Je zbytečné zaznamenávat, co říká mediální mainstream

Ivo Šebestík píše o tom, proč nemá smysl zaznamenávat většinu z toho, co se říká v českém mediálním mainstreamu.

Český mediální prostor by mohl ušetřit mnoho místa a vysílacího času, kdyby u několika lidí, kteří nevynechají nejmenší příležitost, aby se ihned neslétli do jednoho hejna, z nějž by pak nesyčeli svou nenávist směrem k ruským hranicím, přestal citovat, co řekli, a pouze uvedl jejich jméno a předmět konkrétní protiruské provokace, jež bude právě na programu.

 

 

 

A možná by stačilo uvést jenom jméno, neboť samotný fakt, že se dotyčná mluvící hlava či rozskřípané pero (pozor, nejde o indiánského náčelníka) pustily „do práce“, vysvětluje i téma, o kterém hodlají syčet, případně kejhat. Co konkrétně nasyčely a nakejhaly není už vůbec podstatné. Důležité je, že nedbaje faktů a souvislostí, postrádajíce zcela důkazů, mají tyto hlavy úplně jasno, kdo je v konkrétní kauze na vině. A zatímco v jiných závažných případech, ve kterých nechybí důkazů pro nějaké neruské jednání, cudně klopí zrak, jde-li o Rusko, zatroubí k útoku a ženou se ihned do akce.

Televizní dramaturg a moderátor by takto nemuseli připravovat žádnou debatu, dokonce ani by nemuseli zvát hosty do studia. Úplně by postačilo, kdyby se na obrazovce objevily fotografie známých angažovaných rusofobů a divák by okamžitě věděl, která bije. Nejenom o čem bude řeč, ale dokonce by znal úplně detailně i to, co která mluvící hlava bude říkat a jak se bude zaníceně čertit, kdykoliv někdo vysloví slova Rusko, Putin, Moskva a podobně. A celá televizní debata může být zkrácena z jedné hodiny na přibližně třicet vteřin, čímž zejména televize veřejné služby ušetří hodně peněz z koncesionářských poplatků na náročnou frekvenci a na honoráře režiséra a kameramanů, čímž mohou tyto poplatky výrazně zlevnit.

Také v novinách se ušetří spousta místa, když článek zaměřený proti Rusku bude obsahovat jenom titulek a fotografii příslušného angažovaného rusofoba. Celý text článku se pak může shrnout do jediného hesla: „Nenávist bez důkazů!“ Ostatně, takto by vlastně mohl znít i samotný titulek článku, pod nímž by už pak žádný článek ani nemusel být. Také mnozí komentátoři mainstreamových listů a serverů si mohou ušetřit onu slabou hodinku nutnou k napsání komentáře. Úplně by postačilo, kdyby pod titulek a své jméno napsali: „Jako obvykle.“ Vzhledem k tomu, že žurnalistická kvalita jejich komentářů většinou nestojí za mnoho a lze věřit, že někteří „autoři“ se u svého notebooku potí celé hodiny, než vypotí svoji tradiční porci na důkazech nezávislé nenávisti, byla by to úleva i pro ně samotné. Psát bez talentu a pořád dokola to samé, to musí být skutečná řehole.

 

 

 

Soudný čtenář a soudný divák už dávno vědí, co mohou od koho očekávat a vědí, že v případě protiruského obviňování neexistuje u určitých lidí ani stopa alternativy. Jejich myšlení a chování jsou tak předvídatelné, že ani etolog zkoumající chování hejna korálových rybek, jejichž reakce na vnější podněty jsou skutečně velmi předvídatelné, by si nemohl přát víc.

Pamětníci bývalého režimu, který nesl atributy totality a naprosto otevřeně pracoval s cenzurou a dobrovolnou nekritičností komentátorů, se nemohou ubránit pocitu, že tyto nové angažované „komentátory“ už odněkud znají. Respektive, že znali jejich velmi nedokonalý embryonální předvoj za časů nesvobody. Stav, který je dnes mnohonásobně překonán a doveden až na samou mez propagandy, k jaké žádná totalita patrně nedokáže dospět násilím. Skutečně zešílet může člověk asi jenom úplně dobrovolně a rád.

zdroj: 9

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na