…..dostal jsem zasláno od jedné známé, která se s námi podělí o následující krásný zážitek. Uznejte sami….

05:55

Jedno všední odpoledne jsme s mužem vyrazili na romantické posezení u dobrého piva a myslím, že jsme si dali i něco k jídlu. Domů jsme dorazili tak akorát naladěni sami na sebe. Otevřeli jsme dveře od bytu a jeden z našich synků nás uvítal se slovy: „ Já jsem to říkal, že nemáme nechávat otevřený balkon!“

A my jsme se ptali, proč? Jsou krásné letní večery! A on nám odpověděl, že Minda, což je naše kočka, dotáhla domů myš. My jsme mu s chladnou hlavou odvětili: „No to je toho! Myš jsme tu měli předevčírem, Peťa ju lapl za vocas a vyhodil ven.“ Martínek odvětil: „Jenže ona je živá!“ No fakt!

Minda v přískocích myš pronásledovala. Já jsem zpočátku trochu zpanikařila a pak jsem si uvědomila, že přece máme doma lovce – naši Mindu, která nás vetřelce lehce zbaví. Myš pobíhala v dětském pokoji a Minda zoufale za ní a to mi už bylo podezřelé, že tak lehké to nebude.

A pak přece! Minda drží myš v čumáku a jde do předsíně! Ale v tom ji pouští a myška peláší do hromady bot a pantoflí. Dodnes nechápu, kde se vzaly moje rychlé reakce po pobytu v restauračním zařízení, ale dala jsem povel: „Rychle zavřít!“ A povel byl splněn, kluci zavřeli dveře od předsíně a následovalo neskutečné rodeo, kde se naše Minda snažila dopadnout myš.

Zatím co nyní panikařila mužská část osazenstva, já jsem naivně doufala, že již Minda myš ulapí. V přímém přenosu pochopila, proč se to naší Mindušce nedaří. Vždy, když měla myš přímo u čumáku, myš se postavila na zadní, vytasila drápky a Minda si vzorně sedla a myš sledovala. Toto se stalo ještě aspoň třikrát a mezitím se myš snažila dostat do naší spižírny.

Pochopila jsem, že s touto myší si zkušený predátor neporadí. Jakmile se myš usídlila ve změti pantoflí, bystře jsem popadla bundu z věšáku, jako v akčním filmu jsem ji hodila svému muži, přidala popis boty, ve které se myš nachází. On zamířil a hodil. Chuchvalec z bundy a bot popadl a nesl ven. Minda se jen smutně dívala a my všichni jsme věřili, že v jednom z rukávů bundy se myš jistě nachází. Minda zklamaně odkráčela ven na verandu za myší. V tom mumraji můj skvělý manžel popadl foťák a vše zdokumentoval a zveřejnil na knize obličejů – face book.

Ráno, při snídani si vždy čtu nové příspěvky v knize obličejů a jako první jsem našla vysvětlení od naší kamarádky, co že to bylo za myš, jaký má latinský název a jak je ráda, že jsme jí zachránili život. V tom vidím naši Mindu za oknem, jak na mě smutně kouká a v tlamičce drží kus čehosi a další kusy se povalují opodál. Přišla se opět pochlubit. Kdybych večer před tím myšičku nepoznala osobně, možný bych tento kočičí ranní prezent ocenila.

A zde máte fotografie:

Minda ustupuje malému dravci s černým čírem. Vytasil na ni drápy…..

minda1

Mezi boty mně nenajdeš hééč, jsem rychlejší….

minda2

Minda nechápavě přihlíží jak si člověk představuje lov na malého dravce…..

minda3

Tahle bota nějak páchne, schovám se raději do jiné, a ty kocoure nečum….

minda4

Do žádné boty se nemohu schovat, jde z nich strašný ozón, ještě bych dostala narkózu…..

minda5

Ach jo, raději se nechám sežrat, než se otrávit tím plynem z bot. Kocoure kam čumíš tu jsem…..

minda5-5

Tak se to nedělá, lechtáš mně na ocásku. To abych tě ještě učila, jak se loví nebo co? To je ale dnes divný svět. Dnes už není nic takové jako bývalo dříve. Dříve byli kocouři aspoň dravci, dnes jsou to líní povaleči….

minda7

No aspoň jsem jim zpříjemnila večer a rychleji vystřízlivěli. To my myši máme vše jednodušší, my nechlastáme…..