Dúha č.1 na krásny začiatok dňa

Na videu môžte vidieť celý kruh dúhy, je to výnimočná podívaná. V skutočnosti každú dúhu, na ktorú sa pozeráte by ste mohli vidieť ako kruh z veľkej výšky. Preto sa dúha vo videu podarila natočiť zo žeriavu. Navyše si môžte všimnúť jej halo – ešte druhú dúhu naokolo.

 

Mohlo by se vám líbit...

4 komentáře

  1. jirik napsal:

    PÍSEŇ PRO TÁTU /1978/

    Poslyš táto a poraď mi
    co se děje vlastně
    jak žít v tomhle zvláštním světě
    aspoň trochu šťastně
    Žijeme tu jako v vězni
    ve své vlastní kleci
    láska něha spravedlnost
    to jsou pouhé kecy

    Kdo žije fér nemá šanci
    a každej s ním vláčí
    pro lidi je jenom blázen
    a navíc je k pláči
    Závidí mu že je jinej
    než ostatní lidi
    pod nohy mu hážou klacky
    do srdce mu vidí

    Do kostela chodí klekat
    jen když venku prší
    sotva vyjdou zapomenou
    na svou černou duši
    Nezavírej oči táto
    rozhlídni se střídmě
    kdo je čestnej nezáludnej
    žije tady bídně

    Kde je táto humanita
    otevři už oči
    bratr bratru pro peníze
    klidně na krk skočí
    Lumpům grázlům podvodníkům
    těm tenhle svět patří
    pochybuju jestli Peklo
    některý z nich spatří

    Jestli v Nebe svatý Petr
    bez úplatků vpouští
    kdo má zlato v ráji žije
    chudý bloudí pouští
    Války fauly utrpení
    nenávist a pýcha
    kde jsou táto spravedliví
    proč jsou pořád zticha

    Boží mlýny vyprávěls mi
    spravedlivě melou
    neřekl jsi ale táto
    tuhle pravdu celou
    Že je pravda jen v pohádkách
    které se čtou dětem
    ve lži všechny promění se
    když jdou samy světem
    http://www.pepafousek.cz/Fouskoviny/Fouskoviny.htm
    https://ulozto.cz/!Wvvs2vEG/fousek-josef-zpoved-srdce-pisne-a-basne-z-panelaku-2008-rar

  2. spravedlnost to jsou pouhé kecy napsal:

    Velice dobre napsana pisen.

    „Kdo žije fér nemá šanci
    a každej s ním vláčí
    pro lidi je jenom blázen
    a navíc je k pláči“ SOUHASIM.

    „Do kostela chodí klekat
    jen když venku prší“ TAM NECHODIM ANI KDYZ SVITI SLUNCE.

    „Boží mlýny vyprávěls mi
    spravedlivě melou“ O TOM SE POCHYBUJE“

    • jirik napsal:

      Mnoho podrobností z mého života můžete najít v knihách AŽ MĚ ANDĚLÉ…, ANDĚLÉ NEVOLEJTE, CO JSEM ANDĚLÛM NEŘEKL a hlavně ANDĚLÉ S RUČENÍM OMEZENÝM. Například:

      *

      11.září 2001 ráno jsem vykročil s cílem, že si prohlédnu N.Y. z výšky World Trade Center. Vzal jsem si s sebou osm barevných Kodaků. Kamarád ze skupiny Sebranka mne informoval jak se dostat metrem do Manhattanu – v kapse jsem měl malinký plánek. Byl jsem rozechvělý před cestou, která měla dokázat, že se sám dokážu dostat na světoznámá místa.

      Při cestě na snídani, poblíž stanice Astoria, jsem se připojil k Mirkovi Černému. Bylo 8.30 a já se těšil na koblihy v řecké restauraci.

      Na křižovatce pod subwayí jsem měl sraz s kamarádem z Českých Budějovic. Trochu se zpozdil. Nevím proč, ale náhle jsem dostal strach z cesty do centra. Možná jsem byl unavený z předešlého dne. Volal jsem přes křižovatku ve chvíli poměrného klidu:

      „Půjdeme na Manhattan až zítra!“ Přikývl a zamával z druhé strany. Po snídani jsme s Mirkem Černým prohlíželi pestrou škálu krámků. Pyšnil jsem se čepicí s velkým kšiltem, nad nímž byl nápis New York. Koupil jsem ji na 29. Street v bazaru za jediný dolar.

      Chtěl jsem synovi Tomášovi koupit tričko. Nemohl jsem nic vybrat, neboť záplava zboží nedávala šanci k výběru.

      Vešli jsme do malinkého krámku a uvnitř spatřili černého majitele. Bílé zuby zářily jako mramor. Vybral jsem černé tričko s obrazem Ježíše Krista na hrudi. Ježíš vypadal vlídně, civilně, spíše jako vlídný hippie.

      Ve chvíli, kdy jsem tričko ukazoval Mirkovi Černému, černý mladík začal poskakovat a zmataně, zřejmě hodně dojat, ukazoval na televizní obrazovku nad našimi hlavami. Mumlal, chvěl se a prstem stále ukazoval na televizní obrazovku.

      Udiveně jsem se díval na obraz. Do pověstných „dvojčat“ vlétalo letadlo. Americký komentátor vzrušeně křičel. V očích černého majitele krámku byly slzy.

      „Ty bláznivý akční filmy jsou všude,“ říkal jsem Mirkovi. Mlčel a pak zašeptal:

      „To není film! To je skutečnost!“

      Zděšeně jsme se dívali na hrůzu, která se odehrávala několik stanic metrem od nás.
      http://www.pepafousek.cz/CuVit/CuVit.htm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

seven + 11 =

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílet

Líbil se vám tento článek? Sdílejte jej se svými přáteli!