…..bylo by dobré si přečíst zajímavý článek, který mnoho napovídá, jsme otroci svého podvědomí? Co si myslíte? Odpovím Vám na to zcela přímo. V dnešní době UŽ JSME! Dříve tomu tak nebylo. Jak je to možné se dozvíte níže…..

17:54

Podprahová reklama: Jsme otroci podvědomí?

Roman Polach

Je možné, že nás naše podvědomí ovládá víc, než je nám milé, a navíc je poměrně snadno ovladatelné podnětem zvenčí? Ovlivňuje nás podprahové reklama? A proč mnozí psychologové falšují data těchto experimentů?

Byl den před Štědrým večerem roku 1985, ale Vánoc už se osmnáctiletý Raymond Belknap z Nevady nedočkal. Na dětském hřišti si přiložil hlaveň brokovnice pod bradu a stiskl spoušť. Byl na místě mrtev. Jeho kamarád James Vance mu vzal zkrvavenou zbraň z rukou, obrátil ji proti sobě a rovněž zmáčkl spoušť. Výstřel mu utrhl kus obličeje, ale mladík kupodivu přežil. Co oba přimělo k takovému činu?

Když se Vance zotavil, řekl zmateně místním novinám: „Nechtěl jsem zemřít. Bylo to, jako bych neměl na výběr.“ Podle něj za vše mohly podprahové povely v hudbě metalové kapely Judas Priest. A tak skončili členové skupiny u soudu.

tm dodává a komentuje: všimněte si prosím názvu kapely a dnešního kardinála pod Vatikánem. Taky se jmenuje JUDAS a káže!!!!!

Obžaloba tvrdila, že k sebevraždě byli mladíci donuceni skladbou Better By You, Better Than Me (Radši ty sám než já), která obsahovala skryté podprahové povely „udělej to, udělej to“ nebo „zkus sebevraždu“. Byly tam skutečně?

Obě strany si k soudu přivedly své experty, kteří došli k protichůdným závěrům. Podle obhajoby by kapela byla sama proti sobě, kdyby své zákazníky, kteří platí za jejich alba a koncerty, vyzývala k sebevraždě. Oproti tomu svědek obžaloby, psycholog Howard Shevrin, tvrdil, že podprahové příkazy mohou být velmi účinné, protože jejich příjemce neví, odkud pocházejí, a proto je přisuzuje sám sobě. Soud však tyto argumenty neuznal a kapelu osvobodil pro nedostatek pádných důkazů.

Příliš složitý instrument

Proces přesto vzbudil u veřejnosti nemalý ohlas – podprahová manipulace by samozřejmě skýtala ohromné možnosti pro obchodníky i tajné služby. Ostatně podle odtajněného materiálu se CIA možností využití podprahových stimulů skutečně zabývala a ukázalo se, že metoda trpí řadou problémů. Může se prý stát, že podprahově ovlivněný člověk udělá pravý opak toho, co se po něm chce. Každý má navíc jiný práh vnímání a ten se může v průběhu času měnit.

„Lidská bytost je nekonečně složitější instrument než jakýkoli elektronický přístroj a přizpůsobit stimul pro takový proměnlivý přijímač je složité,“ stěžuje si zpráva. Výsledky tak bývají zřídkakdy spolehlivé a CIA došla k závěru, že u podprahového ovlivňování je příliš mnoho proměnných, a možnosti jeho využití v tajných službách jsou proto značně omezené.

Na počátku byl podvod

Na počátku legendy o podprahovém působení stál v roce 1957 americký marketingový poradce James Vicary, který umístil do kina ve Fort Lee speciální projektor a šest týdnů se v promítaném filmu zobrazovaly na 0,0003 sekundy zprávy „Pijte Coca-Colu“ a „Máte hlad? Dejte si popcorn“. Tyto záblesky byly příliš krátké, než aby je mohl kdokoliv vědomě zaregistrovat, a opakovaly se každých pět sekund. Výsledek? Prodeje Coca-Coly se prý zvedly o 18 % a prodeje popcornu dokonce o 58 %.

Jenže tento příběh má jednu zásadní vadu na kráse: Když byl Vicary nucen svůj experiment veřejně zopakovat, žádné prodeje už nevzrostly. A tak nakonec musel přiznat, že si původní pokus zcela vymyslel. Jenže džina z láhve už vypustil a nový fenomén se ocitl v centru zájmu.

Stanice CBS v roce 1958 informovala, že na divácích vyzkouší podprahové ovlivňování, ovšem její snahy skončily neúspěchem stejně jako řada dalších pokusů. „Do dnešního dne neexistují solidní důkazy o tom, že podprahová poselství mohou ovlivnit rozhodnutí kupujících nebo volbu voličů,“ píše čtveřice psychologů v knize Padesát největších mýtů populární psychologie.

Rozhoduje naše podvědomí?

To ale neznamená, že na naše rozhodování nemá podvědomí žádný vliv. Psychologové objevili efekt, který má k podprahovému ovlivňování velice blízko – pojmenovali jej priming. Člověk je při něm vystaven určitému stimulu (obrázku, slovům), který v tomto případě vnímá vědomě. Už si ale není vědom, že podnět ovlivňuje jeho další rozhodování či chování.

V jednom klasickém pokusu požádal americký psycholog John Bargh studenty, aby sestavovali věty ze sady slov. Polovina studentů měla v seznamu slova jako zapomnětlivý, plešatý, šedivý, vrásky, důchodce nebo bezmocný. Nejdůležitější část experimentu ale nastala, až účastníci úkol dokončili a byli vysláni do další učebny plnit další úkol. Vědci je při přesunu mezi místnostmi pozorovali a měřili, jak dlouho jim trvá dostat se na opačný konec chodby. Výsledky byly překvapivé. Té části studentů, která byla vystavena slovům souvisejícím se stářím, to trvalo déle – šli pomaleji než kontrolní skupina. A to přesto, že vědomě neregistrovali společný motiv stáří, který se ve větách v testu vyskytoval, a jistě by popřeli, že něco takového může mít vliv na tempo jejich chůze.

Jak vynutit poctivost

Pokusy s primingem ukázaly celou řadu způsobů, kterými se necháváme podvědomě ovlivňovat. Asi nejpozoruhodnější pokus proběhl v kancelářské kuchyňce jedné britské univerzity. Mezi tamními zaměstnanci existoval zvyk vhazovat do krabičky peněžní příspěvky za kávu nebo čaj, které si brali z „erárních“ zásob. Vědci nad ceník umístili obrázek, jehož motiv se po nějaké době střídal – někdy na něm byly květiny a jindy zase oči, které zdánlivě koukaly přísným pohledem přímo na vás.

Ukázalo se, že v době, kdy byl vyvěšen obrázek s očima, stouply dobrovolné příspěvky v průměru na trojnásobek. Izraelsko-americký psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman v knize Myšlení, rychlé a pomalé zdůrazňuje, že priming není jen nějakým náhodným výsledkem hry se statistikou v psychologických experimentech, ale projevuje se i v reálném životě. „Nemáte jinou možnost než akceptovat, že hlavní závěry těchto studií jsou pravdivé,“ domnívá se.

Podvodný psycholog

Jenže Kahnemanovo skálopevné přesvědčení nabouralo vloni významné odhalení, že nizozemský psycholog Diederik Stapel, zabývající se mimo jiné i primingem, vymýšlel data a zfalšoval desítky svých experimentů. Nedávno navíc vyšlo najevo, že několika týmům vědců se nepodařilo zopakovat spoustu klasických pokusů s primingem. Možnost úspěšně reprodukovat nějaký pokus, pokud důsledně zachováte vstupní podmínky, je však základním principem fungování vědy. Nutně musela následovat vlna otázek a zamyšlení nad tím, jestli celý efekt primingu není jen výsledkem špatně provedených testů.

Dvojice psychologů Ben Newell a David Shanks se proto rozhodla vyhodnotit všechny důležité studie o vlivu podvědomí na rozhodování lidí. Závěr jejich článku, který brzy vyjde v odborném časopise Behavioral and Brain Sciences, je jasný: pro nevědomé vlivy na rozhodování svědčí jen velice málo věrohodných důkazů. „Nevědomé vlivy – pokud vůbec existují – mají jen velmi omezené a úzké spektrum účinků.“

Už teď je ale jisté, že nesouhlasné reakce vědců, kteří mají opačný názor, na sebe nenechají dlouho čekat. Stačí se totiž podívat na poznatky marketingových odborníků a je jasné, že rozhodování zákazníků má mnohdy jen velmi málo společného s promyšleným a vědomým rozhodnutím.

Blindsight – když slepí vidí

Asi nejpůsobivější ukázkou vztahu vědomí a podvědomí je fenomén zvaný „blindsight“, tedy v překladu „vidění slepých“. Lidé s touto neurologickou poruchou nejsou slepí v pravém slova smyslu – jejich oči i zrakové nervy jsou v pořádku, přesto nejsou schopni vidět část zorného pole. Alespoň ne vědomě. Přesto ale dokážou vnímat podvědomě. V jednom experimentu ukázali ženě konzervativních mravů do slepé části jejího zorného pole pornografické obrázky. Žena zrudla, potila se a měla rychlejší pulz, ale nedokázala vysvětlit proč.

Zdroj:

100+1 zahraniční zajímavost

Foto, ilustrace:

Shutterstock

Zdroj (1)