Upíři: Co je pravdy na krvelačných legendách?

Téměř každý zná legendu o hraběti Draculovi a jeho upírech. Irský spisovatel Bram Stoker v roce 1867 vydal svou knihu „Dracula“ a od té doby se v knihách, rádiu, kině a později i v televizi objevil bezpočet příběhů o sání krve. V raných příbězích upíři nesměli na slunce, nesnesli pohled na posvátné symboly, nesnášeli vůni česneku a svěcenou vodu. Upír se zrodil smrtí člověka, kterou zapříčinilo upíří kousnutí. Pokud jste chtěli upíra zabít, měli byste mu srdce propíchnout dřevěným kůlem… Dnes již existuje mnoho variací a rozdílů od tohoto prvotního pohledu na upíry. V různých příbězích pro ně začala platit rozdílná pravidla, ale to hlavní – posedlost krví – zůstává.

 

 

Jsou skuteční?

Otázka je, zda skutečně existují, nebo někdy v minulosti existovali. Zajímavá vodítka poskytuje starodávná magie, ve které se vyskytuje obrovské množství nástrojů, ochranných kouzel a rituálů, jak se chránit před upíry sajícími krev, nebo jak zabránit návratu zemřelého v podobě upíra. Jsou popsané dokonce i rituály, které mají upíra zabít. Obrovská sbírka takových kouzel a rituálů naznačuje, že asi nejde o nějaký vrtoch pár poblázněných starých bab které neměly nic lepšího na práci, ale že k vynalézání těchto postupů musel být důvod. Bojovaly dávné čarodějnice proti upírům, aby pomohly ochránit lidi před jejich útoky?
Jsou známé četné vykopávky, kdy byly nalezely lidské lebky, kterým někdo mezi čelisti vložil velký kámen, nebo kostry s dřevěným kůlem v hrudníku. To jsou jedny z návodů, jak zneškodnit upíra, nebo jak zabránit vstát zemřelému z mrtvých. Byl to jenom paranoidní strach, nebo to dělali na základě svých zkušeností?

 

Historické odkazy

Anglikánský děkan a později katolický kněz Augustus Montague Summers, který žil mezi lety 1880 až 1948, ve své knize „Upír v Evropě“ popisuje několik příběhů o upírech sajících krev. Tvrdí, že popsané události intenzivně zkoumal a došel k závěru, že jsou pravdivé. Podle většiny příběhů, které se v knize dochovaly to vypadá, že tito upíři nejsou nějak extra krásní, nemají super sílu a někdy ani schopnost přežít jakákoliv zranění. Jsou tedy daleko od ideálu, který vidíme v mnoha slavných filmech a televizních seriálech, jako jsou The Vampire Diaries, Van Helsing, True Blood a mnoho dalších.

 

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU NA: aluska.org/upiri-co-je-pravdy-na-krvelacnych-legendach/

 

Loading...
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

1 Response

  1. Vít Henok napsal:

    Ty zvěsti o upírech jsou pravdivé. Jen upíři jdou s dobou. Byly popsány případy, jak vnikli do lednice nemocnice a vypily veškeré krevní zásoby. Sestře se poděkovali a odešli. Jsou to vlastně zombie. Nemrtví. Pak jsou ještě energetičtí upíři. Jděte kolem nich a pocítíte obrovskou a náhlou únavu. Ti žijí, přestože nic nikdy nejedí, ani nepijí. Obě skupiny upírů jsou nebezpeční. Proto je tolik lidí v depresích. Tito upíři jsou neživí. Jejich Duše je neživá, tělo ano. U upírů sající krev je mrtvé tělo, Duše je však živá, ale v mrtvém těle. Tyto anomálie jsou způsobeny chaosem, ztrátou harmonie ve Vesmíru. Nikdo dříve netušil, že přikázání z Desatera NEZABIJEŠ, neznamená pouze to, že nikoho nesmíš zabít, ale i to, že jednou zabitého podruhé nezabiješ. Součet záporů ze zabití rozhýbe i mrtvého. Energie zabití se ale sčítá u těch, kteří zabíjejí energeticky již jednou zabitou mrtvolu v případě duševního zabití nenávistí, strachem, pomluvou ap. Proto jde mrtvola po nich. To, co vyslovíte, je vaše, je z vás, je vaší kladnou nebo zápornou energií. Pokud někdo ochoří z vaší nenávistí, pomluv, prostě z vašeho záporu depresí a zemře, dali jste do jeho mrtvé Duše, která má již nulovou energii ten svůj zápor. Pak si myslíte, že vás ten mrtvý pronásleduje, ale je to váš zápor natočený na jeho frekvenci Duše. Počítejte s tím, vyhnete se pak obrovským problémům s vlastním záporem. Nemrtví v těle, ale mrtví v Duši, je ten případ, kdy není stejně stará Duše s tělem. Téch tady chodí na tři miliardy. Poznáte je podle jejich chování. Ti, co mají mrtvou Duši, nejsou schopni dokončit někdy ani základní školu. Buď jsou to ti klasifikování jako duševně postižení Downovým syndromem nebo se chovají jako děti v dospělém těle. Pokud se dítě narodí a nevyvíjí se, pak mu chybí Duše. Ta byla buď již zabita již v těhotenství nebo od začátku v těle nebyla a tělo žije jen z jídla a el. energie v centrální nervové soustavy. Další nerovnováha je, pokud tělo stárne a Duše mládne. Starci dětinští Duše se rozplyne, jak její čas jde opačným směrem a přestane existovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..