Spolehlivé jako ve švýcarské bance. Věta známá z filmů a knih dětství. No, a ukázalo se, že se v bankách „země hodinek a sýra“ vyskytly krysy.
V tomto týdnu jsem se seznámil s člověkem, který má svoje zlato v jedné ze dvou největších švýcarských bank. Když si přečetl můj článek, rozjel se do Curychu. A jedna z největších světových bank spravujících aktiva mu zlato vydat odmítla s odvoláním na změnu vnitřních pravidel. Ten člověk to ale tak lehce nevzdal, požádal o vydání písemného vyjádření a pohrozil, že se s ním obrátí na policii. Banka se zřejmě polekala a za 3 hodiny mu oznámila, že mu zlato přece jen vydá. Jaká je to štědrost se strany banky, jestliže klientovi vrátí jeho majetek!
Inu… Ale ten článek vám přece jen doporučuji k přečtení.
Obecně vzato, v příštích čtyřech až osmi letech bude světový blahobyt úplně zničen. A není důležité, zda jste bohatí, anebo máte „pouze dům“ a trochu vlastních prostředků. Během příštích několika let, sotva praskne dluhová bublina a bublina aktiv, se všechno znehodnotí o 75 až 95 %. Ale jen málokdo si to uvědomuje a připravuje se k brzké totální konfiskaci. Zabavení majetku proběhne na všech úrovních.
Myslíte si, že něco takového není v civilizovaném Západě možné? Ehm, ehm – historie ukazuje, že to možné je.
Tajná konfiskace stříbra v USA
V roce 1933 americká vláda zabavila svým občanům zlato a o rok později stříbro. Zatímco o první události zhusta informují naše tzv. „učebnice historie“, druhá byla z paměti prakticky úplně vymazána. Proč? Na tuto otázku se nenabízela ani jedna odpověď až do výskytu nedávné série mých článků nazvaných „Tajné zásoby stříbra“ (The Secret Silver Stockpile)1). Proč tajili skutečnost, že americká vláda ukradla svým občanům ohromné množství stříbra? Proto, aby skryla přeliv tohoto množství do rukou vybrané skupiny privilegovaných oligarchů.
Jak budou překvapeni majitelé wolframových slitků, které považovali za zlaté. Prodali jim je přece v bance…
Ve Velké Británii objevili zlatý slitek pančovaný wolframem
Novou informaci poskytl australský dealer ABC Bullion spolu s fotografií nového zlatého slitku, ve kterém jsou provrtány otvory se zasunutými wolframovými tyčemi, – tentokrát nikoli v Německu, ale v jakémsi anglickém městečku, kde se dostal do ruky výkupci drahých kovů – spolu s originálním certifikátem kvality. Všimli si ho proto, že byl o dva gramy lehčí oproti certifikované váze. Po jeho rozříznutí bylo zjištěno, že 30 – 40 % jeho váhy tvoří wolfram.
Jsou oba doložené případy během dvou let výjimečnými incidenty? Nebo je to příznak penězokazectví, které poznamenalo období soumraku Říše Římské? Tehdy ovšem vše probíhalo téměř otevřeně. Ovšem teď, kdy se většina populárního fyzického zlata uchovává v supertajných soukromých úložištích po celém světě, kde předpokládaně zajišťuje bilance velkých centrálních bank, nemůže nikdo potvrdit jeho existenci, nebo provést audit skutečného obsahu zlata v těchto slitcích, není divu, že stále více lidí klade otázku: takže, kolik zlata tam vlastně je?
No, dobrá, původ tohoto slitku je mlhavý. Ale jak tento případ posuzovat?
Zlatý slitek Certifikovaný Královskou kanadskou mincovnou byl padělaný
Naposledy vypukla masová panika kolem napodobenin fyzického zlata v létě 2012. Objevení desetiuncového zlatého slitku obsahujícího wolfram ve zlatnické čtvrti na Manhattanu vyvolalo mezi prodejci paniku, jejímž důsledku bylo v místních zlatnictvích objeveno dalších, přinejmenším 10 desetiuncových „zlatých slitků“, obsahujících wolfram. Podobný případ falšování zlata byl nedávno zjištěn v Kanadě, přičemž falešný slitek byl „certifikován“ nejvyšší možnou instancí.
Podle CBC vyšetřuje Královský kanadský mincovní dvůr (Royal Canadian Mint – RCM), jak je možné, že se oražený slitek „čistého zlata“ s příslušnou pečetí mincovního dvora ukázal být padělkem. Kanadský tisk informuje, že zlatý slitek o váze jedné unce s uvedenou čistotou 99,99 % si koupil zlatník z Ottawy 18. října v oddělení Royal Bank of Canada (RBC). Problém vznikl, když analýza slitku ukázala, že nemusí obsahovat vůbec žádné zlato. A když i mincovní dvůr a RBC odmítli slitek přijmout, obrátil se zlatník Samuel Tang na CBC News.
Jinými slovy, podvod na nejvyšší, Královské úrovni.
Zlatnický mistr Barnard z Joy Creations řekl, že ho neznepokojuje jen podvod na zlatnících, ale spíš klamání koncových kupujících, majících za to, že čistota a kvalita koupeného zboží schváleného mincovním dvorem jsou nepochybné: on, stejně jako Tang se obávají, že falešné zlato může být velmi rozšířené a je těžké ho objevit, protože většina kupců jsou investoři, kteří nechávají kov v průzračných plastových obalech orazítkovaných mincovním dvorem. „Kdo bude běhat a otvírat jejich obaly, orazítkované mincovním dvorem?“, ptá se Barnard. Jeho znepokojení sdílí i profesor Rennie: „Problém je to závažný. Pokud se ztratí důvěra, trh se zastaví – přinejmenším, přechodně“.
Nedivil bych se, kdyby autoři tohoto podvodu byli z Buckinghamského paláce…
Vše se ubírá jedním směrem – dobíjení zbytků „střední“ a „vyšší střední“ třídy, s konfiskací všeho jejich podstatného majetku, aby se stal absolutně závislým. Neokastovní společnost taková je. Přesněji – tak se plánuje.
Nic osobního, jen provozní nutnost.
Zdroj: 1
Zpráva dne: Utajené dluhy mimo statistiky 28 členských států EU činí 12,5 bilionů euro a je to další položka, která ukazuje na to, že přes ekonomické oživění se dluhy v EU moc nesnížily.
Německý list Die Welt napsal, že navzdory ekonomickému oživení země EU dluhy moc nesnížily. Je to prý ještě horší, existují garance ve výši bilionů, které nejsou zachyceny v oficiálních statistikách. Německo není výjimkou.
Evropa sedí na hromadě státních dluhů. Je to celkem 12,5 bilionů euro za 28 zemí EU. Ani ekonomický vzestup nepomohl tuto horu dluhů snížit, píše německý Die Welt. A co je ještě horší, dluhová zátěž je ve skutečnosti větší. Ukazují to aktuální čísla Eurostatu.
Zapomíná se totiž na garance a záruky ve výši bilionů, které v oficiálních statistikách nejsou. Je pravda, že nejde o tvrdé dluhy. Jde jen o eventuální závazky, ale přesto je jejich výše znepokojující. Protože i kdyby došlo na splatnost jen menší části záruk, pak to může v rozpočtu udělat pěkné díry.
Tyto „utajené“ dluhy se nacházejí v různých podobách a různých zemích. Statistika Eurostatu má čtyři kategorie. Jsou to například garance států za závazky třetích osob. Pak to jsou tzv. partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, kdy stát ručí za určitá rizika. Pak tu jsou závazky firem, v nichž má stát většinový podíl, ale nejsou v kategorii státních firem. Státy také někdy ručí za určité úvěry.
Je to celý balík rizik, o kterých ani občané ani politici často nic nevědí. Za určitých podmínek se ovšem tyto „eventuální závazky“ mohou změnit v reálné závazky. Údaje Eurostatu jsou proto dalším krokem k transparentnosti veřejných financí EU, protože nabízejí komplexní obrázek veřejných financí jednotlivých členských států.
Tyto utajené dluhy jsou rozděleny velmi nerovnoměrně. Státní garance jsou problém u „vzorových“ zemí, zde je na špici Finsko s podílem 28 % HDP. Oficiálně má Finsko poměr dluhu k HDP 60,4 % takže naplňuje konvergenční kritéria. Jenže, kdyby se zahrnul podíl garancí státu, pak už to vypadá jinak, varuje Die Welt.
Na druhém místě u státních záruk je Rakousko, s podílem 20 % k HDP. Může to být také kvůli dosti velkému bankovnímu sektoru. A Německo je na třetím místě, poměr státních záruk k HDP je 14 %. Vidíme tu starou zátěž z finanční krize, ovšem i propojenost státu s veřejnými úvěrovými institucemi. Hlavní jsou ovšem exportní záruky, investiční záruky a zajištění úvěrů.
Obecně vzato je to centrální stát, kdo dává záruky. Ve Skandinávii se ale objevují i záruky obcí. V zemích Beneluxu, ale i Francii a dalších zemích, je velká část garancí směřována na finanční instituty.
U utajených dluhů projektů soukromého a veřejného partnerství vyčnívají Portugalsko a Slovensko, jedná se o více než 3 % HDP. Tyto projekty se často realizují z fiskálních důvodů, protože jsou pro vládu zpočátku nákladově neutrální.
Největší část utajených dluhů spadá na závazky státních firem – v Německu je to Deutsche Bahn. Jde také o Řecko, které podle Die Welt ještě s privatizacemi dostatečně nepohnulo. Je na vrcholu se 149 % k HDP. Německo je na třetím místě se 101 % k HDP. Tento vysoký podíl je možno vysvětlit i tím, že do statistiky se zahrnují i finanční instituty kontrolované státem, tedy například veřejné banky. Jejich podíl je v Německu ve srovnání s jinými zeměmi vysoký. A to se pak odráží v datech.
Nesplácené půjčky jsou zase další kategorií, která utajené dluhy zvyšuje. V této kategorii „vítězí“ Slovinsko, pak je tu Portugalsko.
Pohled do statistiky ukazuje, že dluhová problematika má v Evropě větší dimenze, než se původně myslelo.
http://casopisargument.cz/2018/02/03/evropa-sedi-na-hromade-utajenych-dluhu/
https://www.welt.de/finanzen/article173037693/Buergschaften-So-hoch-sind-die-EU-Staaten-verschuldet.html?wtmc=socialmedia.twitter.shared.web
Vláda České republiky v demisi při středečním zasedání přijala novelu zákona o zbraních, která zpřísní podmínky pro legální držitele zbraní a současně zavede nové kategorie zbraní.
Z novely vyplývá, že se pravděpodobně zkrátí doba platnosti zbrojních průkazů a současně vzniknout nové kategorie zbraní, do které budou nově spadat legálně vlastněné zbraně, u kterých majitelé neměli ohlašovací povinnost, což se týká například historických, znehodnocených nebo plynových zbraní.
Počítá se i se zkrácením platnosti zbrojních průkazů a navíc se sníží i správní poplatek ze současných 700 na 400 korun.
Ministerstvo vnitra to okomentovalo, že cílem novely je zachování práva a povinnosti oprávněných držitelů zbraní.
https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201802076737101-vlada-zakon-zbrane-cesko/
——
že by konfiskace zbraní