Noblesní okultistický trik – rituál „svobodných voleb.“ Kdy to lidé konečně pochopí? Asi nikdy

…..bylo by vážení čtenáři tadesca vynikající pouvažovat o následujícím článku….

00:27

Naprostá většina lidí na této Zemi dosud stále nepochopila, co jsou tzv. „svobodné demokratické volby“ svou podstatou zač. Přestože už je opravdu ten nejvyšší čas si uvědomit a jednat podle fundamentálních zákonitostí Universa, lidé bohužel stále nevidí to, co mají přímo před očima. A když už to vidí, přes mnohé indoktrinace bytostně nevěří tomu, že by něco tak „bláznivého“ mohlo být pravdou a mohlo fungovat. Nu což. Když to s lidmi nejde po sto páté, musí se to s nimi zkusit po sto šesté…

Zaprvé:

V celém Universu platí jeden důležitý zákon. Věří v něj překvapivě mnoho lidí i ze skupiny takových, kteří již rozhodně nevěří v to, co se k této zákonitosti logicky váže a co z ní nutně vyplývá. Je to Zákon nejvyšší spravedlnosti. Aneb to, že každé špatné jednání člověka bude dříve či později spravedlivě a dostatečně potrestáno. Na tomto základě se dokonce v některých filozofických i náboženských proudech rozvinula víra v tzv. Zákon kočičí pracky. Tedy, že každé zlé konání člověka vůči jiným bude potrestáno nejen spravedlivě, ale dokonce exemplárně. Někdy se přímo uvádí, že třikrát více. Jiné zdroje to popisují tak, že průvodní škody zlého a špatného jednání (i myšlenek!) dříve či později převýší dosažený sobecký užitek. Problém zákona nejvyšší spravedlnosti spočívá v tom, že formu i čas trestu zde určuje výhradně sama Prozřetelnost. Spravedlivá odplata, která vždy nastane, tak může zůstat lidským očím v průběhu jednoho života pozorovatele i zcela skrytá. Může mít ostatně i takovou formu, kterou zpozorovat někdy vůbec nelze. Mnohdy si poté ani profánní člověk sám nemusí uvědomit, co všechno zlé, co se mu v průběhu jeho života děje a do něj mu vstupuje, je onou spravedlivou odplatou za jeho předchozí činy, rozhodnutí i myšlenky.

 

Zadruhé:

Je zcela podstatné, protože to má zásadní vliv na chování, zda člověk sám věří či nevěří v zákon nejvyšší spravedlnosti Universa. Lidé, kteří věří nebo kteří již dobře vědí, že spravedlivá odplata za jejich zločiny a zlořádstva je dříve či později zkrátka nemine, pociťují přirozenou motivaci se velmi špatného jednání vůči jiným lidem (zvířatům, Zemi) nedopouštět nebo být alespoň maximálně zdrženliví a maximálně opatrní. Zjednodušeně lze říci, že naprostá většina lidí skutečně věřících a spirituálně orientovaných, a to včetně adeptů mystických a všemožných okultních nauk a směrů (sdružení, spolků, lóží apod.), si jsou platností Zákona nejvyšší spravedlnosti více či méně vědomi. Mnoho právě takových lidí a členů mocných veřejných i skrývaných organizovaných skupin se dnes účastní řízení tohoto světa na té nejvyšší úrovni. Mají rozhodně důvod pro velký strach a velké obavy z toho, co dnes ostatním na Zemi a na světe provádějí a co jim ve všech důsledcích svého jednání a rozhodování činí.

 

Zatřetí:

Existují konkrétní specifické okolnosti, které, pokud nastanou, velice výrazně snižují vinu objektivního viníka. Aby bylo více zřejmé, o jaký problém se jedná, zformuluji jej trošku jinak a formou otázky. Za jakých okolností může člověk jiným ubližovat, křivdit, zajištovat si svůj prospěch na jejich úkor a případně je terorizovat, šikanovat a zotročovat, aniž by za takové své jednání byl přiměřeně odpovědný a proto i spravedlivě potrestaný? Odpověď je překvapivě jednoduchá. Člověk může jinému člověku činit špatné věci, aniž by za to sám byl přiměřeně potrestaný právě tehdy, pokud jedná SE SOUHLASEM poškozeného. Pokud lidé sami a dobrovolně poskytují souhlas se svým poškozováním, tyranií či zotročováním ze strany jiných, pak – a to si přiznejme spravedlivě – je hlavním viníkem sám poškozený, který k takovému jednání poskytl jinému svůj souhlas. Onen hlavní viník všech špatných důsledků se za těchto specifických okolností stává poškozenému de facto pouze jeho nehodným učitelem. Dává mu totiž možnost pochopit, poznat a rozlišit v životě to, jakého jednání se on sám nemá napříště dopouštět. Ukazuje mu, k čemu a komu nemá člověk nikdy poskytovat svůj dobrovolný souhlas a umožňuje mu také přijít na to, jak tomu má napříště zabránit. Takový škůdce je v intencích Zákona nejvyšší spravedlnosti člověku pouze zlým a zákeřným učitelem. Nemá tedy vinu zcela nulovou. Má ji ale nepoměrně nižší, pouze v rozsahu viny zlého učitele. (Učitel by přeci jen měl být hodný, vlídný a myslet to se svými žáky především dobře.) Z všechny zlé a nezřídka i hrozné a děsivé důsledky, si ale může takový člověk především sám. To on poté nese hlavní vinu za svou neznalost podstatných věcí v životě, za svou nepoučitelnost nebo za nerozumnost svého jednání.

 

Začtvrté:

Někdo by určitě mohl namítat, že žádný člověk by přece nedal dobrovolně souhlas s něčím, co jej v důsledku poškodí, zotročí, zbaví práv, podrobí tyranii apod. A zde je velmi důležitá věc, které je potřeba porozumět. Dobrovolný souhlas člověka ve smyslu lidského práva a dobrovolný souhlas člověka ve smyslu Zákona nejvyšší spravedlnosti, to jsou dvě poněkud odlišné věci. Svůj souhlas s jednáním druhého člověka – v intencích zákonitostí Universa – poskytne člověk tímto způsobem: Svůj dobrovolný souhlas jinému poskytujeme tehdy, pokud mu dobrovolně aktivním jednáním (nevynucenou akcí) nebo dobrovolně pasivním jednáním (nevynucenou nečinností) přímo umožníme dopouštět se vůči nám zlého a páchat na nás příkoří. (K tomu je nutné doplnit, že lidé se vůči nám samozřejmě zla mohou kdykoliv o své vůli dopustit, i když to zjevně nechceme. Pokud však takové jednání žádným způsobem (akcí nebo nečinností) sami nepodpoříme, poté budou škůdci jednoznačnými viníky a budou úměrně svým skutkům potrestáni.) To, co je odlišné v systému lidského práva a v zákonitostech Universa, to je rozsah odpovědnosti člověka za důsledky jednání dle svobodné vůle. Není tolik podstatné, zda člověk něco chápe, zda věcem rozumí, zda podstatné zná či zda je dostatečně zkušený v objektivní realitě. Když se spálí, má si věci lépe promyslet, poučit se a příště už jednat jinak a zkušeněji. A když něčemu pravdivému člověk nevěří, a proto opakovaně není schopen pochopit pořád stejnou věc, pak bude spravedlivě dostávat od Prozřetelnosti za uši tak dlouho, dokud tu pravdu konečně nepochopí a od svého vytrvalého bludu neustoupí. To je škola života.

 

Zapáté:

Jaká bude v zákonitostech Universa strategie zkušených škůdců, tyranů a zotročovatelů lidstva či lidských skupin nebo i pouhých jednotlivců? V každém případě se Tito pokusí nějakým způsobem získat dobrovolný souhlas svých obětí s jejich vlastním poškozováním, újmou i tragédiemi, které jim následně způsobí. Udělají to právě takovým způsobem, aby to lidem nedošlo, aby ten trik neprohlédli. Aby vůbec nic nepochopili, a to dokonce ani opakovaně. A přitom to musí být masová „celoplanetární akce“. Zakrýt poté její skutečný účel, to chce zajisté velkou strategickou i realizační zkušenost a nejednu přípravu (masovou indoktrinaci), která musí úspěšně proběhnout ještě před tím. A tak bylo vyvinuto vhodné řešení. Řešením Jejich problému, jsou právě svobodné demokratické volby. Jde o téměř dokonalý systém, jak udělat z lidí hlupáky (respektive jak je udržet ve stavu svobodného sebepoškozování) a jak se zbavit majoritní části vlastní viny, za příkoří působená lidstvu, Zemi, národům, skupinám i jednotlivcům. Jak to celé funguje?

 

Zašesté:

Svobodné demokratické volby jsou v principu navrženy podobně jako okultní rituály. Mají především svá pravidla, se kterými jsou v dostatečné míře seznámeni všichni jejich potenciální účastníci – voliči. Říkejme tomu klidně Rituální volební hra. Poté kdokoliv, kdo zná pravidla Rituální volební hry a přijme o své svobodné vůli takové rozhodnutí, při kterém Rituální volební hra poskytuje jemu dopředu známý výsledek, ten se Rituální volební hry především zúčastnil. Přijal dobrovolně svou účast v rituálu, a proto to bude právě On – volič, kdo dle zákonitostí Universa bude dále viněn za všechny přímé i nepřímé důsledky Rituální volební hry. Vtip je v tom, že jakékoliv svobodné demokratické volby vytvářejí ve společnosti pouze organizační strukturu řízení, ve které nikdo není dosažením ničeho konkrétního zcela povinen. Tedy onen vtip je hlavně v tom, že to především všichni dobře víme nebo už bychom opravdu vědět mohli. Nikdo přece není v systému, který dnes na celém světě pomáhají úplně všichni voliči i nevoliči demokraticky spoluvytvořit, nijak a nikomu odpovědný za nesplnění svého volebního programu, svých slibů a očekávání svých voličů.      

 

Zasedmé:

Existuje v Universu nezpochybnitelné základní pravidlo každého lidského chování. Každý člověk jakýmkoliv svým jednáním uspokojuje v životě pouze sám své vlastní potřeby. Pokud k něčemu necítíme potřebu (nemáme k tomu žádnou vnitřní motivaci) jednoduše to neuděláme. Tak funguje úplně každý z nás. Bez vzniku vnitřní potřeby uvnitř člověka samotného to zkrátka nejde. Poté jsou to opravdu vždy naše vlastní potřeby, které jednáním uspokojujeme, a to je nutné pochopit a přijmout. Lidé, kteří do roztrhání těla – někdy i za cenu vlastního života – pomáhají druhým lidem, cítí někde uvnitř v sobě potřebu tak jednat. Pořád je to jejich vlastní potřeba, kterou uspokojují. Je to potřeba zajisté ušlechtilá, nádherná a hodnotná. Ale v první řadě je stále jejich vlastní a nikoliv potřebou někoho druhého. Přestože je to standardně prezentováno způsobem, že to dělají pro jiné, dělají lidé ušlechtilé skutky primárně sami pro sebe – pro uspokojení své vlastní potřeby tak učinit. Kdo tohle pravidlo ještě nepochopil, ten možná nechápe, že jakýkoliv systém, který vzejde z jakýchkoliv svobodných demokratických voleb bude plodit výsledky podle niterných osobních potřeb a podle vnitřní motivace zvolených zástupců a nikoliv podle volebních programů a veřejných slibů. Stane se tak vždy a bez výjimky. Rozumný a funkční zastupitelský systém je pouze takový, který dostatečně silně motivuje zvolené zástupce k jednání ve prospěch ostatních. Vytváří v nich silnou potřebu zdržet se zlodějin, dohod s lobbisty, okrádání národů a států, zločinů proti lidskosti a lidským právům, zotročování a tyranie široké veřejnosti, organizace válek, genocid a masakrů apod. Zdržet se toho, co si většina lidí (voličů) samozřejmě vůbec nepřeje a nikdy by si to nepřála a nedala k tomu nikomu většinově dobrovolný souhlas a mandát. Kdo toto pravidlo lidského chování ještě nepochopil – je vinen právě jeho neznalostí, pokud v jejím důsledku neustále sám sebe poškozuje.

 

Zaosmé:

Všichni voliči i nevoliči na celém světě, si mohou, a proto také mají uvědomit, co je výsledkem jakýchkoliv svobodných demokratických voleb. Je to vždy systém, který většinu lidí a Zemi bude více či méně poškozovat. Dnes již zcela obvykle obrovským a plošně tragickým způsobem. Je přitom úplně jedno, jaká strana kde a kdy ve volbách zvítězí. Tento závěr je dán okolnostmi vzniku tohoto systému řízení, jeho pravidly, zákonitostmi Universa a základním pravidlem každého lidského chování. Každý člověk na této Zemi může tohle pochopit. Každý člověk na této Zemi poté může a nemusí dát svůj dobrovolných souhlas se vznikem takového systému, který se bez výjimky vyznačuje a projevuje nebezpečnou a nekontrolovatelnou vnitřní motivací všech jeho představitelů – volených zástupců. Systému, který u nich nevytváří žádnou silnou vnitřní potřebu jednat skutečně ve prospěch druhých a řádně plnit tuto důležitou funkci ve společnosti. A protože to všichni lidé mohou vědět, jsou všichni současní voliči i nevoliči postupující podle pravidel Rituální volební hry jsou těmi hlavními viníky všech důsledků, které takový systém poměrně předvídatelně plodí a přinese. Jsou to války, je to otroctví, je to zoufalý život mnohých, je to chudoba, je to tyranie, je to bezmezná korupce, je to prodej a opovrhování jejich základními lidskými právy, je to poškozování našeho zdraví, spokojenosti a štěstí.

 

Zadeváté:

Mnozí asi namítnou, že k volbám přece jde pouze jít a někoho zvolit, nebo nejít a poté nechat svůj hlas v podstatě rozpočítat rovnoměrně mezi všechny kandidující (jinak řečeno – propadnout). Tedy, že nezúčastnit se pravidel Rituální volební hry v principu nelze. Žádná třetí možnost, že neexistuje. To však není pravda. A právě na to už konečně mají lidé v co největším počtu přijít. „Po sto šesté…“ Pokud by Organizátoři Rituální volební hry nedali lidem žádnou možnost se jejich rituálu nezúčastnit (svobodnou akcí nebo svobodnou nečinností), pak vznikne systém především z Jejich vůle a z Jejich rozhodnutí. Účast lidí na rituálu bude poté vynucená jeho pravidly, pokud člověk nebude mít žádnou možnost z nich uniknout a rituálu se o své svobodné vůli nezúčastnit. Takové řešení by pozbylo v praxi svůj cíl a účel a tím je přece minimalizace viny jeho Strůjců a skutečných Organizátorů. Takže třetí možnost rozhodně existuje, jen nemá, pokud možno, většinu lidí nikdy napadnout.

 

Zadesáté:

V prvé řadě je potřeba si uvědomit první zvrácenost. Cílem lidí a podstatou jejich přání a očekávání vůči společenském zřízení a vůči jeho funkci, je vždy něco a nikoliv někdo. Lidé zcela přirozeně chtějí něco konkrétního a nikoliv někoho konkrétního. Aby byli v tomto smyslu lidé oklamáni a měli pocit, že volbou někoho zvolí něco, existují volební programy a veřejná cirkusová tahanice o ně a jejich v podstatě pro nikoho úplně nezávazný obsah. Zákonitosti Universa po nás ale chtějí, abychom žili v pravdě, činili tak jak chceme přímo, byli upřímní a nehledali k našim cílům a přaním žádné kličky, finty, obezličky a úhybné manévry. Pokud něco na tomto světě chceme a něco třeba nechceme, poté máme volit upřímně, co konkrétně to je a co není. Poté nemáme především volit toho, kdo konkrétně nám to má zajistit (pokud bude cítit dostatečnou potřebu to udělat). Je to volba principiálně špatná a i za to a za svou nepoučitelnost poté neseme vinu v podobě důsledků, které nám naši Kdo zařídili. Strůjci svobodných demokratických voleb nám vytvořili iluzi, že musíme aktivně volit buď někoho, nebo pasivně vlastně všechny. Pravidla Rituální volební hry neobsahují možnost, aby si lidé zvolili konkrétně CO v životě a kolem sebe chtějí a CO určitě nechtějí. Nikdo však žádnému člověku nebrání v tom, aby k volbám šel a tímto rituálně zcela nepodporovaným způsobem se jich zúčastnil. Má to dva důsledky. Tímto způsobem člověk odmítá svou účast na Rituální volební hře a činí plně odpovědnými za všechna svá příkoří (která si vysloveně/písemně nepřeje nebo která odporují jeho vysloveným/napsaným přáním) jejich skutečné a pravé viníky. Lze shrnout i tak, že právě tímto způsobem své svobodné volby lidé neposkytují svůj dobrovolný souhlas s tím, aby byli v následném systému jinými poškozováni a stali se jeho dobrovolnými oběťmi. Všechno systémové zlo a jeho příkoří budou pouze v tomto případě dány za vinu pravým Strůjcům a Organizátorům současného systému i jednotlivcům, kteří v něm „standardně“ zločinně fungují.

 

Zajedenácté:

Zůstává nám problém s tím, že je sice hezké volit správně NĚCO, ale NĚKDO to nakonec stejně musí zrealizovat. Volit demokraticky něco bez volby někoho, je svým způsobem nefunkční, a proto i nesprávné. Ano, my voliči bychom měli volit ve svobodných demokratických volbách především a v prvé radě NĚCO co chceme a dále také NĚCO, co rozhodně nechceme. Tuto naši volbu a tato naše přání máme především napsat na volební lístky a zúčastnit se Rituální volební hry mimo její triková pravidla, která nám pouze zdánlivě nedávají na výběr z více než dvou možností. Důležité na tom všem je uplatnění nového poznání, že člověk má v životě vždy a za všech okolností jednat tak, jak je to podle jeho zkušenosti a jeho svědomí správné, a nikoliv podle pravidel, která mu nadiktovali nějací jiní zločinci a šmejdi (obzvláště když tuto jejich povahu již ze zkušenosti předpokládá). To jsou zákonitosti Universa, jejichž nerespektování se zkrátka nevyplácí, což dnes vidíme všude kolem nás. Jak ale zvolit ve volbách NĚKOHO a nezúčastnit se tím Rituální volební hry? Opět musíme postupovat upřímně tak, jak je to především logické a správné. Pokud máme opravdu zvolit jako svého zástupce NĚKOHO konkrétního, nikdy nevybírejme žádnou politickou stranu jako celek. Je to za všech okolností volba nesprávná, respektive dáváme tím najevo, že vůbec na tomto světě neznáme a netušíme to, jak se v pozadí sestavují stranické kandidátky. Pokud si lidé opravdu uvědomí, co všechno o kandidátech především neví a uvědomí si, že nemohou dostatečně odpovědně vybrat někoho vskutku spolehlivého, poté mají ponechat tuto volbu na samotné Prozřetelnosti. Mají tedy volit zásadně náhodně, protože náhody v zákonitostech Universa neexistují. Zjednodušeně lze říci, že člověk, který se opravdu z celého srdce a svého bytí snaží postupovat správně, velmi často právě náhodně zvolí (ze souboru daných možností) velmi dobře.

 

Zadvanácté:

Jak tedy má zkušený člověk volit při Rituální volební hře? Především je potřeba odmítnout účast na rituálu podle jeho trikových pravidel. Nejít k volbám to opravdu neřeší, protože je to varianta, kterou pravidla rituálu bezezbytku zahrnují (jak chytré!) a všichni voliči to předem dobře ví. K volbám je proto hlavně nutné vždy jít! Aktivní přístup člověka je zde nezbytný. U voleb je základním pravidlem vyjádřit slovy CO od výsledků daných voleb opravdu chceme a CO od výsledků daných voleb rozhodně nechceme. U komunálních voleb to budou logicky přání a zápovědi jiné, než u voleb senátních či parlamentních případně voleb do orgánů EU. Představivosti a uvědomělosti člověka se žádné meze nekladou. Pokud sepíšete doma deset listů A4, bude to deset listů. Událost rituálních voleb je dostatečně významná na to, abyste vyjádřili svou vlastní a nejupřímnější představu o světě, který opravdu chcete nebo který si opravdu nepřejete. Jsou to vaše výslovná přání, která se právě tímto jednáním promítnou skrze zákonitosti Universa do naší reality. Věřte, že se vaše přání propojí s jakýmikoliv následně zvolenými zástupci, a ti (a nejen ti) budou jednou spravedlivě odměněni či spravedlivě potrestání podle toho, jak (v rámci svých objektivních možností) naplnili podstatu svých veřejných funkcí. Aby nebylo žádné pochyby, nadepište tuto svou volbu: „Především volím to, co si skutečně přeji a co si skutečně nepřeji od výsledků těchto voleb.“ A doplňte příslušný osobní text. Teprve poté přistupte ke konkrétní volbě konkrétních zástupců – budoucích realizátorů vašich přání. Většině lidí lze doporučit volbu naprosto náhodnou. Požádejte jen v duchu o šťastnou ruku a o dobrou volbu z nabízených možností. Poté zcela náhodně vyberte lístek jedné (libovolné) politické strany a zcela náhodně na něm zakroužkujte právě takový počet kandidátů, který zakroužkovat můžete. Ta jména vůbec nečtěte a nepřemýšlejte nad nimi. Vybírejte, jako kdybyste si měli rychle vsadit Sportku. Ponechte na Prozřetelnosti její díl vašeho díla. Pokud to cítíte jako svou nezbytnou potřebu, můžete samozřejmě předem některé lístky některých stran z výběru zcela vyloučit. Pokud opravdu moc chcete zvolit nějakého zcela konkrétního kandidáta, vyberte pouze toho jednoho, za jehož charakter, morálku a mravnost byste dali zodpovědně svou ruku třeba do ohně. (Obvykle byste se ale bohužel spálili.) Poté na volebním lístku právě jeho strany, vyberte a náhodně zakroužkujte „do počtu“ zbytek konkrétních kandidátů. Opravdu vůbec neřešte jejich pořadí na kandidátce. Zkuste však nepodlehnout iluzi a bludu, že váš uvážený výběr strany a jednotlivců opravdu něco řeší a má nějaký zásadní význam. Snad s výjimkou komunálních voleb opravdu nemá. Dopadne to zkrátka stejně jako vždycky. Neodepírejte proto Prozřetelnosti její díl na vašem díle. Podstata vašeho díla spočívá především ve volbě NĚČEHO KONKRÉTNÍHO a nikoliv NĚKOHO KONKRÉTNÍHO. Tedy v učinění skutečných viníků plně odpovědnými za jejich přečiny a zločiny, kterých se na vás následně třeba dopustí. Z jejich vystavení spravedlivému trestu, pokud se nebudou chovat k lidem a nebudou jejich společné věci spravovat jako lidé. Volba NĚKOHO je pouze doplňková nutnost volebního rituálu, kterou zatím asi obejít nelze. Dejte to však u voleb nějak jasně najevo. Ať již písemně, nebo alespoň v duchu při vkládání seznamu vašich přání a současně i volby kandidátů do volební urny.

 

Tak po sto šesté, lidi, by se to snad u vás už mohlo konečně ujmout, nemyslíte?

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

8
Komentujte

avatar
6 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors
MaroškaliaNaše VoľbyBogenaSysi Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší
Upozornit na
dalo se
Host
dalo se

zacatek dobry ale konec uz je zcestny

ČESKÝ LEV
Host
ČESKÝ LEV

Dokud nebude GENOCIDA,zastavena genocidou,
bude si temná strana,řídit kterékoliv zvolené lidi,podle svých-plánů GENOCIDY.
Takže samotné volby,NEJSOU ŘEŠENÍ 🙂

Sysi
Host
Sysi

Přidala jsem bodík. Nicméně neúčast na volbách znamená posílení těch nejtemnějších. Ti se totiž zvolí sami. Zásadní problém je, že u voleb není stanoveno žádné volební kvórum (nevím, jestli se to takto píše).
Svá přání jsme mohli (a můžeme) potvrdit v „Deklaraci nezávislosti“ níže. Škoda, že tak rychle mizí pod záplavou dalších článků.
https://www.deklaracenezavislosti.cz/

Maroš
Host
Maroš

Pokiaľ nebudú ľudia pravdivo a obsiahlo informovaní – nebudú nikdy slobodné voľby. Súčasné „slobodné voľby“ – to je eutanázia! A tá tiež nikdy nie je výsledkom slobodného rozhodnutia – ale pod tlakom nemožnosť čosi vyriešiť – v bezvýchodiskovej situácii, „dobrovoľne“ nezavadzať! Choré! Keby okolo človeka v bezvýchodiskovej situácii stáli blízki ľudia – ktorí však na neho „nemajú čas“ lebo robota a ich záujmy – taký človek by nemal potrebu zomrieť. A možno-určite by sa stal aj „zázrak“ – zmena reality k lepšiemu! To – o čom tu točíte – je výsledkom neschopnosti pozrieť sa na štát ako projekt! Pokiaľ niekto… Číst vice »

Bogena
Host
Bogena

Tento článok je temný , kto ho písal, zdroj je ?

Naše Voľby
Host

A čo hovoríte na toto: http://www.nasevolby.sk

kalia
Host
kalia

máte pravdu, trvalo mi, než jsem to logicky přelouskala, ale je to tak

(já jsem k volbám nechodila, protože jsem tím demonstrovala svobodnou vůli, že mi nevyhovuje systém jako celek, ale cca před rokem jsem zjistila, že když nevolím, tak se můj hlas rozpočítá mezi všechny či tak něco ..to jsem do té doby nevěděla a jakmile jsem to zjistila, tak mi intuice říkala, že teď už to vím a tak už nemůžu nevolit, jenže jsem nevěděla, jak to udělat, abych se „volebního rituálu“ neúčastnila ..sama jsem na tohle nemohla přijít, a tak děkuji!)

Maroš
Host
Maroš

Kalia – dá sa zneplatniť hlas – pre toho, koho tam nechceš! Namiesto povedzme najviac 4 zakrúžkovaných zakrúžkuješ 5-6! Tvoj hlas potom nemôže nikto zneužiť – prepadne. Medzi víťazné strany sa rozdeľujú len hlasy tých, ktorí sa do parlamentu nedostali – teda právoplatné hlasy zúčastnených volieb – nie nezúčastnených – pretože ide o finančnú odmenu za každý hlas pre strany, ktoré z toho potom žijú. U nás je špecifikum strana ˇOĽaNO – Matovič – riadnych členov je 4 – čiže títo 4 „obyčajní“ ľudia žijú z tej obrovskej sumy za voľby!