Trump o stavu unie

Prezident USA přednesl v Kongresu výroční zprávu o stavu unie a okamžitě mu podle neměnného rituálu také odpověděla opozice. Co se dá z té události vyčíst?
„Musíme odmítnout politiku msty, odporu a odvety a využít nekonečného potenciálu spolupráce, kompromisu a sledování obecného prospěchu.“ Tak pravil Donald Trump.

 

Chvilka nedělní školy, která se vloudila do zprávy prezidenta Spojených států o stavu unie, bohužel nevystihuje úplně přesně budoucnost země. „To by bylo krásné, kdyby to bylo možné,“ špitl kdysi v ironickém zasnění nesmrtelný Jan Werich.

New York Times označují prezidentovu výzvu k jednotnému postupu dvou protivných stran za „první oslovení Kongresu v nové éře rozdělené vlády“. Prezident, který se opírá o část exekutivní moci a republikánskou většinu v Senátu, stojí proti Sněmovně reprezentantů s většinou Demokratické strany a „vede válku za prosazení tvrdé protiimigrační politiky“.

Toto prostředí politické bitvy dokreslovala občasná vzedmutí republikánské části publika, jehož potlesk ve stoje provázelo skandování tříslabičného U-S-A, připomínající nadšené chvilky ze staršího českého filmového zpravodajství (byť my bychom začínali slovy Ať žije! a navázali upřesněním). Když však kamera rozšířila obraz, viděli jsme něco, co už v českých sjezdových palácích nebylo. Část publika (to byli zase Demokraté) seděla s výrazem kyselé zádi a vyjadřovala svůj odstup od tohoto zneužití posvátného symbolu. Všichni nemusí souhlasit. Nebo taky – pokud se mají vyblbnout i oni, udělají to jinde.

 

Nechme ale posměšků z vnější pompy. Američané – na rozdíl od našich dávných sjezdů – se na tohle opravdu dívají. A pro Demokraty to byla příležitost ukázat obrovskou změnu, která se odehrává ve společnosti. Přinesla výrazné posílení zastoupení žen zejména na jejich kandidátkách. Mají také první předsedkyni Sněmovny reprezentantů, kterou se stala levičácká veteránka strany Nancy Pelosiová. Většina nových poslankyň je však mladá, s pestrým národním a kulturním původem, a jsou pěkně radikální, často v kombinaci levicového a ekologického zaměření. Vyjadřuje to název hnutí Green New Deal s odvolávkou na Rooseveltův Nový úděl. Hnutí se hlásí k budování základů sociálního státu, jaké se odehrávalo na troskách Velké hospodářské krize, a tento dávný úkol ještě rozšiřuje o boj proti klimatickým změnám a za „čistou a bezpečnou energetiku“.

Aby na Demokratky bylo vidět, přišly do Kongresu ve feministickém bílém. Mluvčím nové krve je nejmladší poslankyně Alexandria Ocasio-Cortez, Portoričanka z newyorského Bronxu. Podobně jako řada dalších, byla členkou volebního štábu demokratického socialisty Bernieho Sanderse v primárkách pro prezidentské volby. Rozpuštěný štáb pak přijal prohru jako výzvu a rozprchl se po státech Unie, aby budoval lokální buňky a pomáhal připravit novou politickou reprezentaci, která už se nedá zaplašit nějakými triky ústředí strany. Ostatně Ocasio-Cortez vyhrála v New Yorku proti nejsilnější kádrové rezervě vedení Demokratů.

 

Tolik symboly, a teď ty řeči. Trump věnoval celou čtvrthodinu svého půldruhahodinového vystoupení imigrační politice a obhajobě požadavku na výstavbu zdi na hranici s Mexikem. „Není nic, co by lépe ilustrovalo propast mezi americkou pracující třídou a americkou politickou třídou, než je nelegální imigrace,“ prohlásil. „Bohatí politici a dárci protlačují otevřené hranice, zatímco sami žijí za vysokými zdmi se strážci a omezením vstupu.“

Jde o klíčové vnitropolitické téma. Země teď byla ochromena pětitýdenním zastavením financování většiny federálních institucí kvůli sporu o peníze na zeď. Tyto spory zablokovaly debatu nad vyčerpanými rozpočtovými zdroji, která se odehrává stále častěji podle zákona o nepřekročitelnosti federálního dluhu. Dluh se pochopitelně stále překračuje, ale musí se o tom jednat.

Demokraté toho využili k tomu, aby odmítli zvýšení dluhu o peníze na zeď. Nicméně, dali by je, kdyby byly použity na něco jiného s podobným cílem. Místo fyzických bariér chtějí účinnější administrativní a policejní kontrolu a vstřícnější právní úpravu. Ale Trump chce zeď, takže napřed nedostal nikdo nic a nyní prožíváme třítýdenní příměří, kdy se federální zaměstnanci vrátili k placené práci. Jenže za týden to tu bude zas, jako když se napájecí šňůra znovu vyrve ze zdi.

 

Oficiální odpověď opozice Trumpovi byla svěřena černé poslankyni Stacey Abramsové, která loni v listopadu neúspěšně usilovala o post guvernérky jižanského státu Georgia. Ta vidí v politice zdi i rasismus, což je něco, čemu je třeba co nejrázněji čelit: „Každý držitel nejvyšších úřadů musí nést odpovědnost vůči našim rodinám za rasistická slova a skutky a musí jasně označovat rasismus za něco nepřijatelného.“

Trumpa straší vedle imigrantů ještě jiné nebezpečí: „Alarmující jsou nové výzvy stoupenců socialismu, které se ozývají v naší zemi, Spojených státech. Narodili jsme se svobodní a chceme zůstat svobodnými. Právě dnes obnovme své odhodlání, že Amerika nikdy nebude socialistickou zemí,“ zahřměl se vší rozhodností.

Záleží samozřejmě na tom, co si kdo pod tím slovem představuje. Rozpětí jeho vnímání je široké, od utopistických přestav o propojené samosprávnosti občanů a zaměstnanců, kteří se dohodnou na realizaci společné (místní nebo regionální) vize, jak to hlásá třeba Richard Wolf, až k sociálnímu státu, který tam už za demokratických prezidentů Roosevelta a Johnsona měli, ale pak zase za fundamentalistických republikánských prezidentů Reagana a obou Bushů zrušili. Sílící radikalizace americké levice znamená vytrvalý posun od toho druhého k prvnímu, a to v míře, kterou by jim možná i naši levičáci trochu rozmlouvali.

 

Průzkumy veřejného mínění přitom ukazují, že nejde jen o nějaké salónní nadšence, kdo myšlenku socialismu v Americe rozvíjí. Z tohoto pohledu není Trumpova obava úplně mimo mísu. Podle podzimního průzkumu Gallupova ústavu už jen 47 procent Demokratů hodnotí kapitalismus pozitivně, zřetelně méně než roku 2016, kdy si to myslelo 56 procent dotázaných. Vedle toho naopak 57 procent Demokratů hodnotí pozitivně socialismus, a to už od roku 2010. Zato Republikáni nemají s kapitalismem problém, pro ně je to správná věc. O socialismu si to myslí jen 16 procent z nich.

Levičácké zdroje to prezentují důrazněji, ale i ony se opírají o veřejná čísla. Podle příspěvku na portálu Vox, v minulé dekádě souhlasilo s tezí, že volná tržní ekonomika je nejlepší systém, drtivých 80 procent Američanů. Teď už je to jen 60 procent, tedy méně než v Číně. Další průzkum ukázal, že kapitalismus podporuje pouhých 42 procent generace milénia. A podle jiného průzkumu by většina této generace dala přednost životu v socialismu.

Uvedená tvrzení cituji ze zdroje, který rozebírá, s čím asi půjdou do dalšího kola prezidentských primárek Demokratické strany dva nejsilnější kandidáti, senátoři Bernie Sanders z nejlevicovějšího, byť nepatrného státu Vermont, a Elizabeth Warrenová ze státu Massachusetts, který je podobně jako státy Washington, New York nebo Kalifornie ohniskem špičkové vědy a vzdělanosti. Trump považuje Warrenovou za svého nejpravděpodobnějšího soupeře ve volbách 2020. Bojí se tedy správně.

 

Pro nás vzdálené pozorovatele je nejdůležitější, čeho chce stávající americký prezident dosáhnout teď v zahraniční politice. Trump si v Kongresu liboval, že vyždímal z členů NATO příslib dalších více než 100 miliard dolarů na zbrojní výdaje. Tím se trochu vyžehlila minulost, kdy „naši přátelé jednali s USA dost nespravedlivě“. Letošní vojenské výdaje USA budou činit rekordních 716 miliard dolarů. Půjdou také na výstavbu špičkového systému raketové obrany. Rusko podle Trumpa porušovalo smlouvu o protiraketové obraně, proto od ní USA musely odstoupit. „Neměli jsme na vybranou.“

Řekl také, že dokud bude vládnout on, Amerika se nikdy nebude omlouvat za to, že prosazuje své zájmy. Nicméně slíbil ukončení „nekonečných válek“ v Afghánistánu a Sýrii. Hrozbu vidí v Íránu. Chce přinutit venezuelského prezidenta Madura k odstoupení.

Největší pozornost zahraničních médií přitáhlo sdělení konkrétního data a místa druhé vrcholné schůzky Trumpa se severokorejským vůdcem Kim Čong-ilem. Proběhne ve Vietnamu ve dnech 27. a 28. února.

Zdroj: 1

 

 

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

2 komentáře

  1. Vítězslav Crha napsal:

    Vítám opět na stránkách Tadesco. Už na ostatních webech kolovaly zprávy o násilném odstranění tohoto námi velice oblíbeného webu s tím, že podlehl nátlaku komisařů z EU, jak se to nyní děje v ostatních státech, kde též zemřela demokracie a zdravý rozum. Proto jsem moc rád, že jsme zase v éteru.

  2. Vítězslav Crha napsal:

    Díky Bohu, že se tento web opět postil. Už jsou na czechfrépressu vážná podezření, že Tomáš byl donucen EU k odstranění webovek natrvalo. I na to by se mělo dopředu myslet a být obeznámeni s rezervní možností náhrady a poté zas a zase, dokud nezjistí co a jak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.