Třetí říše: Operace UFO (část druhá: Ahnenerbe a Disky)

část první ZDE

Část druhá: Ahnenerbe

Po válce byly v nacistických tajných archívech objeveny určité fotografie a výkresy. Ty dokazují, že nacističtí vědci byli zapojeni do vývoje letadel ve tvaru disku. Svého času něco takového nemělo obdoby. Jak se nacistickým vědcům podařilo uskutečnit tak obrovský technologický skok?

Výzkumný ústav SS nesoucí název Ahnenerbe, nejzáhadnější organizace Třetí říše. Dokonce i dnes se tajné služby předních mocností snaží odhalit její tajemství. Ale proč? Je to jednoduché: Byla jedinou známou historickou strukturou podporovanou a financovanou státem, která se zabývala studiem okultismu a mysticismu. Žádná organizace na světě neměla k dispozici takový objem dat a takový vliv na rozvoj okultních technologií, jako Ahnenerbe. Iniciátory a zakladately Ahnenerbe byly lidé z nejvyšších kruhů Třetí říše. Výzkumu okultních věd a paranormálních fenoménů v Ahnenerbe dal své požehnání dokonce říšský vůdce SS Himmler, který tak neučinil pouze na základě své vlastní iniciativy, ale také na základě instrukcí od Adolfa Hitlera.

 

 

Organizace Ahnenerbe byla oficiálně založena roku 1935 a měla sloužit k bádání po historických kořenech německého národa. Ahnenerbe v překladu znamená „Dědictví předků“. Nicméně, okruh zájmů této společnosti se značně rozšířil. Už nešlo jen o studium německé historie. Vůdci Třetí říše pochopili, že velikost armády nebude pro vítězství v budoucích bitvách rozhodující. Právě proto si osvojili koncept „kvalitativní nadřazenosti“, podle kterého lze vyhrát válku s relativně nízkým počtem kvalitně vyzbrojených sil. A aby jim byla tato kvalitativní nadřazenost zajištěna, přišlo Ahnenerbe s vlastními specialisty na okultismus, netradiční a paranormální vědy. Němci tak chtěli dosáhnout pokroku v oblastech, ve kterých by jejich protivníci byli zcela nekompetentní.

Ideologie nacismu byla založena na teorii, podle které v minulosti existovala na Zemi mocná civilizace, která měla přístup ke všem tajům vesmíru. Toto vyšší poznání mělo podle nacistů zůstat zachováno, zašifrováno a roztroušeno kdesi na Zemi. Byli přesvědčeni, že právě jim je souzeno najít toto poznání a oživit německého „nadčlověka“. Potomka starověkých Árijců.

Zvlášť se zajímali o Atlantidu, která byla podle nacistických vědců kolébkou árijské rasy. Díky tomu se Německo považovalo za jediného pravého dědice technologického poznání Atlantidy. Legendy praví, že Atlantida disponovala obrovskými loděmi a létajícími stroji, které poháněla neznámá síla.

Bádat po ukrytém poznání, hledat znalosti o historii civilizace a pátrat po místě, o kterém se domnívali, že je skutečně kolébkou německé civilizace, začalo Ahnenerbe ještě před začátkem války.

Není pochyb o tom, že členové Ahnenerbe věděli o existenci jisté tajemné mapy, kterou historici objevili v roce 1929. Původ této mapy se datuje až do ranného 16. století. Jejím autorem byl slavný turecký admirál Piri Reis. Šokující je, že mapa podrobně zrcadlí skutečné antarktické pobřeží. A to 300 let před oficiálním objevením tohoto kontinentu. Admirál ve svých poznámkách na mapě zmiňuje, že při vytváření mapy hrálo roli mnoho zrojů, z nichž některé byly minimálně 3000 let staré. Nejzáhadnější na mapě však byla pobřežní linie Antarktidy, která byla zobrazena bez své ledové pokrývky.

Tato mapa podněcuje lidskou fantazii dokonce i dnes. Zde je verdikt jednoho specialisty amerických vzdušných sil: „Pobřežní linie Antarktidy, jak ji zachycuje tato mapa, je z doby, kdy ještě nebyla pokryta ledem. Tloušťka ledu v této oblasti je okolo jednoho a půl kilometru. Nemáme tušení, jak mohla být tato data v roce 1513 zjištěna. Mezinárodní skupina odborníků podrobila mapu admirála Reise podrobnému zkoumání a došla k závěru, že je přesnější, než mapy z 20. století. Seismická analýza následně potvrdila to, o čem vědci donedávna neměli ani ponětí. Některé z hor, které byly považovány za části jednoho masívu, jsou ve skutečnosti oddělené ostrovy. Tak je vykresluje i mapa Piri Reise.

Lze si představit, jaký vliv musela mít před 70. lety tato mapa na přívržence teorie árijské rasy. Především představovala naději pro pátrání po technologicko-magickém dědictví Atlantidy. Podle jedné z hypotéz je právě Antarktida místem, kde se dříve nacházela bájná Atlantida. Ta má být pohřbena hluboko pod ledem, jako následek přepólování. Jakmile se nacisté dozvěděli o existenci těchto map, uvědomili si, že by někde mohla být ukryta i další tajná vědění, ale kde?

Tajné expedice Ahnenerbe začaly pátrat po starověkých relikviích a rukopisech po celém světě, od Tibetu až po Jižní Ameriku. Za zmínku stojí například tajné archívy templářů, které naznačují, že templáři navštívili Ameriku ještě dávno předtím, než k jejím břehům připlul slavný Kolumbus. Tepláři měli zřejmě k dispozici tajné rukopisy, podobné mapě Piri Reise. To nacisty vedlo k myšlence, že jejich archívy mohou obsahovat i něco důležitého, co se týče Antarktidy. Na okupovaných územích Německa jednotky speciálního komanda SS zabavují obsah starých archívů a knihoven. Ahnenerbe konfiskovalo knihovny teologických fakult a tajných společenství a okamžitě je transportovalo na svou základnu. Tak bylo nashromážděno ohromné množství děl do jedné masivní knihovny Ahnenerbe. V roce 1945, kdy na území Německa již proniklo sovětské vojsko, se knihovník z jedné z Postonskiho knihoven, podle svých slov, stal svědkem toho, jak Ahnenerbe evakuovalo knihovnu o objemu 140 000 děl. Katalog takovéto knihovny by byl zajisté velice zajímavý.

Není vyloučeno, že se Ahnenerbe dozvědělo o Antarktidě něco tak převratného, že výzkum tohoto kontinentu se rázem stal jedním z hlavních cílů nacistického vedení. SS však prahlo po velmi specifickém vědění. Svatý grál spolu s kopím osudu, který by, jak legenda praví, z držitele těchto relikvií učinil pána celého světa. Hitler se o této legendě dozvěděl ještě před první světovou válkou. Kopí osudu bylo ukryto v bezpečí Vídeňského muzea. Hitlerovi se dostalo do rukou v roce 1938, když Německo anexovalo Rakousko. Aby mohl vládnout světu, zbývalo mu ještě získat svatý grál. Sjednotit kopí osudu, symbol aktivního mužského principu a vědění celého světa, a svatý grál, symbol pasivního ženského principu a moudrosti. To byla myšlenka, která zachvátila elitní hlavy Třetí říše. Jejich cílem bylo sjednotit nejmodernější technologie světa se starodávným věděním, dokonce i za cenu absence racionálního vysvětlení. Mohlo se jednat o atraktivní a produktivní myšlenku. Kdyby cílem této idei nebylo podmanění celého světa a jeho zotročení ve jménu nadřazené rasy s pomocí technologie a okultismu.

 

 

Pro vědecké výzkumy Ahnenerbe zaměstnávalo elitní personál, často světově proslulé vědce, a stovky zaměstnanců z více než padesáti univerzitních oddělení. Ahnenerbe se podílelo na výzkumu v oblasti matematiky, astronomie, genetiky, medicíny. Také se však podílelo na rozvoji magických a okultních věd, nekonvenčních zbraní, psychologických a psychotronických metodách masového ovlivňování. Vědci z Ahnenerbe zkoumali okultické, náboženské a mystické praktiky. Stejně tak se podíleli na výzkumu paranormálních schopností lidí. V Ahnenerbe tento výzkum brali velice vážně. Faktickým důkazem, který toto mé tvrzení podloží, jsou směrnice Ahnenerbe, které zavedl nacistický management, v jehož čele stál Himmler, ještě před vypuknutím války v roce 1939.

Byly prováděny studie paranormálních schopností u zaměstnanců Ahnenerbe a jejich výsledky byly zaznamenávány do osobních dokumentů. Když začala válka, zaměstnanci, u nichž byly prokázány paranormální schopnosti, byli sloučeni pod jediné oddělení Ahnenerbe. Bohužel se však nedochovaly žádné záznamy o tom, na čem toto oddělení pracovalo, a hlavně jakých výsledků dosáhlo. Jedním z hlavních cílů, které odborníci z Ahnenerbe sledovali, byla paranormální schopnost kontaktovat vyšší bytosti z jiných světů, nebo jak je nazývali: „outsideři“ či „bytosti z vnějšího světa“ (pozn. raja: Celkem příhodný název, vezmeme-li v úvahu, že žijeme uvnitř duté Země. „Bytosti z vnějšího světa“ byli zajisté lidé z povrchu Země.). Cílem bylo získat od vysoce rozvinutých mimozemských bytostí a dávných pozemských civilizací vědomosti o vysoce vyspělých technologiích. Takový kontakt již v minulosti proběhl, o tom svědčí mnohé starodávné kresby disků a technologií, jejichž původ byste jen stěží hledali ve starověku.

 

Část třetí: Disky

Je prosinec 1919, členové tajného společenství Thule, předchůdci Ahnenerbe, se shromažďují na úpatí Alp, na statku poblíž německého Berchtesgaden. Mezi vybranými, kteří se účastní tohoto shromáždění, jsou dvě zkušená média, či kontaktéři, jak je nazýváme dnes. Jeden z nich se schovává pod tajemným jménem „Sigrun“. Druhým kontaktérem byla Maria Orsic, původem ze Záhřebu. Maria často říkávala zvláštní věci. Když upadla do tranzu, navazovala kontakt s  civilizací nacházející se v souhvězdí Býka. Jednou obdržela neuvěřitelné informace týkající se vyspělých technologií. Toto poznání nikoho nešokovalo, spíše naopak, vyvolalo obrovskou vlnu zájmu. A co tento zájem způsobilo? Maria v tranzu zmínila konstrukci neobvyklých létajících strojů, které navíc měly tu moc měnit ve svém okolí tok času. Dokážete si představit, jak atraktivní by toto zařízení pro jisté lidi bylo. A to byl krok směrem ke splnění snu tajného společenství Thule. Stroj času, který dokáže proniknout hluboko ke kořenům času. S tím by bylo snadné získat vědění dávných vysoce vyspělých civilizací.

Zde vidíte obrázek létajícího stroje, pod nímž se nachází podpis slavného německého vědce a vynálezce Viktora Schaubergera. Znalosti obdržené od kontaktérky byly předány vědcům, aby je přeložili do jasnějších technických dat, podle nichž by se měla řídit první konstrukce. V roce 1922 byl sestrojen první model. Toto zařízení mělo tři paralelní disky. Když jej uvedli do pohybu, vrchní a spodní disk rotoval v opačných směrech, což vytvářelo opravdu silné magnetické pole a antigravitační efekt.

Za předpokladu, že jsou dostupné důkazy důvěryhodné, tak nejen, že tento model umí létat, ale také kolem sebe dokáže měnit struktruru času. Tento model byl považován za prototyp budoucích létajících strojů založených na nekonvenčních principech létání. Tyto super-disky byly sestrojovány v rámci speciálního technologického útvaru SS, který měl přímé napojení na Ahnenerbe. Vedoucí představitele managementu nacistického Německa zachvátily dvě prosté myšlenky. První myšlenka se týkala vytvoření super-člověka, nebo také nadčlověka. Druhým, velice důležitým konceptem, bylo ovládnutí takzvaných technologicko-magických energií. To nezahrnovalo pouze možnost ovládnutí jaderné energie, ale samozřejmě do této kategorie spadalo ovládnutí specifické technologie – létajících zařízení ve tvaru disku – vytvoření fundamentálně nového druhu létající technologie.

Rozběhlo se velké pátrání, do všech koutů světa, jehož účelem bylo vyhledávat vše, co by mohlo být užitečné při konstrukci těchto strojů. Jeho úkolem však nebylo pouze vyhledávat další kontaktéry a schopné inženýry, ale například také historiky. Dokonce ještě před válkou dokázali členové expedic Ahnenerbe v Německu nashromáždit stovky svitků v sanskrtu, čínštině a dalších orientálních jazycích. Tyto starodávné dokumenty byly podrobeny velice podrobnému a pozornému zkoumání. Wernher von Braun, inženýr a vynálezce, který se specializoval v oblasti raketové techniky a možnostech letů do vesmíru, jednou prohlásil: „Z těch papírů jsme se dozvěděli mnoho užitečného.“ Výsledky expedic byly reportovány Hitlerovi osobně. Některé z nich inspirovaly vůdce Třetí říše natolik, že jej myšlenky na podivuhodné zbraně a let vesmírem neopustily dokud válka neskončila.

Konstruktéři dělají, co je v jejich silách, ale jejich znalost principů rotace a budování antigravitačních super-disků není dostačující. Je třeba do konstrukce zapojit motory. Ty však k dispozici nemají. Rozpracovaný projekt tak náhle beznadějně zaostává za pokrokovými myšlenkami na jeho stvoření.

V červenci roku 1934 Hitler a elitní členové tajných spolků „Thule“ a „Vril“ pozvali vynálezce Viktora Schaubergera, aby se k velkolepému a ambizióznímu dílu připojil. Jeho legendární implozivní motor je schopen vydávat světlo, teplo a zároveň rozpohybovat mechanismy pouze s využitím vzduchu a vody. Nacisté od něj potřebovali jediné – sestrojit motor pro létající disky. Obě strany podepsaly dohodu a za pět let, v roce 1939, se k obloze vznesl první prototyp disku jménem „Vril“ s motorem od Schaubergera. Zde můžete vidět vzácnou dochovanou fotografii testovacího letu disku se zimní kamufláží.

Pokrok ve vývoji technologicko-magických disků postupoval extrémně pomalu, vzhledem k nedostatku zkušeností a specialistů z oboru. Nacisté byli nuceni přistoupit k neobvyklým řešením. Tak tomu bylo například při vývoji super-disku s názvem „Sonder Bureau 13“. Speciální vědecko-výzkumný útvar SS začal jevit zájem o poněkud pikantní témata, například o výzkum neidentifikovatelných létajících objektů. Dokonce i s pomocí elitních světových vědců a testovacích pilotů projekt náhle zamrznul a k žádným dalším pokrokům ve vývoji nedocházelo. Vše samozřejmě probíhalo pod přísným utajením.

„Hovořil jsem s německým profesorem Hermannem Obertherm, protějškem našeho Tsiolkovskyho v Rusku. Byl učitelem Wernhera von Brauna. Jednou jsem se ho zeptal na létající talíře. Odpověděl mi, že ano, že o nich slyšel a má jisté informace týkající se této technologie, ale že na tento projekt dohlíží SS, aby nemohli zjistit, na čem jejich kolegové v Berlíně pracují.“

Koncem roku 1942 se do vzduchu vznesl létající disk vyzbrojený lehkou municí jménem „Vril 1“ nebo také „Jager“. Jeho průměr činil jedenáct a půl metru. Tvrdí se, že ještě než skončila válka, bylo vyrobeno sedmnáct létajících disků tohoto typu. K podobným tvrzením je však těžké nebýt skeptický. „Nemyslím si, že měli k dispozici celou flotilu létajících talířů. Možná pár kopií, to bylo vše. Němci je chtěli využít ke špionážním účelům. Když se na ně podíváte z boční strany, jsou prakticky neviditelné.“

 

 

„Generálové, kteří se účastnili Bitvy v Kurském oblouku, a dva hrdinové Sovětského svazu (jeden pilot a druhý velitel tanku) s kterými jsem se znal osobně, mi vylíčili, čeho byli tenkrát v boji svědky. Viděli „zvláštní disky brázdící oblohu ve vysoké rychlosti“. Neměli tušení, o co se jdná. Ani Němci nebo Rusové takové stroje nepoznávali. „Ten talíř nebyl od nás, to tě mohu ujistit.“ řekli mi. Měli pravdu, znám ruskou historii letectví velice dobře.

Mezi obrázky a fotografiemi těchto disků byl jeden, který zobrazoval sérii disků s názvem „Haunebu“. Data popisující tento disk znějí téměř jako science-fiction. Podle zmíněných popisů využívaly disky „Haunebu“ alternativní zdroj energie, takzvaný konvertor Hanse Kohlera, k jehož provozu nebylo zapotřebí využití žádného fosilního paliva. Dokonce plánovali vypravit disk typu „Haunebu III“ do vesmíru. Zní to neuvěřitelně? Kdo ví?

Další snímek je skutečná trofej. Zvláštní oblek pilota naznačuje, že plánovaný let se měl uskutečnit pokud ne ve vesmíru, tak přinejmenším ve stratosféře. V zabavených archívech byl objeven ještě jeden záhadný dokument. Jednalo se o plán na konstrukci obří 139 metrů dlouhé lodi ve tvaru cigarety jménem Andromeda. S hangáry na pět létajících disků typu „Haunebu II“ a „Vril“. Co bylo účelem takového projektu? Někdo odhaduje, že tato loď mohla být navržena pro dlouhé kosmické lety. Existuje však druhé, jednodušší vysvětlení, že se jednalo o projekt podvodního kontejneru, který by bylo možné využít k transportu zboží, vybavení a technologií na tajné základny Třetí říše, včetně té na Antarktidě.

Podle americké rozvědky, měli Němci koncem války celkem 9 výzkumných středisek či závodů, v nichž byly vyvíjeny a testovány létající disky. Vyšetřování odhalila, že osm z těchto továren, spolu s vědci a klíčovými postavami, byly úspěšně evakuovány z Německa, devátá byla zničena. Podplukovník Air Force Wendelle Stevans vzpomíná: „Obdrželi jsme tajnou informaci, že některé z těchto výzkumných středisek byla transportována do Antarktidy, na místo jménem Nové Švábsko. Přinejmenším jeden z těchto podniků byl evakuován do Nového Švábska, další z nich byl převezen do Amazonie a třetí byl transportován na severní pobřeží Norska. Všechny tyto podniky byly umístěny do tajných podzemních zařízení.

Třetí říše však na realizaci tohoto grandiózního plánu neměla dost času. Podle všeho se do konce války Němcům už nepodařilo vývoj technologicko-magických disků přivést do stádia průmyslové výroby. Disky, které se v roce 1949 účastnily boje na Antarktidě pravděpodobně nebyly ty stejné. Možná se jednalo o německé disky založené na klasických principech. Ty, které již byly vyvinuty Třetí říší ve 30. letech, jako možný návrat k jejich technologicko-magickým projektům. Pár takových prototypů již vyrobili, některé z nich se osvědčily. Je jisté, že to byl obrovský technologický pokrok, kterému se protivníci Německa ani nepřiblížili. Přesto byl vzdálen tomu, o jakém druhu létajících disků snili vůdci Třetí říše.

„Prototypy, které Němci sestrojili, mohly létat pouze ve vzduchu. To samé máme i dnes, kdy můžeme létat na vzduchových polštářích jako se vznášedly. Důvodem toho je, že to všechno byly létající objekty ventilátorového typu.“

„Ve srovnání s konvenčními letouny měly výhodu v tom, že u těchto talířů nehrozily „vývrtky“ (pozn. raja: anglicky „tailspin“), jelikož se velice snadno ovládají. Nebyly však navrženy pro lety ve vysoké rychlosti a měly velmi nízkou kvalitu.“

Jeden z nejpokročilejších prototypů, takzvaný létající disk „Bellonzo“, byl poprvé a taky naposled testován 14. února 1945 poblíž Prahy.

Sílu zvedající prototyp „Bellonzo“ do vzduchu vytvářel bezplamenový motor od Viktora Schaubergera. Podle hlášení dosáhl tento bezpilotní disk výšky patnácti kilometrů během pouhých tří minut, s horizontální rychlostí 2200 kilometrů za hodinu. „Bellonzo“ dokázal, že umí viset ve vzduchu a létat vpřed i vzad bez nutnosti otáčení. Byl to úspěch? O tom není pochyb. Válka však tou dobou již zuřila i na německém území. Nacisté nečekali na územní okupaci Německa a bez váhání zničili všechny nekonvenční prototypy létajících disků, které nestihli evakuovat. Byl zničen i jediný exemplář disku typu „Bellonzo“.

Vývojář jeho hlavního motoru, Viktor Schauberger, později uvedl: „Model testovaný v únoru roku 1945 byl sestrojen ve spolupráci s inženýry a experty na spalovací motory světového formátu, kteří byli vězněni v koncentračním táboře Mauthausen. Poté byli znovu odvezeni do tábora, což byl pro ně konec. Byl to Keitel, který vyhodil model do povětří.“ Takže tyto krásné obrázky zachycující disky létající nad antarktickou základnou jsou pouhou fantazií šikovného umělce. Ostatní kresby a fotografie jsou také pochybné. Některé z nich byly vytvořeny za účelem testování částí prototypu disku v rámci určitých parametrů, nebo se jednalo o prezentace pro autority s cílem zajistit projektu financování.

Je třeba složit poklonu německým vědcům a inženýrům, kteří dosáhli skutečně obrovských úspěchů. Technologický skok Třetí říše nebyl výsledkem náhody. Spojení vědeckého výzkumu s analýzou starověkého vědění přineslo neuvěřitelné výsledky. Porážka, kterou nacisté utrpěli však také nebyla náhodná. Svatý grál není pouze symbolem starého vědění, ale také staletého morálního kodexu. Tento kodex však nacisti úmyslně odmítli.

Létající talíře Třetí říše jsou ověnčeny mnoha legendami a pověstmi. Kromě těchto příběhů však existují i pohádky o německých discích, které se v roce 1947 na Antarktidě vynořovaly z vody. „Pokud bychom měli hovořit o talířích, které se ve 40. letech objevily na Antarktidě, nebo o novodobých pozorováních neidentifikovatelných létajících objektů vynořujících se z moří, oceánů a jezer, atd., tak věřím, že v roce 1947 Němci, a ani žádný jiný národ ve světě, takovou technologii mít nemohli.“

Jestli to ale nebyli Němci, kdo v roce 1947 napadl americkou expedici, tak kdo?

 

…..Pokračování….

Překlad: raja

 

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
kalia Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší
Upozornit na
kalia
Host

Něco takového jsem jako dítě viděla: Když mi bylo asi 5-6 let (možná i méně?). Ležela jsem doma v posteli a dívala jsem se skrze okno na oblohu, jak ubíhají mraky či nevím proč (takto jsem totiž někdy odpočívala, ale už nevím, proč jsem se dívala z okna). A najednou jsem uviděla šedý „kruhově trochu zploštělý objekt s jakoby prstencem“, který celkem pomalu prolétával okolo našeho okna. Vypadalo to hodně podobně jako když zadáte do vyhledávače obrázků „nacistické ufo“ nebo „nazi ufo“. Bylo to šedé a nevšimla jsem si, že by to mělo na sobě nějaké znaky. Když jsem na… Číst vice »