…..na příkladu vypisování exekutorských lístečků se můžete přesvědčit o razítku na 12 hodinu. Jinak jsou neplatná. Je to dokonce v ústavě popsáno. Kdyby se zase někdo měl zájem přít….

06:54

Není čas čekat, musíme to řešit! Politik z Brna po sebevraždě Čecha velice tvrdě vystoupil proti exekutorům

Pan Jaroslav Janota skočil ze sedmého patra panelového domu, čímž ukončil svůj život. Odmítal totiž nastoupit ke dvanáctiletému trestu vězení za to, že na počátku roku 2016 střílel na exekutory. Sám se celou dobu hájil, že nestřílel přímo na ně. Pana Janotu znala řada lidí z diskusí na sociálních sítích. Nejinak tomu bylo u Martina Freunda z hnutí Žít Brno, jenž se ke smrti partnera v diskusi obsáhle vyjádřil.

Není čas čekat, musíme to řešit! Politik z Brna po sebevraždě Čecha velice tvrdě vystoupil proti exekutorům
Foto: Hans Štembera
Popisek: Exekuční lepící štítky

 

„Pana Janotu jsem osobně nepoznal, a proto jsem k tomu původně nechtěl nic psát. Pak jsem si ale uvědomil, že jeho čin, tak jak jej sám popsal, byl činem sociálním, politickým. Zdá se mi, že chtěl, aby na něj bylo reagováno, aby se stal symbolem,“ začal Martin Freund na sociální síti Facebook.Jaroslava Janotu Freund vnímal jako ryzího sociálního demokrata, k nimž by se prý rád počítal i on sám. Nechce se prý vyjadřovat přímo k případu pana Janoty, protože ho nesledoval, ale potvrdilo se mu, jak strašliví mohou být exekutoři.„Exekutoři zcela běžně a plánovitě využívají chvilkovou dezorientaci a paniku, kterou u svých obětí (ano, obětí) vyvolají tím, jakým brutálním způsobem se jim vlámou do jejich domova. Chvilkově dezorientovanému člověku díky tomu seberou i to, co reálně nesmějí, a mohou činit kroky na hraně zákona, i za ní s vědomím, že jejich oběti většinou nejsou z těch, kteří se umějí bránit bezpráví,“ psal nekompromisně člen hnutí Žít Brno.

Budou se dít ještě horší věci

Podobně v šoku mohl být i pan Janota a v první chvíli se zachoval iracionálně. Stalo se to, co se stalo, jenže podle Freunda to bylo v podstatě nevyhnutelné.

„A dokud budeme české občany vystavovat tomuto tlaku, je nevyhnutelné, že se to stane znovu. A začnou se stávat i mnohem horší věci, pokud v této společnosti budeme cíleně vytvářet lidi, kteří už nemají co ztratit. Protože všechno už jim vzali, nejen majetek, ale především důstojnost. Před lety jeden můj známý pracoval na brigádě, jejímž účelem bylo vyklizení starého exekučního skladu. Mimo jiné zde nalezl dítětem kreslené obrázky, rodinná fota, kazety. Ty věci neměly žádnou tržní cenu. Jen měly pro jejich majitele obrovskou hodnotu. A tak jim je vzali. Takto se u nás bere lidem jejich důstojnost,“ udeřil politik.

V obecné rovině jistě platí, že je správné splácet svoje dluhy, ale v tuto chvíli už podle Freunda nejde o klasickou politickou diskusi, ale o lidské životy, které se ztrácejí pod tlakem exekucí. Případ pana Janoty ukazuje, že teď už není nač čekat a musíme situaci řešit.

Martin Freund doslova napsal:

Jak už mnozí z nás ví, včera si vzal život pan Jaroslav Janota. Učinil tak na protest proti české justici. Pana Janotu jsem osobně nepoznal, a proto jsem k tomu původně nechtěl nic psát. Pak jsem si ale uvědomil, že jeho čin, tak jak jej sám popsal, byl činem sociálním, politickým. Zdá se mi, že chtěl, aby na něj bylo reagováno, aby se stal symbolem.

Pana Janotu jsem poznal jen z diskuzí zde na sociálních sítích. Byl to jeden z těch příjemných diskutérů, byť ne úplně vždy jsme se shodli. Z mého pohledu to byl typ toho opravdového, ryzího sociálního demokrata, kterých je u nás pomálu a ke kterým bych se rád řadil i já.
Zemřel na protest proti české justici. Musím říct, že ten případ podrobně neznám, nevšiml jsem si ho až do včera, což mne mrzí. Je totiž frustrující o něčem takovém psát doslova s křízkem po funuse. Neviděl jsem spis případu a nevím, zda náhled pana Janoty, tak jak ho popsal na svém blogu stoprocentně odpovídá skutečnosti. Můžu jen laicky a z nemnoha informací, které mám k dispozici říct, že se mi zdá jeho trest příliš, řekněme podezřele tvrdý.
Co ale lze o tom, co se včera stalo říct zcela jistě?

Před několika lety jsem pomáhal při zrodu divadelní hry divadla Feste „Dluhobaroni“, přičemž jsem se potkal a vyzpovídal několik lidí, kteří se setkali s tvrdými exekucemi. A ty praktiky, které popisovali, byly děsivé. Exekutoři zcela běžně a plánovitě využívají chvilkovou dezorientaci a paniku, kterou u svých obětí (ano, obětí) vyvolají tím, jakým brutálním způsobem se jim vlámou do jejich domova. Chvilkově dezorientovanému člověku díky tomu seberou i to,co reálně nesmí a mohou činit kroky na hraně zákona, i za ní s vědomím, že jejich oběti většinou nejsou z těch, kteří se umí bránit bezpráví.
Téměř všichni, s kterými jsem se tehdy bavil popisovali neskutečný šok, panickou ataku, fyzické i psychické zhroucení.

Snad byl v šoku i pan Janota, snad se chvilkově zachoval iracionálně. Ale proboha, tohle se nevyhnutelně muselo někdy stát. Prakticky nebylo možné, aby se to nestalo. A stane se to znovu. Dokud tohle bude pokračovat. A začnou se stávat i mnohem horší věci, pokud v této společnosti budeme cíleně vytvářet lidi, kteří už nemají co ztratit. Protože všechno už jim vzali, nejen majetek, ale především důstojnost. Před lety jeden můj známý pracoval na brigádě, jejíž účelem bylo vyklizení starého exekučního skladu. Mimo jiné zde nalezl dítětem kreslené obrázky, rodinná fota, kazety. Ty věci neměly žádnou tržní cenu. Jen měly pro své majitele obrovskou hodnotu. A tak jim je vzaly.Takto se u nás bere lidem jejich důstojnost.

Berme prosím čin pana Janoty jako varování. Pro celou společnost, pro nás všechny. Tady už nejde o běžnou politickou diskuzi o tom, jak je správné vymáhat dluhy a jak se mají dluhy platit. Někdy se stane, kdy se prostě celá věc vymkne z kloubů a ocitne se zcela mimo veškeré rozumné meze. A v takové situaci se s milionem exekucí ročně nacházíme. Teď, v této chvíli. A už nelze čekat, musí se to změnit, a to rychle.

Zdroj (1)