UNICEF se poodkryl: Největší ochránce práv dětí je násilnickým pedofilem! Kampaně pro ochranu nejmenších jsou strategií deviantů. Jsou normy OSN vytvářeny lidskými zrůdami? Trpělivost se jim vyplácí

Mezi zászupci juvenilní justice a lobbisty za kriminalizaci „rodičovských výprasků“ a podobných výchovných prostředků vypukl skandál: Ukázalo se, že světově nejslavnější „ochránce práv dětí“, autor výkladu pro uplatňování Úmluvy OSN o právech dítěte a expert z UNICEF, 77letý Peter Newell, je pedofil.

Na povrch vyšlo, že v šedesátých letech opakovaně znásilňoval dvanáctiletého chlapce. Newell se přiznal k pěti obviněním ze spáchání sexuálního násilí a nemravného jednání, v důsledku čehož ho britský soud 16. února 2018 odsoudil na 6 let a 8 měsíců vězení.

Newell nebyl pouze řadovým poradcem OSN, ale klíčovou a vedoucí autoritou při vytváření mezinárodních standardů v oblasti „ochrany dětí“. Svojí činností položil základy k iniciativě mezinárodních struktur požadujících zákaz rodičovských trestů. Jak je uvedeno ve zprávě analytického centra „Rodinná politika Ruské federace“, tento požadavek, podobně jako mnoho jiných podobných „norem“, nemá žádnou oporu v mezinárodním právu a fakticky „visí ve vzduchu“. Jelikož je čistě ideologický, nevychází ani z vědeckých podkladů ani z právních principů.

Peter Newell (Zdroj: Daily Mail)

Jak zlegalizovat pedofilii?

Začátek hnutí za zákaz tělesných trestů v rodině vychází z činnosti pedofilní organizace „Výměna informací o pedofilii“ (Paedophile Information Exchange, „PIE“), která působila ve Velké Británii od roku 1974 do roku 1982. Ta považovala pedofilii za jeden z aspektů práv homosexuálů. Téměř všichni členové „PIE“ pocházeli z „Kampaně za rovnost homosexuálů“ (Campaign for Homosexual Equality) a ze „Skotské skupiny práv homosexuálů“ (Scottish Homosexual Rights Group). Prvním předsedou „PIE“ byl homosexuální aktivista Michael Hanson.

Pedofilové si uvědomili, že otevřeně požadovat poskytnutí dospělým právo na sexuální styk s dětmi nikam nepovede, proto skryli svoje aktivity za údajný „boj za práva dítěte“, v němž se na první místo dostalo právo dětí na sexuální svobodu a jejich osvobození od rodičovského dohledu. Hnutí za zrušení tělesných trestů začalo ve Velké Británii v polovině 70. let zejména v souvislosti s vydáváním časopisu „Právo na dětství“, jehož vydavatelem byla „PIE“. První vydání tohoto pedofilního časopisu bylo zcela věnováno nutnosti zrušit tělesné tresty ve škole. Boj za práva dítěte se ukázal být pro pedofily skvělou strategií, a tudíž ji začali rozvíjet. Záhy na stránkách svých novin zveřejnila „Rada pro občanské svobody“ zprávu vyzývající ke zrušení věkové hranice pro legální sexuální vztahy, a to jak pro chlapce, tak pro dívky.

Až do poloviny 80. let pedofilové, kteří byli součástí homosexuálního hnutí, otevřeně obhajovali „svá práva“. „Aby první sexuální zážitek dítěte nebyl šokující, je nutné zavést rozsáhlejší sexuální osvětu již v raném věku,“ tvrdili tehdy pedofilové z „PIE“. Teprve od roku 1984, na radu politiků, se hnutí homosexuálů začalo od pedofilů distancovat, protože se snažilo homosexuály zobrazit jako oběti, kdežto prznitelé dětí nikdy jako oběti vnímáni nebudou. Bohužel, za 20 let dosáhli svého cíle.

 

Úmluva OSN o právech dítěte je dílem deviantů

Když úřady zakázaly „PIE“ pro „poškozování veřejné morálky“, padlou vlajku boje za práva dětí pozvedl Peter Newell, který předtím vedl vzdělávací sekci v „Národní radě pro občanské svobody“, v níž byla „PIE“ členem. V průběhu let, zpočátku na národní a pak na mezinárodní úrovni, starostlivě a důsledně rozvíjel hnutí za zákaz práva trestat děti, a to nejprve pro učitele a potom pro rodiče. Přitom od samého počátku bylo toto hnutí založeno na manipulaci a podvodu.

O dokumenty vycházející z Newellovy organizace pod jeho „odborným“ dohledem se opírala rozhodnutí Výboru OSN pro práva dítěte a Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Newell působil jako autor, spoluautor a člen redakčních rad oficiálních publikací UNESCO, UNICEF a mnoha dokumentů, které definovaly globální politiku v oblasti „ochrany dětství“. Newell byl také dlouholetým členem představenstva vlivné mezinárodní organizace „Mezinárodní síť pro práva dítěte“ (Child Rights Information Network), s níž spolupracovala řada organizací a státních struktur v mnoha zemích světa, včetně Evropské unie a Ruska.

Morální žumpa liberální politiky

Všechno to velmi dobře ukazuje, kolik mezinárodních standardů a norem v oblasti práv dětí a lidských práv obecně je klamavých a nebezpečných,“ poznamenávají vedoucí zástupci analytického centra „Rodinná politika Ruské federace“. „V našich materiálech již dlouho věnujeme pozornost skutečnosti, že mnohá taková opatření jsou založena na radikálních ideologiích, které jsou pro společnost nebezpečné a vycházejí doslova z ničeho.Tento příběh je velmi ilustrativní. Ukazuje, že u vytvoření celého systému norem nebyli jen abstraktní ideologové, ale skuteční pedofilové a jimi řízené struktury.Veřejnost by měla vědět, kdo a jak vytváří „mezinárodní standardy“, jež mají údajně chránit děti, ale ve skutečnosti sledují ničení rodiny a jiné krajně neblahé cíle.Stát by měl z těchto příběhů vyvodit vážné závěry.

O tom, že zákaz trestání dětí nejvíce prosazují zvrácení devianti, se už psalo mnohokrát, ale „bojovníky za práva dětí“ to nezastavilo. V roce 2014 vydal dětský fond OSN poziční dokument, v němž podpořil legislativní uznání manželských svazků osob stejného pohlaví, vyzval ke zrušení zákonů omezujících propagaci homosexuality mezi dětmi a k uskutečnění „reformy sociálních norem“, pokud jde o homosexualitu. To vše údajně v zájmu „ochrany“ práv a potřeb dětí na celém světě.

Zdroj: 1

Mohlo by se vám líbit...

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
  Subscribe  
Upozornit na

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílet

Líbil se vám tento článek? Sdílejte jej se svými přáteli!