Mraky, které v noci září, se nad Antarktidou objevují každý rok. Tento rok dorazily mnohem dříve, než je u tohoto jevu obvyklé, což vědce zmátlo.

Speciální pokrývka z mraků se nad Jižním pólem obvykle rozprostře během pozdního listopadu a brzkého prosince, přesně na čas, aby propůjčila jižní polokouli na prázdniny její vlastní světelnou show.

Avšak tento rok NASA oznámila, že každoroční noční show zářivých oblaků dorazila o dost dříve, než se očekávalo – v polovině listopadu.

Obyčejně NASA využívá tyto neobyčejné mraky k dekódování okolní mezosféry, vrsty, která leží přímo nad stratosférou, jak vysvětlila Lina Tran z NASA.

Zářící mraky poskytují vodítka k „propojení mezosféry s ostatními částmi atmosféry, počasím a klimatem“ napsala. Jsou fenoménem objevujícím se nad Arktidou v červenci a srpnu a nad Antarktidou v listopa0u a prosinci.

„Je to čas, kdy je mezosféra nejvlhčí, obsahuje vodní páry, které stoupají z nižších vrstev. Kromě jiného je touto dobou mezosféra nejchladnějším místem na planetě – teploty zde klesají až na -210 °F= -134.4 ℃ – v důsledku sezóních proudění vzchuchu,“ vysvětluje.

Mezosféra odděluje Zemi od vesmíru, obklopuje planetu cca 50 mil nad povrchem. Toto zcela odlišuje zářící mraky, od ostatních typů mračen, které se vyskytují v nižších nadmořských výškách.

Nejenom, že jsou oblaka v mezosféře příšerně chladná, podle experta na zářící mračna Garyho Thomase jsou také neuvěřitelně suchá – asi milionkrát sušší než Saharská poušť,

Svítivá oblaka jsou nejvíce známa pro své živé barvy – zdají se být éterická a zářící jakoby ze země, zářící vesmírnou modří. Zatímco většina mraků je tvořena z kapiček vody nebo ze zmrzlých zrnek prachu, zářící mraky sestávají z jemných úlomků, které tu zanechaly rozpadající se meteory a „když jimi prozáří paprsky slunce, září šokující jasnou modrou barvou“ uvedla Tran.

Tato záhadná mračna byla poprvé spatřena roku 1885, pouze pár let po masivní erupci indonézské sopky Krakatoa. Poprvé se pozorovatelé mraků domnívali, že by mohly být následkem této exploze, která především také způsobila, že po celém světě byly k vidění překrásné západy slunce. Zářivé mraky se však objevovaly i potom, co se západy slunce vrátily do normálu, což tuto teorii vyvrátilo.

Později vědci začali tvrdit, že oblaka jsou signálem globálního oteplování, ostatní zase, že pochází ze zbytků vesmírného prachu v atmosféře, což je teorie, kterou NASA nyní zastává.

Kosmická loď z Nasa Aeronomy of Ice in the Mesosphere (AIM) byla poslána na oběžnou dráhu v roce 2007, aby tento jev monitorovala. Deset let pak vědci pozorovali, jak se mraky každý rok formují dříve a dříve.

Tento rok se mraky začaly formovat 17. listopadu, což znamená, že tohoto roku se fenomén zářících mraků objevil nejdříve v celé jeho známé historii.

Podle výzkumů jsou zářící oblaka každým rokem intenzivnější a zaujímají větší plochu.

„Když se noční zářící mraky poprvé v 19. století objevily, muselli byste cestovat do polárních oblastí, abyste je mohli uvidět,“ jak říká článek NASA z roku 2013. „Na přelomu století se, nicméně, přesunuly tak blízko k rovníku, jako jsou Colorado a Utah.“

 

přeložila: raja

zdroj: 1

Výsledek obrázku pro blue clouds antarctica

Související obrázek

Související obrázek

Výsledek obrázku pro noctilucent clouds