Do nemocných státních rozpočtů je potřeba pumpovat co možná nejrychleji co nejvíc peněz. Ani Řekové a ani Portugalci to nechtěli. Zkušenosti ukázaly, že pokud se voda privatizuje, vzrostou ceny a sníží se kvalita. Evropská komise zašla ale o velký krok dál. Směrnice z roku 2012 měla evropská města a obce přinutit k tomu, aby nechaly soukromé společnosti vstoupit do podnikání s vodou. To znamená, že zásobování vodou by se mělo po celé Evropě zprivatizovat. Je to miliardový obchod pro nadnárodní korporace, za který po celá léta v Bruselu bojovali lobbisté.

V roce 2013 se ale stalo něco, co korporace a jejich bruselští úředníci nečekali. Je to zřejmě zatím největší společný úspěch občanů Evropské unie v boji proti tomuto nenasytnému molochu. Během několika měsíců vytvořili iniciativu proti privatizaci vody a přinutili Evropskou komisi (EK) ke kapitulaci. Iniciativa „Right2Water“ (Právo na vodu) předložila Bruselu dost podpisů evropských občanů k tomu, aby se závažným tématem EK musela začít zabývat. Příslušný eurokomisař Michel Barnier, z jehož dílny podezřelý plán vzešel, přiznal, že zástupci Right2Water předložili jeho úřadu 1,65 milionu podpisů, což je mnohem více než požadovaný jeden milion z nejméně sedmi zemí EU. Šlo o první iniciativu tohoto druhu v historii Unie.

Pokud by občané nezakročili, byla by jim voda prostě ukradena. Z dokumentu televize ARD z roku 2012, který si můžete prohlédnout výše, vyplývá, jak důležité je hlídat, co v Evropské unii vzniká. Film neztrácí nic ze svého významu a aktuálnosti, neboť ukazuje, o čí zájmy zde jde. Občané to nejsou.

 

Zdroj: 1