Řekl bych, že není žádným překvapením, že nacistický režim, tak zlý a nebezpečný, tak ideologicky odlišný od normálních politických systémů a tak šílený a krutý, jevil poněkud bizardní zájem o esoteriku a legendy.

Nejznámějším příkladem je vytvoření společnosti Ahnenerbe (Společnosti pro výzkum a výuku německého rodového dědictví), která se věnovala organizování archeologických, antropologických a etnografických expedicí po celém světě.

V některých případech šlo o pátrání po legendárních mocných předmětech, nejznámějšími jsou kopí osudu a svatý grál. Jindy zase nacisté cestovali na místa, která by jim údajně sama o sobě dávala moc, jako když se Himmler osobně vydal do Španělska – zajímal se o kalich z Valencie a pohoří Montserrat.

Nejznámější se, nicméně, stala expedice do Tibetu pod vedením Ernesta Shnaeffera. Jejím účelem bylo pátrat po původu takzvané Árijské rasy a zemi zvané Agharta.

Agharta je legendární země, které se ukrývá pod zemí. Ačkoli se domnívali, že se nachází pod pouští Gobi nebo horami Tibetu, měla se zbytkem světa komunikovat přes síť podzemních chodeb a tunelů.

Hlavní město Agharty bylo nazváno Shambhala a zájmy nacistů o toto místo se zakládalo na mýtu, že jednoho dne bude toto město vládnout celému světu.

Agharta však není jediným tajemným místem, které se Nacisté pokoušeli dobýt.

Ve skutečnosti byly některé z nich reálné, jako třeba Neuschwabenland (Nové Švábsko, místo na Antarktidě, jehož existence byla potvrzena roku 1939).

Nicméně, ta nejgrotesknější kapitola nacistického výzkumu se netýkala Jižního pólu, ale Severního, a zakládala se na vědeckém předpokladu, podle něhož je planeta Země dutá. Nacisté by tak získali více životního prostoru a místo pro výstavbu dalších vojenských základen.

Pravdou je, že to nebyl jediný důvod, proč německý režim jevil o Severní pól tolik zájmu.

Když admirál Robert Peary poprvé letěl na Arktidu, byli zde tací, kteří tvrdili, že doletěl na pól, avšak dostal se až na jeho opačnou stranu  (díky podzemní cestě). raja: řeč je o otvoru na pólu

Stručně řečeno, nedávno byly nalezeny jakési mapy a dokumenty z té doby, které se týkají právě tohoto tématu.

Mezi nimi je i dopis od námořníka Karla Ungera, který sloužil na palubě člunu 209. Stojí v něm, že dosáhli vnitřku planety Země a nevrátili se.

Během druhé světové války byla nejlepší německá ponorka schopna ponořit se sotva do hloubky 260 metrů a s plně nabitými bateriemi urazit pod vodou 625 kilometrů.

Ukázalo se, že nejkratší vzdálenost po otevřeném oceánu na Jižní Pól je dvojnásobné délky (za předpokladu, že celá cesta je námořní), takže se jeví jako nepravděpodobné, že takovou cestu nacisté podnikli. Jedině, že by počítali s tím, že se z ní už nevrátí.

Překlad: raja, Zdroj: 1