Protokoly: Dokument, který vysvětluje vše – Protokol 12

Protokol 12: Média a řízení mysli (Media & Thought Control)

1) Slovo „svoboda“ je možno vykládat různě. My jej vykládáme takto: svoboda je právo dělat to, co zákon dovoluje. Takový výklad pojmu nám dává volnost rušit nebo ukládat zákony podle naší vůle v souladu s naším programen.

2) Jakou roli hraje tisk? Pomáhá nám k probouzení vášní a vyvolávání stranických rozporů. Je prázdný, nespravedlivý, lživý, a většina lidí vůbec neví, čemu vlastně slouží.

 

 

3) Spoutáme tisk a budeme jej držet na uzdě. Stejně tak naložíme s ostatními tiskovinami, protože by nemělo smysl vykonávat dozor nad časopisy, když bychom zůstali vystaveni útokům knih a brožur. Ze zpracovávání veřejného mínění, které dnes stojí tolik peněz, uděláme pomocí cenzury vydatný zdroj příjmů pro náš stát.
Zavedeme zvláštní tiskovou daň, a při zakládání novin nebo tiskárny budeme požadovat kauci, kterou se bude ručit za případný útok proti naší vládě prostřednictvím tisku. Jestliže v něm přesto budeme napadeni, potrestáme nemilosrdně každý útok vysokými pokutami. Daně, kauce a pokuty budou současně pro stát zdrojem velkých příjmů. Je pravda, že především stranické listy se nebudou bát peněžitých pokut, ale již při druhém takovém útoku list prostě potlačíme. Nikdo už pak nebude moci beztrestně napadat naši neomylnou politiku. Jako záminku k zastavení příslušného listu uvedeme, že bezdůvodně pobuřuje veřejné mínění. Prosím vás, abyste měli stále na paměti, že některé listy, jež nás budou napadat, byly námi založeny. Ty ovšem budou kritizovat jen takové věci, které chceme sami odstranit.

 

 

 

4) Žádná zpráva se nesmí dostat na veřejnost, aniž by prošla naší kontrolou. Tohoto úspěchu jsme dosáhli již dříve tím, že všechny zprávy světa jsou dodávány prostřednictvím několika tiskových agentur, které navzájem spolupracují. Tyto agentury brzy přejdou úplně do našich rukou a uveřejní jen takové zprávy, které jim předepíšeme.

5) Jestliže se nám již dnes podařilo ovládnout veřejné mínění Nežidů takovým způsobem, že se na všechny světové události dívají námi nasazenými barevnými brýlemi klamu, a jestliže již nemáme žádné překážky vnikat do toho, čemu Nežidé ve své hlouposti říkají státní tajemství, jak bude teprve potom, až budeme v osobě našeho panovníka uznávanými pány celého světa?

6) Vraťme se ještě k budoucnosti tisku. Kdo se bude chtít stát vydavatelem, knihkupcem nebo tiskařem, musí si opatřit povolení, které mu v případě neposlušnosti ihned odebereme.

 

 

 

7) Pomocí těchto opatření se nástroj myšlení stane výchovným prostředkem v rukou naší vlády, která nedovolí, aby masy byly nadále falešně zpravovány o požehnání pokroku. Kdo z nás by nevěděl, že toto zdánlivé dobrodiní pokroku vede přímou cestou k blouznění, z něhož pramení anarchické vztahy lidí mezi sebou i vůči vrchnosti, protože pokrok, přesněji řečeno idea pokroku, vyvolává nejrozmanitější představy o samostatnosti, aniž by jim stanovila hranice. Všichni takzvaní liberálové jsou anarchisty; ne-li přímo svým jednáním, tedy alespoň myšlením. Každý z nich se honí za přeludem svobody a upadá do svévole, přičemž protestuje jen pro fakt samotného protestu.

8) Nyní se budeme zabývat knihami. Zatížíme je, stejně jako všechny ostatní tiskoviny, kolkovou daní podle počtu stránek, a také budeme požadovat složení kauce. Knihy s menším počtem stran než třicet zdaníme dvojnásobnou taxou. Takové knihy budou zařazeny mezi brožury, čímž jednak omezíme počet takových spisků, které roznášejí nejhorší jed, a na druhé straně tím přimějeme spisovatele k psaní tak dlouhých spisů, že je už jen pro jejich vysokou cenu bude málokdo číst. Naproti tomu to, co budeme vydávat my, abychom lid vychovávali námi určeným směrem, bude velice levné a čtené téměř každým. Daně zkrotí chuť spisovatelů k psaní a ti se strachem z trestu naučí opatrnosti, čímž se dostanou do závislosti na nás. Kdyby se i přesto pokusil někdo proti nám
psát, nenajde vydavatele. Před přijetím nějakého díla do tisku se vydavatel bude muset obrátit na úřady se žádostí o povolení; tím se také včas dozvíme o každém chystaném útoku a zneškodníme jej tak, že k příslušné věci vydáme prohlášení.

 

 

 

9) Protože jsou knihy a časopisy dva nejdůležitější výchovné prostředky, bude naše vláda majitelem většiny listů. Tím odstraníme zhoubné působení tisku a získáme si tak rozhodující vliv na lid. Když povolíme deset časopisů, pak sami založíme třicet jiných a tak dále. Veřejnost ovšem nesmí tušit pravý stav věcí, a proto budou naše časopisy zastávat zdánlivě protichůdná stanoviska a směry, aby si získaly důvěru a přetáhly protivníky na naši stranu. Tím je dostaneme do oprátky a zneškodníme.

10) Na prvém místě budou stát úřední listy, kterým připadne úloha soustavně hájit naše zájmy. Jejich vliv proto bude poměrně nevelký.

11) Na druhém místě budou poloúřední listy, jejichž úkolem bude získávat pro nás lidi lhostejné a váhavé.

 

 

 

12) Na třetím místě budou stát zdánlivě opoziční listy; alespoň jeden časopis musí stát v nejostřejší opozici proti nám. Naši nepřátelé budou tento zdánlivý odpor považovat za opravdový a odkryjí nám své karty.

13) Naše časopisy budou náležet k nejrůznějším směrům; budou aristokratické, republikánské, a dokonce i anarchistické listy – přirozeně jen do té doby, dokud bude existovat ústava. Tak jako indický bůh Višnu, budou mít tyto časopisy sto rukou, jimiž se budou dotýkat změn pohybu veřejného mínění. Každým jeho záchvěvem budou řídit veřejné mínění směrem nám vhodným, protože rozrušený člověk snadno ztrácí soudnost a nechává se ovlivňovat vším možným. Hlupáci, kteří se domnívají, že následují mínění svého listu, budou ve skutečnosti zastávat naše mínění, nebo takové, které nám vyhovuje. V domnění, že zastávají směr svého tisku, budou ve skutečnosti kráčet za praporem, který před nimi rozvineme.

 

 

 

14) Abychom takové množství časopisů mohli řídit žádoucím směrem, musíme k tomu účelu pečlivě vybudovat zvláštní organizaci a pod označením např. „Ústřední tiskový svaz“ pak soustředíme literární svazy a spolky, kde naši agenti budou nenápadně vydávat bojová hesla a signály k útoku.

15) Takový tisk bude psát o naší politice povrchně, bude sem tam přetřásat různé otázky, aniž by se dotýkal podstaty. Polemiky v úředních listech nám budou sloužit k tomu, abychom dodatečně jasněji vysvětlili to, co jsme v původním prohlášení nemohli otevřeně uvést. Budeme to přirozeně dělat jen tehdy, když to pro nás bude výhodné.

 

 

 

16) Tyto útoky budou sloužit také k přesvědčení lidu, že má svobodu projevu. Naši agenti tak budou mít rovněž prostor k prohlášením, že opoziční tisk jen tlachá, protože nemá žádné věcné argumenty proti našim opatřením.

17) Těmito metodami, které veřejnost nikdy nerozpozná, upoutáme pozornost a získáme její důvěru. Tento postup nám rovněž umožní podle libosti rozjitřit nebo uklidnit veřejnost v jakékoli politické otázce. Dokážeme přesvědčit stejně, jako zmást; jednou budeme tisknout pravdu, jindy falešné zprávy, jednou tvrdit to nebo ono, po druhé měnit podle toho, jaký učinek bude zpráva mít na veřejné mínění. Přitom však předem pečlivě prozkoumáme půdu, na níž se pustíme. Proti našim protivníkům budeme vždy ve výhodě, protože v důsledku našich opatření nebudou mít k dispozici noviny, v nichž by mohli své mínění volně vyjádřit. Díky tiskovému zákonu je zcela umlčíme. Proti pokusným balónkům našich poloúředních novin v případě potřeby energicky vystoupíme prostřednictvím časopisů třetí kategorie.

 

 

 

18) Dnešní žurnalistika je svým způsobem zednářství. Všichni členové redakcí jsou navzájem vázáni profesním tajemstvím. Podobně jako staří augurové se žádný z nich neodváží toto tajemství prozradit, nedostane-li k tomu příkaz. Má-li být totiž někdo připuštěn do novinářských kruhů, musí za sebou mít nějaký hanebný čin, který by ho v případě indiskrece znemožnil před veřejností. Protože je tento čin znám jen úzkému okruhu lidí, roste ve většině zemí prestiž novinářů a stávají se předmětem obdivu.

 

 

 

19) Především počítáme s provinciemi. Je pro nás nezbytné, abychom tam vzbudili touhy a naděje, které budou v protikladu s požadavky měst. Těm je pouze předložíme jako zvláštní požadavky provincií bez toho, aby se města dozvěděla, že my jsme jejich původci. Dokud ještě naše moc není úplná, je pro nás nezbytné, aby velká města závisela na náladách venkova, to znamená na většině obyvatelstva, řízené našimi náhončími. Nesmíme připustit, aby v rozhodujícím okamžiku velká
města diskutovala o hotových věcech, protože ty byly již přijaty většinami v provinciích.

20) Jakmile přijde čas našeho nástupu vlády, nedovolíme tisku, aby nadále přinášel zprávy o zločinech. Lid musí věřit, že nová vláda je tak silná a žádoucí, že dokonce i zločinnost ustala. Dojde li už ke zločinu, nesmí o něm vědět nikdo jiný než oběť a náhodní svědkové.

zdroj: Protokoly sionských mudrcůstr. 34-37

Knihu můžete stahovat v češtině ZDE a ve slovenštině ZDE.

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..