Nový způsob vedení válek: Boj proti rodině. Pět nástrojů genocidy. Zničením přirozené role žen k depopulaci planety? Odlidštění člověka již probíhá. Jsme nadbyteční, proto jsme likvidováni

Ekonomickou nadvládu nelze oddělit od nadvlády nad životem lidí, neboť při kontrole zdrojů nelze nekontrolovat i cíle.

Friedrich Hayek.

Demografické války

V roce 2015 svět oslavil 70. výročí vítězství nad fašismem. Před dvaasedmdesáti lety se boj vedl ve formě klasické války. Její cíl byl zřejmý a jednoduchý: fyzicky eliminovat nepřítele. Od té doby byly technologie boje mezi státy podstatně změněny. Vyvíjejí se a prakticky provádějí modely válek jiného typu. Svými účinky se zaměřují v prvé řadě na vědomí nepřítele.

Co bylo dříve dosaženo dobýváním, dnes lze dosáhnout například šířením falešných hodnot. V tomto ohledu se jako nejvhodnější terč jeví instituce rodiny. Rodina je základní element sociálního společenství. Proto za účelem zničení společnosti si nepřítel především stanoví úkol podrýt instituci rodiny. Historicky se lišily pouze metody tohoto podvratného působení. Demografická politika Třetí říše na okupovaných územích je dobře známá. Soustředila se na dva cíle: snížení počtu obyvatel nepřátelského národa a oslabení jeho konsolidovanosti.

Za tím účelem se používaly následující prostředky: rozšíření potratů; zavedení zjednodušeného řízení u rozvodu; propagace malého počtu dětí; narušení zdravotnického systému, snížení počtu lékařů; podpora individuálních svobod, zrušení sexuálních omezení; poskytnutí svobody volby náboženského vyznání, postavení tradičních náboženských společenství na roveň sekt.

Skrze institut rodiny se kromě jiného uskutečňuje reprodukce společnosti ve dvou rovinách. První je demografická, druhá spočívá v udržitelné hierarchii hodnot. Tato druhá rovina je spojena se socializační funkcí rodiny. Co musí nepřítel udělat pro zničení dané společnosti? Je zřejmé, že nejvíce destruktivní následky bude mít úder vedený proti základní osnově. A tou je instituce rodiny, která je vždy v centru agrese útočníka.

Útok proti rodině a proti její populačně reprodukční funkci se uskutečňuje prostřednictvím souboru následujících opatření:

1. propagace bezdětnosti;
2. záměna sociálních rolí mužů a žen;
3. propagace nemanželských svazků;
4. vyvolávání mezigeneračních konfliktů a rozporů;
5. legalizace jednopohlavních manželství.

Toto vše je dnes přítomno v arzenálech zbraní nasazených proti národní státnosti.

Malthusianismus jako forma fašismu

Jeden z prvních úkolů snížení míry porodnosti ve světě zformuloval anglický politický ekonom Thomas Malthus. V roce 1798 vyšla jeho hlavní práce s názvem „Esej o principu populace“ a chronologicky předcházela začátku skutečného snižování přirozené reprodukce. V této souvislosti lze tvrdit, že malthuziánské recepty měly přímý dopad na depopulační proces. V mezinárodním prosazování vznesených problémů znamenalo malthuziánství demografické zastrašování chudých národů (šlo v podstatě o populace v koloniích) a zajištění statusu pro bohaté evropské státy. Malthusova kniha úzce souvisí s jiným ideologickým počinem, totiž se slavnou prací dalšího přívržence britského koloniálního expanzionismu Adama Smithe zkráceně titulovanou „Bohatství národů“.

T. Malthus preferoval násilné metody snižování populace. Cestou síly prosazoval realizaci malthuziánské doktríny i klasický fašismus. Později, v rámci neomalthusianismu, byla navržena nová skrytá metoda snižování počtu obyvatel. V základu se orientovala na vědomé odmítání většího počtu dětí v rodině, jež se formovalo pod vlivem cílené propagandy. Z této ideologické platformy vycházejí programy „plánování rodiny“. Programy plánování rodiny byly v průběhu doby podporovány v USA i na státní úrovni. Jejich aplikace nebyla určována pouhým odrazováním „barevných“ od reproduktivního chování, ale spíše jako řešení úkolů zahraniční politiky.

Tak v roce 1974 podle nařízení prezidenta Richarda Nixona a podepsaného ministrem zahraničních věcí Henry Kissingerem byl na hlavní americké institucionální struktury – ministerstvo obrany, CIA, Ministerstvo zemědělství, Agenturu pro mezinárodní rozvoj – delegován úkol sledovat „dopad růstu světové populace na bezpečnost USA“ a zajištění jejich mezinárodních zájmů. Výsledky tohoto sledování byly zpracovány na úrovni Rady pro národní bezpečnost v dokumentu Plán NSSM-200 „Memorandum o národní bezpečnosti USA.“ V roce 1989 byl dokument zbaven klasifikace utajení a částečně tak odhalil závoj tajné strategie americké administrativy.

Ale bylo Nixonovo memorandum vyňato ze zbrojního arzenálu? Abychom se ujistili o zachování strategické kontinuity v americkém vedení, stačí ocitovat poznámku Billa Clintona z roku 1997: „Potvrzujeme, že Spojené státy americké budou i nadále zaujímat vedoucí úlohu ve světě při poskytování dobrovolné pomoci v oblasti plánování rodiny.“

V současné době Mezinárodní federace pro plánování rodiny sdružuje více než 180 zemí. Vzhledem k rozšiřování programů pro omezení porodnosti po celém třetím světě by bylo správné interpretovat současný reprodukční pokles nikoliv jako objektivní proces, jak tvrdí příznivci teorie demografické modernizace, ale jako výsledkem cílevědomého řízení.

Osnovou základního prognostického scénáře světového vývoje je teorie „zlaté miliardy“, podle níž se orientují struktury „Nového světového řádu“ na politiku snižování tempa přirozené reprodukce obyvatelstva. Je až s podivem, nakolik se celosvětový trvalý pokles porodnosti synchronizoval se začátkem aktivace neomalthusiánských opatření. Ideologickým manifestem neomalthusianismu byly protokoly Římského klubu. Jejich hlavní myšlenkou byla koncepce „nulového růstu“ aplikovaného jak na ekonomiku, tak na populaci. Ve Spojených státech se nacházejí největší světová centra pro plánování rodiny. Cílevědomé působení USA na snižování porodnosti ve třetím světě nyní přiznávají i liberální demografové.

Tradice rodiny s více dětmi a její rozvrat

Základním prvkem determinujícím stav rodiny je síla tradice udržovaná ve společnosti. Rozvrat společenské tradice má za následek současný pokles reprodukčního potenciálu. Existuje přímá závislost mezi četností velkých rodin a mírou podílu tradice na životě společnosti.

Genese reprodukčního chování moderního typu byla podmíněna především odklonem od náboženské tradice, procesy desakralizace a apostáze (ateismu). Význam velké rodiny osvětlený tradičními náboženstvími byl systematicky zničen. Globální charakter procesu sekularizace byl spojen s trendem modernizace porodnosti. Její vícerychlostní charakteristiky odrážely civilizační variabilitu v síle reprodukčních ustanovení. Ty civilizace a národy, které byly schopny odolat globalizační apostázi a úpadku tradice si zachovaly vysokou míru porodnosti (názorným příkladem je muslimský svět).

Historicky první obětí reprodukčního vyhasínání byla Francie. Stálý pokles trendu porodnosti zde byl pozorován od konce 18. století. O nějaké průmyslové revoluci, nebo zásadním zlepšení kvality života, tehdy nemohla být řeč, přitom porodnost Francouzů stabilně klesala. Proces depopulace ve Francii koreloval s „pokročilým“ zrychlováním tempa sekularizace francouzské společnosti. Mezní povaha změny reprodukčního paradigmatu na konci osmnáctého století ve Francouzi není náhodná. Bezesporu odrážela vliv osvícenské sekularizace na demografické procesy. Francie byla po dlouhou dobu symbolem sexuálního amoralismu a zničení rodinných hodnot.

Počátek aktivní fáze ofenzívy proti rodinným hodnotám a velké rodině souvisí s ideologickou transformací šedesátých let. Následná exploze sexuální revoluce, která vedla k nivelizaci patriarchálních rodinných hodnot, nutně musela mít negativní důsledky na míru porodnosti. Tradiční obraz ženy-matky ztratil svou přitažlivost cestou feminizační pseudo-emancipace. Skutečný antireprodukční přerod v postojích Evropanů, píše Patrick J. Buchanan, nastal nikoliv s nástupem industrializace, ale v roce 1960, když „západní ženy začaly opouštět životní styl svých matek.“ Ochrana rodiny proto nemůže být omezena na materiální faktor.

Přechod k nukleární rodině

Jedním z hlavních ničivých důsledků demografické modernizace byl rozvrat tradičního typu rodinné organizace. Velká rodová pospolitost tvořila ve slovanské tradici hlavní společenský fenomén. Výsledky transformace rodinných vztahů na nukleární rodinu (rodina tvořena pouze párem přímých rodičů) se negativně projevily jak v demografickém, tak v duchovně hodnotovém plánu. Dynamika nukleární rodiny přímo souvisí s procesem pohasínání reprodukce. Vysokou úroveň porodnosti v moderním světě mají pouze ty národy, jimž se podařilo zachovat tradiční rodové uspořádání. Ovšem i při jejich ztrátě se rodičovský potenciál velké rodiny složené ze tří generací ukazuje být podstatně vyšší, než u nukleární rodiny. Porodnost žen v reprodukčním věku pocházejících z velkých rodin je téměř dvojnásobně vyšší, než ukazatel porodnosti u představitelek slabšího pohlaví patřících k rodinám tvořeným jedním párem rodičů.

Při absenci struktury velké rodiny a sní související vzájemné pomoci v péči o děti (zejména v kojeneckém věku) zatížení rodičů (zejména matky) neúměrně roste, což výrazně snižuje pravděpodobnost zakládání rodin s více dětmi. Vznik nukleárních rodinných vztahů navíc ničí tradiční národní model předávání duchovních zkušeností. Dvougenerační rodina plně nezajišťuje přenos hodnotově výchovných tradic. Harmonický model výchovy předpokládá nejen vztah mezi otcem a synem, ale i dědečkem a vnukem.

Právě cestou mezigeneračního přenosu duchovní zkušenosti se udržují tradice. Není náhodou, že slovanský ideál rodiny představovala vícegenerační rodová pospolitost. Například v Rusku navzdory destruktivní tendenci demografické modernizace se v řadě subetnických lokalit ruského národa (Kozáci, Pomořané, starověrci) nadále udržují tradičních kmenové struktury. Značná část obyvatel žijících v domácnostech o dvou nebo více manželských párech (novomanželé, kteří žijí s rodiči) se nachází za hranicí, která odděluje velkou paternalistickou rodinu od nukleární rodiny.

Tradiční struktury velkých vícegeneračních rodin by měly být chráněny pomocí právní legalizace jejich statusu, právním uznáním jejich existence. Vyšší demografický potenciál takových rodin ve srovnání s modernizovanou nukleární rodinou je nutné promítnou do úpravy politiky bydlení. Jde zejména o rekonstrukci bytových dispozic umožňujících vytvořit příležitosti pro společné bydlení více generací v tradiční rodině při současných podmínkách městského života.

Záměna sociální role muže a ženy

Zničení tradiční hierarchie rodinných vazeb je spojeno s převrácením sociálních rolí mužů a žen. Tradiční archetypy – muži dobyvatelé, hlavy rodiny a ženy – strážkyně domácího krbu jsou nahrazeny uniformním vzorem rovnoprávné lidské bytosti. V moderní době taková inverze už fakticky proběhla.

V téměř polovině rodin jsou funkce vedení domácnosti rovnoměrně rozděleny jak ženám, tak mužům. Ženská populace přitom stále aktivněji přebírá roli „dobyvatele“. Smysluplný základ rodiny se tím rozpadá.

V důsledku moderního škatulkování se stírá rozdíl mezi ženskou emancipací a feminizací. Na rozdíl od tradičních společenství nerozhodují v moderních společenských systémech o narození dětí muži, ale především ženy. Matky ve srovnání s otci zpravidla, z pochopitelných důvodů, sdílejí v menší míře ideál vícedětné rodiny. Podle sociologických průzkumů ženy, které podstoupily umělý potrat, se v převážné většině případů rozhodly k potratu z vlastní neochoty mít dítě.

Emancipace žen má přímý vliv na snížení reprodukčního potenciálu. A to z toho důvodu, že ve skutečnosti se pod heslem emancipace skrývá rozvrácení sociálních rolí muže a ženy. „Osvobozená žena“ se emancipuje cestou diverze do tradiční domény mužských záležitostí. Výsledkem je, že bytostně ženské mateřské funkce se tím potírají a nivelizují.

Závěr

Otázka ochrany rodinných hodnot a dětí není jen otázkou vyhlídek na bytí a nebytí moderní společnosti. Na řadě je děsivější otázka: faktická realizace antihumánního projektu ze strany globálních aktérů. Jeho patos je vyjádřen formulí – na světě je dnes příliš mnoho „nadbytečných“ lidí. Technický pokrok, rozvoj robotiky a „digitální ekonomiky“ současně s tržní logikou korporativního řízení státu tlačí na sejmutí sociálních závazků z beder každého z nás, na osvobození se od „zbytečných hladových krků.“

Dosud je nemožné to zařídit přímo. Ale cestou snížení sociální zátěže prostřednictvím kontroly porodnosti to reálně možné je. Probíhá de facto globální projekt depopulace odlidštěním člověka. Je zřejmé, že neomalthusiánský projekt musí být konfrontován s celoplanetární alternativní ideologií, která zachrání pravé hodnoty Člověka.

Zdroj: 1