Reinharda Heydricha Jan Kubiš in memoriam měl být povýšen na generála, což by mělo být především jistou formou jeho ocenění. Oba tyto případy jsou si v lecčems velice podobné, a to zejména pokud jde o používání dvojakého metru ze strany komunistů a krajně levičáckých neomarxistických extrémistů.

 

Již vidím soudruhy komunisty jak společně se soudruhy krajně levičáckými neomarxistickými extrémisty křičí: Nemožno klást na jednu úroveň skutky bratří Mašínů se skutky atentátníků na Reinharda Heydricha. Jsou zde přece četné výrazné rozdíly, je tu přece výrazný rozdíl v tom, že skutky atentátníků na Heydricha stojí mravně výše než skutky bratří Mašínů.

 

Na to všem těmto komunistickým a jiným neomarxistickým ultralevicovým extrémistům odpovídám: Zajisté je sice pravda, že jsou zde četné rozdíly, v tom hlavním však ale neshledávám žádné výrazné rozdíly mezi skutky protikomunistických odbojářů bratří Mašínů a skutky atentátníků na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha. A již vůbec nemohu souhlasit s názorem, že skutky atentátníků stojí mravně výše než skutky bratří Mašínů. Jsem přesvědčen právě naopak, že skutky jak atentátníků na Reinharda Heydricha, tak i skutky bratří Mašínů jsou velice záslužné, a pokud již skutečně někteří stojí mravně výše než jiní, tak podle mého mínění, tak ti co stojí mravně výše jsou přece jen asi spíše bratři Mašínové než atentátníci na Reinharda Heydricha. A následně i vysvětlím proč.

 

Někdy slýchávám otázku, že prý co je horší komunismus anebo nacismus? Těm, kteří v tom nemají jasno odpovím protiotázkou, kdo zabil více lidí? Více lidí zabili nacisté v letech 1933 – 1945? Anebo spíše více lidí zabili komunisté v letech 1917 – 1991? Na to ať si odpoví každý sám…

 

Považuji-li z výše uvedeného důvodu, ale nejen z výše uvedeného důvodu komunismus za větší zlo než nacismus je to jeden z důležitých důvodů, byť i ovšemže ani zdaleka ne důvod jediný pro to, proč si skutky antikomunistických odbojářů bratří Mašínů vážím více než skutků atentátníků na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha.

 

Vzhledem  k větší satanské zrůdnosti zla komunismu v minulosti a krajně levičáckých neomarxistických extrémistů v současnosti než v minulosti představovalo zlo nacismu, který dnes již navíc naštěstí ani nikde neexistuje,  je tedy jen zcela přirozené, že přechovávám mnohem větší úctu vůči těm lidem, co v minulosti aktivně se zbraní v ruce bojovali proti komunistům, potažmo v současnosti, respektive v budoucnosti budou bojovat proti té absolutně největší satanské zrůdnosti krajně levičáckých neomarxistických extrémistů, než je pocit mé úcty proti těm, kteří bojovali pouze jen proti nacistům, kteří byli přece jen o trochu menšími zločinci než byli v minulosti komunisté a než jsou v naší současnosti krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté, a tedy jsou zde i tyto další důležité důvody, pro které jako člověk nenávidící totalitní tyranii a porušování lidských práv si nutně ze své bytostné přirozenosti mírumilovného člověka nenávidícího veškeré zlo zhoubných diktatur a tyranií nutně vždy budu více cenit skutky bratří Mašínů než skutky atentátníků na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha.

 

A neméně důležitý je i můj pohled doktora filozofie, coby pohled filozofa, respektive přesněji řečeno právního filozofa, jakož i můj pohled doktora práv. Jako doktor filozofie a současně i doktor práv kladu zde k zamyšlení otázku Co je to zločin?, nebo chcete-li Co je to trestní čin?

 

Odpověď právní filozofie na tuto otázku zní, že Zločin, potažmo trestní čin je „čin, který je nebezpečný pro společnost“.

 

Logická otázka, a Co znamená ten pojem „čin, který je nebezpečný pro společnost“? Když například někdo úmyslně usmrtí jiného člověka – dopustí se pachatel tohoto skutku „činu nebezpečného pro společnost“?

 

Odpověď zní, že v případě úmyslného usmrcení jiného člověka se pachatel tohoto skutku zpravidla v drtivé většině případů nepochybně ano,

skutečně dopustí „činu nebezpečného pro společnost“,  někdy ale též tomu tak vůbec být nemusí!

 

Cože? Navzdory tomu, že někdo úmyslně usmrtí jiného člověka, tak v některých případech nemusí se tím nutně dopustit „činu nebezpečného pro společnosr“?

 

Odpověď protiotázkou: Když například v nějakém velkoměstě někde na vánočním trhu na náměstí plném lidí začne nějaký terorista bezhlavě střílet do lidí, na což nějaký policista nebo třebas i civilista, který náhodně též má střelnou zbraň dotyčného teroristu zastřelí – dopustil se tímto zastřelením teroristy střílejícího do lidí „činu nebezpečného pro společnost“?

 

Anebo další odpověď protiotázkou: Probíhá válka, v níž v průběhu boje, v průběhu přestřelky „náš“ voják zastřelí vojáka „nepřítele“? Dopustil se tímto zastřelením nepřátelského vojáka onen „náš“ voják „činu nebezpečného pro společnost“?

 

Odpověď na obě výše položené protiotázky zní NE! Ba dokonce v obou těchto výše uvedených příkladů, a to ať již jde o zastřelení onoho střílejícího teroristu anebo o zastřelení onoho nepřátelského vojáka se „pachatel“ tohoto skutku nejenže tímto svým skutkem nedopustil „činu nebezpečného pro společnost“, ale právě naopak v obou těchto dvou případech se „pachatelé“ těchto skutků dopustilo dokonce „činu vysoce záslužného a užitečného pro společnost“!

 

A ptáte-li se proč se úmyslným usmrcením jiného člověka ve výše uvedených dvou případech dopustili „pachatelé“ těchto skutků dopustilo dokonce „činu vysoce záslužného a užitečného pro společnost“,  tak to snad chápete i sám.

 

Pokud jde o ten první případ zastřelení střílejícího teroristy, tak činem zastřelení střílejícího teroristy mu bylo znemožněno, aby onen terorista pokračoval ve svém krvavém masakru lidí. Jinými slovy, kdyby dotyčný terorista zastřelen nebyl, mohl způsobil větší krvavou lázeň, mohl povraždit, postřílet více lidí. A tak zastřelením střílejícího teroristy díky jeho usmrcení byli zachráněny životy mnohých dalších lidé, které by jinak dotyčný terorista byl býval postřílel. A proti úmyslné usmrcení střílejícího teroristy skutečně nejen že nebyl spáchán „čin nebezpečným pro společnost“, neboť právě naopak ten střílející terorista byl velmi „nebezpečný pro společnost“, a jeho zastřelením toto „nebezpečí pro společnost“ bylo odstraněno. A proto zastřelením střílejícího teroristy byl proveden právě naopak „čin vysoce záslužný a užitečný pro společnost“.

 

A pokud jde o ten druhý případ když ve válce v boji „náš“ voják zastřelí vojáka „nepřítele“ tak je to snad také jasné. Kdyby dotyčný voják patřící „nepříteli“ nebyl zastřelen, tak by proti „našemu“ státu a režimu ve službách „nepřítele“ bojoval dál. A tak i v tomto případě úmyslným usmrcením  nepřátelského vojáka nejen že nebyl proveden „čin nebezpečný pro společnost“, ale právě naopak „čin vysoce záslužný a užitečný pro společnost“. Ten kdo byl „nebezpečím pro společnost“ byl totiž právě ten nepřátelský voják – ovšemže dokud onen nepřátelský voják žil a byl bojeschopný bojovat v řadech nepřátelské armády proti „nám“.

 

Ba dokonce zde navíc onen nepřátelský voják kým žil a byl bojeschopný bojovat v řadech nepřátelské armády proti „nám“ nejen že byl „nebezpečný pro společnost“, ale byl dokonce nebezpečný i pro samotnou „naši“ vládu, téměř vždy i pro „náš“ režim, ba občas dokonce i pro samotný „náš“ stát. Nepřátelský voják je totiž personifikací vojenské a tím i politické moci nepřítele. A tedy potencionálně je nepřátelský voják i personifikací vojenského vítězství nepřítele nad námi. V minulosti totiž vždy a všude platilo, že případě, že nepřítel nad námi zvítězí, tak ta „naše“ vláda se bude muset poroučet, velice často se bude muset poroučet i „náš“ režim, ba občas i „náš“ samotný stát. Neboť je-li v emblému prezidenta České republiky heslo Pravda vítězí !, tak reálně ve skutečnosti bohužel vždy platilo a platí heslo Pravda vítězi ! Je to totiž vítěz, kdo  získává monopol na „pravdu“, kdo vždy pak rozhodoval o tom, co pravda je a co pravda není, kdo psal učebnice dějepisu, ve kterých byla monopolně vždy zapsána pouze jen vítězova verze historických událostí, jakož i vítězova verze hodnocení současného světa. A proto z hlediska ať již jakéhokoliv režimu či jakékoliv vlády vždy platilo to, že za válečného stavu úmyslné usmrcení nepřátelského vojáka v boji nikdy nebylo považováno za „čin nebezpečný pro společnost“, ale právě naopak za „čin vysoce záslužný a užitečný pro společnost“.

 

A teď konkrétně podívejme se na problematiku bratří Mašínů a atentátu na Reinharda Heydricha z roku 1942 tak, jak na tyto historické události pohlížím jako doktor filozofie, respektive podívejme se na to očima filozofa.

 

Položme si filozoficko-právní otázku zda-li činy bratří Mašínů byly „činy nebezpečné pro společnost“ anebo naopak zda-li činy bratří Mašínů byly přece jen spíše „činy vysoce záslužné a užitečné pro společnost“ A ovšemže analogicky si tutéž filozoficko-právní otázku můžeme položit i ve vztahu k atentátníkům na vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha v roce 1942, zda-li onen atentát na Reinharda Heydricha, ke kterému došlo v roce 1942 byl „činy nebezpečný pro společnost“ anebo naopak zda-li tento atentát byl „činem vysoce záslužným a užitečným pro společnost“

 

Už teď vidím všechny ty fanatické komunisty a krajně levičácké neomarxistické extrémisty, kteří tak rádi měřívají dvojím metrem, jak zcela nekriticky ječí, že činy bratří Mašínů údajně prý byly „činy nebezpečné pro společnost“, zatímco atentát na vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha z roku 1942 byl „činem vysoce záslužným a užitečným pro společnost“.

 

A o které společnosti to mluvíte soudruzi? Mluvíte o té Vaší společnosti komunistické? Nebo o té Vám sice dosti podobné, avšak přece jen za Vašimi komunistickými zločiny trochu zaostávající společnosti nacistické? Patrně soudruzi ale asi  určitě nemluvíte o té naší společnosti svobodné a demokratické, potažmo jak říkáte Vy „buržoáznědemokratické“ ?

 

Pokud máte soudruzi na mysli tu Vaši společnost komunistickou, tj. společnost sloužícím zájmům zločineckého režimu despotické krvavé tyranie bolševické komunistické oligarchie, bolševické komunistické aristokracie a bolševické komunistické plutokracie, tak činy bratří Mašínů skutečně byly nebezpečné pro tuto Vaši totalitní společnost, stejně tak jako i spáchání atentátu na vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha úplně stejnou měrou taktéž byl čin nebezpečný pro Hitlerův téměř stejně tak zločinný režim německého nacionálního socialismu, který ve své zločinnosti za zločinností komunismu příliš moc nezaostává.

 

A popírají-li soudruzi, že činy bratří Mašínů nebyly „činy vysoce záslužné a užitečné pro společnost“, protože při tom zemřeli i nezúčastnění, nevinní  lidé, tak na tento Váš nepochybně nejsilnější propagandistický pseudoargument proti bratřím Mašínům bych  mohl lakonicky odpovědět, že „když se seká dříví, tak lítají třísky“. Ale protože by někteří adekvátnost tohoto výroku nemuseli správně pochopit a mohli by to pod tíhou bolševické ultralevičácké propagandy pokládat za projev cynismu, tak to trochu šířeji vysvětlím.

 

Předně je velice dojímavé jak zde odrazu soudruzi komunisté ve svém farizejském pokrytectví roní krokodýlí slzy nad smrtí „nevinných lidí“ zabitých údajnými zločinci bratři Mašíny. Je totiž jen velmi zajímavé, že nad obětmi zločinecké Leninovy a Stalinovy krvavé tyranie s desítkami miliónů povražděných a umučených lidí žádnému komunistovi a ani krajně levičáckému neomarxistickému extrémistovi při tom pohledu na desátky milionů umučených a povražděných mužů, žen a dětí neupadne ani jen jedna  jediná slza lítosti. Tam je to přece zcela v pořádku, neboť ty desítky milionů mužů,.žen i malých dětí co jste umučili a povraždili byli přece bigotní klerikálové, lumpenproletariát a jiní zrádcové dělnické třídy, kteří v rozporu se zájmy své vlastní dělnické třídy tvrdošíjně odmítali uznat přednosti socialismu plus různí další reakcionáři a kontrarevolucionáři, kteří si to plně zasloužili, viďte soudruzi?

 

A že vedlejším aspektem útěku bratří Mašínů byla smrt i vedlejších, nezúčastněných, nevinných lidí? Je opravdu velice dojímavé na komunistům a krajně levičáckým neomarxistickým etrémistům najednou ku podivu hluboce na srdci leží osud těchto lidí, ačkoliv ve skutečnosti jinak komunistům nikdy na obyčejných lidech ani v nejmenším nezáleželo a se všemi obyčejnými lidmi komunisté vždy hluboce pohrdali. Obyčejný člověk měl pro komunisty hodnotu pouze jen jako levná otrocká pracovní síla aby na ně pracoval.A pokud už pracovat nemohl, tak mohl již klidně zemřít, neboť pak ho už komunisté nepotřebovali. Stejně tak je to i u dnešních krajně levičáckých neomarxistických extrémistů. Není divu, že dnešní hlavní stoupenci euthanasie a takzvané asistované sebevraždy jsou právě komunisté a krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté. Euthanasie i takzvaná asistovaná sebevražda je výrazem nejen komunistického a neomarxistického nezájmu o potřeby a trápení obyčejných lidí, nýbrž euthanasie a asistovaná sebevražda je přímo jedním z nejflagrantnějších projevů komunistického a neomarxistického pohrdání s obyčejnými lidmi. Když bude legální euthanasie a asistovaná sebevražda tak stát ušetří kopu peněz ve fondech důchodového pojištění, jakož i peněz zdravotního pojištění, viďte soudruzi? To jen takový extrémně ultrakatolický klerikální tmář Henryk Lahola je takový zpátečník se středověkými názory, že tyto ekonomické přínosy  euthanasie a asistované sebevraždy pro veřejné finance odmítá vidět…

 

Ovšemže nijak neodbíhám od položené otázky „nevinných obětí“, která je z věcného hlediska nepochybně tím nejsilnějším argumentem našich soudruhů. A tedy dám-li stranou, když zcela opominu toto komunistické a neomarxistické farizejské divadlo prolévání krokodýlích slzí  respektive toto komunistické a neomarxistické pokrytectví a podívám-li se na historii útěku bratří Mašínů zcela nestranným pohledem historika, tak nemohu popřít že zde v této souvislosti se bohužel vyskytli i určití nevinní lidé, kteří se nešťastným řízením svého osudu bohužel ocitli v nevhodný čas na zcela nevhodném místě, za což bohužel zaplatili svým životem.

 

Dovoluji si však ale položit protiotázku, kolik bylo těch vedlejších, nezúčastněných, nevinných obětí v důsledku atentátů na vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha ať již jde o Lidice, Ležáky a mnozí a mnozí další vedlejší, nevinní a nezúčastněná lidé i odjinud než z Lidic a Ležáků, kteří zaplatili svým životem za tento hloupý a nesmyslný atentát v důsledku kterého zbytečně vyprovokovali krvavý nacistický teror vůči našemu civilnímu obyvatelstvu?

Co by s bylo bývalo stalo, kdybychom v roce 1942 žádný atentát neuskutečnili, a tohoto vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha bychom tedy nechali žít ještě další tři roky, a tedy teprve až v roce 1945 po skončení druhé světové války bychom ho popravili jako nacistického válečného zločince?

 

Zajisté nacistický pohlavár Reinhard Heydrich byl vysoce postaveným předákem nacistického diktátorského režimu, a nepochybně tímto atentátem jsme mu zkrátili jeho život o dotyčné tři roky. Otázkou však ale je, zda-li toto zkrácení života nacistického pohlavára Reinharda Heydricha o ty tři roky nám Čechům stálo za to obrovské množství vedlejších, nevinných a nezúčastněných obětí z řad našeho vlastního českého

civilního obyvatelstva?

 

Tuto o odstavec výše formulovanou otázku ovšemže nekladu komunistům a ani krajně levičáckým neomarxistickým extrémistům. Vím totiž, že komunisté i krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté odpoví okamžitě bet sebemenšího zaváhání ANO, neboť komunistům a ani krajně levičáckým neomarxistickým extrémistům nikdy na životech obyčejných lidí nijak nezáleželo. Právě naopak! Jistý komunista se dokonce i přiznal k tomu, že prý kdyby nebyl ateistou, tak že by se doslova modlil za to, aby ta odvetná nacistická genocida vůči civilnímu obyvatelstvu byla pokud možno co největší, co nejrozsáhlejší, aby nacisté povraždili co nejvíce nevinného civilního obyvatelstva, a to všechno jen kvůli tomu, že prý čím více nevinného civilního obyvatelstva nacisté povraždí, tím to ve všeobecné rovině budeme moci lépe využít k propagandistickým účelům.

 

A nebyl to rozhodně ojedinělý názor, obdobný bystrý utilitární postřeh vyjádřil i jeden současný politik z řad krajně levičáckých neomarxistických extrémistů, který konstatoval jakéže je to pro naši současnost veliké dobrodiní, že v minulosti nacisté spáchali tolik genocidy. Vždyť představte si o co všechno bychom byli dnes ochudobněni kdyby nacisté se nikdy žádné genocidy nebyly bývali dopustili, či dokonce jaké by to bylo neštěstí pro naši současnost, kdyby Hitler a nacismus nikdy ani neexistoval. Pak bychom totiž všem těm homofobům, islamofobům a ostatním našim bigotním a pravicovým nepřátelům nemohli nadávat do nacistů a fašistů…

 

A teď konkrétně podívejme se na problematiku bratří Mašínů a atentátu na Reinharda Heydricha z roku 1942 tak, jak na tyto historické události pohlížím jako doktor práv, respektive podívejme se na to očima právníka.

 

Rozladil-li jsem někoho z vás tím, že atentátníci na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha při mém filozofickém pohledu dopadli poněkud hůře než bratři Mašínové, tak Vám radím aby jste to dál raději už ani nečetli, neboť ačkoliv je mi to velice líto, tak při mém právnickém pohledu atentátníci na onoho nacistického pohlavára Reinharda Heydricha ve srovnání s hodnocením bratří Mašínů dopadnou ještě výrazněji mnohem hůře.

 

Předně třeba říci, že trestní právo zná dva významné instituci, které ve svém důsledku znamenají úplnou exculpaci, tj. vyvinění osob, které se dopustili činu, který pokud by nedošlo k naplnění skutkové podstaty alespoň jednoho z oněch dvou exculpačních právních institutů by byl trestným činem, respektive zločinem. Tím prvním exculpačním institutem trestního práva je institut „Nutné obrany“, a tím druhým institutem trestního práva je institut „Krajní nouze“. Vzhledem k tomu, že toto budou číst převážně zejména právní laici, neprávníci, tj. osoby bez právnického vzdělání, tak to alespoň ve stručnosti vysvětlím.

 

Nutná obrana znamená obranu vůči probíhajícímu nebo bezprostředně hrozícímu útoku. Pokud zde není naplněna podmínka probíhajícího útoku a ani bezprostředně hrozícího útoku, tak se o nutnou obranu nejedná. O nutnou obranu se nejedná dokonce ani tehdy, kdy k dotyčné nějaké protiakci obránce proti útočníkovi dojde teprve až poté, co se útočníkův útok již skončil, neboť v tomto případě se již ve skutečnosti jedná o odvetu, o odplatu a nikoliv tedy o nutnou obranu. Krajní nouze jde pak dokonce ve své podstatě ještě dál než exculpační právní institut „Nutné obrany“ neboť na rozdíl od exculpačního právního institutu  „Nutné obrany“, kdy se jeho takzvanou „obětí“ stává, potažmo může stát pouze jen samotný útočník, tak u exculpačního právního institutu „Krajní nouze“ se za jistých mimořádných okolností může stát i osoba třetí, tj. osoba vedlejší, osoba nezúčastněná, osoba nevinná, prostě osoba, která nešťastným řízením svého osudu měla bohužel tu smůlu, že se v nevhodné době ocitla na zcela nevhodném místě, kde ji nakonec postihla ta tragedie, že přišla o život.

 

Tolik suchá teorie. A teď se podívejme jednak na případ bratří Mašínů, jednak na atentátníky na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha.

Lze anebo nelze exculpovat jejich jednání pod prizmatem exculpačního právního institutu Nutné obrany, potažmo pod prizmatem exculpačního právního institutu Krajní nouze?

 

Podívám-li se na oba případy pohledem právníka, tak k nelibosti mnoha komunistů a krajně levičáckých neomarxistických extrémistů musím konstatovat, že jednání bratří Mašínů lze z právního hlediska zcela ospravedlnit jak z hlediska trestněprávního institutu Nutné obrany, tak i z hlediska trestněprávního institutu Krajní nouze, v důsledku každý nestranný soudce by je jako právník musel zcela osvobodit zpod případné eventuální obžaloby.

 

Naopak pokud jde o atentátníky na Reinharda Heydricha, ty lze exculpovat pouze jen z politických důvodů na základě té skutečnosti, že nešlo o nějakou obyčejnou vraždu, ale o atentát provedený  z ryze politických důvodů, a to navíc nikoliv ze svého osobního popudu, ale na příkaz svého vojenského velení, kteréhož jako vojáci byli povinni poslouchat a podle tehdejšího přesvědčení československé i britské vlády v době, kdy došlo k tomuto rozhodnutí panovalo upřímné přesvědčení, že bude ke prospěchu celé protihitlerovské koalice v zájmu rychlejšího vítězství a dosažení míru. Toť vše. Z hlediska ryze právního však ale atentátníky exculpovat, vyvinit bohužel nelze, a následně vysvětlím proč.

 

Kdyby totalitní komunističtí hrůzovládcové nepřistoupili k hermetickému uzavření státních hranic, tak by lidé toužící po svobodě mohli bez nutnosti použít jakoukoliv sílu a násilí zcela legálně se vystěhovat do zahraničí. V roce 1951 nejvyšší státní a stranický představitel komunistického režimu v Jugoslávii Josip Broz Tito k velikému překvapení najednou prohlásil, že „Všichni ti, kteří nechtějí žít v socialistické Jugoslávii mohou odejít do zahraničí, neboť jsem dal příkaz všem ozbrojeným složkám, aby lidem chtějícím opustit naši zemi v odchodu do zahraničí nijak nebránili“. Vládnoucí soudruzi v ostatních komunistických státech se však ale rozhodli úplně opačně, a pak se ještě divili tomu, že na rozdíl od komunistické Jugoslávie ve všech ostatních zemí občas docházelo k násilí ze strany lidí usilujících se probít na svobodu za státní hranice.

 

Netvrdím, že by snad nacisté v tomhle byli o mnoho lepší než komunisté. A protože jsem spravedlivý a všem po zásluze měřím stejným metrem, tak v případě, že by oni atentátníci na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha, Jan Kubiš a Jozef Gabčík.namísto tohoto jejich atentátu z roku 1942 nějakým způsobem přišli, přijeli popřípadě přiletěli někam například do blízkosti německo-švýcarské státní hranice a pak se – obdobným způsobem jako zhruba o jedno desetiletí později bratři Mašínové – se prostříleli přes tuto nacisty ostře stráženou hranici Říše směrem do Švýcarska. Anebo ještě snad výstižnější příklad – kdyby onen Jan Kubiš a Jozef Gabčík byli uvězněni v nacistickém koncentračním táboru (což je asi nejadekvátnější přirovnání k samotnému komunistickému režimu, který ve skutečnosti nebyl ničím jiným než jedním obrovským koncentračním táborem), pak zabili někoho (lhostejno zda-li nějakého esesáka, gestapáka, vojáka wermachtu, dozorce atd.) a zmocnili se jeho střelní zbraně či zbraní a následně se prostříleli přes ostnaté dráty pryč jen z onoho nacistického koncentračního tábora…

 

A tak tedy z ryze právního hlediska by jak Jan Kubiš, tak i Jozef Gabčík, bez ohledu na kvantitu (počet lidí) či kvalitu (vojáci, nevinní dospělí, nevinné děti atd.) usmrcených lidí byli by si na tom plně rovni s bratři Mašínovými, respektive i na jejich činy by se plně vztahovaly oba právní instituty, tj. jak právní institut Nutné obrany, tak i právní institut Krajní nouze v důsledku čehož bych musel uznat, že z hlediska práva i oni jsou zcela nevinni a tedy čistí jak lilie.

 

Zatímco bratři Mašínové se totiž nutně museli prostřílet, aby si vybojovali svobodu a proto bez ohledu na počty lidí, kteří při tom zemřeli jsou plně exculpováni, vyviněni právními instituty Nutné obrany a Krajní nouze, přičemž vina za tyto usmrcené lidi padá nikoliv na ně, ale výlučně na onen zločinecký komunistický režim, neboť těchto obětí na lidských životech by nebylo, kdyby vládnoucí komunističtí zločinci nebyli bývali proměnili celý stát na jeden obrovský koncentrační tábor z kterého nebylo možno svobodně odejít do zahraničí, respektive z kterého bylo možné si cestu na svobodu pouze jen prostřílet.

 

Toto však ale nebyl případ atentátníků Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka. Jejich případ je přesně opačný! Oni už totiž jak Jan Kubiš, tak i Jozef Gabčík. byli v Londýně, ergo byli tedy již svobodní. Neutíkali z pekla totalitní diktatury na svobodu, ale právě naopak se ze svobodného Londýna vrátili zpátky do nesvobodného nacistického protektorátu. A tudíž v případě atentátu na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha nelze o žádné Nutné obraně či Krajní nouze vůbec mluvit. V jejich případě když už, tak o eventuální případné Nutné obraně, potažmo Krajní nouze lze nanejvýš mluvit pouze ohledem jejich obranné střelby, respektive přestřelky ku kterému došlo v onom pražském pravoslavném kostele poté, co tam byli odhaleni a obklíčeni bezpečnostními silami nacistického Německa a jejich českého protektorátu.

 

O farizejském pokrytectví komunistů a krajně levičáckých neomarxistických extrémistů jsem sice již psal, nicméně ještě bych chtěl zmínit jeden velice důležitý moment i s aspektem na jejich požívání dvojího metru jde-li o případy na které spadá zejména právní exculpační institut Krajní nouze. Dle soudruhů údajně to prý nemá precedent, neboť bratři Mašívové usmrtili i úplně nevinné lidi, kteří s akcí ozbrojených sil vládnoucího komunistického režimu neměli nic společného.

 

Zajisté tam zemřeli i úplně nevinní lidé, to však není nic výjimečného. Ačkoliv se tím nikdo příliš moc nemluví a vůbec velice málo se o tom mluví, ani za protinacistického odboje tomu nebylo jinak, a i odbojáři bojující proti nacistům bohužel často byli nuceni zabít i nevinné lidi, ba někdy byli nuceni zabít dokonce i malé děti.

 

Že by snad šlo o náhodné excesy, tj, náhodné protiprávní vybočení ze strany jednotlivých individuálních odbojářů?

 

Vůbec ne! Ovšemže ony excesy, tj. protiprávní vybočení , ty se ovšemže vyskytli občas také, ale teď zde vůbec nemám na mysli žádné excesy, ale právě naopak mám na mysli ty případy, kdy odbojáře ačkoliv sice usmrtili nevinné lidi, ba dokonce i malé děti zcela exculpuje, vyviňuje právní exculpační institut Krajní nouze!

 

Je to možné? Bohužel ano, a dokonce nebyly to ani zdaleka zřídkavé případy. Bohužel obdobně jako v případě bratři Mašínů, tak i v případě mnohých antinacistických odbojářů situace občas vyústila do vynuceného usmrcení nevinných lidí, kterých nejen bratři Mašínové, ale občas i příslušníci protinacistického odboje museli usmrtit. Uvedu konkrétní příklad.

 

Například někde v lese nebo v horách tajně v utajení ať již v nějaké jeskyni anebo v nějakém jiném ať již přirozeně vzniklém anebo lidskou rukou vybudovaném brlohu se tajně ukrývala nějaká skupina protinacistického odboje. A dejme tomu, že nějakou nešťastnou náhodou je tam objevil nějaký třebas dřevorubec.

 

A pak mají odhaleni odbojáři velice nepříjemné dilema: Co teď s ním? Vidí tomu dřevorubci snad někdo do duše? Ví někdo jak ten dřevorubec smýšlí? Ví někdo zda-li ten dřevorubec je skutečně proti nacistům? A co když ten dřevorubec ze strachu o svůj život nám pouze lže, a ve skutečnosti s nacisty sympatizuje? Zabijeme ho? Anebo ho necháme odejít? Je vůbec únosné podstoupit to obrovské bezpečnostní riziko, že ho jen tak pustíme a necháme odejít? A kdo si eventuálně vezme na své triko ohrožení nejen svého vlastního života, ale i životů všech ostatních druhů ve zbrani, že onoho dřevorubce jen tak pustíme na svobodu s vědomím si všech rizik s tím spojeným? S vědomím, že nás onen dřevorubec možná pak eventuálně udá Gestapu?

 

Anebo představte si, že dotyčnou jeskyni či nějaký jinou skrýši s protinacistickými odbojáři v onom lese náhodně neobjeví onen dřevorubec ale třebas skupinka osmiletých chlapců.

Odbojáři začnou hořečnatě uvažovat: Co teď s nimi? Pokud je totiž nezabijeme, riskuje dokonce ještě mnohem více než kdyby nás našel jeden individuální dřevorubec a my ho nechali jen tak odejít. A riskujeme mnohem více nejen proto, že těch dětí je více než jen jedno, což matematicky znásobuje možnost našeho udání. I kdyby nás objevilo pouze jen jedno jediné dítě, i tak jeho propuštěním na svobodu bychom riskovali výrazně více než propuštěním jednoho dospělého člověka. Proč? Dospělý člověk by nás totiž mohl udat pouze proto, že eventuálně sympatizuje s nacisty. Dítě nás ale může vyzradit nejen proto, že nás nenávidí, ale nepřímo nás může vyzradit i vzhledem k tomu, že dítě je dítě, tj. že je hloupé a intelektuálně nevyzrálé, v důsledku čehož i když s námi třebas sympatizuje, nelze vyloučit, že by nás mohlo nějak třeba i nechtěně vyzradit svou hloupostí, nevyzrálostí, naivitou, či dětskou nezkušeností. Co když se třebas i bez jakéhokoliv špatného úmyslu někomu pochlubí s tím, že nás našlo? Co když se někde lehkomyslně prořekne? Atd.

 

Na závěr ještě pár slov k tvrzení komunistů a krajně levičáckých neomarxistických extrémistů, že bratři Mašínové jsou, respektivě údajně prý byli „vrahové a zločinci“. Ba dokonce že jejich otec generál Mašín, kterého popravili nacisté byl skvělý, ale jeho synové byli údajně prý vrahové a zločinci.

 

Skutečně soudruzi? Chudák generál Mašín, musí se obracet v hrobě když vidí Vás soudruhy, že proti jeho vůli jste si z něj udělali modlu jako kdyby to byl nějaký bolševik? Veliká škoda že ho nacisté popravili. Kdyby ho totiž nacisté nebyli bývali popravili, tak by jste ho sice Vy soudruzi zatratili stejně jako jeho syny, nicméně by se alespoň synové Mašínové pod vedením svého velice zkušeného otce generála prostříleli z tohoto komunistického pekla na svobodu nepochybně snadněji než bez svého otce, který vzhledem ke své smrti je již nemohl vést a ani jim nijak pomáhat.

 

A na tvrzení, že bratři Mašínové byli údajně prý vrahové a zločinci jste soudruzi nepodali nijaký důkaz. To jak se bratři Mašínové prostříleli na svobodu nebylo jen tak z nějaké pasie aby se nenudili, ale bylo to vynuceno proměnou celého státu na jeden koncentrační tábor se kterého nebylo možné jen tak odejít. A tudíž jak jsem již řekl za smrt lidí odpovídá výlučně pouze jen onen zločinecký komunistický režim.

 

A pokud chce někdo tvrdit, že údajně prý bratři Mašínové byli vrahové a zločinci, ať buď o tom podá nějaký důkaz anebo pokud proti nim žádný důkaz nemá, pak ať raději drží svou bolševickou nevymáchanou rudou hubu zticha! Mimo rámec událostí spojených s jejich prostřílením se na západ – dopustil se kdokoliv z nich u nás v Československu ať již před nastoupením komunistického režimu v únoru 1948 anebo za celé ono dlouhé více než půlstoletí po svém úspěšném útěku na západ ať již v západním Německu NSR anebo v USA či kdekoliv jinde nějakého trestného činu?

 

Dopustil se kdokoliv z nich vraždy? Ublížení na zdraví? Loupeže? Krádeže? Výtržnictví? Popřípadě alespoň nějakého triviálního přestupku proti občanskému soužití?

 

Ne nic talkového!  Jak Ctirad Mašín, tak i Josef Mašín a Milan Paumer byli všichni tři vesměs samí slušní bezúhonní občané kteří nejen před únorem 1948, ale ani za celé více než půlstoletí svého života na západě se ani v Německu, ani v USA a ani nikde jinde nedopustili žádného nezákonného jednání, natožpak trestního činu. Ne že bych snad já osobně detailně znal jejich život, nicméně ale pokud by se kdokoliv z nich kdykoliv za onu dlouhou více než padesátiletou etapu jejich životů dopustil nějakého nezákonného jednání, natožpak trestního činu, tak by se o tom komunisté a krajně levičáčtí extrémisté nepochybně s velikou škodolibou radostí zmínili. Nic takového jsem však od nich a ani od nikoho jiného nikdy neslyšel.

 

 

 

15.Má se armáda ČR i nadále zúčastňovat operací v Afghánistánu?

Moje odpověď: – NE

Není žádný důvod proto, aby se tak malá země jako je naše Česká republika angažovala někde  daleké Tramtárii. A již vůbec není zapotřebí, aby se tam armáda České republiky angažovala jako loutková armáda loutkové vlády banánové republiky sloužící jako služební poskoci vlády USA, respektive amerických monopolních korporací za jejichž imperiální ekonomické zájmy by měli umírat kdesi v daleká tramtárii naši čeští vojáci coby jakási quasi koloniální soldateska USA.

 

Je-li na blití když slyším to pokrytectví našich některých politiků, že tím že naše vojáky pošlou bojovat někam do Tramtárie za zájmy USA údajně prý hájí naše české národní zájmy, za které považují strčení svých blbých hlav co nejhlouběji do amerického zadku.

 

A tak tito debilní politici mluví vždy když USA začnou vést nějakou agresivní dobyvačnou válku, že tím údajně prý hájíme maše národní zájmy když pošleme bojovat naše vojáky po boku amerických agresorů. Takto například ten blbec Tvrdík za český národní zájem označoval vyslání české armády do války proti Iráku. Údajně právě je český národní zájem aby tam naši vojáci šli, říkal.

 

Když ale USA vojska z Iráku stáhli, kupodivu stáhl i on české vojáky z Iráku. Tím ale jen dokázal, že byl pouhou loutkou a že v Iráku bojovali vojáci České republiky za zájmy USA a nikoliv za zájmy České republiky. V opačném případě pokud by alespoň chtěl předstírat opak, tak bez ohledu na odchod vojsk USA z Iráku měl tam i nadále ponechat vojska České republiky pokud chce tvrdit, že tam ta vojska byla údajně prý v českém národním zájmu a nikoliv v zájmu cizí velmoci.

 

 

16.Má se armáda ČR i nadále účastnit zahraničních vojenských misí?

Moje odpověď: – NE

Ve všeobecnosti řečeno ať již si kdykoliv v dějinách lidstva vezmeme jakoukoliv zemi světa, tak jediným logicky opodstatněným důvodem pro vyslání armády do zahraničí je pouze jen úmysl tímto způsobem rozšířit územní teritorium svého vlastního státu anebo vydobýt nikoliv pro nějakou velmoc či jinou cizí zemi, ale pro zemi svou vlastní nějakou jinou velikou válečnou kořist, která svou velikostí je adekvátně srovnatelná s výše uvedeným rozšířením teritoria svého vlastního státu. Vzhledem k tomu ale, že naplnění takovýchto cílů případné vojenské intervence armády České republiky v zahraničí jsou absolutně nemyslitelné, pak tedy není žádný důvod vojska svého vlastního státu kamkoliv do zahraničí posílat.

 

Úkolem armády by po správnosti mělo být zabezpečení státní svrchovanosti územního teritoria svého vlastního státu plus ochrana státních hranic své vlastní země, a pouze jen být jakýmsi zahraničním koloniálním expedičním sborem loutkové koloniální armády našich koloniálních pánů v USA, a jako takový na zapískání našich amerických pánů jít na jejich pokyn umírat někam do Tramtárie v zájmu větších ekonomických zisků cizích mamutích akciových společností USA.

 

 

17.Má ČR více podporovat jadernou energetiku?

Moje odpověď: – ANO

Jednoznačně! Cokoliv ostatního je absolutně nerealistického. Jen jaderná energetika má potenciál uspokojit poptávku spotřebitelů po elektrické energii. Poptávka spotřebitelů po elektrické energii je již dnes dosti veliká a v budoucnosti tato poptávka ještě i nadále bude výrazně růst. Obnovitelné zdroje jsou absolutní nesmysl, ty ať si soudruh Bursík a jemu podobní strčí do zadku!

 

 

18.Má ČR více podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie?

Moje odpověď: – NE

Pouze jen jaderná energetika má svoji budoucnost. Cokoliv ostatního je absolutně nerealistického. Jen jaderná energetika má potenciál uspokojit poptávku spotřebitelů po elektrické energii. Poptávka spotřebitelů po elektrické energii je již dnes dosti veliká a v budoucnosti tato poptávka ještě i nadále bude výrazně růst. Obnovitelné zdroje jsou absolutní nesmysl, ty ať si soudruh Bursík a jemu podobní strčí do zadku!

 

 

19.Měla by ČR vystoupit z NATO?

Moje odpověď: – ANO

Rozhodně! Čím dříve budeme pryč z regionální zločinecké organizace NATO, tím lépe!

 

Zejména tedy alespoň pokud vůbec chceme co i jen aspoň teoreticky začít přemýšlet nad tím jak bychom se mohli reálně pokusit odejít z takzvané Evropské Unie, je jako „sine qua non“, nevyhnutnou podmínkou nejprve nezbytné dosáhnout úplný zánik této regionální zločinecké organizace NATO spojenou i s odchodem všech cizích vojsk z České republiky, jakož i spojenou s odchodem všech vojsk USA pryč z Evropy, a zpátky za moče do USA. Teprve až poté lze vůbec začít reálně zvažovat jak odejdeme pryč z takzvané Evropské unie.

 

 

20.Jsou pro ČR vztahy s USA důležitější než vztahy s Ruskem?

Moje odpověď: – NE

Jednou prezident Miloš Zeman velice výstižně řekl, že „pouze jen naprostý blbec nikdy nemění své názory“. Tento výrok považuji za velice důležitý nikoliv proto, že jej vyslovil prezident Miloš Zeman, ale stejně tak bych tento výrok považoval za velice důležitý bez ohledu na to ať již by ho vyslovil třeba i kdokoliv jiný. A ovšemže tímto výrokem nebylo myšleno na bezpáteřní kariéristy, kteří podle přísloví „kudy vítr – tudy plášť“ po celý svůj život jdou cestou nejmenšího odporu věrně sloužíc jakémukoliv třeba i sebevíce nemravnému či sebevíce zločinnému režimu. Takovýto bezpáteřní lidé jsou mým přesným opakem, já si vysoko hodnotím plnění ušlechtilých ideálů, a tudíž není divu, že já takovýmito lidmi bez páteřní kosti hluboce pohrdám.

 

Prezident Miloš Zeman však ale oním svým výrokem na tyto blbce nemyslel, ale myslel na úplně jiné blbce,  a to na ty blbce, kteří nikoliv ze zásadovosti, ale pouze jen ze svého vrozeného totálního hlupáctví nikdy nemění své vlastní názory. Zatímco totiž například já měním své názory adekvátně ve vztahu k těm změnám, které nastaly u hodnocených skutečností, tak tito naprostí blbci, kterých měl na mysli prezident Zeman si jednou na něco utvoří svůj názor, a to možná někdy třebas i úplně správný názor, pak však ale tomuto názorů zůstanou věrni již navždy, a to bez ohledu na jakékoliv změny posuzovaných skutečností. A tito blbci jsou zase přesně opačným extrémem vůči těm výše zmíněným kariéristům bez páteřní kosti, kteří se chovají podle přísloví „kudy vítr – tudy plášť“.A s těmito blbci, kteří z svého vrozeného hlupáctví „nikdy nemění své názory“ pohrdám úplně stejně jako s bezpáteřními kariéristy, kteří absolutně na nic vůbec žádné svoje vlastní názory nemají, a proto se chovají podle přísloví„kudy vítr – tudy plášť, neboť i tito lidé jsou rovněž mým přesným opakem.

 

A minimálně jednoho takového blbce, který nikoliv ze zásadovosti, ale ze svého vrozeného totálního hlupáctví  jsem ve svém životě i potkal. Bylo to ještě v časech komunistické diktatury v Československu někdy v polovině osmdesátých let dvacátého století, když jsem já před skupinkou několika přibližně stejně starých mladých ani ne dvacetiletých chlapců ostře kritizoval totalitní režim Sovětského svazu a současně jsem chválil vynikající vládu prezidenta USA Ronalda Reagana.

 

No a jeden z těch mládenců, doslova takové hloupé „hovádko Boží“ však ale zcela zjevně nepochopil to, co jsem jim říkal, neboť na to co jsem jim říkal zcela neadekvátně zareagoval tak, že řekl „Ano, máš plnou pravdu Laholo, já s tebou plně souhlasím, já také nenávidím Rusy a miluji Američany!“ Ovšemže jsem se na to okamžitě ohradil, neboť já jsem přece nic takého neřekl. Já jsem neřekl, že nenávidím Rusy a ani jsem neřekl, že miluji Američany.. Já jsem řekl, že jsem proti totalitnímu režimu Sovětského svazu a že je mi sympatická vláda amerického prezidenta Ronalda Reagana.

 

„A copak to není vlastně pouze jen trochu jinými slovy řečené v podstatě totéž co jsem řekl já?“ zeptal se nechápavě a udiveně dotyčný hloupý mládenec.

 

„Není!“ odpověděl jsem mu. Odsuzuji-li já režim v Sovětském svazu, říkám to proto, že tento režim považuji za špatný a nikoliv proto že bych snad nenáviděl |Rusy. Proti samotným Rusům vůbec nic nemám. Pokud bych se snad někdy dožil toho, že by komunistický režim v Rusku padl, a Rusko by se vrátilo k demokracii, k pravicové politice a zejména pak ke křesťanským hodnotám, a moci v Rusku by se ujal nějaký ruský Ronald Reagan, tak byl adekvátně této změně jejich režimu rovněž i já své názory na nich změnil o stoosmdesát stupňů.

 

On však se ukázat jako totální blbec, který nikoliv ze zásad, ale z pouhého svého hlupáctví nikdy nemění své názory. Řekl totiž: To je mně úplně jedno, ať již by v Rusku vládl jakýkoliv režim, třeba i režim nějakého ruského Ronalda Reagana, i tak budu Rusy vždy nenávidět, a to vždy budu Rusy nenávidět v té nejmaximálnější možné míře bez ohledu na to, ať již v Rusku vládne režim jaký chce. Vláda žádného režimu v Rusku nemůže nijak snížit mou nenávist proti nim, natožpak ji úplně vyloučit.

 

„To snad nemyslíš vážně?“ zeptal jsem se ho já a dodal protiotázku: A co kdyby sice v Rusku nadále zůstal u moci ruský brežněvovský komunismu., ale v USA by se snad někdy čistě hypoteticky nejenže dostal k moci komunistický režim, ale navíc krutovládcem v USA čistě hypoteticky nějaký americký Josif Visationovič Džugašvilli Stalin.

 

Dotyčný blbec mi ale bohužel odpověděl, že na tom údajně prý vůbec nezáleží, že je to údajně jedno. Jinými slovy že Rusko nenávidí a bude nenávidět vždy a to bez ohledu na to jaký režim bude v Rusku vládnou, a tedy, že Rusko by nenáviděl v úplně stejné míře jako ho nenávidí dnes i tehdy, pokud by tam vládl třebas i nějaký silně křesťanský a pravicový antikomunistický režim nějakého ruského Ronalda Reagana a naopak USA bude vždy milovat a zbožňovat navěky, přičemž jeho absolutně nekritickou lásku a obdiv k USA by ani jen trochu neumenšilo dokonce ani jen to, kdyby tam byl nastolen nějaký krutě komunistický stalinistický režim nějakého amerického Josefa Stalina.

 

Pak jsem již neříkal vůbec nic, neboť na tak totálního blbce „co nikdy nemění své názory“ se již opravdu nic říci nedá. Kupodivu ale i mezi našimi pasivními posluchači byl minimálně jeden další totální blbec. Když pak onen první totální blbec, co „nikdy nemění názory“ odešel, tak tento druhý blbec konstatoval, že údajně prý jsem se já s tamtím mladíkem (co „nikdy nemění své názory“) sice podle jeho názoru v té závěrečné údajně prý okrajové věci sice neshodl, jinak ale že toho mladíka (myslíc onoho blbce co „nikdy nemění názory“) mohu považovat za svého politického přítele, tj. chtíc říci spojence či stoupence.

 

Odpověděl jsem tomu blbovi, že onoho blbce co právě odešel a co „nikdy nemění své názory“ právě naopak považuji za svého nepřítele, a to zejména za svého politického nepřítele.

 

Tento druhý blbec se tomu velice podivil a udiveně řekl. Ale jak je to možné? Vždyť on přece také nenávidí Sovětský svaz., on také přechovává vřelé sympatie k USA. Copak on nemá na Sovětský svaz stejné názory jako máš i ty? A copak nemá na USA úplně stejné názory jako ty?

 

Na to sem mu odpověděl, že to, že dotyčný blbec na USA i SSSR má momentálně podobné názory jako mám i já je pouze jen čirá náhoda, která navíc platí ještě k tomu jen pro tento momentální okamih. Ovšemže může to sice platit třeba i o sto let později beze změny, ale na druhé straně třebas již i hned zítra eventuálně se může ať již v SSSR anebo v USA uskutečnit nějaký zásadní politický převrat, který já při svém hodnocení daného režimu nebudu moci ignorovat, zatímco onen blbec vzhledem k tomu, že „nikdy nemění své názory“ by se na dotyčný stát díval úplně stejně, jako kdyby tam k žádnému převratu ani nebylo bývalo došlo.

 

A tak tedy jsou-li naše názory na SSSR i USA v daném okamihu momentálně podobné, pak tedy pokud by třebas zítra k takovému převratu bylo bývalo došlo, najednou bychom ze dne na den já a on ocitli na úplně opačném konci politické a ideologické bojové barikády.

 

„Proč?“ zeptal se opět tento druhý blbec.

 

A já mu to opět trpělivě vysvětloval. Pokud by se nějakým třebas politickým převratem radikálně o ostosmdesát stupňů změnil režim vládnoucí ať již v SSSR anebo USA, tak já bych na to adekvátně reagoval tak, že i můj postoj vůči danému státu by se tudíž o oněch stoosmdesát stupňů ať již ve smyslu pozitivním anebo negativním změnil, respektive obrátil; zatímco názor onoho blbce by se na dotyčný stát ať již by se jednalo o SSSR anebo o USA absolutně nijak nezměnil, v důsledku čehož z dnešního právě pro tohle velice nečitelného pochybného „politického přítele“ by se ze dne na den mohl stát zcela čitelný „politický a ideologický nepřítel“.

 

Já nemohu říci, že bych snad nějaký národ, a to ať již jakýkoliv národ nenáviděl, popřípadě alespoň že bych snad nějaký národ neměl rád. Ono totiž v každém národě bez jakékoliv výjimky jsou jak lidé dobří i lidé špatní. A obdobně totéž lze říci vlastně dokonce i o samotných jednotlivých státech. Žádný stát sám o sobě není státem dobrým a ani špatným. Stát sám o sobě je vždy cosi absolutně inertního, indiferentního, netečného, neboť to co nějaký národ, respektive stát  činí státem dobrým anebo špatným je jeho vláda, respektive vládnoucí režim.

 

A tedy až na základě toho, zda-li vládu, respektive režim, který vládne v určitém státě považujeme za vládu, respektive režim za dobrý anebo špatný, tak až na základě této skutečnosti derivativně, odvozeně přeneseme toto své hodnocení režimu i na samotný národ, kterému tento režim vládne, respektive na základě této skutečnosti derivativně, odvozeně přeneseme toto své hodnocení režimu i na samotný stát, který tento režim ovládá, že o daném státu řekneme, že je to stát dobrý anebo, že je to sát špatný.

 

A protože vlády ani režimy nejsou konstantní, neměnné, tak zcela zákonitě dochází s těmito změnami režimů směrem ať již k lepšímu anebo horšímu celkem logicky nutně dochází i ke změně vnitřní kvality jednotlivých států, které pak – z výjimkou výše zmiňovaných totálních blbců „nikdy neměnících své názory“ – nutně adekvátně k nastavším změnám pak hodnotíme pozitivněji anebo negativněji než jsme je hodnotili v období než k těmto změnám došlo.

 

Jestliže je někdo takový kretén, že „nikdy nemění své názory“ a tudíž má úplně stejný vztah k pravicovým USA katolíka Ronalda Reagana jako i k ultralevicovému režimu neomarxistických USA soudruha Baracka Obamy, pak je třeba se mít.před tímto absolutně nečitelným bláznem na pozoru,  a to úplně stejně tak, pokud někdo má úplně stejný vztah k SSSR bolševického diktátora Josifa Stalina jako má i současné demokratické Ruské Federaci PRO-FAMILY křesťana Vladimíra Putina rovněž třeba být před takovýmto idiotem permanentně ve střehu, neboť nikdy nevíte, co od daného blba můžete čekat.

 

Názory těchto kreténů „nikdy neměnících své názory“ totiž jsou zcela inertní vůči samotné kvalitě jednotlivých vládnoucích režimů a jejich změnám a tudíž eventuálně shodný názor dotyčného takovéhoto blba s mám názorem vůbec nic pozitivního neznamená a nelze na to nijak spoléhat. Hned zítra totiž muže dojít k eventuálnímu politickému převratu, který změní určitý režim třebas i o stoosmdesát stupňů na což Vy na rozdíl od onoho nijak neměnného idiota budete muset v adekvátní reakci na tuto změnu i Vy o stoosmdesát stupňů změnit své původní hodnocení daného státu, čímž se najednou ze dne na den ve vztahu k dotyčnému neměnnému blbovi najednou ocitnete na vzájemně protikladných nepřátelských bojových barikádách.

 

Jinými slovy sečteno a podtrženo – jestliže totalitní monopartajní komunistický režim SSSR nahradilo svobodné a demokratické multipartajní pluralitní Rusko stojící v čele boje za PRO-FAMILY hodnoty a ve kterém se každý den v průměru dokončí stavba tří kostelů zatímco za Lenina a Stalina se nové kostely nejenže nestavěly ale naopak se bourali ještě i ty kostely, které se v Rusku postavily v předrevolučním období, tak já nejsem a ani nechci předstírat, že jsem takovým kreténem, který si myslí, že v Rusku se od časů sovětského diktátora Josifa Stalina vůbec nic nezměnilo k lepšímu, a že Rusko i nadále je úplně stejným komunistickým režimem jako byl za Lenina a Stalina.

 

A stejně tak jestliže v původně demokratických a svobodných USA jakými byli v minulosti ještě za časů vynikajícího prezidenta Ronalda Reagana, kdy měl každá svobodu projevu a svobodu náboženství, nelze být takovým ignorantem, že i poté, co se USA změnili z původní demokracie na krajně levičáckou neomarxistickou diktaturu kde jsou lidé vězněni, pokutováni, vyhazováni ze zaměstnání či jinak politicky šikanováni, pronásledováni a perzekvováni za sebemenší kritiku a nesouhlas se státní homosexualustickou ideologií, rovněž ani v tomto případě pokud jde o USA nejsem a ani nechci předstírat, že jsem takovým kreténem, který si myslí, že v USA se od časů prezidenta USA Ronalda Reagana vůbec nic nezměnilo k horšímu, a že USA i nadále je úplně stejná svobodná a demokratická země jakou byla za časů amerického prezidenta Ronalda Reagana.

 

Ano, v osmdesátých letech dvacátého století jsem nenáviděl tehdejší vládnoucí režim Sovětského svazu a obdivoval v té době ještě svobodné a demokratické USA. Pak vzhledem k ideologickému přepólování světa kdy v roce 1991 zaplať Pán Bůh padl komunistický režim v Sovětském svazu a o něco později postupnými plíživými kroky postupující krajně levičácké neomarxistické revoluce v západních zemím, jakož v samotných USA bohužel postupně zanikla demokracie jsem na tyto radikální politické a ideologické změny musel reagovat a přehodnotit, respektive změnit své postoje vůči oběma těmto velmocím o stoosmdesát stupňů, v důsledku čehož můj původně krajně negativní postoj vůči diktátorskému komunistickému režimu Sovětského svazu vystřídal můj vyhraněně pozitivní, kladní vztah vůči dnes již vůči zaplať Pán Bůh zcela svobodné a demokratické Ruské Federaci, a zas naopak můj vyhraněně pozitivní, kladní vztah vůči dnes již vůči bohužel neexistujícímu demokratickému režimu USA zas vystřídal můj vyhraněně negativní vztah vůči dotyčnému úplně novému diktátorskému krajně levičáckému neomarxistickému režimu USA.

 

Ano, porovnáme-li mé postoje vůči SSSR a USA v osmdesátých letech dvacátého století s mými současnými postoji vůči Ruské Federaci a USA je evidentně že mé postoje jak vůči největší euroasijské zemi světa, tak i vůči USA s změnil o ostoosmdesát stupňů. Ovšemže je to dáno tím, že jsem změnou svých postojů vůči oběma těmto velmocím pouze jen adekvátně reagoval na stoosmdesátistupňovou politickou a ideologickou změnu jejich režimů,  nikoliv tedy s tím že bych se snad  nějak změnil já sám.

 

Vzhledem k tomu, že se mění režimy, zcela zákonitě v reakci na tyto změny vládnoucích režimů se nutně mění i mé postoje k daným státům v kterých došlo ke změně režimu, byť i jinak mé vlastní politické názory jsou sále konstantní, neměnné, stále stejné bez jakékoliv změny.

 

A ovšemže to, co jsem popsal ohledem minulosti, úplně totéž platí – minimálně pro mou osobu – i pro budoucnost. Stejně tak jako v minulosti, tak i dnes, a právě tak i do budoucnosti nikoho neodsuzuji na věčné časy, právě tak jako ani nikomu nejsem ochoten udělit bianco-šek nekritické chvály na věčné časy, ale vždy každému vystavím takové vysvědčení, jaké si zaslouží.

 

Jeli tudíž můj dnešní postoj vůči USA krajně negativní či můj dnešní postoj vůči Ruské Federaci vyhraněně pozitivní, kladný,  rozhodně to není nic konstantního, nic neměnného. Změní-li se v budoucnu režim ať již v USA  anebo v Ruské Federaci, tak i já v adekvátní reakci na dotyčnou změnu opět přehodnotím svůj postoj vůči té zemi, ve které by k dotyčné změně režimu došlo, a tudíž pokud jde o mou maličkost nelze vyloučit, že v budoucnosti můj vztah k USA se opět může stát pozitivním, kladným, zatímco můj vztah k Ruské Federaci se zas eventuálně může stát záporným.

 

Můj vztah k USA by se totiž nutně musel opět stát pozitivním, kladným v tom případě pokud by v USA byla zastavena a nakonec i úplně zvrácena a poražena ona krajně levičácká neomarxistická revoluce i s její homofašistickou tyranií vůči oponentům homosexualistické ideologie a propagandy. Stejně tak i můj vztah vůči Ruské Federaci by se musel nutně stát negativním, pokud by v Rusku padl prezident Putin a demokracie a vlády v Rusku by se chopili nějací obdobní krajně levičáčtí neomarxističtí etrémisté, kteří dnes se svými ideologiemi takzvané politické korektnosti a homofašismu vládnou v západní Evropě a severní Americe.

 

Momentálně je ale situace taká jaká je, momentálně je Ruska Federace svobodnou a demokratickou PRO-FAMILY zemí opírající se o křesťanské hodnoty, zatímco USA jsou krajně kevičáckou neomarxistickou tyranií i se svými neomarxistickými ideologiemi takzvané politické korektnosti a homofašistické perzekuce vůči všem oponentům a kritikům státní homosexualistické ideologie a propagandy. A tedy aniž bych chtěl jakkoliv předjímat to, co přinese budoucnost, aniž bych chtěl jakkoliv předjímat to, co bude nebo nebude v budoucnosti, aniž bych chtěl jakkoliv předjímat to, co se v budoucnu ať již k lepšímu anebo horšímu změní, momentálně za současné situace musím konstatovat, že Ruská Federace vzhledem k tomu, že je v této době momentálně svobodnější a demokratičtější zemí než jsou USA je tudíž z těchto důvodů momentálně Ruská Federace i důležitější zemí než jsou USA.

 

 

21.Byl prezident Havel lepším prezidentem než prezident Klaus?

Moje odpověď: – NE

Prezident Václav Havel obrazně řečeno vždy chodil po Praze s deštníkem, když ve Washingtonu pršelo.

 

 

22.Byl Prezident Klaus lepším prezidentem než prezident Havel?

Moje odpověď: – ANO

Prezident Václav Klaus pouze jen občas přiletěl za soudruhy do Bruselu, popřípadě za bruselským soudruhům nadřízeným americkým soudruhům do Washingtonu pokud si na některé problémy potřeboval s nimi vyměnit si názory.

 

Prezident Václav Havel však ale vždy přiletěl za soudruhy do Bruselu a Washingtonu, pokud bruselští či washingtonští soudruzi potřebovali Václavu Havlovi vyměnit jeho názory.

 

23.Má být první zahraniční cesta prezidenta na Slovensko?

Moje odpověď: – ANO

Pro Slováky jsme my nejbližším národem, právě tak jako i Slováci jsou nejbližším národem pro nás!

 

 

24.Mají se do benzínu a nafty i nadále povinně přimíchávat biopaliva?

Moje odpověď: – NE

Nejen já jsem proti tomuto neomarxistickému nesmyslu, ale jak vidět názor konečně změnili dokonce i samotní bruselští soudruzi. Důkazem toho, že už dokonce i samotní bruselští soudruzi se zřekli tohoto nesmyslu je to, že jak vidět na těch co chodí po Praze s deštníkem když ve Washingtonu, ale nejen samotném Washingtonu, ale i ve washingtonské filiálce v Bruselu prší. Teď už dokonce i úplně všech osm prezidentských kandidátů se vyslovilo odmítavě vůči povinnému přimíchávání biopaliva do benzinu a nafty. Před několika lety by podobná jednota všech kandidátů proti přimíchávání biopaliv do benzinu a nafty.byla ještě absolutně nemyslitelná.

 

 

25.Měl by být atentátník na Heydricha Jan Kubiš in memoriam povýšen na generála?

Moje odpověď: – Nevím nebo jiná neutrální odpověď

Atentátník na Heydricha Jan Kubiš byl nesporně veliký hrdina před jehož hrdinství v boji proti zlu nacistické tyranie se v hluboké úctě a pokoře skláním. To ale nic nemění na tom, že aniž bych chtěl jakkoliv zpochybňovat důležitost boje proti nacismu za naši slobodu či jakkoliv zpochybňovat osobu a zásluhy samotného Jana Kubiše, mám i určité své výhrady kvůli kterým se raději přikloním k zcela neutrální odpovědi aniž bych se meritorně vymezil ve prospěch zcela jednoznačného ANO či NE.

 

Prezidentským kandidátům byly položeny celkově dvě otázky tázající se na to, zda-li by se po správnosti měli anebo neměli ocenit významné osobnosti našeho národa,  a to jednak první otázka ohledem toho, zda-li by bratří Mašinové měli dostat státní vyznamenání, jednak druhá otázka zda-li by atentátník na Reinharda Heydricha Jan Kubiš in memoriam měl být povýšen na generála, což by mělo být především jistou formou jeho ocenění. Oba tyto případy jsou si v lecčems velice podobné, a to zejména pokud jde o používání dvojakého metru ze strany komunistů a krajně levičáckých neomarxistických extrémistů.

 

Již vidím soudruhy komunisty jak společně se soudruhy krajně levičáckými neomarxistickými extrémisty křičí: Nemožno klást na jednu úroveň skutky bratří Mašínů se skutky atentátníků na Reinharda Heydricha. Jsou zde přece četné výrazné rozdíly, je tu přece výrazný rozdíl v tom, že skutky atentátníků na Heydricha stojí mravně výše než skutky bratří Mašínů.

 

Na to všem těmto komunistickým a jiným neomarxistickým ultralevicovým extrémistům odpovídám: Zajisté je sice pravda, že jsou zde četné rozdíly, v tom hlavním však ale neshledávám žádné výrazné rozdíly mezi skutky protikomunistických odbojářů bratří Mašínů a skutky atentátníků na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha. A již vůbec nemohu souhlasit s názorem, že skutky atentátníků stojí mravně výše než skutky bratří Mašínů. Jsem přesvědčen právě naopak, že skutky jak atentátníků na Reinharda Heydricha, tak i skutky bratří Mašínů jsou velice záslužné, a pokud již skutečně někteří stojí mravně výše než jiní, tak podle mého mínění, tak ti co stojí mravně výše jsou přece jen asi spíše bratři Mašínové než atentátníci na Reinharda Heydricha. A následně i vysvětlím proč.

 

Někdy slýchávám otázku, že prý co je horší komunismus anebo nacismus? Těm, kteří v tom nemají jasno odpovím protiotázkou, kdo zabil více lidí? Více lidí zabili nacisté v letech 1933 – 1945? Anebo spíše více lidí zabili komunisté v letech 1917 – 1991? Na to ať si odpoví každý sám…

 

Považuji-li z výše uvedeného důvodu, ale nejen z výše uvedeného důvodu komunismus za větší zlo než nacismus je to jeden z důležitých důvodů, byť i ovšemže ani zdaleka ne důvod jediný pro to, proč si skutky antikomunistických odbojářů bratří Mašínů vážím více než skutků atentátníků na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha.

 

Vzhledem  k větší satanské zrůdnosti zla komunismu v minulosti a krajně levičáckých neomarxistických extrémistů v současnosti než v minulosti představovalo zlo nacismu, který dnes již navíc naštěstí ani nikde neexistuje,  je tedy jen zcela přirozené, že přechovávám mnohem větší úctu vůči těm lidem, co v minulosti aktivně se zbraní v ruce bojovali proti komunistům, potažmo v současnosti, respektive v budoucnosti budou bojovat proti té absolutně největší satanské zrůdnosti krajně levičáckých neomarxistických extrémistů, než je pocit mé úcty proti těm, kteří bojovali pouze jen proti nacistům, kteří byli přece jen o trochu menšími zločinci než byli v minulosti komunisté a než jsou v naší současnosti krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté, a tedy jsou zde i tyto další důležité důvody, pro které jako člověk nenávidící totalitní tyranii a porušování lidských práv si nutně ze své bytostné přirozenosti mírumilovného člověka nenávidícího veškeré zlo zhoubných diktatur a tyranií nutně vždy budu více cenit skutky bratří Mašínů než skutky atentátníků na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha.

 

A neméně důležitý je i můj pohled doktora filozofie, coby pohled filozofa, respektive přesněji řečeno právního filozofa, jakož i můj pohled doktora práv. Jako doktor filozofie a současně i doktor práv kladu zde k zamyšlení otázku Co je to zločin?, nebo chcete-li Co je to trestní čin?

Odpověď právní filozofie na tuto otázku zní, že Zločin, potažmo trestní čin je „čin, který je nebezpečný pro společnost“.

 

Logická otázka, a Co znamená ten pojem „čin, který je nebezpečný pro společnost“? Když například někdo úmyslně usmrtí jiného člověka – dopustí se pachatel tohoto skutku „činu nebezpečného pro společnost“?

 

Odpověď zní, že v případě úmyslného usmrcení jiného člověka se pachatel tohoto skutku zpravidla v drtivé většině případů nepochybně ano,

skutečně dopustí „činu nebezpečného pro společnost“,  někdy ale též tomu tak vůbec být nemusí!

 

Cože? Navzdory tomu, že někdo úmyslně usmrtí jiného člověka, tak v některých případech nemusí se tím nutně dopustit „činu nebezpečného pro společnosr“?

 

Odpověď protiotázkou: Když například v nějakém velkoměstě někde na vánočním trhu na náměstí plném lidí začne nějaký terorista bezhlavě střílet do lidí, na což nějaký policista nebo třebas i civilista, který náhodně též má střelnou zbraň dotyčného teroristu zastřelí – dopustil se tímto zastřelením teroristy střílejícího do lidí „činu nebezpečného pro společnost“?

 

Anebo další odpověď protiotázkou: Probíhá válka, v níž v průběhu boje, v průběhu přestřelky „náš“ voják zastřelí vojáka „nepřítele“? Dopustil se tímto zastřelením nepřátelského vojáka onen „náš“ voják „činu nebezpečného pro společnost“?

 

Odpověď na obě výše položené protiotázky zní NE! Ba dokonce v obou těchto výše uvedených příkladů, a to ať již jde o zastřelení onoho střílejícího teroristu anebo o zastřelení onoho nepřátelského vojáka se „pachatel“ tohoto skutku nejenže tímto svým skutkem nedopustil „činu nebezpečného pro společnost“, ale právě naopak v obou těchto dvou případech se „pachatelé“ těchto skutků dopustilo dokonce „činu vysoce záslužného a užitečného pro společnost“!

 

A ptáte-li se proč se úmyslným usmrcením jiného člověka ve výše uvedených dvou případech dopustili „pachatelé“ těchto skutků dopustilo dokonce „činu vysoce záslužného a užitečného pro společnost“,  tak to snad chápete i sám.

 

Pokud jde o ten první případ zastřelení střílejícího teroristy, tak činem zastřelení střílejícího teroristy mu bylo znemožněno, aby onen terorista pokračoval ve svém krvavém masakru lidí. Jinými slovy, kdyby dotyčný terorista zastřelen nebyl, mohl způsobil větší krvavou lázeň, mohl povraždit, postřílet více lidí. A tak zastřelením střílejícího teroristy díky jeho usmrcení byli zachráněny životy mnohých dalších lidé, které by jinak dotyčný terorista byl býval postřílel. A proti úmyslné usmrcení střílejícího teroristy skutečně nejen že nebyl spáchán „čin nebezpečným pro společnost“, neboť právě naopak ten střílející terorista byl velmi „nebezpečný pro společnost“, a jeho zastřelením toto „nebezpečí pro společnost“ bylo odstraněno. A proto zastřelením střílejícího teroristy byl proveden právě naopak „čin vysoce záslužný a užitečný pro společnost“.

 

A pokud jde o ten druhý případ když ve válce v boji „náš“ voják zastřelí vojáka „nepřítele“ tak je to snad také jasné. Kdyby dotyčný voják patřící „nepříteli“ nebyl zastřelen, tak by proti „našemu“ státu a režimu ve službách „nepřítele“ bojoval dál. A tak i v tomto případě úmyslným usmrcením  nepřátelského vojáka nejen že nebyl proveden „čin nebezpečný pro společnost“, ale právě naopak „čin vysoce záslužný a užitečný pro společnost“. Ten kdo byl „nebezpečím pro společnost“ byl totiž právě ten nepřátelský voják – ovšemže dokud onen nepřátelský voják žil a byl bojeschopný bojovat v řadech nepřátelské armády proti „nám“.

 

Ba dokonce zde navíc onen nepřátelský voják kým žil a byl bojeschopný bojovat v řadech nepřátelské armády proti „nám“ nejen že byl „nebezpečný pro společnost“, ale byl dokonce nebezpečný i pro samotnou „naši“ vládu, téměř vždy i pro „náš“ režim, ba občas dokonce i pro samotný „náš“ stát. Nepřátelský voják je totiž personifikací vojenské a tím i politické moci nepřítele. A tedy potencionálně je nepřátelský voják i personifikací vojenského vítězství nepřítele nad námi. V minulosti totiž vždy a všude platilo, že případě, že nepřítel nad námi zvítězí, tak ta „naše“ vláda se bude muset poroučet, velice často se bude muset poroučet i „náš“ režim, ba občas i „náš“ samotný stát. Neboť je-li v emblému prezidenta České republiky heslo Pravda vítězí !, tak reálně ve skutečnosti bohužel vždy platilo a platí heslo Pravda vítězi ! Je to totiž vítěz, kdo  získává monopol na „pravdu“, kdo vždy pak rozhodoval o tom, co pravda je a co pravda není, kdo psal učebnice dějepisu, ve kterých byla monopolně vždy zapsána pouze jen vítězova verze historických událostí, jakož i vítězova verze hodnocení současného světa. A proto z hlediska ať již jakéhokoliv režimu či jakékoliv vlády vždy platilo to, že za válečného stavu úmyslné usmrcení nepřátelského vojáka v boji nikdy nebylo považováno za „čin nebezpečný pro společnost“, ale právě naopak za „čin vysoce záslužný a užitečný pro společnost“.

 

A teď konkrétně podívejme se na problematiku bratří Mašínů a atentátu na Reinharda Heydricha z roku 1942 tak, jak na tyto historické události pohlížím jako doktor filozofie, respektive podívejme se na to očima filozofa.

 

Položme si filozoficko-právní otázku zda-li činy bratří Mašínů byly „činy nebezpečné pro společnost“ anebo naopak zda-li činy bratří Mašínů byly přece jen spíše „činy vysoce záslužné a užitečné pro společnost“ A ovšemže analogicky si tutéž filozoficko-právní otázku můžeme položit i ve vztahu k atentátníkům na vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha v roce 1942, zda-li onen atentát na Reinharda Heydricha, ke kterému došlo v roce 1942 byl „činy nebezpečný pro společnost“ anebo naopak zda-li tento atentát byl „činem vysoce záslužným a užitečným pro společnost“

 

Už teď vidím všechny ty fanatické komunisty a krajně levičácké neomarxistické extrémisty, kteří tak rádi měřívají dvojím metrem, jak zcela nekriticky ječí, že činy bratří Mašínů údajně prý byly „činy nebezpečné pro společnost“, zatímco atentát na vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha z roku 1942 byl „činem vysoce záslužným a užitečným pro společnost“.

 

A o které společnosti to mluvíte soudruzi? Mluvíte o té Vaší společnosti komunistické? Nebo o té Vám sice dosti podobné, avšak přece jen za Vašimi komunistickými zločiny trochu zaostávající společnosti nacistické? Patrně soudruzi ale asi  určitě nemluvíte o té naší společnosti svobodné a demokratické, potažmo jak říkáte Vy „buržoáznědemokratické“ ?

 

Pokud máte soudruzi na mysli tu Vaši společnost komunistickou, tj. společnost sloužícím zájmům zločineckého režimu despotické krvavé tyranie bolševické komunistické oligarchie, bolševické komunistické aristokracie a bolševické komunistické plutokracie, tak činy bratří Mašínů skutečně byly nebezpečné pro tuto Vaši totalitní společnost, stejně tak jako i spáchání atentátu na vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha úplně stejnou měrou taktéž byl čin nebezpečný pro Hitlerův téměř stejně tak zločinný režim německého nacionálního socialismu, který ve své zločinnosti za zločinností komunismu příliš moc nezaostává.

 

A popírají-li soudruzi, že činy bratří Mašínů nebyly „činy vysoce záslužné a užitečné pro společnost“, protože při tom zemřeli i nezúčastnění, nevinní  lidé, tak na tento Váš nepochybně nejsilnější propagandistický pseudoargument proti bratřím Mašínům bych  mohl lakonicky odpovědět, že „když se seká dříví, tak lítají třísky“. Ale protože by někteří adekvátnost tohoto výroku nemuseli správně pochopit a mohli by to pod tíhou bolševické ultralevičácké propagandy pokládat za projev cynismu, tak to trochu šířeji vysvětlím.

 

Předně je velice dojímavé jak zde odrazu soudruzi komunisté ve svém farizejském pokrytectví roní krokodýlí slzy nad smrtí „nevinných lidí“ zabitých údajnými zločinci bratři Mašíny. Je totiž jen velmi zajímavé, že nad obětmi zločinecké Leninovy a Stalinovy krvavé tyranie s desítkami miliónů povražděných a umučených lidí žádnému komunistovi a ani krajně levičáckému neomarxistickému extrémistovi při tom pohledu na desátky milionů umučených a povražděných mužů, žen a dětí neupadne ani jen jedna  jediná slza lítosti. Tam je to přece zcela v pořádku, neboť ty desítky milionů mužů,.žen i malých dětí co jste umučili a povraždili byli přece bigotní klerikálové, lumpenproletariát a jiní zrádcové dělnické třídy, kteří v rozporu se zájmy své vlastní dělnické třídy tvrdošíjně odmítali uznat přednosti socialismu plus různí další reakcionáři a kontrarevolucionáři, kteří si to plně zasloužili, viďte soudruzi?

 

A že vedlejším aspektem útěku bratří Mašínů byla smrt i vedlejších, nezúčastněných, nevinných lidí? Je opravdu velice dojímavé na komunistům a krajně levičáckým neomarxistickým etrémistům najednou ku podivu hluboce na srdci leží osud těchto lidí, ačkoliv ve skutečnosti jinak komunistům nikdy na obyčejných lidech ani v nejmenším nezáleželo a se všemi obyčejnými lidmi komunisté vždy hluboce pohrdali. Obyčejný člověk měl pro komunisty hodnotu pouze jen jako levná otrocká pracovní síla aby na ně pracoval.A pokud už pracovat nemohl, tak mohl již klidně zemřít, neboť pak ho už komunisté nepotřebovali. Stejně tak je to i u dnešních krajně levičáckých neomarxistických extrémistů. Není divu, že dnešní hlavní stoupenci euthanasie a takzvané asistované sebevraždy jsou právě komunisté a krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté. Euthanasie i takzvaná asistovaná sebevražda je výrazem nejen komunistického a neomarxistického nezájmu o potřeby a trápení obyčejných lidí, nýbrž euthanasie a asistovaná sebevražda je přímo jedním z nejflagrantnějších projevů komunistického a neomarxistického pohrdání s obyčejnými lidmi. Když bude legální euthanasie a asistovaná sebevražda tak stát ušetří kopu peněz ve fondech důchodového pojištění, jakož i peněz zdravotního pojištění, viďte soudruzi? To jen takový extrémně ultrakatolický klerikální tmář Henryk Lahola je takový zpátečník se středověkými názory, že tyto ekonomické přínosy  euthanasie a asistované sebevraždy pro veřejné finance odmítá vidět…

 

Ovšemže nijak neodbíhám od položené otázky „nevinných obětí“, která je z věcného hlediska nepochybně tím nejsilnějším argumentem našich soudruhů. A tedy dám-li stranou, když zcela opominu toto komunistické a neomarxistické farizejské divadlo prolévání krokodýlích slzí  respektive toto komunistické a neomarxistické pokrytectví a podívám-li se na historii útěku bratří Mašínů zcela nestranným pohledem historika, tak nemohu popřít že zde v této souvislosti se bohužel vyskytli i určití nevinní lidé, kteří se nešťastným řízením svého osudu bohužel ocitli v nevhodný čas na zcela nevhodném místě, za což bohužel zaplatili svým životem.

 

Dovoluji si však ale položit protiotázku, kolik bylo těch vedlejších, nezúčastněných, nevinných obětí v důsledku atentátů na vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha ať již jde o Lidice, Ležáky a mnozí a mnozí další vedlejší, nevinní a nezúčastněná lidé i odjinud než z Lidic a Ležáků, kteří zaplatili svým životem za tento hloupý a nesmyslný atentát v důsledku kterého zbytečně vyprovokovali krvavý nacistický teror vůči našemu civilnímu obyvatelstvu?

 

Co by s bylo bývalo stalo, kdybychom v roce 1942 žádný atentát neuskutečnili, a tohoto vysoce postaveného nacistického pohlavára Reinharda Heydricha bychom tedy nechali žít ještě další tři roky, a tedy teprve až v roce 1945 po skončení druhé světové války bychom ho popravili jako nacistického válečného zločince?

 

Zajisté nacistický pohlavár Reinhard Heydrich byl vysoce postaveným předákem nacistického diktátorského režimu, a nepochybně tímto atentátem jsme mu zkrátili jeho život o dotyčné tři roky. Otázkou však ale je, zda-li toto zkrácení života nacistického pohlavára Reinharda Heydricha o ty tři roky nám Čechům stálo za to obrovské množství vedlejších, nevinných a nezúčastněných obětí z řad našeho vlastního českého

civilního obyvatelstva?

 

Tuto o odstavec výše formulovanou otázku ovšemže nekladu komunistům a ani krajně levičáckým neomarxistickým extrémistům. Vím totiž, že komunisté i krajně levičáčtí neomarxističtí extrémisté odpoví okamžitě bet sebemenšího zaváhání ANO, neboť komunistům a ani krajně levičáckým neomarxistickým extrémistům nikdy na životech obyčejných lidí nijak nezáleželo. Právě naopak! Jistý komunista se dokonce i přiznal k tomu, že prý kdyby nebyl ateistou, tak že by se doslova modlil za to, aby ta odvetná nacistická genocida vůči civilnímu obyvatelstvu byla pokud možno co největší, co nejrozsáhlejší, aby nacisté povraždili co nejvíce nevinného civilního obyvatelstva, a to všechno jen kvůli tomu, že prý čím více nevinného civilního obyvatelstva nacisté povraždí, tím to ve všeobecné rovině budeme moci lépe využít k propagandistickým účelům.

 

A nebyl to rozhodně ojedinělý názor, obdobný bystrý utilitární postřeh vyjádřil i jeden současný politik z řad krajně levičáckých neomarxistických extrémistů, který konstatoval jakéže je to pro naši současnost veliké dobrodiní, že v minulosti nacisté spáchali tolik genocidy. Vždyť představte si o co všechno bychom byli dnes ochudobněni kdyby nacisté se nikdy žádné genocidy nebyly bývali dopustili, či dokonce jaké by to bylo neštěstí pro naši současnost, kdyby Hitler a nacismus nikdy ani neexistoval. Pak bychom totiž všem těm homofobům, islamofobům a ostatním našim bigotním a pravicovým nepřátelům nemohli nadávat do nacistů a fašistů…

 

A teď konkrétně podívejme se na problematiku bratří Mašínů a atentátu na Reinharda Heydricha z roku 1942 tak, jak na tyto historické události pohlížím jako doktor práv, respektive podívejme se na to očima právníka.

 

Rozladil-li jsem někoho z vás tím, že atentátníci na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha při mém filozofickém pohledu dopadli poněkud hůře než bratři Mašínové, tak Vám radím aby jste to dál raději už ani nečetli, neboť ačkoliv je mi to velice líto, tak při mém právnickém pohledu atentátníci na onoho nacistického pohlavára Reinharda Heydricha ve srovnání s hodnocením bratří Mašínů dopadnou ještě výrazněji mnohem hůře.

 

Předně třeba říci, že trestní právo zná dva významné instituci, které ve svém důsledku znamenají úplnou exculpaci, tj. vyvinění osob, které se dopustili činu, který pokud by nedošlo k naplnění skutkové podstaty alespoň jednoho z oněch dvou exculpačních právních institutů by byl trestným činem, respektive zločinem. Tím prvním exculpačním institutem trestního práva je institut „Nutné obrany“, a tím druhým institutem trestního práva je institut „Krajní nouze“. Vzhledem k tomu, že toto budou číst převážně zejména právní laici, neprávníci, tj. osoby bez právnického vzdělání, tak to alespoň ve stručnosti vysvětlím.

 

Nutná obrana znamená obranu vůči probíhajícímu nebo bezprostředně hrozícímu útoku. Pokud zde není naplněna podmínka probíhajícího útoku a ani bezprostředně hrozícího útoku, tak se o nutnou obranu nejedná. O nutnou obranu se nejedná dokonce ani tehdy, kdy k dotyčné nějaké protiakci obránce proti útočníkovi dojde teprve až poté, co se útočníkův útok již skončil, neboť v tomto případě se již ve skutečnosti jedná o odvetu, o odplatu a nikoliv tedy o nutnou obranu. Krajní nouze jde pak dokonce ve své podstatě ještě dál než exculpační právní institut „Nutné obrany“ neboť na rozdíl od exculpačního právního institutu  „Nutné obrany“, kdy se jeho takzvanou „obětí“ stává, potažmo může stát pouze jen samotný útočník, tak u exculpačního právního institutu „Krajní nouze“ se za jistých mimořádných okolností může stát i osoba třetí, tj. osoba vedlejší, osoba nezúčastněná, osoba nevinná, prostě osoba, která nešťastným řízením svého osudu měla bohužel tu smůlu, že se v nevhodné době ocitla na zcela nevhodném místě, kde ji nakonec postihla ta tragedie, že přišla o život.

 

Tolik suchá teorie. A teď se podívejme jednak na případ bratří Mašínů, jednak na atentátníky na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha.

Lze anebo nelze exculpovat jejich jednání pod prizmatem exculpačního právního institutu Nutné obrany, potažmo pod prizmatem exculpačního právního institutu Krajní nouze?

 

Podívám-li se na oba případy pohledem právníka, tak k nelibosti mnoha komunistů a krajně levičáckých neomarxistických extrémistů musím konstatovat, že jednání bratří Mašínů lze z právního hlediska zcela ospravedlnit jak z hlediska trestněprávního institutu Nutné obrany, tak i z hlediska trestněprávního institutu Krajní nouze, v důsledku každý nestranný soudce by je jako právník musel zcela osvobodit zpod případné eventuální obžaloby.

 

Naopak pokud jde o atentátníky na Reinharda Heydricha, ty lze exculpovat pouze jen z politických důvodů na základě té skutečnosti, že nešlo o nějakou obyčejnou vraždu, ale o atentát provedený  z ryze politických důvodů, a to navíc nikoliv ze svého osobního popudu, ale na příkaz svého vojenského velení, kteréhož jako vojáci byli povinni poslouchat a podle tehdejšího přesvědčení československé i britské vlády v době, kdy došlo k tomuto rozhodnutí panovalo upřímné přesvědčení, že bude ke prospěchu celé protihitlerovské koalice v zájmu rychlejšího vítězství a dosažení míru. Toť vše. Z hlediska ryze právního však ale atentátníky exculpovat, vyvinit bohužel nelze, a následně vysvětlím proč.

 

Kdyby totalitní komunističtí hrůzovládcové nepřistoupili k hermetickému uzavření státních hranic, tak by lidé toužící po svobodě mohli bez nutnosti použít jakoukoliv sílu a násilí zcela legálně se vystěhovat do zahraničí. V roce 1951 nejvyšší státní a stranický představitel komunistického režimu v Jugoslávii Josip Broz Tito k velikému překvapení najednou prohlásil, že „Všichni ti, kteří nechtějí žít v socialistické Jugoslávii mohou odejít do zahraničí, neboť jsem dal příkaz všem ozbrojeným složkám, aby lidem chtějícím opustit naši zemi v odchodu do zahraničí nijak nebránili“. Vládnoucí soudruzi v ostatních komunistických státech se však ale rozhodli úplně opačně, a pak se ještě divili tomu, že na rozdíl od komunistické Jugoslávie ve všech ostatních zemí občas docházelo k násilí ze strany lidí usilujících se probít na svobodu za státní hranice.

 

Netvrdím, že by snad nacisté v tomhle byli o mnoho lepší než komunisté. A protože jsem spravedlivý a všem po zásluze měřím stejným metrem, tak v případě, že by oni atentátníci na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha, Jan Kubiš a Jozef Gabčík.namísto tohoto jejich atentátu z roku 1942 nějakým způsobem přišli, přijeli popřípadě přiletěli někam například do blízkosti německo-švýcarské státní hranice a pak se – obdobným způsobem jako zhruba o jedno desetiletí později bratři Mašínové – se prostříleli přes tuto nacisty ostře stráženou hranici Říše směrem do Švýcarska. Anebo ještě snad výstižnější příklad – kdyby onen Jan Kubiš a Jozef Gabčík byli uvězněni v nacistickém koncentračním táboru (což je asi nejadekvátnější přirovnání k samotnému komunistickému režimu, který ve skutečnosti nebyl ničím jiným než jedním obrovským koncentračním táborem), pak zabili někoho (lhostejno zda-li nějakého esesáka, gestapáka, vojáka wermachtu, dozorce atd.) a zmocnili se jeho střelní zbraně či zbraní a následně se prostříleli přes ostnaté dráty pryč jen z onoho nacistického koncentračního tábora…

 

A tak tedy z ryze právního hlediska by jak Jan Kubiš, tak i Jozef Gabčík, bez ohledu na kvantitu (počet lidí) či kvalitu (vojáci, nevinní dospělí, nevinné děti atd.) usmrcených lidí byli by si na tom plně rovni s bratři Mašínovými, respektive i na jejich činy by se plně vztahovaly oba právní instituty, tj. jak právní institut Nutné obrany, tak i právní institut Krajní nouze v důsledku čehož bych musel uznat, že z hlediska práva i oni jsou zcela nevinni a tedy čistí jak lilie.

 

Zatímco bratři Mašínové se totiž nutně museli prostřílet, aby si vybojovali svobodu a proto bez ohledu na počty lidí, kteří při tom zemřeli jsou plně exculpováni, vyviněni právními instituty Nutné obrany a Krajní nouze, přičemž vina za tyto usmrcené lidi padá nikoliv na ně, ale výlučně na onen zločinecký komunistický režim, neboť těchto obětí na lidských životech by nebylo, kdyby vládnoucí komunističtí zločinci nebyli bývali proměnili celý stát na jeden obrovský koncentrační tábor z kterého nebylo možno svobodně odejít do zahraničí, respektive z kterého bylo možné si cestu na svobodu pouze jen prostřílet.

 

Toto však ale nebyl případ atentátníků Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka. Jejich případ je přesně opačný! Oni už totiž jak Jan Kubiš, tak i Jozef Gabčík. byli v Londýně, ergo byli tedy již svobodní. Neutíkali z pekla totalitní diktatury na svobodu, ale právě naopak se ze svobodného Londýna vrátili zpátky do nesvobodného nacistického protektorátu. A tudíž v případě atentátu na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha nelze o žádné Nutné obraně či Krajní nouze vůbec mluvit. V jejich případě když už, tak o eventuální případné Nutné obraně, potažmo Krajní nouze lze nanejvýš mluvit pouze ohledem jejich obranné střelby, respektive přestřelky ku kterému došlo v onom pražském pravoslavném kostele poté, co tam byli odhaleni a obklíčeni bezpečnostními silami nacistického Německa a jejich českého protektorátu.

 

 

 

PS: Ovšemže vůbec v ničem není nijak nutné ani v nejmenším souhlasit ať již s kterýmikoliv mými osobními názory. Každý má názory a pohledy na jednotlivé problémy své vlastní. Každopádně však ale jsem si já přál, aby jste mé názory znali proto, aby jste mohli pochopit jakými úvahami jsem byl veden při mých kladných či záporných odpovědích na dané otázky, a tedy proč jsem určité názory a hodnocení jednotlivých kandidátů na úřad prezidenta České republiky vyhodnotil pozitivně, zatímco jiné negativně.

 

 

S projevem hluboké úcty

 

 

JUDr.PhDr. Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Můj web: http://www.henryklahola.nazory.cz

Babice u Uherského Hradiště, Zlínský kraj