Před padesáti lety varoval. Dnes vidíme, že měl pravdu. Barevní jsou nadřazení bělochům

Před padesátí lety, 20. dubna 1968, pronesl vlivný britský poslanec Enoch Powell projev, který je mnohými označován jako nejkontroverznější projev v celé historii britské demokracie. V projevu, který média podle jednoho citátu z římských dob okamžitě pokřtila na „Rivers of Blood“ (Potoky krve), hovořil Enoch Powell o tématech, o kterých ostatní politici mluvit nechtěli – o důsledcích masového přistěhovalectví, o problémech s přistěhovalci, o nesmyslnosti „antidiskriminačních“ zákonů, o sklonu politiků řešit věci současné na úkor věcí budoucích.

Přes značný souhlas mezi obyčejnými Brity, z nichž někteří dokonce začali stávkovat na Powellovu obranu, byl projev většinou oficiálních míst prudce odmítnut jako rozdělující, xenofobní a rasistický. Enoch Powell byl rychle zbaven svého místa ve stínovém kabinetu a zbytek své politické kariéry prožil jako řadový poslanec bez jakéhokoliv vlivu na politické dění. Pro politický establishment následujících desetiletí se Enoch Powell stal prototypem rasisty a lidské zrůdy, na níž je ukazováno jako na původce všeho zla a jejíž názory jsou naprosto nepřijatelné.

 

 

 

 

 

Powellova slova tedy nebyla vyslyšena a problémy spojené s přistěhovalectvím do Británie postupně narostly do rozměrů, že si je uvědomilo i mnoho lidí, jejichž názor v čase Powellova proslovu nebyl tak vyhraněný. Heslo „Enoch Powell was right“ (Enoch Powell měl pravdu) se postupně stalo synonymem odporu k politické kultuře, ke které žádná zavedená strana nenabízí alternativu a ve které jsou témata Powellova proslovu odbývána několika líbivými slůvky.

Že na postoji politických špiček se však dosud změnilo velmi málo, se však mohlo přesvědčit mnoho lidí, naposledy v listopadu 2007 to byl Nigel Hastilow, výhledový volební kandidát za Konzervativní stranu, který byl donucen odstoupit, když se odmítl omluvit za svoje poznámky ve smyslu, že „Enoch měl pravdu.“

Příběh této Powellovy řeči by měl být poučením pro všechny země, které se potýkají s podobnými politickými tabu. Občané takových zemí by měli, stejně jako Enoch Powell, ze všech sil trvat na tom, že politici nemají právo zlehčovat obavy obyčejných lidí, ať už se týkají čehokoliv. A měli by trvat také na tom, že politici budou o těchto věcech vést seriózní debatu, ve které zazní plným hlasem i velmi nepříjemné věci a ve které nebude žádný názor označován za nepřijatelný nebo neetický bez náležitého zdůvodnění. Bez takové debaty je zastupitelská demokracie vskutku jen vzdušným zámkem, který nevychází z názorů a potřeb obyčejných lidí a který se obyčejným lidem neustále vzdaluje.

Proto dnes předkládám čtenáři český překlad projevu Enocha Powella z 20. dubna 1968, aby sám, naprosto nezávisle, posoudil argumenty Enocha Powella k problému přistěhovalectví, které dnes u nás, podle autorova názoru, směřuje ke stejné tabuizaci jako v Británii a dalších zemích.

Originální projev v angličtině je k dispozici např. zde.

 

Nutno si uvědomit, že drtivá většina politiků nezastupuje zájmy občanů, kteří je zvolili a propůjčili jim mandát. Politikové jsou většinou bezpáteřní, zkorumpovaní lidé (mnohdy psychopati) hájící zájmy různých korporací a skupin, jimiž jsou členy (nemám na mysli pouze okultní spolky). Už před padesáti lety působily v otázce migrace síly, které odstranily nehodící se politické názory. Je třeba si uvědomit, že globální prediktor plánuje na generace dopředu. Enoch Powell ani netušil, že situace bude za padesát let 100 krát horší. Zde přikládám video, je to záznam z jordánské televize, kde se nám dosti radikální muslim snaží nabulíkovat, že islám vlastně nic špatného nepřináší a nemáme se čeho bát. (délka videa 3:54)

ODKAZ Rutube

 

 

 

 

Enoch Powell, projev  z 20. dubna 1968

Nejvyšší úrovní státnického umění by mělo být, aby bránilo problémům, kterým zabránit lze. Přitom se přirozeně potýká s překážkami, které jsou hluboko zakořeněny v lidské povaze. Jedna z těchto překážek spočívá v tom, že mnohé problémy nejsou jasně zřetelné, dokud se plně neprojeví: během jejich počátku je vždy prostor pro pochyby a rozdílné názory na to, jestli jsou reálné nebo ne. A z podobných příčin přitahují daleké problémy málo pozornosti v porovnání s těmi aktuálními, které jsou nepochybné a naléhavé. Z toho všeho vyplývá vtíravé pokušení pro politiky zabývat se neodkladnou přítomností na úkor vzdálené budoucnosti.

Lidé mají někdy sklon zaměňovat předvídání problémů za jejich příčinu nebo dokonce za touhu po takových problémech. Mnozí rádi říkají: „kdyby se o tom nemluvilo, pak by se to nejspíš nestalo“. Tento zvyk má kořen zřejmě v prastaré víře, že slovo a věc, jméno a předmět, jsou jedno a totéž.

Ať se jedná o cokoli, diskuse o obrovských problémech v budoucnosti, kterým by dnes šlo s trochou úsilí předejít, je mezi politiky nanejvýš nepopulární. A přitom by mělo jít o nejdůležitější činnost každého politika. Ti z nich, kteří se této činnosti vyhýbají, si plně zasluhují být proklínáni ze strany politiků, kteří přijdou po nich.

Před týdnem nebo dvěma jsem měl rozhovor s jedním docela obyčejným Angličanem ve středním věku, který bydlí v mém volebním okrsku a pracuje v jednom z našich znárodněných průmyslových odvětví. Po jedné nebo dvěch větách o počasí, náhle řekl: „Kdybych měl peníze přestěhovat se jinam, tak bych v této zemi nezůstal“. Namítl jsem v tom smyslu, že současná vláda nepřetrvá navěky, ale na to on vůbec nereagoval a pokračoval: „Mám tři děti, všechny už mají po škole a dvě z nich už založily rodinu. Nebudu klidný, dokud je všechny neuvidím, jak se usadily v zámoří. Za 15 až 20 let budou v této zemi bělochům vládnout barevní.“

 

 

 

 

 

Už slyším sborové zatracování z vaší strany. Jak si jen troufám říkat takovou strašnou věc? Jak si jen troufám podněcovat problémy a vzbuzovat nepříjemné emoce opakováním takového rozhovoru?

Moje odpověď je taková, že nemám právo tak učinit. Zde máme slušného, obyčejného občana, který za bílého dne v mém vlastním městě říká mně, svému poslanci, že jeho stát nebude dost dobrý, aby v něm žili jeho vlastní děti. Jednoduše nemám právo pokrčit rameny a začít myslet na něco jiného. To co jsem slyšel, si myslí a říká tisíce a statisíce jiných – možná ne v celé Británii, ale určitě v oblastech, které už nyní procházejí naprostou proměnou, ke které neexistuje analogie v celé tisícileté historii tohoto ostrova.

Při současném tempu bude v této zemi tři a půl miliónu přistěhovalců ze zemí Commonwealthu a jejich potomků. Toto není číslo, které bych si vymyslel. Toto číslo bylo oficiálně sděleno parlamentu mluvčím Statistického úřadu. Žádný podobný oficiální odhad pro rok 2000 neexistuje, ale musí se pohybovat v rozmezí od pěti do sedmi miliónů, přibližně okolo deseti procent celkového počtu obyvatel a bude se blížit počtu obyvatel celé londýnské aglomerace. Přistěhovalecká populace samozřejmě nebude rovnoměrně rozprostřena po celé Británii, od Margate po Aberystwyth, od Penzance až po Aberdeen. Celé oblasti, města a městské části napříč Anglií budou obývány skupinami přistěhovalců a jejich potomky.

A jak poběží čas, výrazně se v přistěhovalecké populaci zvýší podíl těch, kteří se již – stejně jako my všichni ostatní – narodili v Anglii. Už v roce 1985 budou mezi přistěhovalci převažovat ti, kteří se narodili zde. To je skutečnost, která volá po naléhavé akci již dnes a přitom povaha takové změny znamená, že pro politiky je velice obtížné ji provést, protože obtíže leží v přítomnosti, zatímco zlo, které má být odvráceno nebo minimalizováno, přijde až za několik volebních období.

Národ, před kterým leží takový výhled, se přirozeně nejprve ptá: Jak může být být tento problém zmenšen? Za předpokladu, že problémům s přistěhovalci nemůže být zcela zamezeno, mohly by být tyto problémy alespoň omezeny, když si stále uvědomujeme, že nejdůležitější jsou celková čísla: význam a důsledky cizorodého elementu uprostřed země a jejího obyvatelstva se budou významně lišit podle toho, jestli tohoto elementu bude 1 procento nebo 10 procent. Odpovědi na tuto jednoduchou a racionální otázku jsou stejně jednoduché a racionální: zastavením nebo praktickým zastavením další imigrace a maximální podporou návratu přistěhovalců do země jejich původu. Oba tyto návrhy jsou součástí oficiálního programu Konzervativní strany.

 

 

 

 

 

Je téměř neuvěřitelné, že jen do přístavu ve Wolverhamptonu nyní každý týden přijíždí 20 až 30 dětí ze zámoří – a to znamená 15 až 20 rodin během deseti či dvaceti let. Toho, koho bohové chtějí zničit, nejprve zbaví rozumu. Jako národ musíme být šílení, doslova šílení, když dovolujeme každoroční příjezd okolo 50.000 imigrantů, z nichž většina bude předpokladem pro budoucí růst populace přistěhovalců. To je totéž jako pozorovat, jak národ horlivě buduje svou pohřební hranici. Tak nepříčetní jsme dnes, když dovolujeme, aby přicházeli dosud svobodné osoby za účelem založení rodiny s někým, koho v životě neviděli.

Nikdo by neměl předpokládat, že příliv přistěhovalců automaticky skončí. Naopak, dnešních 5.000 imigračních povolení ročně znamená každoročně včetně jejich rodin dalších 25.000 osob, a to nebereme v úvahu obrovský rezervoár příbuzenských vztahů, které už u nás nyní má mnoho možných příštích přistěhovalců a nemluvíme zde ani o nelegálním přistěhovalectví. Za těchto okolností nepomůže nic než omezení celkového přílivu osob, kteří se chtějí v naší zemi usídlit, na zanedbatelnou úroveň a potřebné zákony a administrativní opatření by měly být učiněny bezodkladně.

Zdůrazňuji slovo „usídlit“. Toto nemá nic společného s těmi občany britského Společenství národů nebo úplnými cizinci, kteří sem přicházejí studovat nebo jinak zvyšovat svou kvalifikaci, jako například lékaři ze zemí Commonwealthu, kteří, ku prospěchu svých vlastních zemí, zlepšili zároveň úroveň našich nemocnic mnohem rychleji než by bylo jinak možné. Takoví nejsou a nikdy nebyli přistěhovalci.

Nyní obraťme pozornost na otázku zpětné emigrace. I kdyby veškeré přistěhovalectví skončilo zítra, rychlost růstu přistěhovalecké populace by se sice podstatně snížila, ale výhledová velikost tohoto elementu v celkové populaci by znamenala, že základní rysy budoucího nebezpečí by zůstaly bez větší změny. Toto nebezpečí může být odvráceno, dokud značnou část celkového počtu přistěhovalců tvoří osoby, které přišly přibližně během minulých deseti let.

 

 

 

 

 

Z toho je jasně vidět naléhavost uskutečnění druhého opatření z programu Konzervativní strany: podpora zpětné emigrace. Nikdo asi neudělá odhad, kolik dnešních přistěhovalců se za štědré finanční pomoci odstěhuje do země svého původu nebo do jiného státu, který touží po jejich schopnostech a pracovní síle. Nikdo to neví, protože o taková opatření se dosud ještě nikdo nepokusil. Mohu říci pouze to, že i nyní, přistěhovalci z mého vlastního obvodu čas od času mně přicházejí a ptají se po možnosti podpory jejich návratu domů. Pokud by taková opatření byla přijata a prováděna s rozhodností, kterou opravňuje budoucí nebezpečí, výsledný odchod imigrantů by mohl značně změnit nepříznivý výhled.

Třetím elementem programu Konzervativní strany je zásada, že všichni občané této země by měly být rovni před zákonem a že by neměla být žádná forma rozlišování a diskriminace ze strany státních orgánů. Přesně jak prohlásil pan Heath, nebudou žádní „občané první třídy“ a „občané druhé třídy“. To ale neznamená, že by přistěhovalci a jejich potomci měli být vyzdviženi na nějaké privilegované a zvláštní místo, nebo že by občané měli být zbaveni práva volit ve svých vlastních záležitostech mezi tím či oním svým spoluobčanem nebo že by na občany měla být uvalena povinnost vysvětlovat důvody a motivy toho či onoho svého jednání v rámci zákona.

Neznám větší zkreslení skutečnosti, než to, kterého se dopouštějí ti, kteří dychtivě volají po zákonech, které nazývají „antidiskriminační“. Tito lidé jsou žurnalisté stejného druhu (a někdy i ze stejných novin) jako ti, kteří se v 30. letech snažili bagatelizovat rostoucí nebezpečí, které naši zemi ohrožovalo, nebo arcibiskupové, kteří jsou oblečení do krásných rouch přehozených přes hlavu a žijí bezstarostný život ve svých palácích. Musí být řečeno, že tito lidé se naprosto a diametrálně mýlí. Pocity odstrčení a ochuzení, pocity obav a nevole, neleží uprostřed přistěhovalecké populace, nýbrž uprostřed těch, mezi které přistěhovalci přicházeli a stále přicházejí. Proto schválení tohoto druhu legislativy připomíná zapálení zápalky poblíž spousty střelného prachu. To nejlepší, co mohu říci o těch, kteří toto navrhují nebo podporují, je, že nevědí, co činí.

 

 

 

 

Bylo by krajně zavádějící srovnávat přistěhovaleckou populaci v Británii a americké černochy. Černošská populace Spojených Států byla zpočátku naprostými otroky, kterým byla teprve později dána svoboda a další občanská práva, které mohli začít využívat postupně a které dosud nejsou zcela úplné. Naproti tomu přistěhovalec ze zemí Commonwealthu přichází do Británie jako plnoprávný občan, přichází do země, která předtím neznala jakékoliv rozlišování mezi tím či oným občanem a okamžitě dostavá všechny občanská práva – od volebního práva až po bezplatnou zdravotní péči.

Zatímco pro imigranty je příjezd do této země vstupenkou k výhodám a příležitostem, po nichž dychtivě toužili, dopad na původní obyvatele byl velmi odlišný. Z důvodů, které nemohli pochopit, a při hledání politického rozhodnutí, které k tomu vedlo a na které se jich nikdo nezeptal, zjistili, že se stali cizinci ve své vlastní zemi.

Zjistili, že jejich ženy nemohou dostat lůžka v porodnicích, že jejich děti nemohou dostat místa ve školách, že se jejich okolí změnilo k nepoznání, že jejich plány a výhledy do budoucna byly obráceny naruby, že zaměstnavatelé váhají požadovat po přistěhovalci stejnou úroveň disciplíny a schopností, jaká je vyžadována u rodilého Brita. Postupem času začínali slýchat stále častěji hlasy, které jim říkali, že už jsou nežádoucí. A nyní se dozvídají, že parlament má odhlasovat zákon, který zavede jednosměrné privilegium – zákon, který nemůže napravit (a ani ani není zamýšlen k nápravě) jejich rozhořčení, ale naopak má dát cizincům, nespokojencům a agentům-provokatérům právo pranýřovat je za jejich činy soukromé povahy.

 

 

 

 

 

Přišly mi stovky a stovky dopisů za poslední dva nebo tři měsíce, kdy jsem naposledy o tomto tématu mluvil. V těch dopisech byl jeden nápadný rys, který je do velké míry novinkou, a který pokládám za příznačný. Všichni poslanci jsou zvyklí na typické anonymy; co mě ale překvapilo a znepokojilo, byl vysoký podíl obyčejných, slušných, rozumných lidí, kteří mi napsali racionální dopis, jenž často svědčil o dobrém vzdělání, a kteří si mysleli, že musí vynechat svou adresu, protože bylo nebezpečné vyjádřit písemně souhlas s mými názory, a protože by riskovali trest či odvetu, kdyby se vědělo, že tak učinili. V oblastech zasažených přistěhovalectvím roste mezi obyčejnými Angličany pocit, že jsou pronásledovanou menšinou, což je něco, co si někdo bez přímé zkušenosti těžko představí. Ukážu zde jen jeden příklad z těch stovek:

Před osmi lety byl jeden dům ve slušné ulici ve Wolverhamptonu prodán černochovi. Nyní má ulice jediného bílého obyvatele (starou paní v důchodu). Toto je její příběh. Ve válce ztratila manžela i oba syny. Proto do svého domu se sedmi pokoji – jediného majetku, který měla – začala brát podnájemníky. Pracovala tvrdě a dařilo se jí, splatila celou hypotéku a začala šetřit, aby měla něco na své stáří. Pak se objevili přistěhovalci. S narůstající hrůzou viděla, jak jeden dům po druhém přebírají přistěhovalci. Dříve klidná ulice se stala místem, kde zavládl hluk a zmatek. Její bílí podnájemníci se bohužel odstěhovali.

Den poté, co se odstěhoval poslední, byla v 7 ráno probuzena dvěma černochy, kteří chtěli použít její telefon, aby zavolali svému zaměstnavateli. Když odmítla, stejně jako by odmítla kohokoliv neznámého v takovou hodinu, začali jí nadávat tak, že se začala bát, že by ji fyzicky napadli, kdyby na dveřích neměla pořádný řetěz. Rodiny přistěhovalců se také pokoušely pronajmout si pokoj v jejím domě, ale vždy odmítla. Její úspory postupně zmizely a nakonec měla, po zaplacení všech poplatků a daní, méně než 2 libry na týden. Zašla zažádat o úlevu na daních a mluvila s mladou dívkou, která, když slyšela, že má dům se sedmi pokoji, navrhla, ať část pronajme. Když řekla, že jediní nájemníci, kteří mají zájem, jsou černoši, tak dívka pronesla: „S rasovými předsudky se v této zemi nikam nedostanete“. Tak šla domů.

Telefon je to, co ji drží při životě. Platí ho její rodina, která ji i jinak pomáhá, jak nejlépe umí. Přistěhovalci nabízeli, že její dům koupí – za cenu, kterou by nový pan domácí mohl dostat od svých nájemníků nazpátek za několik týdnů, nejvýše několik měsíců. Začíná se obávat vycházet ven. Okna jsou rozbitá. Ve své poštovní schránce občas nachází výkaly. Když jde na nákup, provází ji houf okouzlujících, do široka se šklebících černoušků, kteří neumí anglicky, ale jedno slovo přece znají. „Rasistka“, křičí na ni. Naše stará paní je přesvědčena, že půjde do vězení, pokud bude nový Race Relations Bill schválen. Opravdu se tak moc mýlí? Začínám mít pochybnosti.

 

 

 

 

 

Další klam, kterému podléhají ti, kteří jsou vědomě či nevědomě slepí k dnešní skutečnosti, se dá shrnout do slova „integrace“. Být integrovaný do společnosti znamená, že ve všech praktických ohledech situace je jedinec nerozlišitelný od ostatních. Za nynější situace, kdy existují jasné fyzické odlišnosti rasové povahy, je integrace obtížná, ačkoli v delším období nikoli nemožná. Mnoho z těch, kteří se zde za posledních 15 let usadili, si jistě přeje být součástí britské společnosti a všechny jejich myšlenky a činy jsou namířeny v tomto směru. Myslet si ale, že se takto chová velká a rostoucí většina přistěhovalců a jejich potomků, je absurdní a nebezpečná představa.

Nyní jsme na pokraji změny. Dosud to byla síla okolností a okolí, která způsobila, že samotná myšlenka integrace zůstávala na okraji zájmu větší části přistěhovalecké komunity – to jest, že si takovou věc nikdy nepředstavili ani aktivně nezamýšleli a že jejich početnost a fyzická koncentrace znamenaly, že nenastal tlak k integraci, který normálně působí na každou malou menšinu.

Nyní vidíme, jak rostou síly aktivně působící proti integraci, v jejichž zájmu je zachování a vyostření rasových a náboženských odlišností a jejichž konečným úmyslem není nic menšího než dominantní postavení – nejdřív nad vlastní přistěhovaleckou komunitou a pak i nad zbytkem obyvatelstva. Malý obláček, který ale může velice rychle zakrýt celou oblohu, se nedávno ukázal ve Wolverhamptonu a zdá se, že se rychle rozšíří. Slova, která teď použiji, nejsou moje, ale pronesl je jeden poslanec za Labour Party, který je zároveň ministrem v nynější vládě:

„Kampaň komunity sikhů za zachování svých zvyků, které jsou v Británii naprosto cizí, je hodna politování. Když někdo pracuje v Británii a zvláště ve veřejných službách, měl by být připraven přijmout závazky a podmínky svého zaměstnání. Požadavky na zvláštní komunitní práva (nebo bychom spíš měli říkat rituály?) [EP naráží na to, že v angličtině se slova „rights“ (práva) a „rites“ (rituály) vyslovují stejně] vede k nebezpečné fragmentaci uvnitř společnosti. Tento komunalismus je společenským jedem a měl by být jasně odsuzován, ať už ho praktikuje kdokoli.“

 

 

 

 

 

Děkuji svému kolegovi Johnovi Stonehouseovi, že těmto věcem porozuměl a měl odvahu je vyslovit nahlas.

Pro tyto nebezpečné a rozdělující elementy je úprava navrhovaná v zákonu o vztazích mezi rasami (Race Relations Bill) živným roztokem, který potřebují ke svému životu. Zde je poskytuje způsob, jak se přistěhovalecké komunity mohou uzavřít více do sebe, jak agitovat proti svým spoluobčanům, jak zastrašovat a ovládat ostatní prostřednictvím právních nástrojů, které jim poskytli neznalí a neinformormovaní. Když se zadívám do budoucnosti, naplňuje mě neblahé tušení a stejně jako jeden Říman mám pocit, že „vidím řeku Tiberu, jak se pění krví“.

Tento tragický a nesnadno uchopitelný jev, který s hrůzou pozorujeme na druhé straně Atlantiku [EP zde zřejmě naráží na občanské nepokoje a rasové bouře spojené s hnutím za občanská práva černochů v druhé polovině šedesátých let], a který k nám přišel z naší vůle a zároveň i kvůli naší nedbalosti. Už nyní je zde naplno a velikost problému dosáhne amerických proporcí dlouho před koncem století.

Pouze rozhodná a okamžitá akce může toto nebezpečí odvrátit. Zda-li bude veřejná vůle takovou akci požadovat a také ji skutečně provést, nevím. Vše co vím, je, že vidět a přitom o tom nemluvit, by bylo velikou zradou.

z angličtiny pro Eurabia.cz přeložili Debunker a Milton Douglas

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

17 komentářů

  1. Martin Rubáš napsal:

    Ve skutečnosti je dnes situace v Británii mnohem horší, než to on předvídal. I on by se divil. Některé města, nebo části měst jsou čistě islámská. Taky někteřís tarostové jsou moslimové, i starosta Londýna. Masová znśilnění, útoky kyselinou, totalitní boj proti hate speech. Jde to dolu kopcem s Británií.

    https://www.epshark.cz/clanek/1481/britske-znasilnovaci-gangy-cast-3

  2. Anan napsal:

    Vše jenom potvrzuje, že u civilizace složené z různých ras je nemožné žít dlouhodobě na jednom území společně. Dohoda vládnout společně neexistuje. Jde o to kdo koho ovládne nebo zničí. Není to proces jedné generace ale několik století.

  3. Miroslav napsal:

    Nejhorší je, že tuto situaci, likvidace bělochů, dělají a plánují zase běloši. To je na tom to hrozné !

    • Maroš napsal:

      Áno aj tí bieli sionisti…

    • pepek napsal:

      Veliký omyl,likvidaci bílých tvůrčích lidí plánují výlučně židé,kterých jsou plné protektorátní vlastizrádné „vlády“ Evropských států a vydatně jim v tom pomáhají vlastizdádní bílí přizdisráči,systémoví udavači a židem vytvořené represivní složky (např. zločinecká organizace tzv. Policie ČR je složena téměř výlučně z bezpáteřních podlidí bílé rasy,avšak je hlavní protinárodní složkou a vykonavatelem a ochráncem zločinného zlodějského vládního žida).
      Tento světový židovský megapodvod zvaný „demokracie“ dovoluje židům beztrestně rozkrádat po tisíce let nahromaděné majetky jednotlivých národů a genocidně likvidovat napadené národy.

      • dastin napsal:

        Tomasku, skoda ze nejde na Tvem boardu likovat, Pepimu bych dal „lajka“ jak Brno…… 🙂

  4. Maroš napsal:

    https://ac24.cz/-/tvrda-realita-v-britanii-15-utoku-kyselinou-tydne-z-toho-3-4-v-londyne?redirect=%2Fuvod%3Fp_p_id%3Dcom_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm%26p_p_lifecycle%3D0%26p_p_state%3Dnormal%26p_p_mode%3Dview%26_com_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm_delta%3D12%26p_r_p_resetCur%3Dfalse%26_com_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm_cur%3D1

    https://ac24.cz/-/v-nemecku-temer-ubili-k-smrti-poslance-protiimigrantske-afd?redirect=%2Fuvod%3Fp_p_id%3Dcom_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm%26p_p_lifecycle%3D0%26p_p_state%3Dnormal%26p_p_mode%3Dview%26_com_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm_delta%3D12%26p_r_p_resetCur%3Dfalse%26_com_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm_cur%3D1

    Na Slovensku neomraxistickí saracéni stále v mediálnom režime Takia…
    https://www.aktuality.sk/clanok/654792/kotlebovci-strasia-islamom-na-novom-webe/?utm_source=azet.sk&utm_medium=magaziny-top&utm_content=clanok3&utm_campaign=HP-new2

    Útok steľnou zbraňou – len tak?!
    „Autobus stál na Prievozskej ulici pred križovatkou s Košickou vo vyhradenom BUS – pruhu pred svetelnou križovatkou. Pri jeho ľavej strane zastavilo osobné auto, ktorého spolujazdec cez otvorené okno vystrelil z nezistenej zbrane. Aktuality.sk o tom informovala hovorkyňa Dopravného podniku Bratislava Adriana Volfová.

    „Poškodil ľavé bočné sklo v kabíne vodiča, ktoré zranilo vodiča na oboch rukách. Privolaná RZP ho ošetrila na mieste a bol stiahnutý zo služby. Udalosť sa zaobišla bez zranenia cestujúcej verejnosti a je v štádiu riešenia políciou,“ “
    https://www.aktuality.sk/clanok/655098/vodic-auta-v-bratislave-strielal-na-vodica-autobusu/?AT=wgt.article_clanok-najcitanejsie.c.x…B.

    Pravá Amazonka v akcii…
    https://ac24.cz/-/pokus-o-loupez-skoncil-nedobre-zlodej-narazil-na-zapasnici-ufc-a-takto-dopadl?redirect=%2Fuvod%3Fp_p_id%3Dcom_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm%26p_p_lifecycle%3D0%26p_p_state%3Dnormal%26p_p_mode%3Dview%26_com_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm_delta%3D12%26p_r_p_resetCur%3Dfalse%26_com_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm_cur%3D1

    ???
    Systema – metodika sebaobrany – práca s tzv. vlastnou komfortnou slobodnou polohou tela – prenášanie vnútornej energie – elektomagnetizmus meridiánov, marma body a reflexné reakcie tiel súperov v kombate. Z hľadiska vynaloženej energie – ruská Systema je najjemnejšie bojové umenie na svete… Pre všetky vekové a zdravotné kategórie…
    systema
    https://www.youtube.com/watch?v=bDwUuc00o1A
    Ladné úhybové manévre voči ozbrojenému útočníkovi
    DownloadsNog v rukopashnoy Systema 01
    https://www.youtube.com/watch?v=rWPLxrBaOTk

    Ďalšie vyhľadávanie…
    https://www.youtube.com/results?search_query=Systema

  5. emil napsal:

    Aj ten „najprimitivnejsi“ kmen v najhlbsej dzungli na druhom konci sveta ma vacsi pud sebazachovy ako tzv. moderna civilizacia. Ak niekomu cudziemu spolocnost kmena dovoli, aby s nimi spolunazival, tak jedine podla ich podmienok a ich pravidiel, ak vobec. Pokial to tak nie je, tak caka „neprisposobiveho votrelca“ povacsinou smrt, ale co je podstatne ostane uhajena jednota, zakony a pravidla kmena (komunity). A toto tie tzv. civilizovane politicke a skorumpovane hovada vobec nerespektuju, ale naopak este tuto narodnu sebadestrukciu a genocidu vehementne podporuju. Je jasne, ze oni samotni si myslia, ze su vyvoleni a nedotknutelni prirovnavajuc sa na roven bohov, ale nic nemoze byt dalej od pravdy. Plati vsak jedno jasne pravidlo. Narod si zasluzi taku vladu aku si zvoli a podporuje a zakonite musi znasat aj nasledky s tym spojene. Za blbost, naivitu, falosnu vieru a nadej sa vzdy platilo a platit bude, ci uz na urovni jedinca alebo celej spolocnosti. Toz tak.

  6. Lorien50 napsal:

    Sókratés o demokracii
    „Demokratické zriadenie doplatí na to, že bude chcieť vyhovieť všetkým. Chudobní budú chcieť časť majetku bohatých a demokracia im to dá. Mladí budú chcieť práva starých, ženy budú chcieť práva mužov, cudzinci budú chcieť práva občanov a demokracia im to dá. Zločinci budú chcieť obsadiť verejné funkcie a demokracia im to umožní. A až zločinci demokraciu nakoniec ovládnu, pretože zločinci od prírody tiahnu po pozíciách moci, vznikne tyrania horšia, než dokáže najhoršia monarchia alebo oligarchia.“

  7. Lekno napsal:

    Sad rastie sam…
    Aj keby migraciu ihned zastavili, tak je to uz teraz casovana bomba, ktora vybuchne.
    Ne-nasinec sa rychle replikuje, rovnako ako aj chazarska populacia, ako to opisuju tu:
    https://www.youtube.com/watch?v=TsS54zGOu6o

    • kalia napsal:

      To je zajímavé video, ale všichni by si měli uvědomit, že stejně tak, jako „někdo“ vynalezl (no spíše opsal) a zavedl židovství a křesťanství, tak ten samý „někdo“ vynalezl (také spíše opsal) islám, ten někdo zavedl také buddhismus atd.. Mě tedy nedává logiku to, proč by „někdo“ vynalezl náboženství, které se bude snažit díky víře ve svou nadřazenost „převládnout“ po celém světě = tedy bude bojovat (vést svatou válku). Proč by to někdo dělal, když na Zemi ten někdo chce pravděpodobně také žít? Napadly mě tyto možnosti:
      1.) ten někdo není člověk a živí se energií z utrpení a válek
      2.) ten někdo žije na Zemi a plánuje si podrobení všech lidí na základě toho, že až mezi sebou budou jednotlivá náboženství dostatečně dlouhou dobu bojovat a lidi už toho budou mít dost, tak nabídne řešení výměnou za to, že bude všemu vládnout
      3.) ten někdo chce vyhladit všechny lidi, aby měl planetu pro sebe (to by ale asi mohl udělat jednodušeji i jinak, takže tento důvod jsem spíš vyloučila)

      (žádný další důvod, proč by to někdo dělal, mě nenapadá)

      PS. líbilo se mi i to video o domorodcích, kteří reagovali na současnou civilizaci

    • Maroš napsal:

      99% pravdy – 1% dôležitej lži!
      1/ Chazari nie sú ničím výnimoční – oni len ovládli priestor, v ktorom sa navzájom protežujú tak, že ako výnimoční vyzerajú. Pokým niekto nevymyslel Nobelovu cenu, Oscara, cenu Grammy – výnimočný nebol nikto! To je to zviditeľňovanie sa! Albert Einstein musel svojej prvej žene Milovičovej – srbskej matematičke a priateľke Teslu – vyplatiť všetky peniaze z Nobelovej ceny, pretože by mohla verejnosti preukázať, že tieto teórie jej Einstein fakticky ukradol. takých „výnimočných“ s nájde viac.
      2/ Ten apel na „bratskú“ islamizáciu – „keď už sme všetci abrahámovskí semiti“ – vám zjavne ušiel!

      Pozor na takéto demagogické dokumenty! Ono aj tí slávni „arabskí“ matematici boli len privilegovaní islamizovaní zotročení potomkovia iných národov, lekár Avicena – Ibn Sena – bol pôvodom Chazar, ktorý prijal islám. Byzanciu – Konštantinopol – pomohol dobyť uhorský Chazar Orbán v roku 1453 svojimi obrími delami špeciálnej konštrukcie – lebo Osman Mehmet II. mu lepšie zaplatil za jeho vynález!
      http://www.impulzrevue.sk/article.php?281

      Súčasný Orbán je Chazar po matkinej línii minimálne do 4. kolena! A čo je zaujímavé – preberalo s práve priezvisk po ženách-matkách, čo súvisí práve so židovskou geneaológiou a zo snahou zachovať práve meno Orbán!
      Otec osoby/osôb Gáspár Orbán; rachel orbán; flóra orbán; róza orbán a sára orbán
      https://www.geni.com/people/Viktor-Mih%C3%A1ly-Orb%C3%A1n/6000000023233663874

      A Chazar Soros Orbánovi požičal 10-tisíc dolárov na štúdium!
      „Na základe tohto listu získal Orbán v tom čase 10-tisíc amerických dolárov na výskum, čo mu umožnilo štúdium na univerzite.
      Od apríla 1988 mladý Orbán, čerstvý absolvent práva, pracoval na čiastočný úväzok pre nadáciu založenú práve Sorosom. “
      https://europskenoviny.sk/2018/04/02/zverejnili-list-v-ktorom-orban-ziada-peniaze-od-sorosa/

      To, že „dnes“ Orbán, ktorý je pri moci – „vyháňa Soroša“ z Maďarska „až do Viedne“ – je fraška – inak by to celé nefungovalo.

  8. jirik napsal:

    PŘEDMLUVA ABB KE SBORNÍKU GLOBÁLNÍ PAKT A DALŠÍ TEXTY O MIGRACI (SEŠIT NÁRODOVECKÉ KNIHOVNIČKY Č. 12)
    http://narodnidemokracie.cz/predmluva-abb-ke-sborniku-globalni-pakt-a-dalsi-texty-o-migraci/

  9. Maroš napsal:

    Ad výroba prezidentov na Slovensku… POKRAČOVANIE – MENÁ a „náhody“…
    https://domov.sme.sk/c/4296098/pezinska-skladka-zaujala-americanov.html

    Poznámka – v Pezinku sú po Bratislave najvyššie ceny stavebných pozemkov a nehnuteľností – napriek tomu, že v Pezinku je najvyšší výskyt karcinogénneho rádioaktívneho radónu… Pezinská Baba je bývalá sopka. Takže – ocenená developerská „eviromentalistika“ Čaputová…
    „Radónová mapa Slovenska
    Zvýšené riziko radónu je zaznamenané v mnohých slovenských lokalitách, a to predovšetkým v oblastiach veľkých miest. Pre lepšiu prehľadnosť uvádzame ich zoznam podľa jednotlivých krajov.

    Bratislavský kraj: mestá Bratislava, Malacky, Pezinok a ich okolie;“
    http://www.zaklady.icopal.sk/Temy/Radonova-mapa.aspx

    Tak – a „Goldmanova cena za uvoľnenie priestoru“ pre novú skládku – ono sa ten VYROBENÝ odpad – keď už nie do Pezinka – niekde vyviezť musí. Najlepšie na poľnohospodársku pôdu – Čierny Peter. A „enviromentálni právnici“ proti výrobe odpadu ani proti zasieraniu celej krajiny už akosi nemajú potrebu behať po súdoch.
    https://www.cas.sk/clanok/354463/foto-skazy-pri-zlatych-klasoch-hori-150-000-m3-smeti-nepustajte-von-deti-vyzyvaju-rodicov/

    Milé úžerníctvo z presvedčenia a kontinuita odovzdávania kontrolovanej moci… „Ceny“ ako obchodný MERCHANT vyrobených „osobností“:
    „Ak robí človek veci z presvedčenia a zo srdca, dokáže priniesť aj výsledky. Pred novinármi to dnes vyhlásil prezident SR Andrej Kiska, ktorý prijal vo svojom úrade dve Slovenky Zuzanu Čaputovú a Zuzanu Števulovú ocenené v zahraničí za svoju prácu. Čaputová získala medzinárodnú Goldmanovu cenu za dlhoročné komunitné a právne líderstvo v kauze Pezinská skládka a Števulová ocenenie International Women of Courage Award za osobné nasadenie v boji za práva utečencov a migrantov aj počas migračnej krízy v Európe.“

    „Števulová prišla k prezidentovi aj v sprievode afganského utečenca Faisala Ahmeda Kamaliho, ktorý žije na Slovensku už viac ako dva roky. Hlave štátu darovali obraz, na ktorom je utečenec v mori v typickej oranžovej záchrannej veste. Namaľoval ho utečenec z Etiópie žijúci na Slovensku. „Ja si dlhodobo myslím, že Slovensko má kapacity na to, aby pomohlo určitému počtu utečencov tým, že ich prijmeme na naše územie a poskytneme im možnosť začleniť sa. Viem si predstaviť, že by sme takto vedeli ročne pomôcť asi 1500 ľuďom,“ uviedla Števulová s tým, že musia byť zdôrazňované príklady úspešnej integrácie.“

    Na snímke vľavo Fasil Ahmed Kamali, chlapec z Afganistanu, ktorého sa ujala Zuzana Števulová. Foto: TASR/Pavel Neubauer
    Kamali priznal, že pôvodne utekal do Nemecka, lebo tam má rodinu, bol však zadržaný našou políciou, a tak na Slovensku požiadal o azyl. V súčasnosti má doplnkovú ochranu, chodí do školy s cieľom urobiť si maturitu a popritom pracuje.“ – úžasné – ochranka pracuje ním…

    Čaputová si prevzala Goldmanovu environmentálnu cenu v americkom San Franciscu 18. apríla. Táto cena je často prirovnávaná k Nobelovej cene v oblasti environmentalistiky, udeľuje sa od roku 1990. Jej laureátov nominujú renomované environmentálne organizácie a experti z celého sveta za trvalý a významný prínos v oblasti ochrany životného prostredia. Vyberá ich medzinárodná porota. Cena má zviditeľniť nielen jej držiteľov, ale najmä ich prácu. Odovzdávajú ju každoročne v apríli v čase celosvetových osláv Medzinárodného dňa Zeme v San Franciscu.“
    REPLAY: „Cena má zviditeľniť nielen jej držiteľov“ = výroba prezidentských kandidátov.

    „Števulová si ocenenie International Women of Courage prebrala z rúk amerického ministra zahraničných vecí USA Johna Kerryho 29. marca. Ocenenie sa udeľuje ženám za výnimočnú odvahu a líderstvo pri obhajovaní ľudských práv, zrovnoprávnenia žien či za prínos k sociálnemu pokroku, pričom sú často vystavené vážnym bezpečnostným rizikám.“

    REPLAY: „pričom sú často vystavené vážnym bezpečnostným rizikám.“ – asi ako to 15-ročné nemecké dievča zavraždené „adoptovaným afgánskym uchýlencom“ vo vlastnej rodine…
    https://www.teraz.sk/slovensko/prezident-kiska-caputova-stevulova/194699-clanok.html

    Poznámka – za výrobu volebného spotu Čaputovej – „Nebojím sa, nie som sama, sú za mnou LEN slušní ľudia“ = nezvolia ma len tí NEslušní – by som jej navrhol rovno Oscara /aspoň toho pezinského/.
    https://www.youtube.com/watch?v=eYzOzuWKawI

    „Humanistami oceňovaná“ výroba svetových slniečkárov na Slovensku…
    Kto Vás SLNIEČKÁRI platí???
    https://www.youtube.com/watch?v=45K7fGerdt0

    • Maroš napsal:

      Mimochodom – prezidentská kampaň začína „až už“ dnes, s čím pani advokátka nemá už pomaly mesiac na You Tube žiaden problém…

  10. Maroš napsal:

    „Keď nemôžeme jazdiť zadarmo – vykoľajíme vám vlak“! Tak toto ešte nevymysleli ani naši Cigáni či Rómovi, ktorí rozkrádali medené spojovacie prenosové káble na železničných koľajách! Tu je vidno, že títo imbecilní pomstychtiví imigranti zásadne myslia len na seba! Náš svet a naši ľudia pre nich neznamenajú NIČ! Ešte aj ten „náš“ Cigáň má akú takú predstavu, že vo vykoľajenom vlaku by mohol sedieť nejaký jeho „vzdialený“ príbuzný!

    Migrantské DOSPELÉ hovädá z Alžíra, Maroka a Gambie!
    „27letý marocký žadatel o azyl, 33letý Alžířan a 20letý Gambijec se pohybovali v hornorakouském okrese Vöcklabruck. Všichni tři vyrazili místním vlakem z Vöcklamarkt do St. Georgen im Attergau. Kontrolor jízdenek uvedl, že nikdo z nich neměl platnou jízdenku a to je také důvod proč byli vysazeni na nejbližší zastávce. Trio se zdráhalo vyhovět této žádosti a jen neochotně opustilo vlak.
    Ve 4:50 při zpáteční cestě se motorový vůz opět vydal z Vöcklamarktu do St. Georgenu. V oblasti zastávky Walsberg si strojvůdce ve tmě všiml kusu dřeva asi 50 centimetrů dlouhého a použil nouzovou brzdu.
    Po odstranění překážky strojvedoucí pokračoval opatrně v cestě, ale musel zastavit znovu asi po sto metrech, protože na kolejích leželo dalších šest kusů dřeva, dřevěná tyč a kabelový buben a stůl z nedaleké lovecké chaty. Kromě toho strojvedoucí ještě z kolejí odstranil hraniční kámen o váze přibližně 30 kilogramů. Po odstranění všech překážek vlak mohl pokračovat.
    Na zastávce Walsberg si strojvedoucí všiml kamene, položeného ve výhybce. Opět byla použita nouzová brzda a motorák zastavil před výhybkou. Kámen mohl vykolejit železniční vůz a způsobit škody nejen na vagonu, ale i na železničním svršku.
    Během cesty bylo ve vlaku 21 cestujících.“
    https://ac24.cz/-/migranti-vyhodili-jste-nas-z-vlaku-tak-ani-vy-nepojedete-?redirect=%2Fuvod%3Fp_p_id%3Dcom_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm%26p_p_lifecycle%3D0%26p_p_state%3Dnormal%26p_p_mode%3Dview%26_com_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm_delta%3D12%26p_r_p_resetCur%3Dfalse%26_com_liferay_asset_publisher_web_portlet_AssetPublisherPortlet_INSTANCE_lCcnss25eNbm_cur%3D2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.