Moskva pohledem Martina Kollera

Velmi zajímavý článek …..

 Martin Koller

V letošním roce jsem navštívil vojenské veletrhy Eurosatory 2018 v Paříži a Army 2018 v Moskvě. Bylo to opravdu zajímavé, zvláště z hlediska srovnání obou měst i veletrhů a samozřejmě naší republičky. V Rusku jsem nebyl tři roky a dost se tam změnilo. Reálná situace se dost odlišuje od protiruské propagandy v evropských médiích. Je faktem, že Moskva je výkladní skříní státu. Nicméně totéž platí o více evropských městech z hlediska jak vzhledu, tak životní úrovně obyvatel ve srovnání s jinými destinacemi státu. Stačí porovnat Prahu a severní Čechy.

V Moskvě a okolí je vidět především obrovský stavební rozvoj. Přitom se staví účelově a potřebně, hlavně obytné domy a infrastruktura typu nových nádraží a železničních tratí pro nové vlaky. Nevytváří se zbytečné nesmysly typu drahých, šest metrů širokých dlážděných chodníků jako v Praze, aby se honem ještě něco získalo před koncem funkčního období partajního úřednictva na magistrátu a zároveň zhoršila průjezdnost ulic a kvalita ovzduší. Navíc je třeba konstatovat, že v Moskvě je na ulicích čistěji, než v Praze, natož v afroislámské Paříži, kde ulice v některých obvodech začínají připomínat domorodé vesnice, kde se vaří venku a odpadky pohazují jako na smeťáku.

Kromě toho v Moskvě na ulici nepotkáte opilce, žebráky, páchnoucí bezdomovce, povalující se feťáky a dredaře, natož nějaké otravné islámské kazatele, či agresivní migranty. Ne, že by tam panoval láskyplný multikulturalismus podle bláznivých iluzí euromarxistů z Bruselu. Nicméně lidé se respektují a cizinci ze států SNS a Ukrajiny (minimálně 2,5 milionu a nahrnou se zpět do ukrajinské armády) přijíždějí za prací a pracují. Parazité nejsou vítáni, ani živeni na úkor pracujících. Lidé se obecně chovají slušně a přátelsky. Mnozí se diví, proč se vůči nim organizuje v EU dlouhodobá nenávistná válečnická kampaň. Konec konců, Rusové jsou Evropané s křesťanskou historií na což mnozí propagandisté v EU i ČT zapomínají v rámci ideologického podlézání válečným štváčům. Nicméně ani přistěhovalci z Asie nejsou v Rusku problematičtí, spíše naopak, takže můžeme mluvit o funkčním společenství různých ras, které žije civilizovaně. Přitom policie je méně viditelná, než v dřívějších letech. Možná právě euroasijské společenství, které stojí na základech světové civilizace je perspektivnější, než agresivní afroislámský primitivismus importovaný v současné době do EU.

Je třeba konstatovat, že v Moskvě nemá člověk ve dne a večer pocit ohrožení, jako v Paříži, především v okrajovějších částech natož v pařížské příměstské dopravě. Moskva budí dojem většího pořádku, než Paříž, nebo Praha. Nedělám si iluze o tamní, především čečenské narkomafii. Nicméně se v moskevském centru nevyskytuje prostor jako spodní část václavského náměstí a blízké okolí ovládané dlouhodobě v noci černošskými narkomafiány (kokain), arabskými (heroin) a vietnamskými (pervitin) za tichého a pravděpodobně zcela nezištného přehlížení problému magistrátem ovládaného ANO a neziskovkáři. V Paříži jsou na rozdíl od Moskvy prostory, kam se neodváží nejen turisté, ale ani policie a podobné je to i v některých městech Švédska a brzy i Německa, takže pomalu ani nevíme, co se tam děje.

Moskva začíná vypadat až příliš evropsky a bohatě. Kupříkladu prakticky zmizely pouliční stánky s levnými pečenými kuřaty a šavermou a jiné stánky s všemožným levným zbožím. Nahradily je řetězce různých zahraničních firem od Mc Donald, až po Döner Kebab. Je otázka, zda se jedná o kosmetický tlak ze strany státu, nebo zájmové skupiny oligarchů spolupracujících se zahraničními partnery přebírají kontrolu nad trhem s občerstvením a stravováním ve velkoměstě. Každopádně to znamenalo likvidaci mnoha tamních živnostníků a malopodnikatelů a růst cen. Tedy jakási ruská babišizace (privatizace státu multimiliardáři podle ukrajinského vzoru). Jen si v Rusku nikdo z miliardářských oligarchů nehraje na spasitele národa, přítele obyčejných lidí a bojovníka proti afroislámské migraci s prolhanou podporou většiny médií a prodejných reprezentantů dalších partají.

V Rusku všeobecně v posledních letech výrazně zdražily potraviny, přibližně na českou, či evropskou úroveň a benzín podražil nedávno o zhruba 20 %. Hranatý bílý chleba stojí 40 rublů, šiška salámu 200 a 500 rublů, makový závin velikosti našeho z marketu, ale čerstvý s trojnásobným množstvím máku 300 rublů, dvoulitrová láhev Coly 140 rublů, Croissant 7 days 40 rublů, sušenky zhruba 40 až 60 rublů a dvojitý Burger King s hranolky a Colou 260 rublů. Dříve litrová Cola obsahuje pouze 0,9 litrů nápoje, takže i zlodějina nadnárodních korporací s cílem maximalizace zisku je všudypřítomná. Kurs rublu ke koruně je zhruba 35 až 37 haléřů.

Existují akce, kde lze nakoupit levněji. Hotové a servírované potraviny jsou samozřejmě dražší, než suroviny, které jsou určené k vaření, což platí i u nás. Nicméně kvalita, pokud lze posuzovat podle chuti a reakce trávicího traktu je dobrá, možná lepší, než u českých oligarchických europotravin. Kromě toho lze konstatovat, že potravin je všude dostatek, včetně masa a masných výrobků a jižního ovoce v širokém sortimentu. Potravinové embargo evidentně neuspělo a Rusko na rozdíl od například naší republiky buduje potravinovou soběstačnost. Zato EU bude ničit vlastní potraviny, dovážet americkou sóju a z ní pravděpodobně vyrábět česká jablka, sýry a vepřové, protože česká pole se musí využívat na „ekologickou“ výrobu řepkového oleje za dotace pro Agrofert.

Bez ohledu na růst životních nákladů nevypadají Moskvané nějak chudě. Rostou ceny, ale rostou i platy. Prakticky každý má moderní mobil. Především ženy kráčející po ulici a tupě zírající na displej, až téměř vrážejí do ostatních chodců, případně sledující stupidní telenovelu na schodech metra jsou stejně početné jako v Praze. V Moskvě je pravděpodobně víc nových zahraničních aut střední a vyšší třídy na počet obyvatel, než v Praze, což platí již řadu let. Staré žigulíky jsme za týden viděli tři. Na veletrhu Armija, či Army měly rodiny, většinou obyvatel Moskvy a okolí, podle odhadu odborníka velký počet fotoaparátů v ceně kolem v přepočtu kolem 20 000 korun za tělo (plus výměnný objektiv). Vzhledem k počtu několika set tisíc návštěvníků je to slušný vzorek životní úrovně ruské střední třídy.

Na dotazy o platech jsme nedostali příliš přesné odpovědi, ale nástupní plat po škole může být jen 15000 rublů, začínající úředník má přes 40000 rublů, Burger King nabízel práci za 63000 rublů a strojvůdce metra má přes 90000 rublů. Průměrný plat v Moskvě přesáhl letos 100000 rublů. Kurz rublu ke koruně je zhruba 35 až 37 haléřů. Mnoho Rusů má dvě zaměstnání a tamní kapitalismus je tvrdší, než v EU. Společnost je z hlediska majetku a příjmů dost rozdělená, jako v Evropě, přičemž ruští zbohatlíci střední úrovně se předvádějí stejně hloupě, jako evropští. Na druhé straně je v Rusku levnější pitná voda, elektřina, plyn a benzín do aut. Po nedávném zdražení stojí jejich druh odpovídající naturalu 95 zhruba 44 ruble za litr. Bez velké nadsázky lze říci, že životní úroveň evropské části Ruska a kolonie Česko se v podstatě vyrovnávají.

Evidentně chudá je v Rusku část důchodců, takže i v přístupu k starým lidem se Rusko europeizuje. Nicméně prezident Putin dokáže poslouchat názory občanů a rozhodl se omezit rozsah nepopulární důchodové reformy, což si v evropské demokracii, obzvláště její prolhané české verzi, vůbec nedovedu představit. S nestydatým ožebračováním důchodců státotvornými evropskými demokraty z pražské havlérky reprezentovanými vedením TOP 09, KDU-ČSL, ODS, ANO i ČSSD máme dost vlastních zkušeností, zvláště z období vlády Kalouska a Nečase. Lži, sliby a dodnes nikdo, včetně mesiáše a krále slibů Babiše ani nevyrovnal ztrátu na důchodech vzniklou právě za vlády Kalouska a Nečase (zhruba 2500 korun měsíčně chybí na každém důchodu) a dokonce ani růst životních nákladů v posledních letech díky Singerově devalvaci koruny zaměřené na udržení koloniálního postavení Česka jako levné servisní země Německa. Před volbami se všichni předhánějí ve slibech zvyšování důchodů, ale ceny stále rostou, letos se opět zdražuje česká elektřina vyráběná na prodej za levnou cenu do Německa v našich elektrárnách postavených z našich daní. Naopak v Rusku již několik let běží program podpory rodin s dětmi a těch je vidět dost, vypadají zdravě a chovají se normálně. I zde máme co dohánět, místo rozhazování peněz na podporu profesionálních parazitů z politických neziskovek všemožných rasových a sexuálních menšin a úchylných experimentů EU.

Pokud někdo v EU, či ČT vykládá pohádky o ruském komunismu, měl by Rusko navštívit, aby se probral. Byty v Moskvě stojí zhruba tolik, co u nás, ale záleží na jejich umístění z hlediska jak Moskvy, tak v okolí. Jinde je bydlení levnější, s výjimkou Petrohradu. To je zhruba stejné, jako u nás, může se jednat až o násobky různých měst a vzdáleností. Zároveň sestaví i na vesnici, kde přibývají moderní domky, dokonce i s tepelnou izolací a mizí rozpadající se dřevěné chalupy, vesměs neobývané. Nicméně ruská vesnice má z hlediska kvality domů stále ještě nižší úroveň, než česká, modernizovaná z velké části už v předlistopadovém období.

Nájemné bydlení je v Rusku levnější, než u nás. Přes mohutnou výstavbu a modernizaci bytového fondu ještě místy existují v okrajových částech Moskvy a v oblasti kolem Moskvy zanedbaná stará sídliště. Jako všude jinde záleží na konkrétních lidech. Něco podobného vidíme i na okraji některých českých měst a multikulturní okraje Paříže jsou místy stejné, ne-li horší. Rozdíl je v tom, že životní úroveň v Rusku na rozdíl od EU roste a jistí ji obrovské zásoby surovin i prostoru a spolupráce s Čínou a mnoha dalšími zeměmi.

Zde bychom rovněž neměli zapomínat, že Rusko, a Sovětský svaz urazily podstatně delší cestu z hlediska růstu životní úrovně, než země západní Evropy. Počátkem minulého století bylo carské Rusko zemí dřevěných pluhů a rozpadajících se chalup v děrevňach naplněných zavšivenými negramotnými, opilci a syfilitiky. Následně bylo zničeno první světovou válkou, občanskou válkou a druhou světovou válkou s ničivou německou okupací a totální devastací značných prostor v evropské části a v devadesátých letech ekonomickými experimenty Gorbačova a Jelcina, které přinesly větší škody, než druhá světová válka. Rusko začínalo opakovaně na podstatně horší startovací čáře ve srovnání se zeměmi EU a s USA, navíc dlouhodobě pod tlakem všemožného embarga a sankcí od roku 1921. Dnes se Rusko blíží západní Evropě z hlediska životní úrovně, zatímco Evropa euromarxistů a multikulturalistů hnije a upadá. V Evropě neexistuje stát, který by dokázal něco podobného jako Rusko. Rusové mohou být hrdí.

Veřejná doprava je v Rusku stále poměrně levná, včetně taxíků. Lístek na příměstskou železnici na vzdálenost přes 80 km stojí kolem 150 rublů. Přibývá moderních příměstských vlaků vybavených informačními displeji, wifi a také toaletami. Ty ve starších stalinských motorácích zcela chyběly, takže je nahrazovala spojovací chodbička mezi vagony se všemi hygienickými efekty. Občas bylo možné vidět i divoký úprk některých cestujících do houštin kolem stanic. Hygiena byla dlouhodobým sovětským problémem, takže před druhou světovou válkou dokonce postavili celou třídu křižníků bez toalet uvnitř a rudí námořníci si ulevovali v plátěných budkách na okraji paluby. Rovněž pravdoláskaře Gorbačova, ani zkorumpovaného opilce Jelcina takové detaily nevzrušovaly, protože oni příměstskými motoráky nejezdili. Důstojnost začal vracet ruskému občanovi až Putin. Mimochodem, stát, který řeší čistotu ulic, sociální problematiku bydlení a dopravy a potravinovou soběstačnost pro svoje občany se sotva připravuje na útočnou válku.

Dopravní specifikou jsou takzvané maršrutky. Jsou to mikrobusy, které postávají u nádraží a zajišťují dopravu obyvatel do okolí. Doplňují rovněž transport ve větších městech. Jezdí jednou, či dvakrát za hodinu po určených trasách, někdy i nabírají lidi jako taxíky. Patří buď státním podnikům, nebo podnikatelským skupinám. Mohou se zdát legrační a jednoduché, ale jsou efektivní a levné. Rozhodně efektivnější, než český systém jednoho podnikatele, který si koupí velký autobus, provozuje ho z velké části poloprázdný dvakrát za den, pobírá od státu takové dotace, že si sám jezdí v Superbu a likviduje železniční dopravu. Dostupnost mnoha vesnic je v Rusku i bez vlastního auta podstatně lepší, než u nás.

Zdroj: 1

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
jirik Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší
Upozornit na
jirik
Host
jirik

*Kromě toho v Moskvě na ulici nepotkáte opilce, žebráky,*
záleží v které části Moskvy se bude pohybovat….