Děsivé svědectví muslima o současné Francii

“V devadesátých letech jsem viděl stejně bezmocné své alžírské spoluobčany tváří v tvář ohromné duchovní a logistické mašinérii alžírských islamistů. Islamismus přišel tehdy na tichých podrážkách, s malými, na sebe navazujícími drzostmi, na začátku velmi se snažící nikoho nevyděsit – aby se nakonec zvrhnul do teroru a barbarství.”

 

 

Od roku 2015 se ve městě situace nezlepšila, naopak, dokonce o ní píše i britský tisk. Proto jsme vyhledali i tento starý článek, abyste měli možnost Euroafrika: Globalizace nejen kultur, ale i hmyzu, rostlin a podnebí? Kdo ovládá a řídí migraci černochů a Arabů do Evropy? Kdo řídí na 6 prioritách celý systém globalizace? Už to víme! Komu vyhovuje architektura nenávisti a strachu? Kdo poštve civilizace proti sobě? Nenávidíme důsledek namísto toho, abychom nenáviděli příčsrovnání.

  • Článek současný:

„Druhá stránka migračního příběhu – podle odhadů žije jen v pařížské čtvrti Saint Denis na 300 000 nezjištěných ilegálních imigrantů a denně přibývá až 80 dalších.

Reportér promluvil s místním rabínem, který zde sice stále žije i přesto, že jeho dům a sousední košer restauraci v roce 2009 vypálili, ale po ulici se s ním projít odmítl. Mešit je tu víc než kostelů a ukrývali se zde někteří z organizátorů bataclanského masakru.

Podle pařížského senátora je prý pro politiky výzvou, aby se z oblasti, kde nyní žije 1,4 miliónu osob,v příštích letech nestalo dvoumiliónové etnické ghetto.“

  • A situace před třemi lety, kdy muslim Benhabib již varoval:

Saint-Denis: Jak se z mého města stalo město islamistické (2015)

Kdysi uprchl Fewzi Benhabib před alžírskými islamisty do Saint-Denis. Dnes není město k poznání.Islamisté dobyli ulice a obchody. Zpráva jednoho ohromeného.

Již 21 let žiji ve městě Saint-Denis. Zde, pár kilometrů od Paříže, jsem v roce 1994 našel azyl. Můj přítel, profesor Abderrahmane Fardeheb, byl toho roku v Oranu před očima své dcery, kterou doprovázel do školy, zavražděn islamisty. A tak jsem se rozhodl opustit svoji vlast.

V Saint- Denis, v tomto na Séně položeném městě různorodosti, pohostinnosti a tolerance, jsem se mohl s mojí rodinou usadit, konečně vzdálen výhrůžkám islamistů, které se hromadily v mé poštovní schránce. Bylo mi 48 a opustil jsem milované město, kde jsem pracoval jako fyzik a vyučoval – plný bolesti, ale přesvědčen, že ve Francii nebudu vystaven hrůzám politického islámu.

Ale v posledních letech se strach vrátil. Saint-Denis nemá nic společného se Saint- Denis mého příchodu. A země lidských práv se brání tomu to vidět. V Saint-Denis se vytvořila situace, která vzbouzí vzpomínky, děje se to na chodnících, na trhu v neděli. A přesto se zdráhají mnozí občané poznat, že zde jeden „plán“ hlodá naše demokratické základy pluralistické společnosti.

Kde jsou, v tuto skoro letní listopadovou neděli, ještě lehké topy a krátké sukně? Všude, kam se podívám, závoje, závoje a zase závoje – jednoduché šátky, šátky, které zakryjí i čelo, a velké pro celé tělo. Od nedávna existují v ulici, která nese jméno komunistického odbojáře Gabriela Périho, obchody s islámskými oděvy. Nazývají se Dubaj centrum nebo Daffah – saúdské firmy. Je to zákon nabídky a poptávky. Co je na tom špatného, ptají se naivní, ke kterým se nemohu počítat. Moje manželka se ptá: “Máte hidžáb pro moji osmiletou vnučku, která je ale na svůj věk menší?“ Prodavačka jí ukáže modely. „Prodala jsem jeden pro čtyřletou.“

Mezitím leží knihy, které zprostředkovávají spolu s wahabistickou módou nadšení z této idelogie, kterou mnozí ze slabosti nebo ignorance, považují za poselství koránu. Ta chce ovládat společnost a požaduje odtržení od zbytku společnosti.

Vedle obrovského Fast-Food obchodu Mak d´Hal, který napodobuje opticky McDonald a nabízí hamburgery, které jsou stoprocentně halal, přitáhne vaši pozornost kadeřnický salon Mixte Coiffure. Mixte znamená, že zde existuje zvláštní místnost pro zahalené ženy, kde jsou chráněny před cizími pohledy, vysvětlila mi kadeřnice, která pochází jako já z Oranu. Když jsem se jí zeptal, jak přišla na ten nápad, že něco takového jsem ani v Oranu neviděl, divila se, že srovnávám Oran a Saint-Denis. Vždyť zde v Saint-Denis mohou muslimové vyznávat své náboženství bez kompromisů.

 

 

Poslední dobou slýchávám často, když přijedou přátelé z Alžíru nebo Sétifu a vyprávějí, že viděli na trhu zamilované, kteří se drželi za ruce. Ženy, které tam v kavárně na terase něco s přítelkyněmi pijí, jsou tam normální a tady bychom se tomu divili. Francouzi, kteří podle mého vzhledu a akcentu poznají můj původ, se mne ptají: „Jíš vepřové?“, jako by to bylo zvláštní. Já se přece taky neptám sousedů nebo spolupracovníků, jestli se postí nebo jdou do kostela na mši! Proč mne zavíráte do naboženské klece identity? Když moje snacha hlásila svoji dceru do školy, zaškrtla v dotazníku školní jídelny, že dítě jí všechno. Za několik dní po začátku školy ji oslovila jedna pracovnice školy? „Víte, že tím, že jste zaškrtla „všechno“, tak jste dovolila, aby vaše dcera jedla i jídla, která nejsou halal?“

Moje město mně v posledních letech naočkovalo nedůvěru, kterou jsem chtěl zanechat před 21 lety na druhé straně Středozemního moře. Ten proud lidí, který se každý pátek rozleje v ulici de Boulangerie, není žádné normální shromáždění věřících. V Tawhid centru, které přitahuje tolik věřících, že jejich modlitební koberečky částečně zastavují provoz, začal v roce 2000 svoji činnost ve Francii kazatel Tariq Ramadan. Tento modlitební prostor, který považují mnozí za jednoduchou mešitu, je centrem těch, kteří následují politickou ideologii Muslimského bratrstva.

Jsem ve Francii, jdu po ulici, která se ještě jmenuje Rue du Jambon, ulice šunky. Blížím se k nově otevřenému knihkupectví a zoufám si. Ve výloze visí plakáty, které mají ukázat dětem islámská pravidla, v regálech knihy hvězd politického islámu.

To mi všechno nepříjemně připomíná Oran devadesátych let, kdy islámská městská rada uzavřela jako první opatření konzervatoř, zakázala hudbu a tanec a odsoudila umění jako importované hříchy.

Nebyl před několika týdny nafilmován imám v bretaňském městě Brestu, jak svým malým žákům vysvětluje, že hudba je pro opice a prasata?

Když pořádala organizace Civitas, která je blízko k extrémní pravici, konferenci proti gender teoriím, nebyla pořádková služba organizována konzervativními katolíky, ale vousatými muži z Tawhid centra, kteří mají stejný nepřátelský postoj k manželství pro všechny. Kolik dalších událostí bude ještě potřeba, než se otevřou oči levičákům ze Saint-Denis?

V technologickém institutu v Saint-Denis, co by kamenem dohodil od kadeřnického salónu Mixte Coiffure, požadovala studentská organizace, aby přednášky nebyly v čase modliteb. Jelikož se ředitel institutu odvážil připomenout hodnoty republiky, stal se obětí zastrašovací kampaně, dostával výhružné dopisy, jeho auto bylo poškozeno, byl zbit. Co dělá policie? Co dělá levice?

V devadesátých letech jsem viděl stejně bezmocné své alžírské spoluobčany tváří v tvář ohromné duchovní a logistické mašinérii alžírských islamistů. Islamismus přišel tehdy na tichých podrážkách, s malými, na sebe navazujícími drzostmi, na začátku velmi se snažící nikoho nevyděsit – aby se nakonec zvrhnul do teroru a barbarství.

 

 

Zdroj: 1

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Pavel Blaheta Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší
Upozornit na
Pavel Blaheta
Host
Pavel Blaheta

Na ja naturliche. A co teď s tím? Odstěhovat se anebo bojovat a třeba i zemřít? To je na každém, neb nejsme všichni stejní a někteří bojovat nemohou, zbývá jim jen možnost utéct. Já jsem pro boj – nekompromisní, tvrdý a nelítostný.