KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: A Brusel uvalil na Sýrii další sankce, protože…

Možná si někdo v Bruselu opravdu myslí, že takovou politikou syrský „režim“ trestají, ve skutečnosti ale jen o to víc otevírají dveře Rusku, Číně, Íránu a dalším zemím, které už „naše“ sankce přestaly víceméně zajímat.

Evropská unie v pondělí přidala sedm nových ministrů syrské vlády na svůj sankční seznam, a to za jejich údajnou roli při Asadových „násilných represích“ vůči civilistům. Ministři, kteří byli jmenováni do funkcí v listopadu, nebudou smět do Evropské unie a budou jim zmrazeny účty, mají-li tam nějaké. Podle Evropské rady je to součást „restriktivních opatření proti syrskému režimu a jeho stoupencům“, aniž by nejvyšší orgán Unie vysvětloval, jaké represe má na mysli nebo čím se provinili třeba poměrně mladí ministři školství, vysokého školství nebo turistiky. Je to ale nejspíš prostě jen otázka principu: Sýrie vyhrála válku, kterou proti ní Západ vedl, a to se nepromíjí.

 

Evropská unie uvaluje na Sýrii sankce pravidelně od 1. prosince 2011 a ke dnešku je vztahuje na 277 lidí, 72 organizací a navrch je tu také embargo na syrskou ropu, významné omezení investic nebo v neposlední řadě zmrazení aktiv syrské centrální banky v evropských zemích.

Takto podané to ale všechno zní suchopárně a obehraně. Sankce, sankce, sankce. Pro lepší pochopení evropských sankcí proti Sýrii je proto lepší použít „živý příklad“, třebas syrského podnikatele Sámira Foze, který se spolu s dalšími syrskými byznysmeny na unijních sankčních seznamech ocitl na počátku letošního roku.

Tento sunnitský muslim pochází z bohaté rodiny z Latákie, ale rodinný majetek není základem jeho aktuálního bohatství. Ve skutečnosti mu totiž ke skutečnému bohatství pomohla sama EU, která ho nyní také ztrestala. Vše přitom začalo krátce po propuknutí války, kdy EU zmrazila evropské účty syrské vlády. Ve Francii to bylo nějakých 750 milionů dolarů. Dnes pětačtyřicetiletý Sámir Foz tehdy dokázal přesvědčit Francouze, aby mu peníze „rozmrazili“, a to za podmínky, že se zaručí, že půjdou na humanitární účely, konkrétně výhradně na nákup obilí. Se stovkami milionů dolarů od Francie se tak Sámir Foz zničehonic prakticky přes noc proměnil v takřka monopolního dodavatele obilí a pšenice do válkou zmítané Sýrie. Zatímco před konfliktem různých dodavatelů bylo (podle odhadů) čtyřicet až padesát, západní sankce najednou z Foze udělaly držitele monopolu. A monopoly, které z logiky věci nemívají konkurenci, jsou skutečným eldorádem.

Přesto Foz dlouho „fungoval“ stranou zájmu, a to až do chvíle, kdy se saúdský korunní princ MbS rozhodl „vyždímat“ stovky miliard dolarů ze svých bohatých poddaných (ale i příbuzných). V listopadu 2017 je nechal zavřít v luxusním rijádském hotelu Ritz-Carlton a mnohé z nich i mučil. Mezi těmito podivnými vězni se ocitl i miliardářský princ Al Valíd bin Talál, který kvůli výkupnému za svůj život musel prodat většinový podíl v damašském hotelu Four Seasons. Mimochodem, už jen fakt, že Saúdové během války v Sýrii na jedné straně financovali Islámský stát a na straně druhé mohli současně v Sýrii i podnikat a vydělávat, je dalším podivným úkazem celého konfliktu a dokladem až bezmezné syrské pragmatičnosti. Nicméně, tehdy se objevil Sámir Foz a od prince Talála hotel koupil – je to podle všeho skvělá investice, neboť právě ve Four Seasons sídlí syrské operace různých agentur OSN, což i při válečné absenci cestovního ruchu hotel mění v husu snášející zlatá vejce.

 

V tu chvíli si EU nejspíš znovu začala „svého“ Foze s „narostlými křídly“ všímat a následně ho obvinila, že se podílí na „režimem podporovaném“ hyperluxusním realitním projektu Marota City, i když vůbec není jasné, co s tím má režim společného. To se prostě jen skupina miliardářů domluvila, že si pro sebe v Damašku vybuduje megalomansky luxusní „mikrosvět“. Nebyla kvůli tomu vyvlastněna žádná půda. Vše za tržní ceny. V Sýrii, v níž celé čtvrti mnoha měst zůstávají po válce zničeny a miliony lidí se snaží nějak přežít, je to možná hodně cynický projekt, ale…

Přesto je stále otázkou, v čem že to spočívá Fozův „zločin“? Odkdy EU zakazuje vlastnit čtyři lodě, vozit v nich každý měsíc do Sýrie 100 tisíc tun pšenice a obilí a krmit jejich prostřednictvím Syřany, a to na základě kontraktů, které EU sama odkývala poté, co pro Foze sama odmrazila syrské státní peníze? Jinými slovy, Foz se na sankčním seznamu neocitl kvůli porušení nějakých zákonů, ale jen kvůli tomu, že podniká a investuje v Sýrii, což je pro EU očividně nepřijatelné, i kdyby to bylo stokrát legitimní.

EU je i po prohrané válce očividně rozhodnuta, možná jen z čiré setrvačnosti, možná z uražené ješitnosti a možná z neochoty uznat porážku, dál trestat „syrský režim“. Budiž. Už na své seznamy zařadila snad všechny nejvýše postavené syrské činitele, po nich následovali jejich blízcí a přátelé, po nich jejich asistenti a po nich asistenti asistentů, až došlo na byznysmeny typu Sámira Foze, které si EU sama stvořila. Už skoro nebylo „po kom jít“ a hrozilo, že dojde i na metaře, kteří přece také pracují pro „režim“, ale pak Asad na konci loňského roku jmenoval sedm ministrů vlády. V Bruselu museli zajásat nadšením a úlevou. Konečně zase dostali někoho, na koho teď uvalit další sankce…

Jistě, mnozí syrští podnikatelé mají vazby na vládu a mnozí z nich na válce vydělali, až to není „ani trochu hezké“. Liší se tím ale nějak Sýrie od západních zemí, nemluvě už o těch rozvojových nebo ostatních zemí Blízkého východu? A jistě, nepotismus a korupce si na syrské ekonomice i sociální soudržnosti vybírají svou drastickou daň, ale nové sankce těm nejchudším, kteří v konfliktu přišli o všechno, přece také nijak nepomáhají…

 

Možná si někdo v Bruselu opravdu myslí, že takovou přitroublou politikou „režim“ trestají, ve skutečnosti ale jen o to víc otevírají dveře Rusku, Číně, Íránu a dalším zemím, které už „naše“ sankce přestaly víceméně zajímat. Dostávají větší prostor k tomu, aby efektivně a „zdrojově“ nahradily Západ a s konečnou platností zpřetrhaly beztak už chabé vazby, které drtivá většina Syřanů k Západu ještě pociťuje. Až si budou v západních metropolích zase stěžovat, koho že si to Damašek zvolil za své spojence, neškodila by chvilka sebereflexe. Pokud jsou něčeho takového ještě vůbec schopni.

Tereza Spencerová, Damašek

zdroj: 5

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

2 komentáře

  1. Pavel napsal:

    Mnohé zvířecí druhy jsou schopny sebereflexe, ale „jelitářská“ hovada z Bruselu to nikdy nedokáží. Mají totiž zřejmě amputovaný mozek.

  2. jirik napsal:

    Něco k Asadovi – dost zajímavé! ..
    Asadovi jsou u moci od r. 1971 a jen zaráží, že před tím „hrozným terorem“ utíkají Syřané až po roce 2012…
    Tak něco k tomu Asadovi co ho USA a EU tak moc nechtějí…
    • Asadova rodina patří k tolerantnímu islámu Alawidské orientace.
    • Syrské ženy mají stejná práva jako muži – na studium, zdravotnictví i vzdělávání ve všech oborech. Školství je na velmi vysoké úrovni.
    • V Sýrii nejsou ženy nuceny nosit burku. Šaría (islámské právo) je protiústavní.
    • Sýrie je jediná arabská země se sekulární ústavou a netoleruje islámská extremistická hnutí.
    • Přes 10% syrského obyvatelstva patří k jedné z mnoha křesťanských denominací, ta je plně integrovaná v syrském politickém a společenském životě.
    • V ostatních arabských zemích má křesťanská populace méně než 1% v důsledku trvalého nepřátelství a teroru ze strany islámu.
    • Sýrie zakázala geneticky modifikované (GMO) plodiny, s uvedením, že toto rozhodnutí bylo učiněno za účelem „zachování lidského zdraví“.
    • Sýrie je otevřena západní společnosti a kultuře jako žádná jiná arabská země.
    • V médiích a na vysokých školách se otevřeně diskutuje jak ovlivnit globální mocenské elity. To znamená, že plně pochopili skutečnost, že skutečná moc Západu nespočívá v Bílém domě, ale spíše v komplexní a výkonné síti elitních think-tanků a v centrálních bankách.
    • V průběhu dějin bylo již zvoleno pět papežů syrského původu. Náboženská tolerance je v této oblasti unikátní.
    • Před současnou občanskou válkou byla Sýrie jedinou zemí Blízkého východu, které se podobné konflikty vyhýbaly.
    • Sýrie byla jedinou zemí, která pomohla veškerým iráckým uprchlíkům bez jakékoli sociální, politické nebo náboženské diskriminace.
    • V Sýrii se jasně a jednoznačně staví proti sionismu a vládě Izraele.
    • Po masivním nálezu ropy v syrských Golanských výšinách, okupovaných Izraelem od roku 1967, Netanjahu nedávno požádal Obamu, aby uznal anexi území. Aby Izrael upevnil své postavení, tak se rozbíhají plány na usazení 100.000 izraelských osadníků.
    A dva nejdůležitější body:
    • Sýrie je jednou z mála zemí na Středním východě bez dluhů u Mezinárodního měnového fondu
    • Sýrie je jediná středomořská země, která zůstává vlastníkem své ropné společnosti, se zásobou ropy 2,500 milionu barelů, vyhnula se privatizaci a ropa je v rukou pouze státních podniků.
    Takže se zeptejme sami sebe, proč a kdo se pokouší svrhnout tuto vládu?
    Dá se k tomu doplnit ještě toto. Stačí si v TV archivech CT, v záložce CESTOMÁNIE, najít pořad o Sýrii. Natočeno to bylo tuším v roce 2002, již za vlády Bashira Asada. Jenže tenkrát ještě nebylo nařízeno mediím prezentovat jej tak, že to je diktátor, zločinec a tyran. Sýrie je v tomto pořadu prezentována jako doslova oáza společenské i náboženské snášenlivosti, v arabském světě doslova ráj.
    Jak se najednou mohl tak změnit názor stejného media
    https://vk.com/socha?w=wall325721098_30266%2Fall

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.