Proč se neuskutečnil projekt židovského státu na Krymu

Ve druhé polovině 19. století se židovská elita roztroušená po celém světě začala zabývat hledáním území pro trvalé sídlo židovského národa. Mnoho možností bylo zvažováno, ale dvě z nich převládaly – Palestina a Taurida na území dnešní jižní Ukrajiny a Krymu. Území Tauridy bylo pro usídlení židů považováno za nejvhodnější variantu. Hlavní překážkou realizace tohoto projektu tehdy byla existence Ruské říše, k níž provincie Taurida se správním centrem v Simferopolu náležela. Málo se však ví, že americká elita neplánovala vytvořit Izrael v Palestině, ale právě na Krymu.

 

Po zhroucení Ruské říše se šance na vytvoření židovského státu na Krymu objevila. V roce 1922 byl v Simferopolu založen „Agro-Joint“ jako struktura židovské charitativní organizace „Joint“, jejímž představitelem byl Joseph A. Rosen. V roce 1923 navrhl sovětskému vedení pro SSSR „ziskový“ projekt – vytvoření židovské autonomie na území Sovětského svazu, která měla kromě Krymu pokrývat ještě Oděsu, Nikolajev, Cherson a kavkazské pobřeží Černého moře (nyní území Krasnodaru) až po Abcházii. Do této oblasti mělo být přesídleno několik stovek tisíc židů ze západních oblastí Ukrajiny a Běloruska. Na oplátku mezinárodní židovské organizace slíbily pomáhat Sovětskému svazu v získávání velkých půjček.
.
Tehdejší sovětské vedení s návrhem na vytvoření židovské autonomie na území Sovětského svazu velmi sympatizovalo. Proti této myšlence byl pouze Stalin. A je to pochopitelné. Od roku 1921 již na území Krymu existovala Krymská tatarská autonomní republika. Plánované přemístění Židů by mohlo způsobit velké mezietnické napětí. Ale navzdory tomu se pod vedením Larina (Lurie) začalo rozpracovávání tzv. „Krymského židovského projektu“, který byl přímo pod dohledem Židovského kongresu Ameriky, jehož členy byli zástupci dvou set nejbohatších rodin Spojených států. Vytvoření „Krymského židovského projektu“ uvítali i američtí prezidenti G. Hoover a F. Roosevelt, kteří se na židovskou kolonizaci Krymu rozhodli přes organizaci „Joint“ investovat 15 milionů dolarů (v té době poměrně impozantní částku).

 

Již v roce 1922 začal nově vzniklý Agro-Joint přemísťovat Židy z Ukrajiny a Běloruska na Krym a vytvářet židovské kolektivní farmy. V roce 1923 už bylo na Krymu založeno 186 takových farem. V tomtéž roce uspořádala Agro-Joint v Moskvě reklamní výstavu, kde byla představena především zemědělská technika. Slogan této výstavy zněl: „Tak to bude na Krymu, jestliže pomůžeme židům se tam usadit“. Již nevyléčitelně nemocný Lenin tuto výstavu navštívil a doporučil ji.
.
19. února 1929 uzavřela sovětská vláda jménem RSFSR (Ruské sovětské federativní socialistické republiky), do níž tehdy patřil i Krym, smlouvu s organizací Joint. Podle této přísně tajné dohody dostával SSSR ve formě úvěru 900 tisíc dolarů ročně po dobu deseti let za 5 % ročního úroku. Vláda SSSR vydala a převedla na organizaci „Joint“ dluhopisy za plnou částku úvěru s úroky (20 milionů dolarů). Tyto dluhopisy byly ve Spojených státech rozprodány mezi nejbohatší lidi v Americe. Podle podmínek smlouvy byl Sovětský svaz povinen splatit sumu i s úroky z úvěru v průběhu roku 1954. Jako odměnu za půjčky byl Sovětský svaz do okamžiku úplného splacení dluhu v roce 1954 povinen vytvořit na území Krymu Židovskou autonomní republiku.
.
Pro zajištění dluhopisů byla celá krymská půda rozdělena na podíly. Nejprve tyto podíly krymské půdy (několik milionů hektarů) obdrželo 200 lidí. Byl to tehdejší prezident USA G. Hoover, budoucí prezident USA F. D. Roosevelt, jeho žena Eleanor, L. Marshall, Rockefeller a další američtí magnáti. Zbývající podíly krymské půdy si rozdělili ostatní. Politici, podnikatelé a bankéři USA. Tak si ve skutečnosti sovětská vláda vzala úvěr, za jehož poskytnutí se mělo zaplatit krymským územím.

Nicméně po posílení Stalinovy ​​pozice ve vedení země zájem o „Krymský židovský projekt“ zmizel. Všichni, kdo se podíleli na vývoji tajného „krymského projektu“, byli v roce 1937 pronásledováni a poté zastřeleni. Ale závazky vyplývající ze smlouvy tím nezmizely. Proto, aby bylo možné ukončit „Krymský židovský projekt“, Stalin v roce 1934 vytvořil židovskou autonomní oblast na Dálném východě s administrativním centrem v Birobidžanu. Světová židovská elita se však o toto území nezajímala, i když tato země má úrodnou půdu a relativně mírné klima.
.
Jedním z hlavních důvodů vzniku židovské autonomní oblasti na Dálném východě byla také skutečnost, že po masové migraci židů na Krym tam vypukly vážné nepokoje, které dosáhly krveprolití a ozbrojených střetů. Krymští Tataři nevpouštěli a vraceli zpět vlaky přivážející na Krym nové židovské osadníky, a také začali likvidovat židovské osady. Stalin tehdy rozhodl, že nelze zažíhat národnostní plamen, a proto považuje vytvoření židovské republiku na Krymu za nemožné.
.
Směnky však u Američanů zůstaly a všechno ostatní pokračovalo stejně jako dosud. Sovětský svaz pokračoval v přijímání půjček. Ale už v roce 1943, na setkání s vůdcem jugoslávského hnutí odporu, Josifem Brozem Titem Stalin řekl, že mu už nemůže posílat část amerického „lend-lease“, protože Američané mu hrozili, že ho zmrazí, s odvoláním na skutečnost, že Sovětský svaz neplní své závazky vyplývající ze smlouvy s Jointem na vytvoření židovské republiky na Krymu. Stalin zároveň řekl: „Židovská lobby v Americe je velmi silná a požadují, abych pokračoval v projektu krymské Kalifornie. Američané mi hrozí, že neotevřou druhou frontu, dokud sovětské vedení nerozhodne o Krymu.“ Je tedy jasné, co ve skutečnosti zdržovalo otevření druhé fronty.

 

Američtí finanční oligarchové potřebovali dostat Krym za každou cenu. Na setkání Roosevelta se Stalinem v Teheránu a Jaltě Roosevelt stále krymskou otázku připomínal. A pak k vyřešení problému Krymu přijel do Moskvy v listopadu 1945 americký ministr obchodu Harriman. Zde je dopis od J. Marshalla Harrimanovi:
.
„Drahý Averell! Prezident Truman schvaluje vaše plány. Přidal k nim ještě následující: koexistence základny sovětské černomořské flotily a Židovské republiky na území Krymu, otevřené svobodnému vstupu židů z celého světa, se jeví jako nevhodná, s nepředvídatelnými důsledky. Krym by měl být demilitarizovanou zónou. Dejte Stalinovi na srozuměnou, že musí být připraven přemístit loďstvo ze Sevastopolu do Oděsy a na kavkazské pobřeží Černého moře. Pak teprve uvěříme, že Krymská židovská republika je realitou, nikoliv mýtem propagandy.“
.
Jestliže smlouva Sovětského svazu s organizací Joint z 19. prosince 1929 předpokládala vytvoření židovské republiky uvnitř SSSR, pak v listopadu 1945, soudě podle výše zmíněného Marshallova dopisu a v rozporu s podmínkami smlouvy, Spojené státy již považují Krym za nezávislý židovský stát. To potvrzuje skutečnost, že Spojené státy, dokonce ani hypoteticky, nepřipouštěly vytvoření židovského státu v Palestině. Buď Krym, anebo nic.

 

Na setkání s Harrimanem v listopadu 1945 mu Stalin připomněl, že se židovský kongres v Basileji v roce 1897 rozhodl založit židovský stát v Palestině. Je třeba poznamenat, že Židovský kongres učinil toto rozhodnutí z donucení, protože ruské impérium stálo v cestě provedení výhodnějšího krymského projektu. Proti vytvoření židovského státu v Palestině se postavili Britové, kteří během první světové války Palestinu obsadili a v roce 1918 na základě mandátu Ligy národů toto území prohlásili za své. Po skončení druhé světové války učinili Američané a jejich britští spojenci vše možné, aby zabránili vzniku židovského státu v Palestině, protože v tomto případě by krymský židovský projekt ztratil svůj význam.
.
A tak snaha židů v letech 1945 – 1946 vytvořit nezávislý stát Izrael byla tvrdě potlačena. Britové masivně stříleli palestinské židy, naváděli na ně své arabské spojence a vytvářeli pro ně nesnesitelné životní podmínky, které se jen málo lišily od životních podmínek během německé okupace. Židy z Palestiny vytlačovali všemi prostředky. Ale navzdory tomu židé pokračovali s Brity ve tvrdé a krvavé válce o nezávislost, majíce při tom vojenskou podporu pouze ze Sovětského svazu. Pro ten byla otázka jasná: pokud palestinští židé vydrží, ztratí krymský židovský projekt svůj význam. A pokud ne, pak Američané na něj budou i nadále vyvíjet tlak, jako na bolavý mozol. Vítězství palestinských židů a vytvoření státu Izrael v roce 1947 bylo umožněno pouze díky vojenské pomoci Sovětského svazu, který prostřednictvím třetích zemí nejen zásoboval palestinské židy zbraněmi a střelivem, včetně dělostřelectva, houfnic a tanků, ale také vyslal vojenské instruktory a dobrovolníky z řad sovětských židovských vojáků.

 

Po vytvoření státu Izrael Stalin doufal, že krymská otázka byla navždy uzavřena. Nicméně stále tu byly směnky, podle nichž byla celá krymská země rozdělena do podílů, které se měly na základě dohody z roku 1929 v roce 1954 stát majetkem americké elity. Chruščovův převod Krymu na Ukrajinu byl tedy Stalinovým domácím úkolem, díky němuž mohl být zrušen závazek Sovětského svazu podle výše uvedené smlouvy. Faktem totiž je, že smlouvy podepsané sovětskou vládou jménem RSFSR zůstaly navzdory vytvoření Izraele v Palestině platné. Pouze převod krymského území z jurisdikce RSFSR na jurisdikci jakékoli jiné federální republiky de facto zrušil dluhové závazky. V tomto případě již krymská země jako by nepatřila zemi, která podepsala směnky.
.
V roce 1954 se zdálo, že krymský židovský projekt byl navždy uzavřen. Nicméně s rozpadem Sovětského svazu opět vypluly projekty na vytvoření druhého židovského státu na Krymu, které se však už nesetkaly s aktivní podporou světové židovské elity. V roce 2014, kdy se Krym stal opět součástí Ruska, „Krymský židovský projekt“ navždy zapadl do zapomnění. Ale v tutéž dobu, po majdanu v Kyjevě, kdy Ukrajina začala praskat ve švech, vlivné židovské organizace začaly opět mluvit o vytvoření „Nového Izraele“ nebo takzvaného „Nebeského Jeruzaléma“ na území pěti regionů jižní Ukrajiny. Soudě podle izraelských médií, židovská elita se k projektu vytvoření Nového Izraele na území rozpadající se Ukrajiny staví velmi vážně (viz článek „Vytvoření nového Izraele na území Ukrajiny“). Avšak stejně jako se v roce 2014 dostalo do cesty „Krymského židovského projektu“ „Krymské jaro“, tak se v cestě vzniku „Nového Jeruzaléma“ na území jižní Ukrajiny může ocitnout projekt „Novorossija“. Projekt Novorossija byl sice liberální vládou Kremlu shozen ze stolu, stále však žije v myslích ruského lidu a je připraven znovu ožít s novou silou co nejdříve, bez ohledu na to, jak se proti němu postaví v Kremlu.
zdroj: 9

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

4 komentáře

  1. Maroš napsal:

    Pokúšajú sa sionisti vytvoriť z Ukrajiny „Druhý Izrael“? Hosť: Wayne Madsen
    https://www.youtube.com/watch?v=HvXjWPhu08Q

  2. Maroš napsal:

    „Manželce izraelského premiéra se nelíbilo, že kapitán letadla ji patřičně neuvítal na palubě. Vydala se rozhněvaná do pilotní kabiny, aby mu vynadala, ale nebyla vpuštěna. Pak ale kapitán podruhé uvítal manželský pár a zvlášť osobně Sáru.

    Na letišti vítali izraelský pár dívky v ukrajinských krojích s tradičním kulatým bochníkem. Premiér provedl tradiční obřad, pak předal kousíček chleba se solí Sáře, ale ta ho zahodila.

    Premiérova choť byla předtím uznána vinnou ve věci neúčelového vydání státních prostředků na jídlo v hodnotě 100 tisíc dolarů. Soud uložil Netanjahuové pokutu ve výši 55 tisíc šekelů (přes 15 tisíc dolarů). Stát si ponechal právo obžaloby v civilní věci, aby si vymohl dalších 175 tisíc šekelů.

    Na konci loňského roku bylo informováno o tom, že izraelský policejní útvar, který prováděl vyšetřování případu pod názvem Věc 4000, navrhl, aby Benjamin Netanjahu a jeho žena Sára byli obviněni z úplatkářství a podvodu. Sám premiér prohlásil, že tato obvinění jsou nepodložená. Policie po ukončení vyšetřování doporučila, aby premiér Benjamin Netanjahu a jeho žena Sára byli obviněni z úplatkářství, podvodu a poškození veřejné důvěry ve Věci 4000, uvádí The Jerusalem Post.“

    https://cz.sputniknews.com/svet/2019081910546208-video-netanjahuova-chot-ztropila-vytrznost-a-vyhodila-chleba-na-ukrajine/

  3. Jano napsal:

    Briti darovali Palestínu Ročildovi už v roku 1917 tzv. Balfourová deklarácia a v r.1918 bola ratifikovaná Churchilom. Hneď sa v západných médiách rozbehla kampaň na osídlenie Palestíny židmi a medializovali výzvy na finančnú podporu projektu. No stretlo sa to s nulovým efektom a tak noviny cca 1923 sucho konštatovali že židia sú pre židovstvo stratený a asimilujú sa a Palestínu podporiť nehodlajú. Oroblém vyriešil Hitler ktorý hneď po svojom nástupe k moci podpísal dohodu so Sionistami vo vyhosťovaní židov do Palestíny. Krym sa v 1948 v prospech židov pokúsila Golda Mayerová spolu s manželkou min.zahraničia Molotovovou. Tá za zradu ZSSR skončila v base . Predchodcom Izraela bolo Uhorsko ktoré v pol. 19 stor osídlilo 1 000 000 židov. Tých vpustil do Uhorska slobodomurár Jozef 2 pod podmienkou že si zmenia mená na nemecké. A tak štátne úrady obsádzali „nemci“ na úkor domácej šlachty. Mená si pomaďarčovali i skrze sobáš bohatých židovských nevestičiek so schudobnelými synáčikmi uhorskými. Železnice pálenice drevo obile bol ich kšeft.

  4. Takezo napsal:

    Izrael byl zachráněn díky vojenskému materiálu z Československa – žádných „třetích zemí“. Samozřejmě zřejmě s tichým souhlasem Moskvy…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..