Mozek a tělo každého člověka jsou trochu odlišné. Na světě nejsou dva úplně stejní lidé se stejnou citlivostí, stejnými schopnostmi a stejnými dary. Je zajímavé sledovat, jak různí lidé a jejich různé mozky různým způsobem vnímají hudbu. Jak někdo ani nedutá, někdo pláče a někdo se může dostat do extáze. Je fascinující to sledovat na hudebnících, když prožívají oblíbené úseky svých skladeb.
Tento článek píšu za účelem toho, abych se vás čtenářů zeptala, jestli tyto stavy znáte a pokud ano, nakolik se shodujete se mnou, nebo v čem jsou jiné? Ráda bych si na toto téma promluvila s dalšími lidmi, ale nevím kdo by v mém okolí mohl být ten správný člověk k rozhovoru, který by mě pochopil. A tak házím toto téma do placu a doufám, že se snad něco zajímavého dočtu od vás a že snad budeme moci své prožitky sdílet a vzájemně se inspirovat.

Můj mozek velmi dobře chápe hudbu a hodně na ni reaguje. V každé hudbě kterou ráda poslouchám vidím obrazy, barvy, příběhy, představy a různorodou škálu emocí. Asi je to tím, že poslech hudby stimuluje pravou mozkovou hemisféru. Levá – logická – půlka mozku hudbě nerozumí. Už před mnoha lety jsem si všimla, že občas když slyším hudbu která se mi opravdu hodně líbí a zaposlouchám se, udělá se mráz po těle. Většinou to bylo při vyšších tónech, kdy zpěvačka zpívá vysoko, čistě a její hlas nádherně rezonuje.
V poslední době jsem si toho začala více všímat, protože se mi to děje častěji než obvykle. Možná jsem citlivější a mám víc prostoru pro sebeprůzkum. A možná je to tím, že poprvé v životě mám období kdy bydlím sama a tím pádem se jinak chovám, než když bydlím s někým. Například si pouštím co chci, kdy chci a jak hlasitě chci. A chovám se u toho jak chci, zcela spontánně, protože mě nikdo nepozoruje.
Hodně v poslední době zpívám. Když jsem smutná, zamilovaná, nebo veselá, tak ze všeho nejvíc. Zavírám se někdy po večerech v koupelně kde je dobrá akustika, kde se krásně hlas rozléhá a vrací do uší. Zhasnu si tam, zavřu oči a zpívám. Většinou si řeknu, že budu cvičit hlas třeba 30 minut, ale ve skutečnosti tam zpívám klidně do půlnoci, dokud se hlas neunaví. Strop jsou asi dvě hodiny. Víc nevydržím. Během zpěvu neprožívám hudební extázi v tom slovasmyslu jako u repráků při poslechu hudby, ale dostávám se také do změněného stavu vědomí, kdy ztrácím pojetí o čase. Je to ale něco jiného… Prožívám jenom Teď, Tady, a ve svobodě svého hlasu a svobodě svého projevu nalézám sílu a čistou jiskru radosti ze života. Jsou to chvíle nespoutaného šťastného bytí. A zhasínám si proto, že když můj mozek nemusí zpracovávat světelné a obrazové vjemy, mnohem silněji se ponoří do zpěvu a prožitek je poté mnohonásobně silnější.
Začalo mě to velice fascinovat. Začala jsem zkoušet a zkoumat tento zvláštní stav při poslechu hudby. Co ho vyvolává, jak postupuje a jestli se dá spustit vědomě? Moje první prožitky husí kůže u repráků jsem určitě měla při poslechu Nightwish, když u nich zpívala Tarja. Postupně jsem zjistila, že to umí i mnoho jiných zpěvaček. Ale ne vždy je k tomu metal zapotřebí a v podstatě o metal ani nejde. Jde spíš o harmonii tónů, jejich výšku, či spíše určitou rezonanci, intonaci.
Nedávno jsem si velice oblíbila vybrané klavírní skladby, kde se nezpívá. Stahuju si z youtube ,,amatérská“ díla, což jsou většinou předělávky z filmových soundtracků. Nahraju si to do přehrávače a pak pouštím na hlasito do repráků… a sedím u nich, někdy stojím, poslouchám a sleduju, co to se mnou dělá a kdy. A pak sleduju, co to udělá i později během dne, kdy už hudbu neposlouchám. Jak mě to ovlivňuje zpětně… Většinou si to dávám hlasitěji, protože se mi pak do toho stavu mnohem snadněji dostává, ale často ho dosahuji i když hudba hraje středně, nebo dokonce potichu.
Postupně vám sem jako příklady vložím hudbu, která u mě tyto stavy vyvolává. Pokud máte podobné zážitky, jistě poznáte ty části, které rezonují potřebným způsobem. Budu ráda, pokud i vy pošlete svou rezonanční hudbu, ráda se nechám inspirovat. Ještě mám pracovní teorii, že schopnost dostat se do hudební extáze zásadně záleží na hudebním vkusu dotyčného a že rezonanční hudba tím pádem bude pro různé lidi odlišná… nebo nebude?
Bella’s lullaby na piano – Prakticky celá skladba je silně rezonanční.
https://www.youtube.com/watch?v=Od-3oxpFWB0
Co jsem zatím vypozorovala, schopnost uvést člověka do extáze nemají konkrétní celé skladby, ale spíš určité části a určité kombinace tónů. Jejich společné rysy by se daly shrnout buď jako vysoké a velmi čisté tóny, nebo jako harmonická kombinace, která se do sebe úžasným způsobem vplétá a tvoří něco velmi líbivého a zvučného.
Dřív jsem ten stav prožívala občasně a spontánně, většinou když jsem našla nějakou opravdu pěknou skladbu, byl večer, já byla sama, v klidu a mohla jsem se plně soustředit jen na tuto hudbu, nedělat u toho nic jiného. Tehdy mi v určitých částech vstávaly chlupy na rukách a na nohách.
Postupně jsem zjistila, že se to dá do určité míry cíleně vyvolat, nebo spíše cíleně podpořit a zjistila jsem, jaké je potřeba splnit podmínky.

CELÝ ČLÁNEK ZDE: Aluška.org: Znáte hudební extázi? / Doporučuji