Naděje ve změny. Taková myšlenka byla všem Evropanům během francouzské prezidentské kampaně vnucována. V zemi, kde silně uvadá střední třída a raketově roste frustrace, dostali lidé na výběr – buď zvolí šéfku Národní fronty Marie Le Penovou slibující smrt globalismu, pracovní místa, omezení migrace a výstup země z Evropské unie a NATO (kde jsme už tohle slyšeli, že?), nebo zástupce neoliberální elity, centristického bankéře Emanuela Macrona. Po obřím zklamání z Nicolase Sarkozyho a falešného socialisty Francoise Hollandeho byl s podivem zvolen globalistický kandidát.

Jde o úplně stejný případ jako u amerického prezidenta Donalda Trumpa. Bývalý investiční bankéř je totiž pro neoliberální elitu tím nejlepším možným kandidátem. Ačkoliv vyvolal spor ohledně francouzské koloniální minulosti (kupodivu, Marie Le Penová Macrona za jeho výroky o Alžírsku napadla), bývalý ministr ekonomiky je (zřejmě dle moderních trendů) dalším milionářem ve vedení země. V letech 2010 až 2013 vydělal 3 miliony eur, když v roce 2014 přijal vládní pozici, uvedl v daňových přiznáních jen 156 tisíc eur, v roce 2016 oficiálně jeho majetek nedosáhl ani 63 tisíc eur. Bodejť by ne, když peníze ukrývá v daňovém ráji.

Před volbami údajně nastal hackerský útok na jeho počítač a do médií unikly emaily jeho kampaně. Francouzský volební výbor ale zakázal jejich publikaci s odkazem na volební zákon. Na tom by ovšem nebylo nic zvláštního, kdyby se neukázalo, že Macron ukrývá peníze v tzv. offshorech.

V roce 2012 Macron vytvořil na ostrově Nevis firmu La Providence a bankovní účet na Kajmanských ostrovech u banky First Caribbean International Bank, která spadá pod kanadskou Canadian Imperial Bank of Commerce. Posledně jmenovaná banka byla uvedena v tzv. Panama Papers jako klient právnické firmy Mossack Fonseca. Když byly úniky zveřejněny online, Macronův tým využil Západní taktiku, oznámil, že úniky obsahují „falešné“ informace a obvinil z nich ruské hackery. Macron prokázal anti-ruský postoj už dříve, když reportérům ruských státních médií nevydával akreditace.

Zda byly úniky falešné, se rozhodla zjistit whistleblowerská organizace WikiLeaks švédského playboye Juliana Assange, který už dříve ve prospěch Donalda Trumpa ovlivnil americké prezidentské volby. Ta uvedla, že „se úniky nezdají být falešné“ a přiživila teorii, že za úniky stojí Rusko. Na Twitteru uvedla, že metadata „obsahují jméno zaměstnance bezpečnostního kontraktora ruské vlády Evrika.“ V dalším tweetu pak uvedla odkaz v ruštině dokazující, že Evrika získala vládní kontrakt na ochranu státních tajemství. Je zajímavé, že zrovna WikiLeaks vypustila takovou informaci, protože ještě nedávno odmítala myšlenku, že by ruská vláda stála za hackerskými útoky ovlivňující americké volby.

 

A co je ještě zajímavější, když pět měsíců před americkými volbami WikiLeaks vypustila emaily Demokratické strany, které poškodily kampaň Hillary Clintonové, Assange naznačil, že zdrojem těchto úniků mohl být zaměstnanec Demokratického výboru Seth Rich. Rich byl v červenci 2016 zastřelen za tmy ve Washingtonu bez známek, že by se jednalo o loupežné přepadení. Na internetu se objevují spekulace, že podobný osud mohl potkat 5. května 2017 francouzskou poslankyni Corrine Erhelovou během vystoupení v západofrancouzském městě Plouisy. Erhelová, která měla k Macronovi velice blízko, dva dny po zveřejnění úniků z ničeho dostala na pódiu infarkt a po převozu do nemocnice zemřela.

Na rozdíl od Marie Le Penové se Macron jeví silně proevropsky a bankstersky. Během svého působení v bance Banque Rothschild & Cie si vysloužil přezdívku „Mozart financí,“ když pomohl gigantovi Nestlé získat biofarmaceutickou společnosti Pfizer. Od roku 2010 začal pracovat jako ekonomický poradce (budoucího) nejméně populárního prezidenta v historii země Francoise Hollandeho, po jeho nástupu do Elysejského paláce se stal zástupcem tajemníka paláce a v roce 2014 pak získal pozici ministra ekonomiky. Je tedy velice pravděpodobné, že Macron bude pokračovat v tom, co dělal Hollande – je tvrdým zastáncem Evropské unie, jednotné evropské měny, podporuje úspory a neoliberální ekonomické reformy, které poškozují francouzskou pracovní třídu. Pravděpodobnost, že přinese přínosné změny, je mizivá.

Nakonec nám už zbývá otázka, zda by s ohledem na zkušenosti z let minulých přinesla nějakou změnu Marie Le Penová. Její rétorika se dosti podobala předvolební kampani Donalda Trumpa.

 

zdroj: 1