Čižinského sdružení Praha sobě je napojené na extrémistickou sudetoněmeckou skupinu Witikobund, která je v hledáčku BIS jako bezpečnostní hrozba

Sudety sobě: Rozkryli jsme napojení Čižinského sdružení Praha sobě na extrémistickou sudetoněmeckou skupinu Witikobund, která je v hledáčku BIS jako bezpečnostní hrozba pro Českou republiku! Voliči v Praze si zvolili na magistrát trojského koně ortodoxního křídla Sudetoněmeckého landsmančaftu, které vzniklo jako projekt bývalých esesáků a důstojníků Wehrmachtu po II. sv. válce! Sudetská lobby je vítězem komunálních voleb v Praze!

Redakci AE News se podařilo rozkrýt pozadí politického úspěchu naprosto neznámého pražského hnutí Praha sobě, které bude s největší pravděpodobnosti spolu s Piráty ovládat pražský magistrát celé příští čtyři roky. V Praze zvítězila ODS a jak jsme informovali už včera, předseda ODS Petr Fiala je napojený na Sudetoněmecký landsmančaft, volby v Praze de facto vyhráli Sudeťáci.

 

Jenže jak se nám podařilo zjistit a dopátrat, landsmančaft bude v Praze dokonce vládnout, i když se to obejde bez ODS. Hnutí Jana Čižinského s názvem “Praha sobě”, které bude spolu s Piráty vládnout v Praze, je podle zjištění naší redakce přímo napojené, skrze bratry Čižinské a jejich obchodní a firemní aktivity, na ortodoxní a militatntní křídlo Sudetoněmeckého landsmančaftu Witikobund, které odmítá změny stanov landsmančaftu a trvá na zrušení Benešových dekretů, navrácení majetků sudetských Němců v plném rozsahu a dokonce vyplacení reparací odsunutým Němcům a rodinám ze strany českého státu za odsunutí Němců v roce 1945 a za násilné vyhánění.

Dvojsmyslné heslo, které nabírá hrozivý rozměr ve světle našeho investigativního článku.

Pokud jde o Witikobund, o této organizaci jsme již podrobněji psali v článku zde, pokud jste článek nečetli, tak to urychleně napravte. Hnutí Praha sobě tak lze bez mrknutí oka přejmenovat na Sudety sobě, a to nezapomeňte na to, že snaha o přejmenování stanic pražského města je přímo myšlenkově odvozena od nápadu vrátit stanicím místně příslušné názvy míst, které se v dané oblasti dříve používaly, např. nápad na přejmenování stanice Národní třída na “Perštýn” vyvolává v pamětnicích doslova šok a hrůzu, protože za Protektorátu se jmenovala jedna ze stanic tramvají ve spodní části Václavského náměstí “Perstein”, což byl odkaz na cestu, která ve středověku vedla z místa k Persteinu.

To byl ve středověku prostor vedoucí k Prašné bráně, jak německé obyvatelstvo oblast na břehu Vltavy nazývalo. Dnes tam zůstala jen ulice Na Perštýně, která navazuje kolmo na Národní třídu. Po okupaci v roce 1939 německá správa v Praze celou oblast přejmenovala na Perstein, včetně Národní třídy. Magistrát se tak snaží vrátit stanici metra název, který odkazuje na oblast Perstein, odkud v roce 1945 bylo odsunuto a vystěhováno přes 8,000 Němců, kteří v okolí dnešní ulice Na Perštýně a Národní třídy měli své nemovitosti. Pokud vám z toho jde hlava kolem a nechápete souvislosti, čtěte dál, ale bude to trochu výživnější.

Proč byl v Praze zvolený Jan Čižinský s naprosto neznámým hnutím? Jaké záhady panují kolem jeho osoby a jakým aktivitám se věnuje?

Začneme nejprve zeširoka a s posunem do minulosti. Dne 9. září 2016 se v plzeňském hotelu Marriot konal velký „komunální kongres“ Sudetoněmeckého landsmanschaftu financovaný Česko-německým fondem budoucnosti. Na toto jednání se dostavil vedle ostatních i tehdejší starosta sedmého pražského obvodu a aktuálně poslanec za KDU-ČSL Jan Čižinský [1]. Jan Čižinský je bývalým asistentem Mariána Jurečky (KDU-ČSL) a také Cyrila Svobody. Cyril Svoboda (KDU-ČSL) se sám dříve účastnil sjezdů Sudetoněmeckého Landsmanschaftu. O Janu Čižinském kolují informace, že se obklopuje lidmi, kteří mu bezmezně slouží a ničí řadu lidí. Hovoříme teď hlavně o Praze 7. Pojďme se ale podívat na některé jeho aktivity, které zvednou náš tlak nebo naše žaludky. Proto doporučujeme pročíst článek nalačno, jeden nikdy neví!

Jan Čižinský, lídr Praha sobě

Lenka Sokačová pracuje na Ministerstvu práce a sociálních věcí, ale zároveň je členkou zastupitelstva na Praze 7. Druhou členkou zastupitelstva na Praze 7 je Lenka Burgerová. A právě Lenka Sokačová, která zároveň působí na ministerstvu práce a sociálních věcí, pomohla starostovi Prahy 7 Janu Čižinskému v přidělení grantového dotačního projektu na tzv. sociální bydlení. Kdo byste si třeba myslel, že se jedná o střet zájmů, kdy členka zastupitelstva Lenka Sokačová zároveň pracuje na ministerstvu práce, a čirou náhodou se jí podařilo přiklepnout projekt sociálního bydlení právě v tomto městském obvodu, jehož je zastupitelkou [2], tak se určitě mýlíte! Protože Česko přece snese fšecko!

 

Na Praze 7 se dějou věci, které už dávno probíhají v Německu

V grantu jde o to, že Jan Čižinský a dvě členky zastupitelstva Prahy 7, Lenka Sokačová a Lenka Burgerová, chtějí přesvědčit (donutit) majitele bytových domů, aby vždy jeden byt vyčlenili pro sociálně slabou rodinu. Tento projekt je celorepublikový a dosud se do něj podle dostupných informací zapojilo pouze město Brno, ostatní města se odmítla tohoto projektu ministerstva práce zúčastnit. Na tom by nebylo zase tak nic špatného, když opomeneme skutečnost, že chce tímto způsobem ministerstvo práce přenést odpovědnost na majitele domů a sejmout ze sebe břímě starosti o sociálně slabé rodiny, ale to je do určité míry otázka etiky tohoto postupu. Nicméně v rámci tohoto projektu tzv. sociálního bydlení se proškolují úředníci v technikách a metodách, jak mají vyhledávat sociálně slabé rodiny a jak přesvědčovat majitele domů, že je pro ně výhodné vyčlenit jeden byt pro sociální bydlení v rámci domu, který majitelé vlastní. V čem ale spočívá možné riziko nebo nebezpečí?

Představme si, že se vybuduje síť sociálních bytů, kam se nejprve opravdu umístí ženy samoživitelky, nebo senioři, jak koneckonců zní samotná prezentace projektu. Jenomže v určitém okamžiku mohou být tito sociálně slabí lidé přemístěni do nějakého sociálního zařízení a do této připravené vybudované sítě sociálních bytů se mohou klidně začít umísťovat uprchlíci resp. v moderní terminologii příslušníci etnických menšin, včetně osob z odlišného sociokulturního prostředí, imigrantů a azylantů, jak se praví v daném operačním programu tohoto sociálního bydlení.

Sestava Prahy 7

Tato kategorie azylantů a imigrantů je šikovně včleněna doprostřed mezi seniory, oběti domácího násilí, nebo matky samoživitelky, takže bychom to mohli snadno přehlédnout, což bylo zřejmě tím pravým záměrem. Mrkněte se sami: [3]. Uvědomme si, že majitelé domů už budou mít v tu dobu smlouvy s městem na dotace na sociální byty podepsané a vymahatelné, takže těžko z toho budou chtít vycouvat, navíc to bude pro majitele bytů znamenat zdroj jistých a stálých peněz na dotacích od státu. A co se stane?

Lidé z bytového domu se začnou stěhovat pryč, majiteli bytovky se uvolní další byty, které potom o to snadněji a ochotněji opět nabídne městu pro sociální bydlení, pro migranty atd. Prostě kruh se uzavře. Přesně tímto způsobem se postupuje tady v Německu. Je to finanční motivace a stimul zajištění stabilního státního příjmu, je to lepší, než se muset handrkovat se smlouvami komerčních nájemců, u kterých nevíte, kdy odejdou jinam, za lepším, za levnějším, nebo nejčastěji za vlastním bydlením (a s příslušnou hypotékou na krku). Tedy na rozdíl od státu, který garantuje stálý příjem a který nikam neodejde.

Jak donutit a motivovat majitele bytovek, aby v nich zřídili sociální byty (nejen) pro migranty? Model z Německa v pilotním projektu v ČR. Co je to “migráček”?

Vzpomínáme si na rok 2016, kdy si Ministerstvo vnitra v Havířově pronajalo 20 bytů společnosti RPG Byty Zdeňka Bakaly, které byly určeny uprchlíkům, kteří v Česku již získali azyl. V roce 2015 Organizace pro pomoc uprchlíkům Martina Rozumka pokračovala v projektu Domů na půl cesty, podporovaného bydlení pro mladé uprchlíky, kdy uprchlíci z Nepálu, Etiopie, Nigérie a Konga užívali byt v klidném prostředí na Černém Mostě v Praze, jak uvádí sama neziskovka ve své výroční zprávě. Adresa bytu je Irvingova 690/3, Praha 14 – Černý Most, to aby to neměli do mešity (na adrese Blatská 1491, Praha 14) daleko. Vedoucí zařízení je Zuzana Čápová a kapacita zařízení je dimenzovaná pro 4 klienty a 4 lůžka.

Dále tu máme další neziskovou organizaci s názvem DOM – Dům otevřených možností, o.p.s. a tato neziskovka v Praze ubytovává např. azylanty a imigranty na adrese Braunerova 431/22, Praha 8 – Libeň. Zde se vejde 11 klientů a je tu 6 lůžek. Ředitelkou neziskovky DOM – dům otevřených možností je Ing. Michaela Wicki, která v ČR podniká už od roku 1992, dále tu najdeme Mgr. Radku Reischlovou, Ivetu Vláškovou, Mgr. Zdeňku Bártošovou, Martinu Přečkovou, Petra Hájka, Štefana Sukupa, Richarda Pavlíčka nebo Veroniku Pichovou. Bydlíte v Praze? A věděli jste, kolik je okolo vás licencovaných a schválených mešit a modliteben? Jenom v Libni jsou dokonce 4 mešity a modlitebny:

  • Islámské centrum Alfirdaus Na Košince 2453/1a
  • Modlitebna Na Košince 502/1
  • Modlitebna na studentské koleji Pátkova 3, Troja
  • Modlitebna na ulici Pivovarnická 3

Teď tam mají možnost bydlení také azylanti a migranté díky neziskovce DOM – Dům otevřených možností, o.p.s. Neziskovka Ekumenická síť pro aktivity mladých, o.p.s. také ubytovává např. azylanty nebo imigranty v Praze na adrese U michelského mlýna 157/25, Praha 4 – Michle. Tady je kapacita 12 lůžek. Předsedkyní sdružení ekumenické sítě pro aktivity mladých je ThMgr. Eva Mikulecká. Praha se prostě postupně islamizuje a magistrát do města natahuje další “migráčky”, což je prý nově na vnitru (mezi odborníky na migraci z neziskovek) slangový zdrobnělinový název pro migrantyodvozený od tradiční české hračky “Igráček”, něco na způsob slov “těhulka” nebo “mimísek”, takže nově máme slovo “migráček” pro migranty přicházející do ČR.

 

Přemalované kravíny aneb bydlení pro migráčky v ČR

Jistě máme v živé paměti Stranu Zelených, kteří chtěli před letošními komunálními volbami 2018 přijmout do Prahy 5000 migrantů. To potvrdil lídr kandidátky Strany Zelených v Praze Ondřej Mirovský. Není to tak dávno, kdy starosta Prahy 4 Petr Štěpánek (Trojkoalice/Zelení) a zástupce starosty pro majetek a podporu podnikání Lukáš Zicha (STAN) předali 28. dubna 2018 volný byt o velikosti 2+1 uprchlíkům z Eritree. Otec a dcera uprchli ze své vlasti před konflikty, ve kterých celé křesťanské rodině šlo často o život. V České republice jim Ministerstvo vnitra udělilo doplňkovou ochranu a povolení k pobytu do 19. září 2018. Už jsme tu měli takzvané křesťanské rodiny na Okrouhlíku v penzionu u Jihlavy, vzpomínáte? Generace 21, která musela složitě vysvětlovat úšklebky rodin o bydlení ve vymalovaných kravínech. Nakonec utekli z ČR do Německa.

Křesťané z Iráku v ČR

Podnět k pomoci této rodině z Eritree dal člen zastupitelského klubu Ivo Vaněk. Pronajatý byt se nachází ve 4. patře činžovního domu v Nuslích. Jeho výměra je 81,61 m2 a výše nájemného činila 131 Kč/m2 za měsíc. Smlouva byla uzavřena na dobu nájmu určitou, na 1 rok, s možností prodloužení nájemního poměru při plnění povinností nájemce. Tady se rozchází konečný termín doplňkové ochrany rodiny do 19. září 2018, přičemž nájem bytu byl na rok s možností prodloužení. Když si uvědomíme, že rodině byl byt přidělen 19. dubna 2018, tak proč by měli mít nájem do 19. dubna 2019, když povolení k pobytu jim mělo vypršet už 19. září 2018? Záhada, že? Přidělení bytu schválila Rada městské části Praha 4. Tady vidíme, že přidělování městských, obecních nebo magistrátních bytů azylantům a imigrantům není vůbec nic neobvyklého a děje se tak zcela nepokrytě bez naší pozornosti.

Europeum jako šapitó kryjící nejen Evropské hodnoty

Tento projekt Jana Čižinského sociálního bydlení resp. projektový tým řídí Radomír Špok. Radomír Špok je od roku 2016 tajemníkem úřadu na Praze 7 Jana Čižinského. Ovšem Radomír Špok kromě těchto dvou funkcí působil od roku 2003 do 2016 jako výkonný a finanční ředitel a zakladatel think-tanku Institut pro evropskou politiku Europeum. A právě z tohoto Institutu pro evropskou politiku Europeum začal Radomír Špok najímat lidi na Prahu 7, kdy prý budou profesionalizovat státní správu. Na tomto místě je důležité zmínit, že Evropské hodnoty Jakuba Jandy a Radko Hokovského mají v Polsku partnerskou organizaci Europe Future.

A jak Evropské hodnoty čili Europe Values, tak i polská Europe Future, obě spadají pod jednu mezinárodní mateřskou organizaci s názvem Europeum! Ani by nás nemělo překvapit, že ve správní radě této nadnárodní neziskovky Europeum pochrupává Karel Schwarzenberg. Europeum sdružuje experty na evropskou integraci včetně např. Prof. Lenky Rovné. Právě na tuto nadnárodní systémovou neziskovku Europeum je úzce napojený Radomír Špok, který působí zároveň jako tajemník úřadu Jana Čižinského na Praze 7. Už chápeme ty obrovské souvislosti, dosah a konexe, které Jan Čižinský má, a proč naprosto neznámé hnutí Praha sobě tak zabodovalo při volbách do magistrátu v Praze?

Tady sledujeme další prorůstání aktivistů z neziskovky, kteří pracují pro státní správu na Praze 7, a nazývají to její profesionalizací. V tomto případě jde o mladé aktivisty, kteří nedisponují komplexními znalostmi o účelnosti projektu, ale zato pilně a poslušně pracují jako včeličky a mravenečkové právě na tomto projektu sociálního bydlení. Bez pochyby z toho mají finanční benefity, tak proč by nepracovali, kde jinde by sháněli zaměstnání, když jediné, co umí, je pracovat v neziskovce? Čím mladší, tím poslušnější a ohebnější.

Další z řady stupidit, kterou vypotilo trio Jan Čižinský, Lenka Sokačová a Lenka Burgerová, je budování nového značení ve městě na Praze 7, např. u semaforů, které už nebudou mít panáčka ale panenku. Toto v projektové dokumentaci vydávají za “smart-city”. Projekt je okopírovaný z homosexuálního San Francisca z USA, kde má LGBT silnou lobby na městské radnici a semafory na vybraných místech mají panenky, zvířátka, postavičky apod. Máme se tedy obávat toho, že ministerstvo práce a sociálních věcí potichu připravuje a buduje síť bytů pro sociální bydlení, ve kterých začne poznenáhlu umísťovat uprchlíky a majitelům domů, kterým tyto byty patří, přijdou štědré státní dotace vhod? Pokud se to ukáže být pravdou, a všechny nepřímé signály a indicie tomu jednoznačně nasvědčují, Jan Čižinský, Lenka Sokačová, Lenka Burgerová, Radomír Špok a další armáda pro-multikulti zapálených neziskovčíků jsou do tohoto projektu maximálně zainteresovaní. Zkusme zapojit souvislosti, a dohlédnout daleko dopředu.

 

Jan Čižinský na Praze 7 podporuje řádění centra Locika

Centrum Locika [zde] řeší domácí násilí, a pomáhá rodinám tak, že provádí ve školách minimálně na Praze 7 osvětu. Musíme si uvědomit, že aby se neziskovky do škol vůbec dostaly, musí mít podporu zřizovatele škol, což je vždy starosta dané obce, města nebo městské části. V takovém případě musí ředitel školy ustoupit a přednášky neziskovek ve své škole umožnit. A máme tu dotační titul na podporu rovnosti žen a mužů pro nestátní neziskové organizace [4].  Každým rokem dostávají peníze pořád stejné neziskovky, stále dokola na pořád stejné projekty, a pořád tytéž ženy rozhodují o přidělení peněz na tyto stejné projekty stále dokola [5].

Nebezpečí tohoto centra Locika, které provádí tzv. osvětu ve školách, spočívá v tom, že Locika přijde do školy, zeptá se na nějaké přednášce dětí, jestli se tatínek s maminkou doma občas pohádají, část dětí samozřejmě odpoví, že ano, následně se tato data zabalí do sociologických pravidel a hned je na světě statistika o domácím násilí. A tyto neziskovky, jako je třeba centrum Locika, působí tam, kde jim to starostové jako zřizovatelé škol dovolí. Kdopak je starostou Prahy 7? Jan Čižinský!

Tato data a čísla o tzv. domácím násilí používají dále jako nátlak na poslance a na vládu ke změně zákonů. Např. si ocitujme stěžejní větu z jejich prezentace: “…počet odhadovaných skutků znásilnění v Česku je podle různých zdrojů mezi 7500 a 20 000.” [6]. Nebo další prezentace: “V Česku podle odhadů ročně dojde k 5 až 12 tisícům znásilnění. Velkou většinu z nich oběti nenahlásí policii” [7]. Johanna Nejedlová pro Wave ČRo [8].  Nahlášeno je podle různých statistik jen 3 až 8 % [9].

Když se ale nad tím zamyslíme, čistě selským rozumem, zkusme si představit, že by v ČR docházelo ke 20 000 znásilněním ročně. To je 54 znásilnění denně, 378 znásilněním týdně, 1660 znásilněním za měsíc. To by byla ČR skutečně deviantním rájem, hotové sexuální orgie každý den 54 znásilněných žen. To musí každý uznat, že je to totální absurdita. Ale všímejme si těch nenápadných slovních posunů a manipulací. Zpočátku se jedná o sexuální násilí, a nakonec se jedná o znásilnění. Všímáte si té drobné, ale citelné záměny, skoro stejná slovíčka, která jsou ale záměrně posouvána na drobnější odstín zabarvení svého významu?

Násilí a znásilnění. Ono se nám to tak trochu jaksi prolíná, rozostřuje, nevíme pořádně, jestli se jednalo o plácnutí ženy po zadku, která se může otočit a borcovi jednu vrazit, anebo tvrdé znásilnění se vším všudy. Ale už jsme si ukázali, jak se tato data vyrábějí. To vám neziskovka, např. centrum Locika, přijde do školy, protože jí to dovolil starosta čili zřizovatel, tedy ředitel školy ji musí vpustit. Nenápadně se ptají dětí, jestli se tatínek s maminkou doma občas pohádají. Část dětí odvětí, že ano, oni to potom zabalí do sociologických dat, vyrobí statistiky, ty potom používají v médiích jako nátlak na poslance pro tvorbu nových zákonů a legislativy.

Jenomže neziskovky typu centrum Locika si mohou tímto způsobem sběru dat pomaloučku mapovat terén a vytipovávat rodiny přesně v souladu s norským systémem, tipovat rodiny, kterým potom časem mohou začít děti odebírat z různých příčin. Zatím si mapují a testují terén, ohmatávají tykadly, kam až jim dovolíme dosáhnout, budují síť spřízněných starostů, škol a v nich dětí, tedy jejich rodin. To by odpovídalo schématu, jakým se postupně zakořeňuje takzvaná juvenilní justice. Proto se ptejte vašich dětí, jestli ve škole nějaký pán nebo paní nedělali přednášku kromě paní učitelky, a na co všechno se jich ptali. Vaše děti jsou nejdůmyslnějším a také nejzranitelnějším prostředkem, skrze který se Vám neziskovky na bázi schématu norského systému začnou vlamovat do vnitřního rodinného kruhu, začnou vyzvídat informace přímo skrze vaše děti.

 

Člověk v tísni a panenka Persona Doll

Neziskovka Člověk v tísni začala do škol zavádět projekt panenek, které mají dětem pomoci řešit jejich problémy, zvláště těm s jinou barvou pleti (cikáni, imigranté), zdravotním nebo mentálním handicapem (klasická inkluze), nebo složitou situací v rodině. Ovšem co je složitá situace v rodině? Dítě běhá přes silnici, a ani po opakovaném napomenutí neposlechne. Tatínek mu dá na zadek. Panenka se to dozví. Dítě chronicky a vzdorovitě nedojídává jídlo.

Od stolu neodejdeš, dokud to nedojíš, řekne rodič. Panenka se to dozví. Jsou tohle složité rodinné situace? To rozhodne Člověk v tísni, jehož panence důvěřivá děcka všechno nabonzují. Poslechněte si v záznamu výše rozhovor na ČRo Plus s lektorkou tohoto programu Alenou Felcmanovou z Člověka v tísni. Ale zpět k Janu Čižinskému. Na Praze 7 se toto děje bez pochyby díky zdejšímu starostovi a paradoxně díky poslanci za křesťanskou KDU-ČSL Janu Čižinskému. A teď se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu.

Firemní aktivity bratrů Čižinských jsou napojeny na osoby, které stojí v čele extrémistického sudetského sdružení Witikobund

Jak jsem uvedl na začátku, současný poslanec za KDU-ČSL Jan Čižinský (nar. 22. dubna 1978) se účastnil Sudetoněmeckého kongresu v Plzni dne 9. září 2016 a jeho o dva roky starší bratr Pavel Čižinský (nar. 3. prosince 1976) vlastní firmu Bohemia Komunikation s.r.o., prostřednictvím které vlastní dvoupodlažní objekt na adrese Jiráskova 168, Horní Planá na Šumavě. Jenže v tomto objektu sídlilo Centrum Adalberta Stiftera, coby krycí organizace pro extrémistickou organizaci Witikobund sudetoněmeckého Landsmanschaftu. V tomto Centru Adalberta Stiftera působil jejich největší společník Horst Löffler, který je členem a činovníkem Witikobundu! A tady se majetkově dostáváme k propojení na landsmančaft.

Dalšími společníky v této firmě Bohemia Komunikation s.r.o. Pavla Čižinského jsou totiž HELGA LÖFFLEROVÁ, nar. 15. dubna 1938, také ze Stuttgartu, stejně jako její manžel Horst Löffler, anebo další společník HANS GANGL, nar. 28. dubna 1940, také ze Stuttgartu, Německo, tedy tři lidé ze Stuttgartu v německém Bádensku-Würtembersku. Potom ve firmě Pavla Čižinského působí BARBARA LÖFFLEROVÁ, nar. 18. července 1945 ve Wipperfürthu, v německém Severním Porýní-Vestfálsku. Figurují tu tedy tři lidé s příjmením Löffler.

 

Firma Pavla Čižinského má za společníky přímo osoby z Witikobund

Horst Löffler ze Stuttgartu, ročník 40, člen Witikobundu, pak jeho manželka Helga Löfflerová, také ze Stuttgartu, ročník 38, a třetí Barbara Löfflerová z Wipperfürthu, ročník 45, zřejmě sestra Horsta Löfflera. Dále v této firmě Pavla Čižinského Bohemia Komunikation s.r.o. figuruje PhDr. RUDOLF ERHART, nar. 15. dubna 1944, nejprve na adrese Čkalova 24, Praha 6, aktuálně na adrese Na dlouhém lánu 455/67, Vokovice, Praha 6, dále Ing. RICHARD NEUGEBAUER, nar. 18. října 1961, dříve na adrese Malkovského 595, Praha 9, nyní na adrese Maxima Gorkého 848/12, Pod Bezručovým vrchem, Krnov, dále FRANZ KOPANI, nar. 2. listopadu 1935 Leimen, Německo a konečně ERICH LIENHART, nar. 12. dubna 1953 Bühl – Moss, Německo.

Pavel Čižinský, bratr Jana Čižinského. Oba dva kandidovali v Praze

A jako pecka do hlavy na závěr, čímž se nám kruh uzavře, manželka Horsta Löfflera, činovníka a člena sudetoněmecké frakce Witikobundu, Helga Löfflerová, uzavřela 29. dubna 2016 kupní smlouvu s městem Horní Planá právě na zmíněný dvou-podlažní dům na adrese Jiráskova 168. Město plánuje v horním patře zřízení bytu a také dvou místností v podobě knihovny a galerie.

Janův bratr Mgr. Pavel Čižinský v současné době působí jako advokát v Praze, nikoho asi nepřekvapí, že se specializuje také na migrační právo, úzce spolupracuje např. s nevládní organizací Poradna pro občanství – Občanská a lidská práva, Ječná 548/7, Nové Město, Praha 2. Pavel Čižinský byl členem Výboru pro práva cizinců při Radě vlády ČR pro lidská práva a za hnutí Praha sobě kandidoval na Praze 1. Jedná se tak o výborný marketingový trik bratrů Čižinských, kdy mladší Jan kandidoval na Praze 7 a jeho starší bratr Pavel na Praze 1.

Ve svých článcích se Pavel Čižinský věnuje brutální lobby importu cizinců do ČR, řeší dokonce nový zákon o státním občanství ve vztahu k imigrantům, více zde. Další článek třeba nese nadpis “Zrovnoprávnění cizinců v přístupu k podpoře v nezaměstnanosti a zdravotnímu pojištění” [10] a v dalším článku kritizuje český přístup k cizincům, prý vysát a odkopnout [11].  Tak tedy nevím, kdo koho vysává, když by měli cizinci pobírat dávky podpory v nezaměstnanosti stejně jako čeští občané, kteří roky předtím pracovali, na rozdíl od cizince, který k nám jakože přimigruje, a první, o co se mu Pavel Čižinský postará je, jak by měl pobírat dávky podpory v nezaměstnanosti.

Napojení na Uhlovu rodinu, Ackerman Gemeinde a Konrad Adenauer Stiftung

Pavel Čižinský absolvoval rozhovor v Bakalově týdeníku Respekt dne 5. 8. 2015 na téma migrace [12]. Musíme uvést, že Bakalův týdeník Respekt je spřízněný s těmito skupinami a kruhy. Ale, abych to vysvětlil. Ve dnech 10. a 11. listopadu 2017 proběhla konference, kterou pořádala Česká křesťanská akademie pod vedením Prof. Tomáše Halíka a jednou z hlavních německých nadací působící i v ČR Konrad-Adenauer-Stiftung. Na této konferenci vystoupil i šéfredaktor Bakalova týdeníku Respekt Erik Tabery. Tedy nedivme se, že Pavel Čižinský dostane prostor v týdeníku Respekt. Jednou pozveš ty nás, jindy my tebe. Vzájemná podpora.

Diskusní panel pod záštitou Konrad Adenauer Stiftung

 

 

Janův bratr Pavel Čižinský zná zase Pavla Uhla a právě Pavel Uhl sedí ve správní radě Transparency International ČR. Jen pro připomenutí, Pavel Uhl je nejstarším synem Petra Uhla a Anny Šabatové. Možná si vzpomeneme na incident s oranžovým kolečkem, které namalovali aktivisté na zemi před poslaneckou sněmovnou v roce 2015, kdy Pavel Čižinský jako právník hájil člověka, který vyskočil z okna, protože mu nebyl doplacen doplatek na bydlení a Pavel Uhl hájil aktivistu, který to oranžové kolečko na chodník namaloval. Vedle Pavla Uhla, který zná Pavla Čižinského napojeného na sudetské Němce, tu máme jeho otce Petra Uhla, který se účastnil konference pořádané Ackerman Gemeinde a nadace Bernarda Bolzana v Brně v srpnu 2009. Tedy další napojení rodiny Uhlů na spolky a frakce sudetoněmeckého Landsmanschaftu, nejen na Pavla Čižinského, ale i přímo na Ackerman Gemeinde, Nadaci Bernarda Bolzana, tedy jejího bývalého předsedu Petra Pitharta a další.

Co říci závěrem? Není úniku, vliv na politické procesy v Praze získávají lidé napojení skrze rodinné a firemní vazby na Sudetoněmecký landsmančaft, nejrůznější sudetské spolky, včetně toho nejextrémnějšího, sdružení Witikobund, které sdružuje dnes již zestárlé odsunuté německé děti ze Sudet a jejich děti, které se narodily těsně v době po odsunu. Sdružení je dlouhodobě pod dohledem české BIS, protože Witikobund představuje potenciální bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Je dobré vědět, že lidé s přímým napojením na tuto odnož landsmančaftu teď budou vládnout v Praze. Sudeťáci tak mají pod palcem nejen Petra Fialu z ODS, ale už dokonce i magistrát v Praze. Takto dopadly volby, hůře, než jsme si mysleli. Vyrůstá nová generace voličů, která vzešla z českého školství po roce 1989. Bude to jenom a jenom horší, rok od roku.

-VK-

Šéfredaktor AE News

 

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Rodo Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší
Upozornit na
Rodo
Host
Rodo

No tak hlavně aby tu verbež BIS pořádně sledovala a případně aby ti vlastizrádci skončili tam kde mají při nejmenším ve vězení