Poruším dnes své pravidlo, že žádný zdroj by neměl být citován opakovaně a krátce za sebou a ještě jednou, hned v úvodu, udělím slovo generál plukovníku Leonidu Ivašovovi. Proč? Protože pan Ivašov mi mluví z duše! Protože ruské zdroje na téma, před lidstvem úzkostlivě skrývaných tajemství, se pro mne stávají stále více a více hodnověrnými. Protože v pozadí jejich sdělení necítím jen šustění a šumění bankovek, ale osobní zainteresovanost a odhodlání jít za pravdou.

A také… takovou tu naši slovanskou přímočarost, srdečnost a emotivnost, byť pro některé může někdy působit jako naivita. Jak už jsem mnohokráte v některých svých komentářích sdělil, nebude to západní konspirace, mnohdy zapletená do sítí svých vlád a molochových fint a úskoků, nýbrž Rusové, kdo lidstvu znovu odkryje klíčové pravdy o jeho původu, minulosti i úloze v rámci onoho velkolepého, nebeského KOLA a ohňostroje prožívání a poznávání. Ano, všichni jsme omylní, to je pro nás přirozené, pokud však své přesvědčení nevyměníme za hromádku bankovek a všelijakého krátkodechého prospěchu, pravdu nakonec nemineme! Tedy ještě jednou Leonid Gregorjevič Ivašov:

Tajemství zaváté sněhem… (4)

Tajemství zaváté sněhem (3)

Tajemství zaváté sněhem… (2)

Tajemství zaváté sněhem

Když se člověk dostává hlouběji a hlouběji do historie vývoje lidské civilizace a zabývá se osudy kvetoucích kultur v dávné minulosti, které zmizely v nebytí, začnou ho napadat zajímavé myšlenky. Jestliže se v archívech nachází dokumenty, dříve označené jako přísně tajné – o věcech, které byly starověkým „nevzdělancům“ jasné a my dokážeme stěží pochopit jejich podstatu, naskýtá se otázka, jak to mohli naši vzdálení předci tak lehce používat. Je potřeba zdůraznit, že se nejednalo o výkvět národa, ale o obyčejného člověka.

Pokud se například zamyslíme nad egyptskými a jinými pyramidami – před tisíci let je budovali po celé planetě. Můžeme je najít v Americe, v Číně, v jihovýchodní Asii, na severu a pravděpodobně i v Antarktidě. A my, údajně s daleko nejrozvinutějšími možnostmi (vrchol civilizace), nemůžeme stále rozluštit, jak byly postaveny a jaký byl účel jejich použití. A takových záhad jsou desítky tisíc. To přece ale není možné, že by se dochovaly pouze artefakty a jejich účel a technologie by nenávratně zmizely. Ve skutečnosti ty znalosti existují, i když třeba pouze v kouscích. Nad mnohými z těchto fragmentů pracují velmi lopotně mnozí vědci a snaží se „vystavět“ určitý logický a vědecký systém vzniku vesmíru, vývoje naší planety a lidské civilizace.

Čas od času vyplouvají na povrch neuvěřitelné senzace, které oficiální vědu vedou do slepé uličky. Ti, kdo hledají pravdu, to nikdy neměli jednoduché. V každém období dějin různých říší a vládců a s nimi provázanými „inkvizicemi“ končili hledající a nacházející na hranici nebo na špalku. Dějiny se přepisovaly, dokumenty a důkazy byly zničeny.

K ničení artefaktů a i staveb z dávných časů docházelo možná zčásti z nevědomosti a hlouposti, jindy z čiré vypočítavosti a za odměnu. Rád bych ale zdůraznil, že se to začalo odehrávat již ve velmi vzdálených dobách. Nicméně, v opravdu velkém měřítku probíhá utajování starých vědomostí v dnešní době různými současnými podobami moci. Artefakty jsou skrývány na těch nejzabezpečenějších místech, aby je, nedej bože, někdo nenašel. Proč?   

Vypadá to, že kdosi z lidské rasy nějakým způsobem a z nepochopitelných důvodů lživě popsal vše, co nás obklopuje, a i nás samotné. Tyto základní nepravdy jsou pečlivě „opatrovány“, podporovány, v různých formách předkládány veřejnosti a tím se vytváří definitivně (pro většinu) změněná historie lidstva a každého národa. Na všechna tato tvrzení je vynakládáno nemalé množství finančních prostředků, jsou zakládány různé fondy a práce pro ně je náležitě odměňována.

A protože my, a naši předci do sedmé generace před námi, jsme neznali a neznáme své skutečné dějiny, máme problémy s pochopením účelu své existence, svého původu a je pro nás těžké porozumět světu kolem nás a Vesmíru. Je možné, že jsou chybně nastavené metody výzkumu a chápání, protože neodpovídají původnímu uspořádání světa. V tom případě by věda nezkoumala skutečný svět, ale určitý druh iluze. Pokud by tomu tak opravdu bylo, znamenalo by to, že lidská společnost byla vybudována a žije v „nesprávném světonázorovém prostoru“.

Faktem je, že falzifikace naší historie nikdy neprobíhala a neprobíhá z důvodu něčí nevědomosti nebo omylu, ale v plném souladu se záměrným klamáním a parazitické manipulace. Připomeňme si pyramidu moci. Hlavní síly parazitické moci jsou soustředěny v oblasti Washingtonu D. C., Londýnské City a Vatikánu. V žádném z těchto míst se ale ta skutečná moc nenachází.

A právě na příkaz „této elity“ jsou před námi skrývány nejstarší původní písemné dokumenty a nesčíslné artefakty, které rozhodně nemohou být zařazeny do oficiální historie. Znovu připomínám, že za tímto účelem jsou vydělovány opravdu velké finanční obnosy – pro zrádce lidstva.

A rozhodně ne všechno, co bylo v dávných knihovnách Egypta, Pergamonu, Byzancie a v dalších, je navždy ztraceno (zničeno požáry nebo dobyvateli). Velká část těchto sbírek – starověkých dokumentů a knih, se dnes nachází v několika poschodích archívů Vatikánu, které jsou ukryty před zraky lidstva a slouží vládnoucím elitám. Nastane ale doba, kdy tento „monopol“ na vědomosti bude rozmetán a přestane existovat.“

Ano, přesně tak! Podvodná, zotročující iluze! Počínaje okamžikem narození a uzavřeno ve chvíli, kdy se nad námi zaklapne víko rakve! Především pak podstrčený, základní, generační stereotyp, který se již pevně stal součástí naší genetické výbavy, tedy přesvědčení o tom, že smyslem lidského života je vzájemný boj a vlastnění a že v životě vyhrává pouze ten, kdo je agresivnější, silnější a  bezohlednější. Tedy iluze, jíž nám rafinovaně podstrčil zloděj všech zlodějů, který si přivlastnil dědictví, jež mělo být majetkem celého lidstva a skrze tento svůj zásadní, informační předstih s námi po generace mistrně manipuluje ku prospěchu svému. Tedy, paradoxně, i on, v rámci své vlastní iluze, ke svému pozdějšímu, ale o to hlubšímu pádu! Ale vraťme se k našemu původnímu tématu a tím dnes budou vyspělé nacistické technologie, tedy jejich létající talíře Haunebu, které jakoby se náhle v průběhu třicátých let minulého století zjevily ze zcela jiné časové roviny a zásadním způsobem překročily technologickou a vědomostní úroveň tehdejší doby.

Jak již nás upozornil generál plukovník Ivašov, naprostá většina našeho všelidského, historického a s tím i duchovního a technologického odkazu a dědictví, byla před námi skryta a naopak zneužita proti nám a našemu dalšímu vývoji. Především pak Vatikán hraje v této podlé hře proti lidstvu podstatnou roli, a to i s ohledem na zneužití duchovních, biblických kořenů, na jejichž základě vystavěl svou moc. Nicméně, ne vše se podařilo, dík obyčejné lidské statečnosti, zcela skrýt. A tak se z nejrůznějších zdrojů tu a tam dozvídáme, že se vznášedla, v podobě oněch létajících talířů, ale i v podobě doutníkových a dalších rozmanitých tvarů, proháněla nad naší Matkou Zemí již tisíce let před tím, než se to podařilo z naší historické paměti vymazat. A nejednalo se jen o mimozemské dopravní prostředky, ale i ty, které vlastnili a užívali naši pozemští prapra…předci. A z toho mála, co nám, veřejnosti, zůstalo, se nejedná jen o objekty vyobrazené na egyptských a jihoamerických pyramidách, jejichž výjimečné aerodynamické vlastnosti byly již ověřeny praktickou rekonstrukcí, ale rovněž tak o objekty, pocházející z opačné části naší Země, tedy starověké Indie. A tam je tehdy nenazývali Hauneburg – Gerät, RFZ (Rundflugzeug V), VRIL (I – Jäger, II – Zerstörer, III, IV, V, VI, VII – Geist), Andromeda Gerät (jakási mateřská loď, schopná přepravovat několik strojů menšího typu VRIL a jeden rozměrnější typu Haunebu), Haunebu (I, II –  Dornier Stratosphären Flugzeug, III – Ostara – německá bohyně východu, IV) nebo die Glocke – Zvon (schopné samostatného pohybu, ale využíváno jako pohonná jednotka, skalární zbraň či k přeměně prvků, například k výrobě obohaceného uranu U233), ale Vimány. A tady se nám, podřadnému plebsu, předurčenému k otroctví a vzájemné nenávisti, naskýtá střípek prastaré informace, kterou Velký Bratr nestihl ukrýt do svého archivu a uzamknout na sto západů. A tím naším střípkem je starověký védský spis Vimanika Shastra.

Stáří původních zdrojů staroindických, védských textů bývá tamějšími duchovními autoritami datováno až k hranici 30-ti tisíc let, rozhodně však ještě před velkou zemskou potopou, kterou datují do období před 11 500 lety. Jedná se o specifické náboženské zdroje z dob, kdy ˝bohové˝ z masa a kostí sestoupili ve svých létacích strojích z nebes, chodili mezi lidmi, předávali jim své znalosti a prožívali zde své životy. Tyto texty se v minulosti předávaly mezi zasvěcenými ústní formou z pokolení na pokolení, ale byly i skrytě archivovány v písemné podobě. Jako jedno z míst, kde jsou tyto nejstarší texty ukryty, bývá uváděn právě Tibet! Nutno dodat, že se v nich, vyjma mýtických legend, mnohdy z různých stran potvrzovaných našimi archeologickými nálezy, řeší i velmi praktické a technické otázky, počínaje zdravovědou, přes stavební materiály, výrobu speciálních slitin až po náročné, fyzikální (věda o atomech) a technické otázky a nejrůznější technická zařízení. Uvádí se, že doposud bylo veřejně publikováno asi jen 10% procent těchto textů. Pokud jde o vznášedla a diskolety starověkých ˝bohů˝, jejich popisy nalezneme v celé řadě védských spisů (Vishnu Purana, Samarangana Sutradhara, Bharadwaja, Rigveda), nicméně tím v tomto směru nejznámějším a nejdetailnějším, staroindickým textem je doposud bezesporu text Vimanika Shastra (Vaimanika Sastra). Vimanika Shastra je 40. svazkem ztraceného spisu „Vše o strojích“, který na základě pramenů staroindické vědy sepsal Maharaši Bharavádže.

Tento text bývá někdy prezentován jako letecký a technický manuál pro piloty starověkých vzdušných a kosmických plavidel. Jak již bylo uvedeno, řada prastarých védských textů se v minulosti, z důvodu utajení, předávala ústní formou. Text Vimanika Shastra byl diktován významným indickým učencem Subarajou Sastou v letech 1918 – 1923. V roce 1973 byl pak rukopis přeložen ze sanskrtu do angličtiny G.R.Josyerem. Překlad byl určen výhradně elitě a až v r.1980 byl objeven v Královské knihovně Baroda v Indii. V roce 1991 byl pak vydán v USA. Jen pro představu několik citací názvů jednotlivých částí z 2. verše tohoto díla: “ 1. Jak stavět nezničitelné létající stroje 2. Znalost pohonných sil 3. Znalost stavby různých létajících strojů 4. Jak poznat a jak se vyhnout nebezpečným vzdušným vírům, které mohou letadlo ohrozit 5. Jak učinit letadlo neviditelné v „temné složce“ slunečních paprsků. (Užívalo se v leteckých soubojích) 6. Jak vytvářet maskování letadla za použití elektřiny a síly větru 7. Jak učinit letadlo neviditelným zahalením do oblaku 8.

Jak ochromit nepřátelské letadlo silou čerpanou z ovzduší 9. Zviditelnění všeho před letadlem použitím zvláštního světelného paprsku 10. Jak stáhnout části letadla, letícího plnou rychlosti s roztaženými křídly, pomocí 7. vypínače v letadle 11. Jak vhodně roztáhnout letové plochy pomocí vypínače v 11. oddíle letadla, dostane-li se do víru 12. Jak opticky, za použití zvláštního kouře z oleje, změnit tvar letadla, aby nahánělo hrůzu… 14. Jak učinit, aby se vimána zdála pokryta květinami a šperky 15. Jak vytvářet záři jako slunce 16. Jak způsobit v poledne nejhlubší noc “   Uvedené citace uvádím pouze pro představu, pokud máte zájem, zde zdroj.  Tady bych jen již připomenul, že postupně od roku 1923 byly na základě textu Vimanika Shastra vyrobeny a testovány modely starověkých vimán, kdy byly potvrzeny jejich výjimečné aerodynamické vlastnosti.

Ale vraťme se k našemu původnímu tématu a uveďme si, kde se starověká technologie setkává s oněmi nacistickými UFO, o nichž jsem přesvědčen, že nebyly výsledkem geniality jejich německých výrobců, ale v prvé řadě objevením a přivlastněním si starověkých technologií. Například v textu Samarangana Sutradhara je jako pohon oněch vimán uváděn motor využívající rtuť vířící ve víru, při čemž součástí pohonu byla i elektřina. Během druhé světové války spojenci potopily, a to v oblasti Antarktidy, německé ponorky, na jejichž palubě bylo následně nalezeno značné množství rtuti. Například německá ponorka U-859, potopená 23. září 1944, na jejíž palubě bylo nalezeno 33 tun rtuti ve skleněných lahvích, uložených ve vodotěsných cínových bednách.  Vznikly dohady a nikdo tehdy neuměl vysvětlit, k čemu by Němci potřebovali takové množství rtuti, neboť tehdy pro ni v tomto rozsahu nebylo žádné využití. A byla to právě rtuť, jak uvádějí přeživší svědci, kterou nacisté v projektu Thor (zařízení die Glocke – Zvon) pod vedením  prof. Dr. Walthera Gerlacha (v r.1943 nositel Nobelovy ceny) používali jako základní médium ve spojení s elektrickými výboji k vývoji pohonu svých Haunebu, ale i k získávání obohaceného uranu 233. A za tímto účelem jí potřebovali výjimečné množství.

V předchozím textu připomněli nasazení a náklady, které vynaložil jak někdejší SSSR (Blumkinova expedice), tak nacisté ke svým výpravám do Tibetu a hledání tam ukrytých starověkých technologií. Zmínili jsme, že takové náklady se nevynakládají, pokud není předpokládán výrazný výsledek. Pokud jde o Tibet a jeho skrytá tajemství, rovněž například Čína získala před několika lety ve Lhase dokumenty psané sanskrtem. Texty byly následně předány k překladu Chandrigarhské univerzitě. I jejich překladatelka Dr. Ruth Reyna později uvedla, že texty obsahují návod na stavbu mezihvězdné lodi …

A ještě jedna moje, čistě soukromá, poznámka k Tibetu a duchovnosti jeho církevních autorit. K těm bývá z naší západní strany často vzhlíženo jako k čemusi duchovně zcela mimořádnému. Nicméně, pokud byly jeho autority skutečně tak duchovně na výši a vědoucí, otázkou pak zůstává, že jim po celou válku nevadila spolupráce s nacistickým Německem. Ze svých vědoucích, duchovních výšin přece musely předpokládat, k čemu to povede!

(pokračování příště)

autor: Zdeněk Bálek

 


Zdroj: 1