Proč už nevěřím na to-do listy

…..jsem zvědavý, jak budete reagovat….

19:54

jak souvisí to-do listy s lidskou spokojeností a proč budete mít takzvaný “klid” teprve v hrobě. Bez nadsázky.

Tento týden jsme s jedním mým hráčem probírali dosavadní společné úspěchy. Věnuje se vedení firmy a beze sporu dělá pokroky. Na naší poslední schůzce pronesl zajímavou věc: “No, tak ještě nastavím tohle a pak už tě nebudu potřebovat.” Po očku se na mě podíval, jako by čekal reakci jak od zhrzené ctitelky.
Se zájmem jsem nadzvihl obočí a prohlásil: “To je super.” A nechal ho v lehce překvapeném tichu.

“Víš, hrajeme spolu od začátku pro to, abys věci zvládal sám. De facto jsi mě nepotřeboval nikdy – spolupracujeme, protože oba chceme a protože ty díky mě dosahuješ rychleji lepších výsledků. Je úplně v pohodě, že vyhraješ i tuhle hru a dosáhneš toho, co jsi chtěl.” Pokračoval jsem po chvíli. Můj klient přitakával. Pak jsem se zpetal: “Co bude potom? Myslím další level.” Ticho. Jen myšlenky jakoby za jeho zorničkami ještě zrychlily.

Mentalita “mít to hotovo”

Tento můj hráč uvažoval až do naší poslední schůzky v módu “chci to mít hotovo”. Nutno říci, že v tomto mindsetu vězí velká spousta lidí. Jen se rozhlédněte kolem sebe a poslouchejte, všímejte si. Až dosáhnu x, tak bude všechno v pohodě. Jo, a taky už bych chtěl mít konečně klid. A ve chvíli, kdy budu mít y, tak se nebudu už muset snažit. Tyhle a další věty můžete slyšet velmi často. Všechny vedou k jedinému cíli – mít něco hotovo.

Jenže to dost dobře nejde. Život přináší neustále nové dny, nová pokušení a nové příležitosti. A tak, pokud dosáhnete x, přijde y a po něm zet. Přijde vyšší level hry. Nové aktivity, nové výzvy. Někdo by je nazval novými starostmi, ale to je jen o úhlu pohledu. Touto optikou vypadá snaha “už mít jednou provždy pokoj” legračně. Je to jako snažít se mít hotový život. A pak co? Lidi, co mají hotový život, jsou mrtví. I když někteří z nich ještě dýchají.

Jak s tím souvisí to-do listy

Přístup k životu si vybíráme každý sám. Když už si vybereme, tak se náš přístup projevuje všude. Na každodenní bázi i při plánování našich dalších kroků. Typickou ukázkou mentality dokončování jsou to-do listy. Na první pohled se jedná o užitečný nástroj. Dokonce existuje celá řada aplikací, která umožňuje tento klam ještě více sofistikovat a udělat z něj vyšší dívčí. Jenže ve skutečnosti jsou to-do listy past.

Fungují na principu “chci to mít hotovo.” Jakmile si nějaký začnete psát, je to jako když začnete kouřit. Zpočátku máte pocit, že to máte pod kontrolou. Pak si namlouváte, že vám to pomáhá. Nakonec se dostanete do fáze, kdy vás to-do list frustruje stejně, jako frustruje kuřáka cigareta. Jenže si to nikdy nepřiznáte, stejně jako si to nepřizná řada kuřáků. Den co den si sedáte k nekonečnému seznamu úkolů a snažíte se je dokončit.

Den co den se vám to nedaří. Přesto v sobě pěstujete víru, že když seznam odškrtáte celý, nastane klid, mír a pohoda. Představa, že to všechno doděláte, je lákavá jako jahodová tříšť uprostřed léta. Je to lež. Legendy vyprávějí o pár lidech, kteří odškrtali svůj to-do list až do konce. A víte, co se stalo? Napsali si na něj další věci. Ongoing frustration forever.

Nekonečná cesta

Faktem je, že nikdy nedokončíme všechny věci. Dost často se na seznamech úkolů nachází i takové, které za dokončení prostě nestojí. Když přijmeme myšlenku, že nikdy nedokončíme všechno a nikdy nebude úplně klid, zbývá jediné. Zamyslet se nad tím, co chcete opravdu dělat v čase, který máte k dispozici. Co chcete dělat dlouhodobě. Co chcete dělat, aniž byste se to snažili dokončit.

Přemýšlet tímto způsobem může být nové, nezvyklé a nekomfortní. Ale stojí to za to. Můj hráč ze začátku příběhu došel k tomu, že vlastně za měsíc nemá v úmyslu začít stagnovat na zbytek života. Že vlastně bude růst i nadále. K výsledkům, o kterých doposud ani nepřemýšlel.

aké máte zkušenosti s dokončováním věcí vy? A co říkáte na to-do listy? Chcete mít “už konečně klid”? Podělte se o svůj komentář.
A sdílejte prosím tento článek. Zlepšíte tím náladu v městské části Královo pole. Fakt.

Týden: příběhy ze života. Každý týden přináším krátký příběh, se kterým jsem se setkal. Během krátkého zamyšlení se společně bavíme, učíme a sdílíme zkušenost, kterou příběh přináší. Týden vychází každý týden :). Píše: Život. Přepisuje: Honza Markel :).

Zdroj: (1)

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

10 komentářů

  1. Abc napsal:

    Jo, vidím to okolo sebe, až udělám támhleto budu spokojený, až udělám onako budu spokojený, jenže pocit uspokojení se stále nedostavuje a nedostavuje se u nikoho kdo tuto cestu vyhledává, vidím to krásně u sebe v rodině. Ale problém asi visí v tom najít uspokojení sám se sebou. Pěkný článek.

  2. Rodo napsal:

    Zajímavé připomíná mi to úplně naší malebnou vesničku kde jsem ve svém mladí prožil jak mé babičce sedlák jezdival s koňmi orat pole to krásné kouzlo povídání každý večer s babičkou na lavičce u chaloupky jak zvoní klekáni to byl krásné časy dnes? Přibyly nové futuristické vily za plotem 3 auta octavia superb a nová Q7 od 4 kruhů majitelé? Arogantní bez kousku lidskosti myslící jen na vlastní prospěch a honěni se za vlastním úspěchem bez kouska svědomí co z toho že jinde nějaká rodina musí přemýšlet jak dětem udělat radost jak vyžít po zaplacení drahých nájmů hlavně že já jsem úspěšný mi patří svět a jít za svojí kariérou přes mrtvoly tak přesně takové lidi nechci za sosedy v životě s nimi nenajdu společnou řeč a přesně takoví arogantní burani u mě jsou jen lidské hyjeny díky kterým je svět takový jaký je je všeobecně známo že prostý člověk se rozdá kdež to takový arogantní snop si vše nechá vyplatit do koruny jak potom může být svět hezčí když jedni pohrdají druhými kfyby to šlo hned bych z tohoto proklatého světa šel někam jinam kde jsi sou všichni rovni a každý život má svojí cenu než v tomto hnusném světě kde bohatí berou chudé jako obyčejné položky na šachovnici já doufám že ty boží mlýny melou a budou mlít tak dloho dokud každému pomelou dle zásluh

  3. irile napsal:

    Nic není konečné.Vše je dobré tak jak je v danou chvíli,vše je vývoj a poznání.
    I Osvícení není konečné.Je mnoho stupňů …
    Co je nejvyšší?Pro každého je to jiná laťka.
    Ani listy nemaji stanici vystupovat.Vlak jede dál …Je rozjetý na nejvyšší obrátky .
    Pokud se ho bude snažit někdo zastavit,bude to stát velké úsilí.
    Pak je třeba si položit otázku?
    Stojí to za to?
    Jsme zde na návštěvě,náš úkol je se radovat a žít každý okamžik naplno.
    Pokud listy způsobují smutek či stagnaci ve vývoji radosti , je dobré se zastavit a zvovu nadechnout a plavat dál ,tak jak nám určuje srdce .
    Život je oceán poznání.Plavbu a směr si určujeme sami.

  4. Anan napsal:

    Jsme na světě aby jsme rostli.Prostě každou ukončenou věc využít k dalšímu růstu. Nejenom ve vlastní prospěch, ale ve prospěch celku. Musíme odhazovat klacky, které nám hází pod nohy ti, kteří si to nepřejí a myslí pouze a jenom na sebe. Hlavně vše nejenom ve smyslu materiálním, ale i ve smyslu duchovním. Vše souvisí s rozhovory s Jamisonem Nerudou, které si čtu a začínám rozumět tomu, že vše není takové jak to vypadá a nejsme tady náhodou. Doporučuji všem, kteří se zajímají o počátky naší civilizace a plány s ní.

  5. aston napsal:

    To je zvláštní, také jsem tady psal komenrář a zmizel :(….

  6. Maroš napsal:

    Len pripomeniem slová japonského profesora v dokumente Y. T. „Revoluce jednoho stébla slámy“ – že – „Vrcholom poľnohospodárstva je ničnerobenie, lebo to najužitočnejšie je dať si poriadneho šlófika!“

    To do list = mať zaplatené šeky a byť /na chvíľu/ najšťastnejší človek na svete = bič už netreba – ani cukor, pretože tým cukrom je stav, keď nás nebičujú – a tak sa vieme sebazotročiť a naprogramovať sami!

    Preto majú kalifornskí surferi heslo – „Jeden zlý deň na pláži je 100-krát lepší ako jeden vydarený deň v práci!“

    Teraz k téme – čo je to „To do list“? Nič iné, len blbý odvar vytrhnutý z kontextu komplexného Time management – časového menežmentu – v ktorom systematicky prebieha plánovanie zložitých činností vyžadujúcich dokonalú súčinnosť viacerých subjektov, ktoré spolupracujú a ich činnosti navzájom naväzujú na seba, v systéme ktorom sú jasne zadefinované ciele, priority, urgentné veci a najmä tzv. deadlines – čiary smrti, t. j., že pokiaľ nedôjde k splneniu konkrétnej úlohy do konkrétneho času – môže to ohroziť celý projekt, celú technológiu – A PRETO! – neplatí žiaden „To do list“ bežného robotníka či remeselníka, ale „Time list“ vedúceho projektu, pretože prioritou je KOORDINÁCIA. Preto sa time management presadzuje zásadne direktívne, pretože jednotlivci majú tendenciu kradnúť čas iným a stresovať iných – tlačiť ich na hranu deadlines, a workoholici a iniciatívni blbci majú tendenciu robiť chyby a vnášajú do projektu chaos – príklad – keďvodiči aut s betónom budú chcieť byť na stavbe skôr ako vodiči aut s armatúrou.

    Prax má skúsenosť, že prvoplán je dobrý na kreovanie ešte lepšieho plánu, preto platí – „keď vec môžeš vymyslieť zajtra lepšie, tak tú vec nechaj až na pozajtra!“

    „To do list“ je väčšinou prvoplán workoholikov a workoholizmus neprináša dobré výsledky – workoholizmus je PÓZA psychopatov – narcisov a ľudí s myslením otrokov.
    A každý dobrý plán má v prvom rade „plány B“, pretože platí, že čo sa môže posrať, to sa aj poserie a kvôli tomu sa vešať netreba.

  7. Robinsonka napsal:

    DÔLEŽITÁ JE CESTA, NIE CIEĽ

    Položila som si jednoduchú rečnícku otázku: prečo napríklad slovenský básnik Andrej Sládkovič nemusel riešiť problém „to-do listov“? Jedna z jeho rád je: „ROZPOMEŇ SA NA LÁSKY MOC“

    Navrhujem, aby sme nechali zaznieť jeho vlastné slová v nádhernej básni

    „Marína“

    1

    Ja sladké túžby, túžby po kráse
    spievam peknotou nadšený,
    a v tomto duše mojej ohlase
    svet môj je celý zavrený;
    z výsosti Tatier ona mi svieti,
    ona mi z ohňov nebeských letí,
    ona mi svety pohýna;
    ona mi kýva zo sto životov:
    No centrom, živlom, nebom, jednotou
    krás mojich moja Marína!

    41

    Možno mi tvojich úst sa odrieknuť,
    možno mi ruku nedostať,
    možno mi v diaľky žiaľne utieknuť,
    možno mi nemilým ostať,
    možno mi ústam smädom umierať,
    možno mi žialiť v samote,
    možno mi život v púšťach zavierať,
    možno mi nežiť v živote,
    možno mi seba samého zhubiť: —
    nemožno mi ťa neľúbiť!

    70

    Hoj! jak je sladko žiť s anjelom
    hodín anjelských večný rad,
    volať toho svojím priateľom,
    čo tvorca je svetov a hrad!
    Jak je velebno krásu matkou,
    cnosť, pravdu volať sestrou sladkou
    a pokoj bratom nazývať!
    Tu ľúbosť pozná oslávená,
    pocíti sladko, čo znamená
    v nebeskom objatí bývať!

    98

    V blízkosti tvojej, moja Marína,
    sto citov z duše mi kypí,
    k tebe sa život celý pohýna,
    jak roj včiel k sladkostiam lipy:
    Ústa mi primrú k rubínom tvojim,
    myslím si večne, že nerozdvojím
    prah duše od duše prahu;
    srdce mi do brán pŕs tvojich bije,
    lebo tam ono ľúbosťou žije,
    tam hľadá otčinu drahú.

    185

    A čo je mladosť? — Dvadsaťpäť rokov?
    Ružových tvárí hlaď jará?
    Či údov sila? Či strmosť krokov?
    Toto sa všetko zostará!
    Mladosť je túžba živá po kráse,
    je hlas nebeský v zemskom ohlase,
    je nepokoj duší svätý,
    je tá mohutnosť, čo slávu hľadá,
    je kvetín lásky rajská záhrada,
    je anjel v prachu zaviaty!

    288

    Marína moja, dumnej nemoty,
    šumných piesní mojich predmet!
    Čo bych tri večné spieval životy,
    piesni mojej skončenia niet!
    Ako keď vetrík v škárach Devína
    v šume slabučkom deje spomína,
    tak spev môj svetom previeva:
    No mne nemožno bolo nespievať;
    ale či mám sa krásam posmievať?
    Umĺkni, hlas! — Ona spieva!

    291

    Marína moja! teda tak sme my
    ako tie božie plamene,
    ako tie kvety na chladnej zemi,
    ako tie drahé kamene;
    padajú hviezdy, aj my padneme,
    vädnú tie kvety, aj my zvädneme,
    a klenoty hruda kryje:
    Ale tie hviezdy predsi svietili,
    a pekný život tie kvety žili,
    a diamant v hrude nezhnije!

    Celú báseň nájdete tu: https://zlatyfond.sme.sk/dielo/17/Sladkovic_Marina/2

    Príjemný dník všetkým!

  8. ginze napsal:

    Pravda, lidé jsou v tomto systému odmala učeni, že se musí tohle a tohle (,,Musíš jít na školu, musíš dodělat co nejlepší školu, najít si zaměstnání, mít děti, peníze“) – a ještě si to rádi rozdělují na velké úkoly a úkoly a podúkoly. Na mě to působí jako vzorec, který se vštípí malému dítěti a pak se to projevuje právě různými seznamy určující, co kdy a jak dokázat. Přitom kdo dokáže určit, co vlastně člověk musí udělat? U spousty věcí máme pocit, že se musí udělat, protože ostatní tak dělají také. Lidé se často do něčeho nutí, jsou z toho frustrovaní a utěšují se tím, že ostatní to přece taky tak mají. Já jsem hodně zvyklá dělat to, na co se zrovna cítím. I když člověk nemá rád třeba uklízení, ale nenutí se do něj, tak přijde ta chvíle, kdy to udělá a nebude se do toho muset nutit. Všimla jsem si ale, že si to okolí navyklé na plnění svých osobních ,,tabulek“, vykládá jako lenost, neschopnost a nezodpovědnost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.