Lidé jsou věční, nikdy neumírají ale odcházejí jenom do jiné dimenze, do které nemáme z MATRIXU přístup

…..a toho právě zneužívá jakékoliv náboženství. Děti ve školách byly odnaučeny správně myslet a bylo jim do hlavy naprogramované nesprávné „vědění“ – myšlenka, že když zestárnou tak  „UMÍRAJÍ“….

10:54

Nesprávný program, pokud neprozřou nebo nemají zážitek blízký smrti třeba při autohavárii,  se s nimi táhne celý život a opakováním slovo  (SMRT, ZEMŘEL) se neustále utvrzují  v nesprávné „vědě“ že tomu tak je. Kdykoliv jsem slyšel od lidí zmíněná nesprávná slova, tak se je pokouším opravovat v jejich vyjadřování, aby používali frázi: ODCHÁZEJÍ DO JINÉ DIMENZE. Je to naprosto přesný popis toho, co se s člověkem odehrává…..

Sám jsem měl tři těžké havárie, s neuvěřitelným děním. Bylo zajímavé, že mne během několia málo sekund proběhl celý život hlavou a já byl vždy nad vozem a pozoroval jsem dění z vrchu nad autem, jako kdybych nebyl ve voze.  Nutno podotknout, že jedna z nejhorších byla v Německu, kdy jsem v noci v rychlosti asi 190 km v hodině vjel na neposypaný ledový povrch a to v mírné zatáčce (nikde nebyl sníh, bylo  to na podzim) chyba posypové služby jak vyhodnotil soud, kdy přestože věděli už skoro hodinu, že se tam tvoří náledí, nevyjela posypovka. Obracel jsem se diagonálně s autem a auto minulo pilíře mostu o 1 metr. V autě se skoro nikomu nic nestalo až na drobné odřeninky od skla. Bylo to v roce 1979 u Montabauer směrem z Kolína do Frankfurtu.

Druhá byla podobná, kdy jsem také na dálnici v Česku před Prahou po nedání přednosti v jízdě raději sjel do příkopu velkou rychlostí a mnohokrát jsem se převrátil. (Řidič autobusu usnul za volantem a jakmile procitl prudce vybočil do rychlého pruhu), ve kterém jsem jel já. Bylo to v létě nad ránem, a před ním jela stará Škodovka 1000. Na zadním sedadle klečelo dítě a dívalo se dozadu. Srážce řidič autobusu chtěl zabránit a prudce vybočil. Já jsem asi rychlostí 150 km/h když jsem vybočoval a viděl dítě před sebou prudce vybocil do příkopu.  Auto skončilo v protisměru protože přeletělo svodidla. Naštěstí tam nic nejelo!!!!! Nikomu se opět při nehodě nic nestalo. Všechno jsem viděl z vrchu jako kdybych v autě nebyl…..

Autobus i stará škodovka odjeli z místa nehody, naštěstí řidič kamionu, který nehodu viděl, a zapamatoval si číslo autobusu, vše uvedl na pravou míru. Psal se rok 1995.

No a poslední nehoda, která měla podobný charakter, opět nedání přednosti v jízdě, Skončila pro auto zase špatně, ale já neměl ani škrábaneček, mimo vyrytých krevních podlitin z bezpečnostních pásů. Zase jsem měl možnost pozorovat celou scenérii z vrchu a nebyl jsem ve voze…..

Dle mota, ve všem špatném hledej to dobré, jsem byl ujištěn z mých dřívějších předtuh, že člověk nikdy neumírá, ale odchází do jiné dimenze. Zážitky pohybu mimo tělo z výšky byly velice dokonalé a ohromující. Od té doby jsem najisto věděl, že všemu je úplně jinak…..

Že by se najednou věda začalo o to zajímat, nikoliv, ale ke konci časů…..

Tímto ale samozřejmě popírá všechno co vytvořila….

tm

Veda vysvetľuje, čo sa stane s ľudskou dušou po smrt

Veda vysvetľuje, čo sa stane s ľudskou dušou po smrti

„Ja verím tomu, že vedomie alebo protovedomie, ktoré je jeho bezprostredným prekurzorom, bolo vo vesmíre po celý čas, snáď už od čias veľkého tresku.“ – Dr. Stuart Hameroff, MD

Existuje zopár vecí, ktoré svojím charakterom zapadajú do rámca tém, provokujúcich rozmýšľanie a sú zároveň fascinujúce i desivé. Jednou z takýchto vecí je smrť.

Odkedy je človek človekom vždy jeho myslenie zamestnáva otázka: „Čo sa stane po tom, keď zomrieme?“ Keď sa pri tom teraz zastavíme a porozmýšľame, veľmi rýchlo si uvedomíme, že existujú len dve možné odpovede: niečo bude alebo nebude vôbec nič.

Náboženstvo, samozrejme, určitým spôsobom podfarbuje kontext danej otázky. Ale to je tak zhruba všetko. Buď sa niečo stane alebo sa nestane nič. Buď sme vecou, stanovenou na likvidáciu a následnú recykláciu – alebo tým nie sme.

Čo z tých dvoch možností?

Nuž, keby ste sa spýtali Dr. Stuarta Hameroffa, odpovedal by: niečo sa stane – a bude to zahŕňať aj vedomie.

Vedci odhaľujú, čo sa stane s ľudskou dušou po smrti

Čo je vedomie?

Oxfordský anglický slovník (Oxford English Dictionary) definuje význam slova „vedomie“ nasledovne:

– Vedomie je stav bdelosti a uvedomovania si svojho okolia.

– Uvedomovanie si vnímania niečoho danou osobou.

– Fakt uvedomovania si samotnej mysle ako takej a uvedomovanie si sveta.

Niet divu, že tak vedomie, ako aj smrť, sú rozsiahlo diskutovanými témami. Niektorí veria, že vedomie je priamym výsledkom činnosti mozgu.

Iní si myslia, že vonkajšie sily, napríklad „Vesmír“, „Boh“ – a vnútorné prvky (prítomné v človeku), napr. „Duch“, „Životná sila“, „Myseľ“ atď., prispievajú k stavu nášho bytia.

“Orch or” teória o vedomí

Dr. Hameroff  riadi Centrum štúdií o vedomí na University of Arizona. Posledných 50 rokov sa venoval skúmaniu vedomia, keďže vedomie súvisí s vednou oblasťou kvantovej mechaniky.

Kvantová mechanika je „fundamentálna teória fyziky, ktorá opisuje prírodu na najjemnejších stupňoch energetických hladín atómov a subatomických častíc.“

Aby sme mohli vysvetliť význam kvantovej mechaniky na vnímanie reality, čiže vysvetliť Hameroffovu teóriu, v krátkosti si povedzme niečo o tom, kde to všetko začalo. Hovoriť budeme o „Experimente dvojitého štiepenia“.

(A o chvíľu sa vrátime k Orch OR teórii!)

Experiment dvojitého štiepenia

Každého kvantového fyzika vyvádza z konceptu experiment dvojitého štiepenia. A majú na to skutočne dobrý dôvod. Experiment dvojitého štiepenia sa totiž prieči prírodným zákonom.

Tu teda uvádzame všetko, čo potrebujete vedieť o tomto experimente:

– Svetelné častice nazývané fotóny prechádzajú cez dve štrbiny.

– Fotóny, podľa predpokladov vedcov, vytvárajú na stene, na ktorú sú nasmerované, usporiadaný vzor. (Aby ste vám pomohli vizualizovať, ako to vyzerá: predstavte si dve vertikálne čiary naplnené malými „zrnkami protónov“, ktoré smerujú na obrazovku.)

–  Keď je pozorovacie zariadenie (detektor) nastavené na detekciu toho, ktoré protóny prechádzajú skrze túto štrbinu, nevytvára sa žiadny vzor.

– Inými slovami, ľudské sledovanie (prostredníctvom technických prístrojov) pozmeňuje vzorec.

– Predpokladaný energetický model/vzorec, by mal zodpovedať tomu, čo stanovujú prírodné zákony a (namiesto toho) nevytvárať nijaký vzorec, alebo model.

Anil Ananthaswamy, ktorý predtým pracoval v medzinárodnom vedeckom časopise New Scientist, v diele s názvom „V klasickom kvantovom experimente by mohla byť ukrytá pravda o všetkom“ vysvetľuje experiment a jeho možné následky:

„Náš klasický pohľad na svet naznačuje, že svetelné fotóny by mali prejsť jednou alebo druhou štrbinou, a tak vytvoriť dva paralelné pruhy na obrazovke, ktorá je za nimi.

Namiesto toho sa však svetlo rozvrhne/rozloží  na striedajúce sa pásy svetla a tmy… „ikonický fyzikálny pokus v sebe môže skrývať viac, než sme si kedy boli schopní predstavovať o tom, čo je realita.“

 

„Kvantové vedomie“

Čo má spoločné ľudská myseľ a vesmír?

Odpoveď: dve veci.

(1) My o tom vieme relatívne málo.

(2) Kvantové vibrácie boli nájdené v oboch.

Prečítajte si to znova. Je to dôležité.

V rámci vedeckej komunity sa debaty držia výroku „korelácia neznamená príčinnú súvislosť“ (mimochodom, má to svoj dôvod). V skutočnosti sa však nedá poprieť vzťah medzi ľudskou mysľou a vesmírom.

Ale čo je ten vzťah, presne?

Späť k “Orch OR” teórii

V roku 1996 Dr. Hameroff a Roger Penrose, matematik a fyzik, predostreli  hypotézu kvantového vedomia, teóriu organizovanej objektívnej redukcie nazývanú „Orch OR“ teória.

Podľa teórie Orch OR, vedomie samo seba odvodzuje z drobných proteínových štruktúr v mozgu, ktoré sa nazývajú mikrotubuly (alebo mikrokanáliky).

Na fyziologickej úrovni sú mikrotubuly opísané ako „dopravníkové pásy“, ktoré prenášajú bunkové zdroje a materiály. Mikrotubuly sa tiež podieľajú na delení buniek a ich štruktúrovaní.

Aj mikrotubuly obsahujú kvantovú energiu.

„Pôvod vedomia odráža naše miesto vo vesmíre, charakter našej existencie. Vyvinulo sa vedomie ako výsledok komplexných výpočtov medzi mozgovými neurónmi, ako to tvrdí väčšina vedcov?

Alebo existuje v určitom  zmysle nejaké vedomie, ktoré tu bolo po celý čas, aby sa zachovávali duchovné postoje?“

Hameroff a Penrose si odpovedajú na rétorickú otázku, ktorú položili:

„…naša teória vyhovuje obom týmto názorom, naznačujúc, že vedomie pochádza z kvantových vibrácií, odohrávajúcich sa v mikrotubulách, proteínových polyméroch v mozgových neurónoch, ktoré riadia neurónové aj synaptické funkcie a spájajú procesy mozgu.

Procesy v mozgu sa veľmi jemným spôsobom sami organizujú. To je kvantová štruktúra reality protovedomia.“

Treba si uvedomiť, že toto duo vedcov publikovalo svoje zistenia pred dvadsiatimi rokmi.

Odvtedy sa uskutočnil rozsiahly technologický pokrok (napríklad boli vyvinuté prístroje na zobrazovanie a pozorovanie mozgu), ktoré, ako sa zdá, podporujú teóriu Hameroffa a Penrosea.

“Orch OR” alebo smrť

Zákon zachovania energie, ktorý je vedcami bezpochyby akceptovaný, uvádza, že „energiu nie je možné vytvoriť, ani zničiť.“

Energia však môže meniť svoje tvary.

Energia, ktorá je v nás, musí meniť formy, tvary. To je „zákon“.

Na záver

Kvantová energia je základným stavebným kameňom vesmíru. Kvantová energia sa nachádza v našom vnútri.

Sme výtvormi vesmíru?

Je to tak, že sa, jednoducho, „vrátime domov“ po tom, čo sa vyzlečieme zo svojej telesnej formy, tak, ako sa to zdá z predpokladu Hameroffa a Penrosea?

Dobrá téma na zamyslenie!

Spracoval: Badatel.net

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

15 komentářů

  1. Pustovník napsal:

    Všetko pekné. Vcelku súhlasím. Naše vedomie má niekde vo vesmíre svoj domov. Mám však otázku. Ak by to bola forma energie, čo nesie taká energia, aké záznamy poznania, či niečo iné? Myslím, že nenesie nič. Práve som sa narodil. Priletela energia vedomia z domovského vesmíru a spojením so vznikajúcimi mozgovými neurónmi prichádzam k vedomiu. Čo mi dala tá energia, aké poznatky? Od rodičov som dostal z DNA ich plnohodnotné gény a spolu s energiou vedomia vnímam. Ale nič si z vesmírneho domova nepamätám. Takže sa musí do môjho mozgu za pomoci vnemu učením všetko nové znovu zapísať a uložiť do pamäti. Áno, je tu tá energia z vesmíru. Tým, že ešte mozog žije, stále vnímam. Tú energiu si telo môže vyslať do svojho okolia, takže to vypadá, akože sa dívam sám na seba, trebárs z vrchu. Ak už mozog prestáva pracovať a jeho neuróny sú nefunkčné (umiera), vedomie odchádza do svojho domova vo vesmíre. Čo nesie? Aké poznanie? Asi nič. Mozog, ako úložisko nášho poznania nie je funkčný. Takže naše vedomie letí prázdne na svoju základňu. Pokiaľ sme nesplodili potomkov a nenavŕšili im tak chromozómy DNA, iné nedostanú. Len prázdne vedomie odniekaľ z vesmíru, aby započal ich vnem.

  2. fohat napsal:

    Jednou jsem měl klinickou smrt v roce 1952..Pak byla ruzná upozornění,nějaký výron nohy,jako výstraha..Tukal jsem autem jen jednou,zase výstraha,kterou jsem řádně vyhodnotil,takže nikdy žádné další karamboly. To bylo krátké období 1972 až 1981…Nerad lezu dvakrát do téže řeky,jako autor TM,který se honosí karamboly,skoro smrtáky…Chce to milý tm třeba změnit svuj nick tomáš marný na něco osvícenějšího…

    • tomáš marný napsal:

      Milý fohate,
      děkuji za milou připomínku. Je zajímavé, že ani jednou jsem nehodu nezavinil já, ale někdo jiný a porože jsem měl možnost, tak jsem dvakráte reagoval tak, abych nepoškodil někoho jiného. Rozhodně se tím nehonosím, ani se tím nikdy nezabývám, ale vzpomněl jsem si na to při čtení článků, které jsem uvedl.
      Určitě andílci a průvodce na planetě Zemi měli se mnou velkou práci, za kterou jim ještě jednou tady chci moc a moc poděkovat. Děkuji…..
      tm
      ps: to mas mar N Y znamená úplně něco jiného než si všichni myslí. Zkus to přeložit z angličtiny…..

  3. budoucí učitel 1. stupně ZŠ napsal:

    Dobrý den pane tm, mohu mít dotaz? Je ohledně vašich konstruktivních kartiček a po vašem skvělém komentáři před článkem jsem dostal chuť jej položit:

    (Poku nemáte čas, přeskočte prosím dolů na „>>>>>“, dotaz je tam.)

    Studuji učitelství pro první stupeň základní školy, pokud tedy budu v oboru pokračovat, budu učit děti od první do páté třídy. Proto pro zachování soukromí neuvádím svou přezdívku, kterou zde jinak užívám.

    Spolu s Jardou Duškem, Naomi Aldort a dalšími velikány (o kterých oficiální školství nechce ani slyšet) nesouhlasím se současným pojetím školy. Učitel a člověk obecně má kapacitu na to věnovat se dostatečně dobře maximálně pěti žákům současně, avšak dostane jich klidně třicet naráz. Každé dítě je jedinečné, přesto jsou povinny chodit do školy, kde jsou nesvobodné a jsou nuceny poslouchat kecy učitele podle toho, jaký je zrovna předmět dle rozvrhu a co zrovna v tomto předmětu uznává věda a učebnice. A tak dále, vy určitě vše dobře víte, ale teď k dotazu:

    >>>>> Lze ve školní třídě využít nějak vaše konstruktivní kartičky? Je možné jimi umocňovat dobrou náladu, psychické zdraví, činnost pravé mozkové hemisféry nebo dokonce šišinky mozkové dětí? Kolik by stály kartičky takovéto potřebné síly třeba na 25 dětí?

    Chci nechat děti být co nejvíce přirozenými. Alue se nenaučila mluvit se svým andělem strážným ve škole. Škola dokonce ani nepodporuje chuť dítěte vzdělávat se v tom, co jej zajímá. Nehodlám jim vnucovat falešnou pedagogickou kázeň a poslušnost. Každého zajímá něco jiného, každý má rád jinou hudbu, sporty, výtvarné a malířské činnosti, směr vlastního vzdělávání se, okruh zájmů a to, čemu věří. (A pokud by to bylo možné, chtěl bych školní známkování odsunout ve třídě maximálním způsobem do pozadí nebo jej úplně zrušit.) Rád bych toto všechno chtěl zohledňovat a pokud to bude možné, prakticky to ve třídě uplatňovat. Věřím, že s pomocí vašich kartiček by to šlo třeba snáze.

    Pokud by tohoto ve školství nešlo dosáhnout a nepomohly by mi k dobré atmosféře ani vaše kartičky, profesi bych opustil. Rozhodně to ale chci zkusit.

    S pozdravem,
    „anonymní“ student učitelství 1. stupně zš

    • tomáš marný napsal:

      milý budoucí učiteli,
      je smutné, co se nyní na planetě zemi děje, ale kartička pomůže většinou hlavně tomu, kdo jí má na sobě. Děti mbudou mít u sebe mobily a hlavně dnes v 5G systmu, které je budou psychoelektromagneticky „ovládat“. Tahle cesta by nebyla vhodná, jsou přístroje na odrušení škodlivých datový frekvencí, ale to je zase něco jiného.
      Spíš bych se zaměřil směrem domácí školní výuky, kde děti chodí do nějakého soukromého rodinného domku a zde je někdo doma vyučuje zábavnou metodou. Ve švajzu či rakousech je mnoho takových domácích „škol“. Děti jsou většinou daleko lpe vzdělaní, praktičtí, umí třeba v 13 letech 5 jazyků a jsou klidné, spokojené, bez šikan a „školiní buzerace“…..
      tm

      • student 1. stupně napsal:

        Aha, tak je to….. Napadlo mě tohle totiž proto, že jsem četl o vaší autonehodě a pokud si dobře vzpomínám, pomohla vám ji ve zdraví přežít právě kartička pod kapotou. Alespoň jsem si ujasnil její funkci.

        Jé, kdyby se mi někdy podařilo pracovat v nějakém domácím prostředí, které popisujete, to by byl asi ideální stav. Mimochodem, na téma šikany se budoucí pedagogové na výšece vůbec nepřipravují, alespoň má fakulta to úspěšně zazdívá. ( https://zpravy.idnes.cz/minimalizace-sikana-projekt-nenech-to-byt-ucitele-fv4-/domaci.aspx?c=A180925_155105_domaci_nub&utm_source=facebook&utm_medium=sharecd&utm_campaign=desktop )

        Velmi děkuji za odpověď!!!!

      • Ivan napsal:

        Pane Tomáši, denně se setkávám s mladými lidmi z Německa, Rakouska, Švédska, často po škole, první zaměstnání. Mají jednu společnou vlastnost. Absolutní nepřipravenost na praxi, žijí v zajetí předpisů a ptákovin, co se naučili ve škole. Schopnost logického uvažování nulová, flexibilita žádná. Pokud jim nadřízený něco řekne, nedokáží nalézt jiné řešení, přestože původní požadavek je v rámci daného problému nesmyslný nebo neřešitelný.

        Možná jsou jazykově lépe vybaveni. A zcela určitě mají ostřejší lokty a u mí se lépe prosadit. Ale naše školy až tak špatné nejsou. Češi jsou naprosto výjimeční v tom, že jsou mnohem samostatnější a dokáží sami aktivně hledat i jiné řešení. Nechci paušalizovat, ale v tomhle jsme opravdu výjimeční. Co Čech, to kutil, na tom je opravdu velký kus pravdy. Nejsme na tom tak špatně ve srovnání se západní Evropou, právě naopak.

    • fohat napsal:

      Milý učiteli prvního stupně,zajímalo by mně,jak se dá kličkovat v inkluzních osnovách,aby dětičky něco věděli,aniž by šel kantor na dlažbu? Ta inkluze začala někdy ZDE https://rutube.ru/video/112aeb4e6400759f6cd9d166e3167c20/?ref=search

  4. Hájek Vlastimil napsal:

    Vážený pane Tomáši,víte něco o tatvickém čase,víte že by jste se mnoha haváriím vyhnul díky ochraně nejvyšší nebeské inteligence.Tak Vám děkuji za Vaše zajímavé zprávy a přemýšlejte o tom je to všem nám na té to zemičce nabízeno ale každému dle jeho duchovní výše.Děkuji zdraví Vás Vlasta Hájek.

    • tomáš marný napsal:

      Milý vlastimile,
      moc děkuji za komentář. Ano znám. Co se týče toho co jsem prožil, mělo to tak být. Havárie a děje u nich mně dostali úplně někam jinam. Uvědomil jsem si mnoho dějů, které se udály a ukázaly mně cestu. Proto se to odehrálo. Ochrany, které používám v autě jsou také odjinud a mají skutečně velkou moc…..
      tm

  5. Bogena napsal:

    Ako môžete jazdiť niekto 150, či 190 km rýchlosťou ?

    • tomáš marný napsal:

      Může, v německlu jezdí na dálnici i 300km/h, když je to možné. U mně to bylo před mnoha lety, nyní jezdím pomaleji…..
      tm

      • Ctenar napsal:

        Taky mne ta rychlost trochu zarazila…v roce 1979…190 km/hod. snad lítaly jen stíhačky…a jen tak si trochu rýpnu 🙂 , to Vám to jedno ponaučení nestačilo? Snížím rychlost a při další nehodě bych se za svodidla nedostal…lépe ani do té situace…:) 🙂 🙂 (Jasně, že je to na polemiku, že sice by jste nepotkal usínající autobus, ale mohlo se stát něco i horšího – pravda je, že víme, co se stalo, když se situace udála, jak se udála…)
        A co se týče smrti a duše. Lidský mozek(běžně používaný), není schopen si připustit a přijmout, že po smrti (za normálních duchovních podmínek), lidská duše jednotlivce zanikne. Dalo by se říci, že je rozmělněna do (nesprávně nazvané) kolektivního vědomí. Jste sám sebou a přitom jste všechno ostatní. A nejtěžší je si připustit, že uvědomění si sebe sama zaniká. (to je ta pravá smrt) To nejde jen tak si představit a nejde to jednoduše přijmout. Víte určitě sám, že bavit se o věcech, na které nejsou slova a ke kterým slova pouze přirovnáváme je velmi složité. Navíc osobní část člověka dělá různé zkušenosti rozdílné.
        Taky by se dalo říci, že člověk přijme myšlenku, že až umře, nebude mít auto, barák, peníze, ruku, nohu…ale určitě je problém přijmout, že nebude nic, co by přemýšlelo, že nic nemá…
        Podle C.Castanedy žijeme proto, abychom obohacovali vědomí, které je posléze „pozřeno“ silou, kterou lze přirovnat tvarem orla (upozorňuji, že se jedná o vypůjčené pojmy-slova). Podle mého názoru se z „žaludku“ orla „uplácá“ nové vědomí při narození. Vědomí je čisté a jeho práce spočívá v novém obohacování vědomí, aby „orlu“ chutnalo. A tak je to pořád dokola. (teoreticky by se zde dal aplikovat ten zákon o zachování energiie…)Z tohoto koloběhu se můžeme osvobodit. A to tak, že uniknem orlovi čistotou své duše…více v knihách C.Castanedy…

      • Ivan napsal:

        „v noci v rychlosti asi 190 km v hodině vjel na neposypaný ledový povrch“

        Nedá mi to, ale jet v noci rychlostí 190km/h je šílenství, naprostá bezohlednost vůči ostatním. Německá dálnice na tom nic nemění. Obrovské riziko, které normální řidič nikdy nepodstoupí. Ke všemu v době, kdy hrozí náledí, no potěš.

        • Anan napsal:

          Normální řidič? Každý riskuje (ve všech oblastech) to té míry do které si myslí, že je to schopen zvládnout. Když zažije pocit smrtelnosti tak ho to posune dál a rozsvítí se mu. Objeví nové hodnoty a na ty malicherné zapomene. Když se má někdo utopit a tuší to podvědomě, vyhýbá se vodě jak to jde, tak se stejně utopí ať dělá co dělá,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.